neděle 20. ledna 2019

Život na papíře

Už delší dobu přemýšlím, že téma diářů, deníků a plánovacích sešitů zpracuji do nějakého článku. Jednak proto, že je to dost podstatná část mého života, jednak proto, že mi v komentářích vyjadřujete podporu k této myšlence. A tak jdu s kůží na trh a ukážu vám, jak si vedu diáře, deníky a jak si plánuji a linkuji svou všednodennost. Prosím, neberte mě moc vážně, můj systém není vždy úplně ideální. 

 Na níže přiložené fotce jsem já, držíc tu hromadu sešitů a záležitostí, které se mi za posledních pár let nakupily. Diáře, deníky, sešity na plánování. Momentálně používám jen čtyři věci z toho všeho, nebojte, nejsem zas takový blázen. :D 

Mé diáře z let 2017,2018 a 2019. Tenhle malý formát jsem si oblíbila a už od roku 2016 používám právě tyhle diáře (akorát právě ten z roku 2016, tmavě modrý, nemůžu najít). V roce jsem měla diář z Bridge, který mi dala mamka. Můj systém? Úkoly a poznámky píšu k datům, kam spadají nebo do kdy co musí být hotovo. Když úkol splním nebo událost skončí, přeškrtnu červeně. Když nesplním nebo se na něco úplně vykašlu nebo na to zapomenu, přeškrtnu černě nebo modře. Žádná věda v tom není, asi to takhle dělá polovina planety.

Letos se stala taková bláznivá věc. Totiž, Modrý dostává každoročně pod stromeček diář, i když nikdy papírové diáře nepoužíval. Co s ním? Rozhodla jsem se (ehm, bez jeho vědomí, ale pro jeho dobro :D) evidovat Modrému jeho dny. Něco jako deník z cizího pohledu. Zápisy jsou krátké a obsahují výhradně to, co dělal, případně jak se cítil on, ne já. 

Deníky jsem zapomněla vyfotit zvenčí, ale jejich fyzická schránka není ničím nápadná, povětšinou snad jen mírou rozdrbanosti. S deníkováním jsem (po několikaleté pauze) začala v roce 2015. Dostala jsem totiž ten sešit s kočičkou a skvěle se mi na vypisování se ze svých pocitů hodil. Ten jsem vedla zhruba od září 2015 do června 2016 a obsahuje spoustu nářků na osamělost, nepovedených pokusů o sbližování se s někým a konečně také seznámení s Modrým. Druhý v pořadí je modrý deník vlevo dole, který mi vydržel od července 2016 do listopadu téhož roku. Jako jediný ze všech deníků totiž opravdu dostál svému jménu - je zde zapsán každý den toho nádherného léta a podzimu 2016. Jak jsem se cítila, co jsem jedla, viděla, četla, kde jsem byla, s kým jsem byla... Ale pamatuji si, že bylo dost vyčerpávající to psát každý den nebo si zpětně byť i jen pár dní vybavovat nějaké drobnosti. Následoval sešit vlevo nahoře, takový s růžemi. Původně jsem si ho vedla od listopadu 2016 v angličtině, ale někdy v únoru 2017 mě to přešlo. Obecně jsem tehdy na deníkování zanevřela, protože během roku 2017 jsem tam napsala asi jen deset zápisů. V roce 2018 jsem se snažila psát trochu pravidelněji, a tak jsem někdy koncem roku došla k poslední stránce. V současnosti vedu duhový deník, ten malý, v němčině. Je to docela uvolňující a naplňující činnost, i když taky nepíšu tak často, jak bych mohla nebo měla. Sešit je totiž tak malý, že ho často na víkend zapomínám doma. 

Na mé plánování jste se mě ptali mnohokrát. Když jsem s tímhle "životním konceptem" začínala, řídila jsem se knihou "Rok za 12 týdnů". Na jejím základě jsem si vytvořila krátký seznam ambiciózních věcí, kterých bych v životě chtěla dosáhnout, krátký seznam vizí na tři roky a samotné cíle na dvanáct týdnů a podbody, jak dojdu k jejich splnění. Skutečně jsem se metodou rok za dvanáct týdnů řídila "několik let", od února 2017 do listopadu 2017. Výhodou a zároveň nevýhodou bylo, že dvanáct týdnů je příliš mnoho na to, abyste předvídali, co a jak budete (moct) dělat, a zároveň je to krátká doba na to, abyste dosáhli výrazných výsledků. V roce 2018 jsem tedy přišla s "vlastní iniciativou". Nazvala jsem to příhodně "Vybarvování". Každý měsíc měl nějakou barvu, ale to není tak podstatné. Na rok jsem si naplánovala nějaké základní, dejme tomu velké cíle. Každý měsíc jsem si plánovala dílčí cíle, co bylo zrovna aktuální nebo co mě mohlo někam posunout. A v rámci jednotlivých týdnů jsem si dávala úkoly tak, abych ty měsíční (potažmo roční) cíle zdárně splnila. Na konci každého měsíce následovalo krátké vyhodnocení - na rozdíl od konceptu roku za dvanáct týdnů, kde se vyhodnocoval každý týden. 

Každý rok všem říkám "Nedávejte mi diář, koupím si ho sama", většinou se ale najde někdo, kdo neodolá a další diář mi pořídí. A já nesnáším prázdné diáře, mají strašně smutný osud. Takže jsem si v roce 2017 vedla fitness diář, ačkoliv nemůžu říct, že by mi byl k něčemu dobrý. A v roce 2018 jsem si vedla haiku diář, kam jsem evidovala i třeba to, co jsem četla. 

Už několik let jsem snila o tom, že si pořídím něco podobného jako tenhle "sedmiletý deník". Prostě sešit, ke kterému se budu pořád vracet, který mi bude připomínat minulost a přitom nebude sloužit čistě k nostalgickým účelům. A když jsem pak jednou v lednu brouzdala po internetu, uvědomila jsem si, že není na co čekat. Vždyť se toho děje tolik, co už se nikdy dít nebude. Takže jsem se do toho pustila. 

V roce 2019 jsem konečně našla důstojné využití pro nádherný sešit, který mi pod stromeček 2017 nadělil Modrý. Povýšila jsem ho na plánovací sešit. A v rámci snahy vést život tak, aby mě bavil a naplňoval, rozhodla jsem se pojmout všechny cíle právě v tomto duchu. Víc číst, být aktivní, pokročit v jazycích, cestovat, fotit, psát, zkrátka se mít hezky a nestresovat se kvůli nepodstatným věcem a lidem, kteří za to nestojí (třeba kvůli matikářce). Systém je dost podobný jako v předchozích sešitech - mám krátký seznam věcí, které mě "dělají úžasnou". Mám seznam cílů na rok 2019. Mám dílčí cíle na leden. A pak úkoly na jednotlivé dny. Odstranila jsem dělení po týdnech, protože jsem se tím v předchozích měsících spíš omezovala a nemotivovala. 

A jak si život vedete vy? Máte nějaké tipy a triky, které bych mohla implementovat? Jakých vlastností si na sobě vážíte, jaké činnosti, které děláte, považujete za přínosné a skvělé? 

Mějte se krásně a držte palce, ať v období pořádání plesu nepřijdu k úrazu já nebo někdo z mého okolí (třeba někdo hodně otravný, koho bych mohla mít nutkání praštit).

12 komentářů:

  1. Musím přiznat, že deník jsem si nikdy nepsala. A pak mě něco minulý rok v létě nakoplo a já se do toho vrhla. Sice nemám deník ani diář papírový, které mají své kouzlo, ale dělám si zápisky do noťasu, nicméně nemyslím, že bych tím nějak strádala :D. Hlavně si myslím, že když občas ztrácím hlavu, ten papírový bych ztratila někde taky, dávala bych mu tak týden :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si kdysi zkoušela psát deník na počítači, líbilo se mi, že si tam můžu bezprostředně přidávat fotky, ale z nějakého důvodu mi to vůbec nešlo dodržovat aspoň trochu pravidelně, takže jsem se vrátila k papíru. :D

      Vymazat
  2. Jé, moc ráda vidím, že nejsem sama "sběratel sešitků". Když před někým vytáhnu mou hromádku a začnu vyjmenovávat jejich funkce a časové období a všechno, tak většina na mě jenom nechápavě zírá. Občas nechápavě zírám i já, když to všechno vidím po delší době pohromadě. :D Zatím se mi osvědčil systém čtyř - linkovaný deník jako klasický deník, kam píšu většinou alespoň jednou týdně, moleskine jako týdenní diář na produktivitu, práci a věci do školy, mental helath/self care journal, který letos poprvé vedu jako bullet journal, a nakonec kreativní sešit na koláže a kreslení a malování a prostě když se potřebuji vyblbnout. :D takhle ty čtyři už nepůsobí tak minimalisticky jako když jsem jich začala vyjmenovávat mnohem více. :'D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš v tom skvělý systém! Škoda, že nejsem tak kreativní, taky bych si vyráběla nějaký sešit, kam bych psala i kreslila a lepila washi-pásky a tak. :D Ale na druhou stranu - ještě že nejsem tak kreativní, protože víc sešitů už bych asi nedala. :D

      Vymazat
  3. Jeee, konečně další blázen do deníků, diářů a sešitů. Deník si píšu asi od 12ti let.. Občas jsem půl roku nenapsala ani čárku, ale pak jsem udělala shrnutí. Momentálně jsem v půlce třetího bloku. Přemýšlím, že bych z toho jednou mohla udělat knihu. :D
    Co se týče diářů, taky už několik let používám stejný formát. :))
    A psát někomu diář (jako cizíma očima) je super nápad. :))

    wonderful-time.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že to nezní až tak ujetě, že někomu píšu diář. :D Je super, že to píšeš tak dlouho a že tě to deníkování nepustilo. Já vždycky, když třeba měsíc nebo dva nezapíšu, nejsem pak vůbec schopna se o těch uplynulých týdnech a měsících rozepsat. Což je místy opravdu škoda, ale prostě už se k těm věcem nedokážu vrátit tak, jako kdybych je psala s minimálním časovým odstupem.

      Díky za komentář, měj se krásně! :)

      Vymazat
  4. Já se v tom docela vidím, velká část mého života je taky na papíře... Upřímně nechápu například lidi, co si nejrůznější úkoly, povinnosti a schůzky zapisují do mobilu. Já potřebuji papír :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to taky s mobilem neumím. Nejde to tam škrtnout, podtrhnout a jinak adjustovat tak, jak to člověk zvládne s pár fixama a propiskama. :D

      Vymazat
  5. Já se druhým rokem pokouším o bullet journal, minulý rok jsem to tedy dost zanedbala a pár měsíců jsme vynechala úplně. Snad se mi to teď bude dařit lépe. Moc ráda se koukám na videa, kde lidi ukazují, jak tvoří svoje deníky, jak jsou neskutečně výtvarně nadaní, ale já sama mám problém, protože opravdu moc kreslit neumím a kaligrafii neovládám. Ale i tak je fajn to zkoušet.
    Na nějaké delší deníkové zápisky jsem nikdy nebyla, když jsem to zkoušela, brzy mě to přestalo bavit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se myšlenka bullet journalu strašně moc líbí, ale nebyla bych schopná to tak dělat. Takže se holt musím spokojit se svými pokusy o kaligrafii a s barevnými fixami. :D

      Vymazat
  6. Tyhle příspěvky mám hrozně ráda. Miluju sešity samozřejmě. V části bytu mám nastrkané popsané sešity a v jiné části bytu mám hromadu nepopsaných. Diář si už ale nevedu, teď s manželem sdílíme události na google kalendáři, abychom zamezili situacím typu: Cože? Ty máš naplánováno TOHLE, ale vždyť jsem ti před půl rokem říkala, že bude TAMTO. Pro lepší přehled mám ještě na zdi analogovou verzi kalendáře, kam se taky snažím vepisovat aktivity.
    Mám rozepsaný už druhý malý sešitek, kam si píšu drobný poznámky. Většinou, co chci přečíst, jména osobností, co chci prozkoumat, nápady na články, nápady na témata výuky, atd.
    Deníky píšu nepravidelně snad od svých 10 let.
    Líbí se mi, jak se i v tvých diářích a plánovacích knihách odráží tvá systematičnost. To je vlastnost, kterou naprosto postrádám, ale přijde mi užitečná, tak ji u druhých obdivuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažím se být co nejvíc systematická, ale v oblasti sešitů je to asi jediné místo, kde se mi to daří. :D Díky za komentář. A to google plánování s partnerem je dobrá věc, to bych mohla taky zavést. :D

      Vymazat