Písečníci a bludný asteroid

Nemůžu si pomoct a neustále si říkám - kdyby tohle nebyla česká kniha, už se o ní mluví ve všemožných novinách, nakladatelé se perou o práva na vydání a svět se nechává unést dalším velice slibným příběhem, v němž si snad každý najde to své. Přátelství, odvaha, vesmír, hledání sebe sama, dobrodružství, záhady. Václav Dvořák napsal knížku pro děti a mládež, má ale potenciál zaujmout všechny věkové kategorie. Chcete vědět víc?
Autor vydal knihu vlastním nákladem, dostupná včetně ukázek je například na jeho webových stránkách.
Planeta Písečnice se nachází na vesmírné periferii, od dob, kdy zde lidé založili osadu, tu nepřistála snad žádná vesmírná loď. To Tomášovi, sirotkovi ze Zaprášené Lhoty, vyhlídky do budoucna moc nezlepšuje. Rád pozoruje hvězdy, díky jakémusi šestému smyslu se s naprostou přesností dokáže pohybovat v dolech, kam chodí vypomáhat, a snaží se zjistit, kdo byli jeho rodiče. Jednoho dne se vymění s Luckou, mladší dívkou ze sirotčince, kterou má v dolech provázet, aby mohl jít na výpravu k observatoři a pozorovat blížící se mezihvědznou loď. A zhruba tehdy celý dobrodružný příběh začíná.

Sama o sobě vím, že nejsem moc technicky zdatná, že nerozumím vědě, technice a vesmíru a že se sci-fi žánru snad i proto celkem vyhýbám. Respektive dávám přednost jiným. Jenže k téhle knížce jsem už od začátku přistupovala jinak. "Vždyť je to pro děti," ujišťovala jsem se. "Nemám se čeho bát, určitě budu chápat, co se tam děje." Tenhle přístup se mi opravdu vyplatil, protože jsem se do příběhu opravdu začetla a užila jsem si ho. Poučení číslo jedna: Dávejte šanci knihám, v nichž předem nevidíte nic velikého, případně si nedovedete představit sami sebe, jak je čtete. Vyplatí se to.

Kniha ilustroval Jakub Cenkl a na ilustrace je radost pohledět.
Začněme u postav. Jedenáctiletý Tomáš Nebula je sirotek, který na Písečnici nikoho blízkého nemá. Ve škole mu to celkem jde - pokud tedy nezaspí. Výjimečným ho však činí především jeho neobvyklý talent, jakýsi orientační smysl, který mu umožňuje pohybovat se v hlubinách dolů, cítit podzemí, najít cestu i v naprosté tmě a východisko ze situací, z nichž není úniku. Zní to metaforicky? Tomáš takový talent opravdu má, zároveň to ale leccos vypovídá o jeho povaze. Odvaha, s níž brání své přátele, chuť riskovat, smysl pro čest, touha dostat se výš, vytrvalost a cílevědomost, to všechno jsou jeho světlé stránky, i když mu mnohdy způsobují značné potíže. 

V příběhu hraje poměrně klíčovou roli Lucka - o něco mladší děvčátko, rovněž ze sirotčince v Zaprášené Lhotě, která z nějakého důvodu Tomášovi důvěřuje a poté, co jí zachrání život, se na něj uváže jako na bratra. Její povahové rysy se nedají úplně zobecnit, protože je stále ještě dítětem - a jelikož v příběhu vystupuje spíše v pozadí, nejsou pro čtenáře změny v jejím chování tak patrné. 

S kým se však budeme pravidelně setkávat, jsou Tomášovi přátelé, s nimiž prožívá všechna svá vesmírná dobrodružství na lodi Singularity. Olle, upřímný, dobrosrdečný a trochu prostořeký kluk, sdílí Tomášovo nadšení pro techniku, procvičuje s ním v gravibalu a nechápe, proč se holky pořád hádají. Rošťácká Jana, která si umí postavit motorku, a poslušná Alice, jejímž největším koníčkem je biologie, se totiž už od začátku nemohou vystát a dost si znepříjemňují život, i když jsou to všechno vlastně jen maličkosti. 

Všichni čtyři navštěvují akademii na Singularitě, kam byli vybráni na základě svých schopností. Jenže název knihy - Písečníci - mluví do jisté míry sám za sebe. Mezi dětmi z jiných, vyspělejších planet jsou trochu "zaostalí", nemají takové zkušenosti s technologiemi a neumějí v novém prostředí tak dobře chodit. Nejhorší jsou Ignisané, namyšlení kluci, kteří své schopnosti dávají okázale najevo. A také šéf bezpečnosti Fraxin, tajemný, přísný a Tomášovi neustále v patách. 

Tohoto věnování si velice cením, stejně tak odznaku Písečníků a záložek s ilustracemi z knihy.
Je pro mě těžké psát o knize a neprozrazovat víc, než je nutné. Příběh se tady totiž odehrává pořád - jedna událost následuje za druhou. Nudit se nebudete. Autor vám v každé kapitole představí nový díl skládačky, nový kousek neznámého světa, nové postavy, nové potíže, s nimiž se hlavní hrdinové v čele s Tomášem budou muset vypořádat, pokud chtějí projít prvním ročníkem na Akademii. 

Ti z vás, kteří četli Harryho Pottera a milují jej tak jako já, mají možná pocit, že se Písečníci příběhu o klukovi s jizvou na čele dost podobají. Mnohých paralel si nejde nevšimnout - jedenáctiletý kluk bez rodičů, trochu podivín, se dostane do světa, o němž se snad ani neodvážil snít. Pozná přátele i nepřátele, různé typy učitelů, zjistí, na co má a nemá talent, pustí se do vlastních pátrání a několikrát se vystaví smrtelnému nebezpečí. Mohla by to být nevýhoda knížky - já ale právě v tom spatřuji výhodu. Proč devadesátkové a mileniální děti vyrostly na Rowlingové? Přesně proto, že jim představila něco kouzelného, něco neobvyklého. Zároveň do neobyčejného příběhu zasadila postavy, kterými bychom mohli být my sami. Hrdinové řeší všední problémy, tak jako my, zároveň mají ale v životě i spoustu dobrodružství, které někteří z nás chtějí prožít, jiní si o něm raději jen čtou. Ať tak či onak, právě to nabízí i Písečníci. A myslím si, že v dnešní době by měl být na technologie, výzkum a vědu kladen velký důraz - už od dětství bychom se měli setkávat s různými problémy, které je potřeba (hravě i obtížnějším způsobem) vyřešit, měl by v nás být podněcován zájem a chuť porozumět všemu, co se kolem nás děje. Někdy mě mrzí, že mi vlak technických věd tak trochu ujel, někdy si ale říkám, že přeci jen úplně uzavřená poznání nejsem a že mě to všechno svým způsobem fascinuje. Pokud ve vás kniha probudí touhu vzdělávat se dál, pokud vás hlavní postavy inspirují nějakými svými vlastnostmi či schopnostmi, pak splnila svůj účel a můžete (musíte!) jí dát pět hvězdiček. A opět - toto je případ Písečníků a bludného asteroidu. 

Kniha má přes 350 stran, ale přečtete ji během několika krátkých večerů. 
Nebudu lhát. Kniha ve mně vyvolala spoustu různorodých pocitů, když jsem ji četla. Měla jsem radost i vztek. Byla jsem překvapená i odevzdaná, pokud jsem něco očekávala a ono se to opravdu stalo. Někdy se mi chtělo promluvit si s Tomášem, okřiknout hašteřící se Alici a Janu, uhodit protivného Albia a stěžovat si na Fraxina, šéfa bezpečnosti na Singularitě. Taky jsem měla chuť na snídaňové stoly, chtěla jsem si vyzkoušet létat a ovládat gravitaci a možná bych se i podívala na ty hnusné slimáky z laboratoří. Samozřejmě mě fascinovaly popisy toho, jak děti poprvé (nebo i po několikáté) vstoupily do vesmírného vzduchoprázdna, zároveň bych se ale sama neskutečně bála něco takového udělat. Jejich pochyby, odvaha a hlavně schopnost rychle reagovat a správně se rozhodovat, mě mile překvapovaly a autorovi dávám velké plus za to, že dokázal tak přesně vystihnout to, čeho se sama tolik bojím. 

Kniha se drží v několika liniích - protože i naše životy nejsou přímočaré. Tomáš chodí do školy, bojuje s povinností učit se a touhou toulat se po Singularitě a prozkoumávat ji. Zároveň se snaží trávit čas s přáteli, poznávat sebe sama a svou minulost, píše si s Luckou a do toho mu na mysli leží všechny ty záhady, jichž byl svědkem. I kdyby vás nezaujaly všechny dějové linie, alespoň v jedné najdete něco, co vás donutí číst dál a zjistit, jak to dopadlo. 

Ukázka, kterak se Tomášovi začal měnit život vzhůru nohama. 
Co říct závěrem? Trochu mě mrzí, že ani na Singularitě, ani v Bradavicích nemají studenti rádi historii. Respektive že vyučující tohoto předmětu jsou nudní, roztěkaní a nedokážou studenty zaujmout tak jako jiné předměty. Do jisté míry to chápu, ale těším se, až alespoň vedlejší postava bude milovníkem dějin. A zas tak černé to taky není, protože Tomáš pilně studuje svou vlastní historii, která je pro jeho sebeurčení nesmírně důležitá.

Písečníci a bludný asteroid jsou jednou z pětaosmdesáti knih, které jsem letos přečetla, z hlediska "úžasnosti" se řadí do první desítky. Děkuji autorovi za výjimečný čtenářský zážitek a opravdu doufám, že se jednoho dne dočkám pokračování. 
Václav Dvořák - Písečníci a bludný asteroid
Vydal Václav Dvořák v roce 2018, 375 stran. Pro čtenáře od 9 let. 

Komentáře

  1. Na tuhle knížku se moc těším a ještě víc, až ji budu číst klukům. Je to taková citová záležitost, asi proto, že autorem je Liberečák a profesor technické univerzity v Liberci :-). Zrovna nedávno četla velice zajímavý rozhovor s autorem, ale nemůžu ho nikde najít, povídá v něm, jak se k tomu vlastně dostala a tak :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkuste se podívat na moje stránky do novinek, tak byste ten rozhovor mohla najít.

      Vymazat
    2. Myslím, že zrovna tvým klukům by se knížka mohla vážně líbit. ^^ Držím palce, ať ten rozhovor někde najdeš. :)

      Vymazat
  2. Díky panu autorovi jsem si knihu mohla přečíst ještě před vydáním a je fakt kouzelná :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, všimla jsem si, že máš jméno na obálce, to je super! :D :)

      Vymazat
  3. Vypadá to moc zajímavě, z tvé recenze je cítit, jak moc se ti kniha líbila. Já se sci-fi nebojím, i když technice taky vůbec nerozumím! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Techniky se opravdu nebojte, rozhodně ne v mojí knížce. Při psaní jsem nezapomínal, kdo budou mí čtenáři.

      Vymazat
  4. Jéééj! Jsem ráda, že obě Písečníky řadíme mezi letošních top 10! :-) Opravdu jsou skvělí!
    A super recenze!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo! Jsem ráda, že máme stejný názor. Snad bude někdy pokračování. ^^

      Vymazat
  5. Poohlížím se po ní už delší dobu a tvoje recenze mě jen utvrdila v tom, že dobře dělám. Jsem na knihy opravdu moc zvědavá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud knížku ještě nemáte, zkuste to na mých stránkách. Pro mě to bude velká podpora. A třeba Vás ke knize potěší odznak a podpis, třeba i s věnováním.

      Vymazat
  6. krásná kniha i povedený článek, úplně jsi mne navnadila na přečtení :) už se na knihu moc těším :)

    OdpovědětVymazat
  7. Táto knižka musí byť vážne výnimočná :) A aj podľa mňa, aj keď sa podobá témovo Harrymu Potterovi, nie je na tom nič zlé...ak to autor vzal po svojom, pridal svoju originalitu, tak prečo nie? Veď je toľko príbehov, ktoré sa na seba ponášajú, ale ide o to, ako to kto spracuje :) Osobne zbožňujem knižky venované tejto kategórii čitateľov, takže sa ku mne jedného dňa určite dostane i táto, už na ňu dlhšie pokukujem :D
    Skvelá recenzia!♥♥♥

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky