Básničky z Mekáče

by - července 11, 2019

Tak nějak jsem nabyla dojmu, že mé články moc nikoho nezajímají. Nevím, jestli jsem si představovala, že mé životní dobrodružství bude někdo napjatě sledovat, nebo jestli jsem doufala, že to bude dobrodružnější, než to nakonec je, nicméně cítím lehkou skepsi. Znáte to - doufáte, že si vaše fotky prohlédne rodina, že se vám třeba někdo ozve, řekne, jak se mu daří a tak. Ale všichni asi mají svých starostí dost. Já mám teď po psychické stránce děsivé volno - už jsem se naučila mekat, jak se sluší a patří na obsluhu za pokladnou, a tak mám docela dost času na myšlenky. A aby z toho něco bylo, píšu na zbytky účtenkového papíru nesmyslné verše. A i když si je nejspíš zase prohlédne deset lidí, aspoň těm budu vděčná, když mi té pozornosti trochu dopřejí. :)



8.7.2019
V Mekáči pracuju zase
Tentokrát stojím na kase
Kalhoty nesedí v pase
Triko ubírá na kráse
Aspoň nejím jako prase
Jídlo vlastní přinést dá se

Osm hodin, v krátké pauze
nestihnu posedět dlouze.
O nudu tu není nouze, 
stojím, čekám, mekám pouze
Za pultíkem zírám stroze
Tupá bolest v každé noze

***

10.7.2019
Aby mi směna utekla, 
ráda bych vám krátce řekla,
kdo McDonald's navštěvuje
- hezky se mi to zrýmuje:

Lidé, kteří nepozdraví.
Lidé, kteří nejsou zdraví.
Ti, co nevědí, co chtějí.
Ti, co mluvit neumějí. 
Lidé, kterým z pusy smrdí.
Také lidé, kteří tvrdí, 
že nevědí, co tu máme.
Cizinec, co jazyk láme.
Nějak se však domluvíme
- "Chceš hranolky?" - no tak prý ne.
Děti živé, nerozhodné, 
Happy Meal rodičům bodne. 
Zákazníci, kteří denně 
touží po kávě a pěně.
Někteří se pořád vrací
večer, když už skončí v práci. 
Výběr je tu pořád stejný.
Divím se, že za ty ceny
večeří tu tolik lidí. 
Stůl po sobě neuklidí. 

Nuda se tu táhne dlouze 
- povím pár slov o obsluze!
Spousta lidí, co tu žije, 
pochází z Makedonie, 
německy však nehovoří, 
burgery proto tiše tvoří. 
Pracují tu také Němci.
Pomlouvat je sice nechci,
mám-li však upřímná být, 
musím lítost vyslovit. 
Manažerky, brigádnice
vykřičí si brzy plíce.
"Mach das so" a "Mach das nicht".
Třese se jim při tom břich. 
Všechno vědí vždycky lépe, 
vůči chybám svým jsou slepé.

Omlouvám se za plačtivý úvod, ale nějak jsem si ho nemohla odpustit. Momentálně je pro mě všechno - od ranního vstávání až po večerní usínání, strašně demotivující, a moc mi na tom nepřidává fakt, že navzdory internetu cítím lehké osamění. Mám Modrého, to ano, ale těžko se to vysvětluje. Potřebovala bych nějakou zpětnou vazbu, slova z různých úst. Na nic teď nemám čas, ale tu trochu volného času často trávím právě třeba vkládáním článků a fotek sem. V tuhle chvíli však cítím, že to nemá cenu, a že bych možná udělala lépe, kdybych dělala něco, co mi udělá radost. Protože článek bez čtenářské odezvy je jako jídlo, které jste celý večer vařili a pak vám celá rodina řekla, že nemá hlad. 

Mějte se krásně, kdož jste dočetli až sem. :)

You May Also Like

32 komentářů

  1. Básničky super:) pobavila jsem se.
    A k té skepsi: Myslím si, že léto - letní prázdniny - jsou hrozně blbé období na blogování. Jasně, člověk, který má čas, bloguje, píše o tom, co o prázdninách dělá a tak. Ostatní, dle mého skromného názoru, však cestují, výletují, odpočívají, chodí na brigády a pak jsou rádi, že jsou rádi. Já osobně si blogy projíždím jenom v rámci prokrastinace, během roku, kdy mám paradoxně starostí až nad hlavu:) o prázdninách mě to upřímně taky moc neba...

    Ale naprosto tě chápu. Článek bez komentářů není kompletní. Já se s touto skutečností už tak trochu smířila. Hlavně... pokud skoro rok nic nenapíšu, nemůžu se ani divit. :D

    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jo, všichni toho teď mají hodně, to je jasné. Však i já jsem toho skvělým příkladem. Možná se jen nechci smířit s tím, že já i mí čtenáři začínáme být dospělí se vším všudy a prostě už na tyhle blbiny není takový čas. :)

      Smazat
  2. A tohle je přesně jeden z důvodů, proč se pořád držím na Blog.cz. Nějak prostě nemůžu opustit tu komunitu, která se tam během těch let utvořila. Byla by pro mě blogová smrt, kdyby mi nikdo nekomentoval články, to by byl jediný důvod, proč bych s blogováním sekla.

    Ale zase tak černě bych to neviděla, jestli ti komentáře v průběhu roku vyhovují, pak je to nejspíš jenom okurkovou sezónou, až já pojedu na dovolenou, taky mi budou v tu chvíli cizí blogy ukradené :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že tam ta komunita je. Ne že by tady nebyla, vlastně je to ve výsledku jedno, čtenáři si tě najdou, ale když máš někde adresu tak dlouho, jakákoliv změna je pak dost velký zásah do čtenářských řad. Přeci jen i tohle znám. :D

      Smazat
    2. Změnu doufám neplánuješ, tahle adresa je opravdu už hodně dobře zavedená a tvůj blog pořád osobitý a stále máš co říct. Ještě si pamatuju tvé začátky i proměny, došla jsi sem. Nech si ho, můžeš přece být i na twiteru nebo na fejsu, ale blog je blog. A ta komunita je jedna z velkých plusů.

      Smazat
  3. Jo, a básničky dobrý! Jako bych viděla ty lidi v Mekáči ve frontě přede mnou :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky! No jo, lidé chodí do mekáče všude - a všude je to stejný sortiment :D

      Smazat
  4. To je tak moc dokonalé, pobavila jsem se skvělé! Díky za sdílení :)

    OdpovědětSmazat
  5. Ty jsi sice smutná, ale ta básnička? Děláš si prdel? Ta je fakt dobrá. Fakt! Je! SKVĚLÁ! Určitě bys měla psát básničku ke každému článku, klidně krátkou.

    Dost mě pobavilo: "Mach das so" a "Mach das nicht".
    Třese se jim při tom břich.

    Verča ze Ztracena v Praze ║ LEVNÝ NUDE RTĚNKY Z DROGÉRIE? YES, PLEASE!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mě napadlo, že bych prostě z pár veršů udělala úvodníky, zvlášť pak třeba k nějakému článku o Mekáči, ale uvidíme. :D nicméně díky moc!

      Smazat
  6. Ono obecenstvo není nejdůležitější... navíc hodně lidí (třeba já) nemá potřebu pořád komentovat.

    MMCH, asi jsem větší potvora, ale já bych se nebála napsat:
    Mach das so a Mach das nicht
    Třese se jim při tom ksicht
    ;-)

    Piš dál, stojí to za to.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To mě nenapadlo! Ale pravda, ono se jim všem třese... všechno. :D

      Smazat
  7. Vlasti, já tě teda čtu! Ale chápu tvoji skepsi, taky si kolikrát říkám, že mě vlastně nikdo nečte, komentáře lidi moc nepíšou. Vidím to ale i u sebe, málokdy ti tu něco napíšu, přesto blog čtu :) Piš dál, básničky super!
    Teri Glint www.glittershard.cz

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, je skvělé to slyšet, že mám tiché čtenáře, protože co si budem, o těch člověk prostě neví. :)

      Smazat
  8. Skepsi chápu, proto taky vlastně můj blog pomalu umírá a nevím, jestli ho někdy zase oživím. Přijde mi, že už je to někde jinde. Moje blogová generace. Řeší už jiné věci. A pro tu novou už nejsem žádaný bloger.

    Jinak obecně mám pocit, že prázdniny jsou mrtvé. Moc si s lidmi přes prázdniny nepíšu, i když bych chtěla. Prostě to tak nějak zmlkne.
    Básničky se mi líbí, neotřelé svým tématem. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jo, do jisté míry máme stejný problém. Prostě spousta lidí už se přesunula jen na instagram - a k čemu je teď vlastně blog, když všechno můžeš říct kratší a atraktivnější formou? Díky za komentář!

      Smazat
    2. To máš zčásti pravdu, já zas teď hodně pobývám na facebooku, ale blog mi pořád připadá jako místo, kde se dá něco říct tak, aby to mělo formu i obsah. Twitter je tuším krátké sdělení, tady se můžeš vypsat obšírněji.

      Smazat
  9. Já jsem taky dost skeptická, co se týče mého blogu, ale já si to způsobila vlastně sama, když jsem odešla z dobře zavedené a celkem známé (na moje poměry) adresy a začala psát jinde a (snad) jinak. Nicméně pořád ještě mě to baví, zčásti taky proto, že jsem zjistila, že existuje plno lidí, kteří to čtou, i když nekomentují, no a taky v první řadě píšu pro sebe, je to moje forma terapie. Ale s ohlasy se píše líp, to je pravda.
    Básničky se mi moc líbí, občas mě mrzí, že už nedovedu takhle nenuceně veršovaně popisovat každodenní situace. Tato schopnost ze mě nějak vyprchala. Máš to moc hezky zveršované, baví mě číst jakékoliv tvoje básničky.:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Na těch tvých se mi zase vždycky líbilo, že jsou takové poetické, jaksi melancholické. Navíc mají opravdovou melodii. Přesně to mám na poezii obecně ráda a ty to dost zvládáš. I proto, že neveršuješ o takových kravinách, jako je mekáč. :D
      Díky za komentář! :)

      Smazat
  10. Tvůj blog čtu s nadšením, často mě inspiruje zvednout zadek a jít něco dělat. Tvé zážitky z Německa pak vyprávím i manželovi. :-D Akorát s psaním komentářů jsem na tom podobně bídně jako s psaním vlastního blogu... (a to rozhodně neplánuju přestat, jen se mi stává, že čím víc intenzivní je život, tím hůř se mi o něm sepisuje, protože není čas a je toho tolik, o čem by se dalo psát.:) Báseň z Mekáče je skvělá a všeříkající.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vážně vyprávíš mé zážitky někomu třetímu? To je skvělé, díky! :D

      Smazat
  11. Vlastička, ja na teba stále myslím! Len teraz som mala málo času, u nás sa prerába, potom robota a popritom knižné resty, ktoré som musela splniť (s recenziou pre vydavateľstvo som meškala až tri mesiace! O.o Totálna hanba! -_-)...
    Ja k tebe vždy rada zájdem na "návštevu" a poctivo sledujem tvoje články, len komentáre som už nestihla...takže to napravím teraz ;)
    Máš z mojej strany obrovský obdiv, že si sa rozhodla študovať v zahraničí, rovnako ako aj bývať...ja by som hneď zdupkala domov :D Človek sa musí cítiť sám, strašne osamelo, kým si zvykne, no máš úžasného priateľa (dobre si ho stráž!), ktorý ti bude vždy na blízku a oporou...rovnako ako aj rodina...a už aj noví priatelia. Poviem ti, že si prešla neskutočný kus cesty, a keď si to tak premietnem v hlave, tak môj obdiv voči tebe ešte väčšmi stúpa! Zvládaš to sama, všetky tie vybavovačky, potom aj práca, tvorenie a tieto absolútne milé, vtipné a úprimné básničky! Viem, že to musí byť zabijak, osem hodín na nohách a k tomu s ľuďmi, ktorí sú, akí sú, ach, ale ty si jednoducho bojovník - to človek vycíti aj z tvojich článkov :) Držkaj sa a prajem ti všetko len to dobré! Teším na ďalšie "stretnutie" s tebou...;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář, věřím, že toho všichni mají hodně a stíhat vlastní život je tak náročné, že člověk na ostatní už prostě nemá čas. Ale i proto si moc vážím, že se ozýváš! ^^
      Díky za pozitivní energii sálající z tvého komentáře, těší mě, že mě vnímáš takhle, i když mám pocit, že si to vůbec nezasloužím. A co my víme, třeba se jednou opravdu potkáme. ^^

      Smazat
  12. Možná se lidi neozývali na tvé stránky, protože předpokládali, že budeš na internetu méně často, díky zabydlování a vyřizování a objevování nového. Tak se na ně nezlob. Na druhou stranu chápu, že jsi tam docela odříznuta od známých míst, známých lidí a známého prostředí vůbec, takže ten pocit osamělosti je silnější, už o to, že ještě špatná komunikace a někdy pocit bezmoci.
    Ale myslím, že to zvládáš, jak se dá nejlíp. Práce asi únavná, ale ne nudná, charaktery lidí různé, to jsi popsala moc dobře, a šéfové, ti stojí za vyliž... asi všude. Ne, všude ne, někde jsou i normální. Ber to jako školu života, právě tu, které se někteří tolik pošklebují. Ona není tak hloupá, jak si někdo myslí. Zkus vydržet aspoň dva týdny nebo měsíc, pak poznáš, jestli to půjde nebo to nepůjde. Začátky jsou vždycky krizové, v každé nové práci, nebo v novém prostředí, ale většinou se překonají. Moc držím palce.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No, je to škola života hlavně v tom smyslu, že prostě vím, že chci studovat, chci mít možnost vybrat si, co chci dělat, a dělat, co chci a co mě bude bavit, co nebudu považovat jen za honbu za penězi. :)
      Díky za komentář, měj se krásně! :)

      Smazat
    2. To je v pořádku, že víš, co chceš a že pro to děláš, co můžeš. Školou života jsem myslela to, že v životě projdeš okolnostmi, o které jsi nestála, že dostaneš nejednou studenou sprchu, jakou sis nevysnila, a že se něco, nebo dokonce mnohé, z toho, co chceš, nemusí podařit - a přece půjdeš dál. Jen s těmi zkušenostmi, které nabydeš, budeš si umět víc poradit, a taky zjistíš, že se ti rozšíří okruh tolerance. Nechtěla jsem, aby to vyznělo nějak mentorsky, každý si musí projít tím svým. A že ti držímm palce, aby se dařilo, to doufám víš :-) Takže, ať se daří! Vendy

      Smazat
    3. Jo, díky, já to nebrala nijak špatně, vím, jak to myslíš. A vlastně je dobré všechny tyhle zkušenosti nasbírat. Všichni nepříjemní, zlí, hloupí a nepřejícní lidé, které jsem kdy potkala, mi svým způsobem něco dali. :)

      Smazat
  13. Ze mě se do jisté míry stal tichý pozorovatel... Protože většinou čtu tvoje články někde po cestě na mobilu a na mobilu se mi špatně píšou komentáře a než dorazím domů, zapomenu. Ale čtu téměř všechno, kromě článků o knížkách, které mě neberou (třeba Cizinka, minula mě obloukem a navíc je to fujOmega). Tvoje německá dobrodružství mě ale zajímají.

    Co se té osamělosti týče, myslím, že můj přítel měl přesně takový problém a zhruba po stejné době. Pak si začal naopak některé věci dost pochvalovat a ukázalo se, že ačkoliv mu chybí socializace s kamarády, jeho práce je v zahraničí mnohem méně osamělá než v Čechách. Všechno má prostě svoje pro a proti, neboj, než se naděješ, bude to u konce a ještě tě to bude mrzet :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jasně, já to chápu, taky se mi to stává. Ale je to prostě občas takové smutné. Škoda, že si prostě nemůžeš nějak zobrazit, kdo článek četl, kdo se na něj opravdu podíval. Protože z pár čísel nic nevyčteš a komentáře asi nejsou spolehlivý ukazatel taky. :)
      Díky za optimismus! Naopak - myslím, že žádný konec nebude, spíš další začátek. Na ten se těším. :D :)

      Smazat
  14. Věřím tomu, že práce v Mekáči musí být hrozná, já bych na to asi neměla odvahu. Ale u tebe je to jen přechodné období, určitě to nebudeš dělat hodně dlouho. Přeju pevné nervy a snad brzy i lepší brigádu! A tvůj blog čtu vždycky moc ráda, i když jsem tu teď nebyla delší dobu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Už jen šestnáctkrát tam půjdu a pak už nikdy v Mekáči pracovat nebudu! :D

      Smazat