Was macht eine gute Freundschaft aus?

by - srpna 11, 2019

Pořád žiju. Co víc, mám pocit, že žiju intenzivněji, než jak to ve skutečnosti cítím. Aspoň z fotek a zážitků to tak může vypadat - ale je to hezké zdání, které nechci pokazit. Od návštěvy rodiny, o níž jsem psala minule, uplynuly tři týdny. Jeden víkend jsem strávila sama, jeden čistě s Modrým a jeden s ním a s dvěma přáteli, o kterých jsem netušila, jak moc dobří jsou. A o tom všem bych vám ráda dneska napsala pár řádek. 

Na úvod asi začnu i tak nějak obecně. Pořád chodím do práce. Přišla mi první výplata, a i když se mi nakonec sto euro ztratilo kvůli pojištění a takovým věcem, je to slušný výdělek. Na jednu stranu si říkám, že bych si radši užívala léto a prázdniny, chodila k vodě, četla knížky a tak, na druhou stranu budou přesně tyhle peníze znamenat, že budeme s Modrým moct začít žít spolu. A to je investice do budoucna, která mi za těch čtyřicet dní v Mekáči stojí. A říkám to i přesto, že jsem místy už opravdu unavená, můj životní styl bych nazvala jako mist a v následujících dvou týdnech možná umřu, protože budu dvanáct dní pracovat a dva dny odpočívat. Ale taky se možná dozvím, jestli mě přijali na univerzitu a jestli nám vyšel byt, který jsme si našli, tak mám nějakou naději, které se teď budu držet. 
Když jezdím z práce, většinou zrovna nad tratí směr Drážďany zapadá slunce. 
Jednu neděli na konci července jsem měla volnou. S Modrým jsme se domluvili, že na jeden den jezdit nebude a že budu mít aspoň trochu času sama pro sebe. Využila jsem ho k dojídání zásob z lednice a čtení zvláštní, ale pěkné knížky od lipského autora, který chce vonět jako jeho kočka. 
Zavedla jsem systém odškrtávání, jinak bych se zbláznila. Ale už to celkem utíká. 
Ovesná kaše je moje nejoblíbenější a nejpraktičtější snídaně. Jen to občas trochu přeženu se skořicí. :D 
Jednoho dne jsem jela do práce, zatímco zuřila bouřka. Ne nějaký déšť, fakt bouřka. Padaly stromy (nebo aspoň větve z nich), auto se srazilo s tramvají, proudy vody se valily po silnici a foukal takový vítr, že jsem málem nedojela. Brýle jsem si pro jistotu vůbec nenasazovala, stejně bych přes ně nic neviděla. Měla jsem s sebou suché ponožky, ale i ty mi v kapse zmokly. Vlasy bych si byla bývala potřebovala vyfénovat a boty usychaly ještě druhý den. Ale večer "po bouřce" to bylo krásné. :)
Prvního srpna přijel Modrý, přivezl mi pět švestek a dal si se mnou sladkou snídani, i když takové moc nemusí. ^^
Taky jsem se zase začetla. Artemis jsem dala Modrému k Vánocům, samozřejmě jsem tak trochu počítala s tím, že si ji přečtu i já. A bylo to super. Fakt, nečekala jsem, že mě scifi takhle chytne a zaujme. Už se těším na Marťana. 
V sobotu jsme se šli s Modrým projít do parku na Torgauer Straße, který jsem objevila teprve pár dní předtím, když jsem výjimečně během cesty z práce dávala pozor, co se kolem mě děje a všimla si velkého parku. Ta zeleň je tak příjemně dobíjející - a to se mi v Lipsku vážně líbí. Není to nejkrásnější město na světě, ale je tu tolik zelených možností, že se tu prostě cítíte dobře, i když mekáte a nemáte moc času vyrazit "ins Grüne". Po téhle procházce jsme si zašli koupit výborný kebab a odpoledne jsme si pustili Suits. Večer jsme společně strouhali mrkvový salát, četli si asi po dvouměsíční pauze Harry Potter and the Deathly Hallows a všechno to bylo takové moc fajn - jakože jsme odpočívali, ale stihli jsme snad všechno, co nám mohlo naplnit den a učinit jej nezapomenutelným.
Je tu spousta starých domů, některé ale používají dost hezká maskovací líčidla. 
Takové odpolední pohodové foto. Na židli vidíte mou provizorní knihovnu, na druhé židli mého programátora v akci. 

V neděli jsme měli trochu větší plány. Původně měli přijet děda s babičkou na návštěvu, tak jsme nic neplánovali. Nakonec ale v pátek večer zavolali, že nedorazí, protože babička dostala nabídku jet s příbuznou někam k vodě a znělo to až příliš lákavě. I my s Modrým jsme chtěli vyrazit k jezerům, která leží na jihu a západě od Lipska. Plavky připravené, odhodlání vyrazit taky. Jenže nevyšlo nám to úplně podle plánu. Městská doprava v Lipsku je dost drahá, takže dokud nebudu student, je prostě nesmyslné dávat za dva víc peněz za dvě jízdenky než za jídlo na celý víkend. Tak jsme to chtěli zkusit na kole. Stáhla jsem si aplikaci next-bike, došli jsme na konec ulice a půjčili si za euro na půl hodiny jedno takové kolo. Jenže jsme měli smůlu, bylo nějaké vadné (myslím, že to prostě bylo jen to jedno kolo, rozhodně bych tuhle službu chtěla ještě někdy vyzkoušet) a Modrý na něm nemohl jet, aniž by se přitom neustále nebál, že spadne nebo že z toho kola upadnou řidítka. Tak jsme dojeli na nádraží a já byla trochu zoufalá, co teď. Modrý se naštěstí chopil iniciativy. Vzal mě na pizzu a pak do parku botanické zahrady, kde mi říkal hezké věci a svolil ke společné fotce. A celý ten den byl tak krásný, že mě nějaká jezera vůbec netrápila. 
Ráno jsem Modrému udělala k snídani ovesnou kaši. Snažila jsem se ji naaranžovat co nejlépe, abych překonala jeho strach z tohohle kašovitého jídla. A vyšlo to - chutnalo mu!
Pizza King Caesar v PizzaHut je skvělá, skvělá, skvělá!
Sice vím, že si tohle pivo nikdy nekoupím, ale ty reklamy jsou podle mě skvělé! :D 
A taky je tady kočičí kavárna, do které určitě někdy vyrazím! 
Jo a zase jsem dostala lídlovské kytičky. ^^ 

Ve středu jsem měla volno a přišlo to skvěle vhod, protože jsem si musela udělat takový výlet. Koupila jsem si jízdenky, nasedla na S-Bahn (zpátky jsem jela rychlíkem, ale chtěla jsem zkusit obojí) a vyrazila do Wurzenu, který leží asi třicet kilometrů východně od Lipska. Jela jsem se podívat na byt, který nás s Modrým zaujal a který, pokud to vyjde, by se mohl stát naším budoucím domovem. Byla jsem z toho strašně nervózní, ale ten pán, který mě provázel a s nímž jsem jednala, byl milý a dalo se mu rozumět. Navíc zodpověděl všechny mé otázky, přehnaně to tam nevychvaloval a zároveň mě nadchnul. Po skončení prohlídky jsem se ještě šla projít po okolí, ale začalo pršet, tak jsem toho moc nestihla. Nicméně hlavní bod dne byl splněn. 
Jo a začala jsem číst Zlodějku knih, konečně! :D
Ve čtvrtek přijel Modrý - sice s dvouhodinovým zpožděním, protože vlaky v Bad Schandau měly nějaké potíže, ale přece jen. 
Nicméně důležité také bylo to, kdo přijel v pátek. Od maturity jsem s lidmi ze školy moc v kontaktu nebyla. Jako jasně, sledujeme se na instagramu, občas si vyměníme nějaké zprávy, ale nedá se říct, že bych udržovala až tak pevné vztahy. To se na dálku s minimem času dělá těžko, že. I proto mě překvapilo, když mi před pár týdny Baruš napsala, že se jí stýská a jestli může přijet. Samozřejmě mě nadchlo, že by byla ochotna tu cestu podstoupit. Domluvili jsme to trochu hekticky na poslední chvíli, ale nakonec v pátek večer dorazila. Ona a Vojta. Bez Baruš bych nepřežila hodiny matiky, bez Vojty a jeho doučování bych z té matiky ani neprošla k maturitě. S Baruš jsem sdílela lavici několik let (a také spoustu dalších zážitků), s Vojtou nás pojí stejné datum narození a asi tak milion věcí, o nichž se dá mluvit. Oba to jsou přátelé, o nichž jsem věděla, že je mám, ale nějak jsem si neuvědomila, jak dobří přátelé to jsou. A možná mi to tak nějak došlo právě teď. 
Přijeli v pátek večer, unavení a hladoví, tak jsme šli na pizzu. A i přes únavu jsme stejně zůstali vzhůru až do jedné do rána.
V sobotu ráno trvalo...celé ráno, než jsme se vypravili. Jsme taková mobilní společnost no. Vojta hraje pokémony, Modrý čte Hospodářské noviny, Baruš instagramuje a já dělám duolingo. Ehm. :D Navíc na to, že jsme spali čtyři ve dvou postelích, jsme se všichni vyspali překvapivě dobře. 
Baruška honí kačenky.
Tahle fotka má takový hezký vznik. Před námi šla skupina důchodců s průvodcem s růžovým deštníkem, a bylo to tak vtipné, že jsme si je museli natočit. Ale aby to nebylo hloupé, dělali jsme, že se fotíme. A s Baruš jsme si přitom udělaly tuhle fotku, na níž mi vlasy lítají někam dopryč. 
A aby byl zážitek co nejnezapomenutelnější, vzala jsem ostatní do města. Ukázala jsem jim univerzitu, centrum, Thomaskirche a novou radnici. Hlavním cílem ale stejně nakonec bylo jídlo - a sice už ozkoušená restaurace Hans im Glück. Dali jsme si burgery a kilo hranolek a ťukli jsme si na zdraví a tak. Bylo to strašně dobré a taky tak zaplňující, že jsme to málem nedojedli. Ale stálo to za to. 
Taky to vim.
Celý den byl v podstatě takový hon na společnou fotku. Původně jsme chtěli někoho požádat na nějakém hezkém místě, ale úplně to nevyšlo. Tak naštěstí někdo vymyslel selfie, že jo.
S tím slovem "naštěstí" bych možná měla být opatrná. :D 
Buď někde nemám hlavu já... 
...nebo někdo jiný. Případně někdo z nás mrká, má vlasy v obličeji a tak. :D 
No a nebo je to celé úplně špatně. :D 
Taky jsme si zašli na nádraží pro donuty. Nikdy jsem je neměla, ale věřila jsem Baruš, že jsou skvělé, tak jsme si koupili boxík šesti a v průběhu večera ho snědli. Hráli jsme Worms Reloaded (ve třech to byla ještě větší legrace než ve dvou) a Člověče, nezlob se. Škoda, že nemáme nějakou deskovku, budeme si muset pro případy, že máme návštěvu, nějakou pořídit. Kolem sedmé (nejpozději v šest!) jsme s Modrým Baruš a Vojtu vyprovodili. Loučit se mi sice nechtělo, ale chtěla jsem, aby dojeli v nějaký rozumný čas domů, takže jsem je možná tak trochu vykopla. Naštěstí dorazili kolem půlnoci v pořádku, a celý výlet se tedy dá hodnotit jako úspěšný, uspokojující a uzavřený. :)
Jo a Baruš má nový telefon, který umí úplné zázraky, takže tyhle fotky z města fotila ona. ^^ 

Vážně mám někdy pocit, že všechno na světě je přesně tak, jak má být. A že se mám vždycky na co těšit. Třeba až na konci srpna pojedu domů a půjdeme zase takhle ve čtyřech na burger ve Slaném. Nebo až budu vědět, jestli mě tu přijali na univerzitu, a budu každý den chodit kolem té zajímavé budovy. Nebo až budeme s Modrým zařizovat byt. Ale taky na to, že příští týden bude v práci už jeden fajn manažer a že to nejspíš nějak uteče. :) 

Mějte se krásně!

You May Also Like

12 komentářů

  1. Tento článok bol krásny♥♥♥ - mala som z neho skvelý a akýsi, možno to bude znieť čudne, ale upokojujúci pocit :D Veľmi ti želám, aby vám byt vyšiel...a aby ti vyšlo jednoducho všetko, čo ťa čaká...a máš naozaj skvelých priateľov♥
    Aj ty sa maj krásne! ^.^

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za nádherný komentář! No jo, člověk to pozná až v takových situacích. Ve všednodennosti se ledasco schová, ale když se stane něco takhle výjimečného, jakože za tebou někdo přijede 250 km, je to vážně hezké. :) Díky, taky doufám, že to vyjde. Měj se nádherně! :)

      Smazat
  2. S Modrým vám to moc sluší! Já bych chtěla mít odvahu a jazykovou vybavenost na vyražení někam takhle za výdělkem do ciziny...:-/
    A taky miluju ovesnou kaši - a když to přeženu se skořicí, tak je úplně nejlepší. Jen můj drahý by ji asi neskousl. :-d

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hele, pokud jsi asertivní a nevadí ti, že nerozumíš, jazyková vybavenost není problém. Minimálně v mekáči tě zaměstnají určitě. :D
      Modrý byl taky hodně dlouho proti kaši, ale došel nám chleba a on měl hlad, tak to zkusil - a nezabilo ho to, navíc s banánem mu to chutnalo. :) :D

      Smazat
  3. To jsou šílený směny, to mi snad ani to vstávání v půl čtvrté/třetí nevadí :D.
    Měj se taky krásně a užívej, je to obrovská zkušenost, kterou ti přeji :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Není to tak šílené, když tam jsou fajn lidi. Což bohužel není vždycky. :D
      Díky, taky se měj krásně a užij si zbytek léta! :)

      Smazat
  4. Moc ti přeju, aby ti všechny ty plány vyšly. Ale jak píšeš, když se něco stát má, tak se to stane. :)
    Měj se moc krásně!
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky! ^^ Snad se všechno to, co se zatím stalo, stát mělo, a je to dobré znamení. :D

      Smazat
  5. Věřím, že setkání s přáteli muselo být mezi těma směnama v mekáči dost osvěžující.
    Vždy, když mám pocit, že toho mám v domácnosti s dětmi hodně, vzpomenu si, jak jsem brigádovala v Panerii a hned je mi líp, že mi aspoň nehrozí pokuta od hygieny za špatně vytřenou podlahu nebo pokuta od čoiky za špatně umístěnou cedulku u croissanů. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo to eine echte Erfrischung. :D No jo, taky bych si pokud možno příště našla brigádu mimo potravinářský sektor. :D

      Smazat
  6. Jsem ráda, že o tobě zase víme :)! Měj se! Teri Glint, www.glittershard.cz

    OdpovědětSmazat