Nemalé radosti #33

Skoro předvánoční nemalé radosti jsou tady. Posbírané zase za docela krátkou dobu. Nebojte, letos už jsou předposlední. Zítra je druhá adventní neděle (ne že bych to nějak slavila) a brzy přijdou kýžené dvoutýdenní prázdniny. Do té doby se ale radůstky musí najít i ve všednodennosti, která není vždycky šťastná a bezstarostná, ale docela snesitelná ano. :) 
1) 
Začnu včerejškem, který mám čerstvě v paměti. Včera se toho stalo hodně, jedna radostnější věc za druhou. Ráno jsem zaspala, ale nakonec jsem stihla cvičení, procházku se psem i snídani. Nemohla jsem najít žádné kalhoty ani sukni, což se občas stává, tak jsem si od sestry půjčila takové černé šaty. Mile mě překvapilo, že jsem je oblékla. A sestra mi řekla, ať si je nechám, protože ona je stejně nenosí. Ve škole čas utekl rychle a už se jelo na Kladno. Se sestrou a babičkou jsem vyrazila na lov nového kabátu. Měla jsem docela dost požadavků - nesmí být lesklý ani typu koberec, ideálně tmavý, se zapínáním ke krku. Naštěstí jediné, na čem nezáleželo, byla cena. Nakonec jsem si odnesla (tuším, že z Orsay, ale zkoušela jsem si kabáty v tolika obchodech, že se mi to trochu plete) tmavě modrý, cenově přijatelný a hlavně všechny požadavky splňující kabát. Mám z něj radost, byť je to trochu nezvyklý pocit, přeci jen jsem ten svůj světle modrý měla asi tři roky. :D Tím však den nekončil. Babička nás zavedla do pekárny, kde pracuje, kde jsme chvíli poseděly a povídaly si. V půl čtvrté nás čekala (tedy mě) zkouška šatů na ples. K mé obrovské úlevě mi pořád hezky padnou, v pase se dají utáhnout takovým páskem na mašličku, takže se s nimi nemusí nic dělat. Což mě uklidnilo. Z Kladna jsem pak rovnou jela do Ústí, cesta vlakem byla vzhledem k nechtěné společnosti opilé skupinky nepříjemná, ale vynahradil mi to nezapomenutelný večer s Modrým. Takových pátků víc, prosím!

2) 
Ve středu chodil Mikuláš. U nás na gymplu je taková tradice, že za čerty a anděly se vždy převlékají studenti oktávy a čtvrtých ročníků. Takže to letos přišlo na nás. Vzala jsem si šaty, které jsem měla kdysi na věneček, koupila si křídla a svatozář (mám v plánu to dát k Vánocům Alžbětě, co s tím jiného, že) a obula boty na ples, abych se v nich naučila chodit. Atmosféra celé té akce byla moc fajn, i když chodidla mě bolela pekelně. Rozdávali jsme bonbóny, čertili (se) a zpestřovali chod dopolední výuky. Co k tomu dodat víc - nechtěla bych to dělat znovu, ale zároveň jsem ráda, že jsem se toho letos zúčastnila. 

3) 
Čtenářskou výzvu na Goodreads mám splněnou. Přesto mi ještě na začátku prosince zbývaly dvě poměrně náročné knihy na dočtení. Sophiina volba, na niž jsem měla v úterý referát. I přes její délku jsem ji přečetla docela rychle, v podstatě během týdne - tlačil mě totiž čas. Jako zajímavá shoda okolností mi ale připadalo, že jsem současně dočítala autobiografii Můj život slavného německého literárního kritika Marcela Reich-Ranického. Ten, stejně jako Sophie, prožil část války ve Varšavě. Jenže on byl v ghettu, z něhož se mu podařilo utéct, a ona se omylem dostala do Osvětimi. On se ze zážitků války vzpamatoval, Sophii byly všechny ty vzpomínky osudnými. On zůstal v Polsku a později odešel do SRN, ona odjela hledat svobodu do New Yorku. A tak bych mohla pokračovat. Obě ty knížky mi hodně daly a neuvěřitelně mě naplnily - především myšlenkami. 

4) 
Češtináři u nás ve škole si ze mě dělají legraci, že kdybych propadla, aspoň budu moct nadále reprezentovat školu v olympiádách. Minulý čtvrtek jsme psali školní kolo olympiády z českého jazyka. Jako tradičně tam byly úkoly, které šly snadno vyřešit, i úkoly, s nimiž jsem si nevěděla rady a lámala si nad nimi hlavu. Zadání slohu mě tentokrát moc nepotěšilo - Stojím tu už celá staletí. Nenapadalo mě, co napsat, aby to splňovalo především ten prvek originality. Když mi před pár dny češtinář oznámil, že jsem suverénně vyhrála a že se v lednu těší na okresní kolo, byla jsem trochu zmatená. Napadl mě takový ten citát "mezi slepými je jednooký králem". Ale jinak z toho mám samozřejmě radost, především z vidiny toho, že bych třeba zase mohla vyhrát nějaké poukázky do knihkupectví. :)

5)
Prosinec, čas mlsání a přežírání se. Nebo ne? Mám strašnou radost, že jsem našla zálibu v mnohých sladkých alternativách. Místo cukroví a čokolády zobu sušené ovoce a oříšky. Ráno si do jogurtu sypu křížaly a rozinky, večer u krbu louskám vlašské a burské oříšky. A to cukroví mi vůbec nechybí. Hezky to voní, to jo, ale myslím, že letos nebudu ta, která věrně užírá obsah napěchovaných krabic. 

6) 
Na prosinec jsem si dala takovou výzvu (jak jinak). Každý den chci dvacet minut poslouchat nějaké zajímavé dokumenty, rozhovory nebo přednášky v češtině, v angličtině a v němčině. Pro české rozhovory chodím na DVTV, musím se přiznat, že preferuji rozhovory, které vede Martin Veselovský. Inspirativní přednášky v angličtině nabízí TED, koho by to překvapilo. Ale velkou radost mám z objevení stránek ZDF, kde je spousta dokumentů, filmů, seriálů i zpráv v němčině. Jsou nádherně zpracované, dají se stáhnout, pokud nemáte přístup k internetu, a můžete si k nim dát i titulky - což však nedělám, protože to by mi nic nedalo. Je to časově trošku náročné, ale dá se to skloubit s různými jinými aktivitami. TED poslouchám, když jdu se psem, DVTV při jídle a ZDF když kroužím obručí. 

7) 
Malé školní úspěchy. Z chemie jsem dostala trojku, takže se mi pěkně vylepšil průměr. Z biologie jsem se nechala vyzkoušet, za což jsem si vysloužila jedničku a mé skóre se posunulo dost možná i ke dvojce. Fyzikářka onemocněla či co, takže jsem pořád ještě nebyla zkoušena a nestihla jsem si svůj bídný stav klasifikace zhoršit. S matikou tolik nebojuji, to spíš s matikářkou, která se rozhodla, že nic nám nedá zadarmo, že nám ty poslední měsíce na gymplu osolí a že se základními znalostmi si nevystačíme. Ale dozvěděla jsem se, že její plané vyhrožování, že mě v pololetí nechá propadnout, nemusím brát v potaz, protože propadnutí v pololetí nehraje roli, pokud v tom druhém projdu. :D 

Máte rádi křížaly a rozinky? A co oříšky? Co říkáte na oteplení a všeobecnou vánoční výzdobu? Pálíte františky? Chodí k vám čerti, případně chodíte vy v přestrojení někam? A co byste si vlastně přáli pod stromeček?

Hezký víkend přeji! 

Komentáře

  1. To se tak krásně čte - je fajn, že se máš tak dobře! :) Sušené ovoce zbožňuji - R. přivezl něco z domova (i domácí vlašské ořechy!), jinak ještě oba máme rádi mix.it. U nich jsem se i odhodlala k vlastnímu müsli a nemůžu si to vynachválit - mám super vločkové, ne sladké a skvělé do jogurtu.

    Co se týče Vánoc - no, pekla jsem perníčky, včera je přivezla domů a strašně mě potěšilo, že i doma chutnají. Ještě nemám tedy všechny nazdobené, ale to nevadí, sní se i tak. Jinak máme už stromeček (roztomilý v květináči na stole) a to nějak stačí. Respektive, na zbytek nemáme čas. Původně jsem ještě chtěla něco upéct příští víkend, ale ten další týden píšu zápočťák a k tomu jdu na předtermín. Zkouškové se blíží, i dneska to vidím jen na to učení (teď jsem si dodělala angličtinu, tu píšu ve čtvrtek :D), ale večer chci jít plavat a chci dočíst Great Expectations. Nějak jsem zjistila, že mám půjčené pak tři knihy, jednu musím vrátit do 28.12. a zbylé dvě do 3.1., ups. Snad to se svým nedostatkem času stihnu. :) Jinak jsem začala sledovat i nějaké blogy a především osla, ale zatím to dopadá tak, že mi bloglovin háže šílené číslo nepřečtených článků, no. Příští semestr kašlu na volitelné předměty! :D Ale byla jsem poprvé na pražském čtenářském klubu, rozhoupala se k nákupu Hany, byla na panelové diskuzi o popularizaci vědy, na Noci na jaderce, minulý víkend v Kočičí kavárně. Hm, když to tak takhle vypíšu, tak to i zní, že něco stíhám a dělám. :D

    A pod stromeček chci hlavně knihy. Akorát letos se mi stalo, že jsem na první dobrou nevěděla jaké. Předchozí roky to byla většinou hlavně nějaká série, která mi chyběla, letos ne. No, na prvním místě je Modlitba za Černobyl, pak tři dvojjazyčné (1x němčina, 2x ruština, ale toho Evžena Oněgina jsem asi přestřelila... tak si ho přečtu asi jen v češtině), Příběh služebnice a nějaká populárně naučná z edice Zip. Jinak jsem poslední dobou hodně čajová a dokonce mám dva adventní kalendáře - čajové. :)

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A budete slavit s R. Vánoce spolu, nebo každý doma? :) My si s Modrým říkali, že až jednou budeme mít společné bydlení, budeme mít vánoční kaktus. :D
      Mixit jsem chtěla vyzkoušet snad odjakživa, ale vlastně to nepotřebuji. Nejčastěji si dávám suché ovesné vločky a k tomu právě to ovoce. :) Taky mám ráda, jak je to nesladké a přitom vlastně docela sladké. A vždycky se tam dá dát med, že jo. :D :)
      Přijde mi, že toho stíháš fůru a je to obdivuhodné, zvlášť při tvé náročné škole, ale na druhou stranu, každý asi vnímáme svůj čas subjektivně. Taky mám často pocit, že nic nedělám, nic nestíhám nebo třeba že vůbec nečtu. A ejhle, stovka knížek za mnou. :D Do kočičí kavárny bych se zase někdy chtěla podívat, trochu doufám, že se tam sejdu s kamarádkou před Vánoci. :)
      Díky za komentář, užij si čaj (ten kalendář je skvělý nápad, to si na příští rok taky pořídím! :D) a držím palce se zkouškovým. :)

      Vymazat
  2. Miluju oříšky, rozinky i křížaly, tohle zobání je mor :). Gratuluji k postupu na olympiádu!
    Přeji krásné a pohodové adventní dny, prý má zítra začít sněžit, tak uvidíme:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. je to ale sladký a ne tak nezdravý mor. :D Díky! No jo, dneska sněžilo, alespoň u nás. :) Také přeji hezký advent. :)

      Vymazat
  3. No sušené ovoce ne, ale nějakej ten oříšek ráda 😊 Krizalama bys potěšila moje činčilata, ty si na křížaly potrpí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta činčilata by určitě sezobala i ty oříšky, ne? :D :)

      Vymazat
  4. Miluju úvodní obrázek! :)
    My máme stejnou tradici na škole co se týče Mikuláše, čerta a anděla. Letos to vyšlo na nás a rozhodně jsme si to jako třída užili :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to my taky. Byli jsme spojení oktáva a čtvrťáci a byla to legrace. :) Díky za komentář!

      Vymazat
  5. Taky bych chtěla najít tu sílu, aby mi nechybělo cukroví, ale už se asi dva měsíce těším, až si doma upeču vanilkové rohlíčky, tak z toho letos asi nic nebude haha, ale oříšky a sušené ovoce miluju taky! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj se, nejsem tak svatá, taky už jsem nějaké to cukroví stihla sezobat, tomu se holt asi člověk nevyhne, když to tak hezky voní. :) Pěkné Vánoce přeji! :)

      Vymazat
  6. Ty vieš všetko vždy tak pekne a pútavo zhrnúť!!!♥ Čo si ja pamätám, tak my sme na škole čerta ani anjela a ani Mikuláša nemali - nám vždy iba doniesla triedna mikulášske balíčky a to bolo celé - hm, takže tak, strašná nuda :D Joj, oriešky, tie zbožňujem!!! Ja som absolútny závislák na orieškoch a sušenom ovocí a popravde, keď ich mám v zásobe, tak sladké nepotrebujem ani ja...a vtedy mám aspoň vždy pokojné svedomie a neťažia ma výčitky :)) Gratulujem k úspechu z olympiády a držím palce celkovo so školou, aby si to zvládla na výbornú♥ Maj sa krásne! ^.^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mon, děkuji za milý komentář! ♥ Ty jo, třeba máte na Slovensku úplně jinou tradici, to je super. :) Jen škoda, že většinou je levnější a rychlejší sehnat si nějakou sušenku než nalouskat ořechy a nasušit ovoce. :D
      Děkuji moc, stačí mi to zvládnout na dostatečnou. :D Krásné Vánoce přeji! ♥

      Vymazat
  7. Spoustu si toho zvládla a zažila, já už zase flákám zapisování radostí, i když jich nebylo v poslední době málo. Obdivuju tvoji vytrvalost a pracovitost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, vytrvale píšu radostné články. :D díky, těším se, až se ti taky zase někdy povede napsat radostný článek. ^^

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky