o Vysvobozené

Jsem snílek vysvobozený ze spárů puberty a ztracený v hledání svého náctiletého já. Jsem studentka gymnázia neumějící se učit, hornistka bez hudebního sluchu. Jsem dítě jednadvacátého století, které se rádo pohybuje napříč světovou historií. Jsem vodnář, co rád čte a čtenář milující focení. Jsem otevřený introvert se sklony k melancholii a cholerik, jež se rád chvástá a dělá sám sebe i přes nezajímavost výjimečným. Jsem Vlasta, Vysvobozená, Verloren...

Okamžik píše naše dějiny (Unzertrennlich, Revolverheld)
Nemyslím si o sobě, že mám kdovíjak komplikovanou povahu, na druhou stranu mi činí potíže charakterizovat se ve změti vlastností, které na sobě pozoruji já sama nebo o nichž mě informují jiní. Tak například jsem cholerik - vznětlivý, impulsivní, poměrně optimistický a cílevědomý. Nemám ráda, když mi někdo vnucuje svůj názor (byť si názorů určitých lidí nesmírně vážím) a nesnesu, nemám-li pravdu nebo jsem-li neúspěšná. Čas od času se ocitnu ve stavu, kdy o všem a všech pochybuji, tato náladu však brzy pomine. S tvrzením, že jsem stála a neměním často svá rozhodnutí, by lidé znající mě asi příliš nesouhlasili, myslím si však, že co se týče důležitých životních postojů, držím se své pravdy, kterou mi jen tak někdo nevymluví. 

Navštěvuji jedno nejmenované gymnázium v zapadlém městečku nedaleko od našeho hlavního města a občas se právě díky přítomnosti na této škole povyšuji nad jiné, i když si uvědomuji, že škola jako taková vám nic nedá, nepomůžete-li jí k tomu svým přístupem ke studiu. Snažím se být vědomostem otevřená, ale tak jako většina studentů, i já prokrastinuji, lenoším a nadávám na písemky, o učení se před hodinou a tahácích radši pomlčím. Zajímá mě historie a literatura, s uvědoměním nešidím občanku a zeměpis a mezi mé nejoblíbenější předměty patří jazyky, v mém případě český, anglický a německý. Doma se snažím učit se také italštinu a v budoucnu bych ráda začala se studiem dalších řečí, láká mě například polština, švédština nebo nizozemština. Mému vztahu k jazykům jsem věnovala tento článek.

Když se zeptáte lidí z mého okolí, jakým jedním slovem by mě charakterizovali, většinou zmíní knihy, čtení nebo nějaké synonymum k předchozím výrazům. Čtu od té doby, co jsem se naučila číst. Od Eduarda Petišky jsem se skrz fantasy přesunula k historickým románům, klasické literatuře a světové i domácí beletrii. Co znamená vášnivě se zamilovat do knih mi ukázala série Harry Potter. Mám zvláštní zálibu číst příběhy s tragickým průběhem či koncem, zajímají mě osudy lidí z druhé světové války a nepohrdnu žádným drsnějším románem. Ačkoliv si knihy nevybírám podle autorů, v mé knihovničce mají své čestné místo například Haruki Murakami, Vlastimil Vondruška, Agatha Christie nebo Daphne du Maurier. A mé knižní srdcovky? Velký Gatsby, Malý princ, Tracyho tygr, Péra a perutě, Muž jménem Ove, Esej o tragédii, Pět dní nebo Romeo, Julie a tma či Ten, kdo stojí v koutě. O knihách jako takových jsem už mnoho napsala a jistě v budoucnu spousta dalších knižních článků přibyde. 

Nikomu dozajista neušlo, že jednou z mých nejsilnějších stránek je psaní. Nikdy jsem neuměla kreslit, zpívat nebo třeba tančit, mezi řádky s tužkou v ruce se však cítím poměrně sebejistě. Jako malá jsem si přála stát se slavnou spisovatelkou, dneska píšu do šuplíku a přispívám na tento blog, na knižní tvorbu už mi nezbývá mnoho času a energie, nehledě na to, že zpracovat nápady do hodnotné podoby vyžaduje víc péče než cokoliv jiného. Myslím, že psaní mě bude provázet životem i nadále - i když se nestanu známou spisovatelkou nebo pohotovou novinářkou, prezentace v podobě slov mým koníčkem zůstane. 

Mou další vášní je, překvapivě, focení. Od výcvaků přes telefon jsem se přesunula přes kapesní foťák a jednoduchý kompakt k zrcadlovce, myslím si však, že jen o fotografově vybavení výsledné snímky nejsou. Do focení vkládám, nebo se o to snažím, vždy kousek ze sebe, ráda se na věci dívám trochu jinak, třeba i přes hledáček. Baví mě zachycovat okamžiky, které zůstanou uchovány. Potkáte-li mě při nějaké oficiální příležitosti (například na srazu či na výletě) bez fotoaparátu kolem krku, nejspíš se nacházím v oněch podivných stavech a je lepší přede mnou rychle utéct.

Jsem holka z vesnice, ale domácí práce se svou složitostí občas rovnají matematickým rovnicím. Ráda chodím na procházky s pejskem Bertíkem a taktéž si svou všednodennost neumím představit bez pomazlení se s kocourem Vášou. Chtěla bych se naučit vařit, řídit auto, zamykat dveře a při vysávání nezapomínat na rohy a prostor pod židlemi. A taky pěstovat zeleninu a starat se o květiny. 

Jsem naplněná předsudky, přestože doufám, že mě lidé neodsoudí na první pohled. Mám zelené oči, dlouhé vlasy, pokřivený úsměv a nějaká ta kila navíc. A přestože se snažím změnit to, co se změnit dá, neumím popírat svou přirozenost a zapadnout do společenských norem podle očekávání. Ale to musíte poznat sami - třeba tím, že budete číst můj blog.

(tento text je psán 29.7.2015)
(poslední aktualizace 30.12.2015)

Share
Tweet
Pin
Share