čtvrtek 15. listopadu 2018

Nemalé radosti #31

Deset dní uplynulo jako voda a je čas na další radosti. Když jsem si v průběhu dne promýšlela, o jakých úsměvných okamžicích budu psát, chvilku jsem měla pocit, že se přece za těch pár dní nic neudálo a že to snad ani nemá cenu. Jenže pak jsem si uvědomila, že to je právě kouzlo nemalých radostí - mám najít maličkosti. Sedm radostí, které mi do života vnášejí něco pozitivního a trochu vyrovnávají tu míru stresu a špatných pocitů. Tak tedy, sem s nimi!
1) 
Ještě jednou zmíním Berlín. Z jeho návštěvy jsem měla velikou radost z mnoha důvodů. Nejvíc šťastná ale jsem, že jsem překonala svou lenost, svůj strach, svou pohodlnost, a vůbec se tam vydala. Jak jsem už asi psala, v úterý jsem měla zkoušky, takže jsem původně plánovala, že se o víkendu budu připravovat. Ale to, že jsem nakonec jela, bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Rozmluvila jsem se. Podívala jsem se do velikánského knihkupectví a koupila první vánoční dárky. Najedla jsem se, prošla jsem se, uvědomila jsem si, co je pro mě důležité. A taky jsem nafotila docela hezké podzimní fotky cestou vlakem. Takovou bonusovou radostí tohoto příjemného cestovního víkendu byl i Modrý, který mi v neděli přišel v Ústí naproti, zašel si se mnou na jídlo a povzbudil mě ve všem, co dělám. :)

2)
V úterý 13. listopadu jsem v Plzni skládala zkoušku TestDaF (Deutsch als Fremdsprache). Výsledky se dozvím až na konci prosince. Pokud jsem uspěla na určitou úroveň, budu se moct přihlásit na vysokou školu v Německu. Pokud ne, inu, alespoň jsem se trochu procvičila v němčině a zkusila to. Jsem nicméně ráda, že to mám za sebou. Taky mě moc potěšil průběh celé zkoušky. Málem jsem přišla pozdě, ale všichni byli tak milí a neformální. Profesorka, která nám test zadávala, si okamžitě zapamatovala naše jména, povzbuzovala nás, o pauzu se s námi bavila a uklidňovala nás. Navázala jsem tam velice krátké, ale zato intenzivní spojenectví s ostatními testovanými a navzájem jsme si fandily, abychom to zvládly. Překvapilo mě, jak pohodové to celé nakonec bylo, holt na papírech v pravidlech to znělo hrozně přísně a realita byla naštěstí jiná. Ne, že bych měla pocit, že jsem podala nějaký excelentní výkon, ale minimálně s písemnou částí jsem spokojená. :)

3)
Úterek měl být stresový den, ale vlastně na něj asi budu vzpomínat pozitivně. Do Plzně jsem jela s tátou autem. Zatímco jsem byla na zkoušce, šel se podívat za kolegy z oboru a tak různě po městě. Pak jsme si spolu zašli na oběd do nějaké restaurace u divadla, dala jsem si rýži s játry a slepičí vývar a nedovedete si představit, jak mě to po tom dopoledni povzbudilo. Pak jsme se prošli po Plzni (věděli jste, že Plzeň nebyla sudetské město?) a domů dorazili zase až za tmy. Cestou tam i zpátky jsme si povídali a bylo to fajn. S tátou moc času netrávím, natož abychom si nějak hodně povídali, takže za tyhle chvíle jsem ráda. 

4)
Jsem zdravá. Vždycky je fajn si to uvědomit, když máte pocit, že už to nemůže být horší. Poslední dobou jsem byla hodně unavená a třeštila mi hlava. Myslela jsem, že je to stres. Pak jsem si ale zašla k doktorce a zjistilo se, že jsem anemická a mám nedostatek železa (stejný problém má i sestra). Dostala jsem tedy nějaké prášky a ač nejsem jejich příznivcem, myslím, že pomáhají. Už asi týden mi hlava netřeští. A ačkoliv jsem především v pondělí a úterý nadávala na ženské obtíže a břichabol a pitomé načasování, jsem ráda i za tenhle druh ujištění, že je všechno v pořádku. 

5)
Pomalu a jistě opadalo listí a po ránu začalo mrznout. Takže jsem vytáhla šálu. Je to pak vždycky trochu komplikovanější se sluchátky, nicméně nedám si je vzít. Hudba má pro mě v poslední době docela klíčový význam. Různorodé melodie, směsice žánrů v několika jazycích. Spousta pocitů. Smutnější, veselejší, zkrátka pestré skladby mi zaznívají, když chodím pěšky domů nebo když sedím v autobuse či vlaku. Pokud bych měla přijít o nějaký smysl, rozhodně bych se nevzdala sluchu. Sice ho nemám kdovíjak hudební, ale i tak, jak je, je nenahraditelný. 

6)
Momentálně čtu knížku Dokonalý sen. Je to druhý díl trilogie Matched. První díl jsem četla někdy dva tři roky zpátky a ačkoliv se mi to docela líbilo, k druhému dílu jsem se nedokopala. Teď jsem se rozhodla to napravit, naordinovala jsem si totiž trochu odpočinkového čtení. A překvapivě mě to moc baví. Dokonce víc než ten díl první, i když pravda, už si ho tolik nepamatuji. Hlavní postavy mě zatím vůbec neštvou, naopak mám radost z jejich pocitů, z jejich štěstí v neštěstí. A vlastně je to i docela hezky promyšlené, koncept toho utopického světa, v němž se příběh odehrává. Někdy mě knížky dovedou opravdu mile překvapit a pak si říkám, že to je přesně ten důvod, proč tak ráda čtu.

7)
Tak jsem se rozhodla. Bylo to poměrně náročné, zvažovala jsem to z různých úhlů, ale když už tu maturitní přihlášku musím brzy odevzdat, bylo načase učinit finální rozhodnutí, říct poslední slovo a sepsat čtveřici předmětů, z nichž jsem se rozhodla skládat maturitní zkoušku. Tak tedy: státně budu maturovat z češtiny a němčiny, školně z literatury a dějepisu. Jo, uznávám, že jsem si to navolila docela lehké, ale je to tak záměrně. Dlouho jsem počítala s tím, že budu školně maturovat z angličtiny a byla to téměř hotová věc. Jenomže pak jsem si uvědomila, že mnohem užitečnější než těžká maturita, z níž možná nedostanu známku, kterou potřebuji pro přijetí na univerzitu do Berlína, bude udělat si z angličtiny nějaký certifikát, který bude platit po celém světě a bude mít všude stejnou hodnotu. A maturita z literatury bude alespoň příležitost, jak si ještě něco přečíst, než začnu studovat a nebudu mít na to už tolik času a chuti. Dějepis je pro mě samozřejmost, i když nevím, jestli se na obor historie nakonec budu hlásit.

A co vy, jste živí a zdraví? Nebo s podzimem odumírají i kousky vaší duše? Trávíte čas se svými rodiči? Mluvíte s nimi? Jaká knížka vás poslední dobou mile překvapila? A z čeho jste maturovali? 

Mějte se pěkně a děkuji za palcodržení! ♥

14 komentářů:

  1. Je pěkné takhle vždy číst, jak jsi šťastná. Já vcelku žiju, poprvé v životě jsem uběhla více než dva kilometry, mám další kousek uranového skla, trochu jsem pokazila jeden test - ale doufám, že nějaké body ziskam.

    Jinak aktuálně už skoro dočítám Když Nietzsche plakal. Skvělá kniha, věřím, že by se ti líbila. Co se týče maturity, měla jsem to ještě jednodušší - statné matika a čeština, školně matika a fyzika. Jinak aktuálně doma přemlouváme sestru, aby nedělala pitomost a nematurovala ze ZSV a vezme si místo toho angličtinu. Snad dostane rozum :D

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gratuluji k uběhnutí takové vzdálenosti. Říkám si, že už teď fyzičku docela mám a že bych to taky zvládla, ale bojím se to otestovávat. :D Je fajn, když má člověk jasno, z čeho maturuje. U nás nicméně z matiky nakonec maturují jen dva kluci - nikomu se moc nechce učit se tu všechnu teorii k tomu. Tak si radši dávají jazyky a matiku pouze státně. :D

      Vymazat
  2. Jsem živá a zdravá, i když vlastně chvílema nevím, jak je to možný. (Pamatuju si na tu dobu, kdy jsi psala Nemalé radosti každý týden, možná je fajn, že se k tomu vracíš, protože by mě teoreticky něco z tvých radostí mohlo inspirovat, abych taky měla z něčeho radost. Jsem poslední dobou tak mimo, že už ani nevím, jestli mám z cizích radostí ještě větší depky, nebo jestli jsem na tak jiné úrovni, že mě to naopak povznáší.) S rodiči teď moc času netrávím - s tátou vůbec, mamku jedu sem tam navštívit, ale je to složitější, protože vždycky musím vynechat buď páteční nebo pondělní přednášku, abych mohla dojet domů. Mile mě překvapil Vladař, protože se jako jedna z mála knih na našem pitomém seznamu od pitomého profesora dá číst. Jinak nemám ke čtení vůbec chuť - ráda bych si četla něco 'svého', jenže je tu ten seznam, a to se prostě nedá. A z čeho jsem maturovala nejspíš víš, státní jsem dělala češtinu a španělštinu a školní angličtinu, filozofii a psychologii a pak ještě obhajobu maturitní práce. A jinak v reakci na předchozí komentář, nevidím nic špatnýho na tom vybrat si ZSV místo jazyka. Ale to je asi ten věčný spor studentů přírodních věd vs. studentů humanitních věd. (I když technicky vzato můj obor nemá s humanitníma vědama nakonec téměř nic společného.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dovolím si zareagovat - ona myslím Vlasta bude vědět, jak jsem to myslela. ZSV je fajn, ale je toho šíleně hodně. A moje sestra se prostě nerada učí (a má trochu problém s tím naučit se vážně velké množství věcí najednou), takže doufáme, že si vezme angličtinu - mluví výborně, je ukecaná a nebude se stresovat (což jinak dělá). Navíc u nás zsv pokrývá vše - filozofie, psychologie, ekonomie, sociologie, právo... Je toho šíleně hodně. (Jinak je taky více humanitně zaměřená (rozhodně víc než já, ale mě se tuhle spolužačka ptala, co dělám na jaderce, že jsem měla jít na nějakou humanitní školu, když jsem v riskuj toho věděla tolik z literatury :D), chce jít na logopedii.)

      Vymazat
    2. No, každý týden, to byly opravdu jiné časy. :D Možná bych to zvládla, ale nevím, jestli chci. Ještě uvidím, jaké cíle si vytyčím na rok 2019. Haiku a fotky asi vypustím, je to sice fajn, ale trochu svazující co se týče další haiku tvorby. Tak třeba bude víc prostoru na radosti.
      Držím ti palce, aby ti to čtení dělalo trochu radost, i kdyby jen proto, že už to máš z krku. :)

      A co se týče toho sporu o maturitu ze základů společenských věd.. inu, já sama bych z nich maturovat nechtěla nejvíc kvůli ekonomii a psychologii. Proto ostatně mám dějepis -tam se dá veškerá politologie uplatnit mnohem lépe (totiž v praxi), stejně tak třeba filosofie nebo literatura. Jako takhle - nedovedu si představit, že bych maturovala z něčeho, čemu bych musela věnovat tolik času a stejně si svými schopnostmi nebyla jistá. To ale v mém případě platí o většině předmětů, z nichž bych teoreticky mohla maturovat. Nicméně v důsledku je to každého věc, co si vybere a jak se s tím před zkušební komisí popasuje. :)

      Vymazat
  3. Já jsem momentálně ve stavu, kdy bych bez hudby pravděpodobně už skákala z mostu. Je to prostě zázrak, životabudič, uklidňovač, všechno v jednom :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě tady jsem, dny mám také hektické, i když jinak, než ty, takhle jsem se v životě nenacestovala. No, nebyla tenkrát příležitost a dnes není nálada. Máš celkem zajímavé plány do budoucna a myslím, že by se to mohly podařit, protože se soustředíš na to, co potřebuješ pro svou další práci a nerozptyluješ se odbočkami.
    Zaujaly mě ty smysly. Sama nevím, čeho bych se vzdala, nejraději ničeho. Ale kdybych se měla rozhodnout mezi tím, nemoct slyšet nebo nemoct vidět, asi bych si nechala raději oči. Zřejmě nejmenší zlo by bylo, nemoct mluvit, to by nejspíš prospělo spoustě lidí. Ale nezakřikněme to, dostali jsme dary, chraňme si je. :-)
    Čtecí období mám velmi prodloužené, zčásti proto že už hůř vidím (a k očnímu jsem se zatím nedokopala), zčásti proto, že čtení mi znesnadňuje můj briťák. Ale kus po kuse tím proplouvám, nedávno jsem dokončila tu Neffovu pentalogii , teď jsem dala jedno thrillerové fantazíčko, Třináct relikvií, a vytáhla novou Fieldingovou, kterou mám koupenou snad už rok a ještě jsem ji nečetla. Čtecí záběr mám dost široký, okruh hudby také...
    Ať se ti v tom rozhodování a ve zkouškách daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, rozhodně bychom neměli přemýšlet, co by kdyby, bez čeho bychom se obešli a tak. Protože ač by i pro mě bylo asi nejjednodušší vzdát se mluvení, zároveň bych o tuhle schopnost nerada přišla. Sice v tom nejsem úplně dobrá, naopak často všechno zkazím, jen otevřu pusu, ale zároveň jsou věci, které mnohem radši říkám nahlas než že je jen píšu. :)

      Díky a taky držím palce, hlavně s časem, ať je ho víc. :D :)

      Vymazat
  5. Moc hezké. Body 2 a 3 se dají nádherně propojit. Pokud to nevyjde, tak se dá krásně vystudovat v Plzni. :D
    Dělám si legraci :) Určitě to zvládneš a moc držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, na Plzni by mi vadilo, že ji nemám při cestě domů nebo k přítelovi. Ale jinak jo, je to tam pěkný. ^^

      Vymazat
  6. Maturita, pane jo. Pamatuji si tě ještě jako malou, leč velice bystrou Ebolin, Sedmikrásku nebo Kariol :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, to jsem tehdá ještě byla rozverná, nadějná primánka Ebolin. :D To bývávaly časy. :D

      Vymazat
  7. Doufám, že se ti Plzeň líbila ♥ Já v ní žiju s velkým nadšením. Jinak ti moc držím palce, aby test z němčiny dopadl dobře. Pro mě je to jeden z nejnepochopitelnějších jazyků, jaké znám, a celý život s ní válčím. Je dobře, že to tak nemají všichni.
    Péťa - Čtení pod lavicí
    www.ctenipodlavici.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za držení palců, snad se to opravdu povedlo, uvidíme na konci prosince. :) Už vlastně jen za měsíc. Docela to letí. Určitě němčinu někdy pokoříš, není to s ní až tak hrozné. :) Měj se a díky. ^^

      Vymazat