Radostně radostný fotočlánek

Přemýšlela jsem, jak tenhle fotočlánek nazvat. Protože nechci, aby vyzněl obyčejně, jen jako další z mnoha fotočlánků, které už jsem zveřejnila a které určitě ještě přijdou. Prostě teď tak nějak cítím, že mám radost ze života. Navzdory všemu nepříjemnému, navzdory neshodám s lidmi a ne zrovna nejlepšímu vysvědčení. Navzdory tomu, že o sobě pořád pochybuji, že vedu spoustu zamyšlených monologů i dialogů. Jako by najednou všechny části života zapadly na správné místo a já vlastně vůbec ničeho nelituji. A jsem šťastná, právě tady a teď. A taky pokaždé, když se podívám na tyhle šťastné fotky.


Začneme tam, kde jsme v minulém fotočlánku skončili. V polovině dubna 2018. Jaro bylo v plném proudu a všechno možné i nemožné hýřilo barvami - zlatý déšť, pak tulipány, šeříky, všechno! O víkendu jsem byla doma, protože Modrý byl ve škole, tak jsem s Bety vyrazila na piknik do lesa. Má to strašně ráda - vezmeme si vždycky tašku, do ní pláštěnku, jablko nebo sušenku nebo obojí a pití. Spolu s Bertíkem se touláme po lese a máme takovou sesterskou chvilku. :D :) 
Baví mě, jak je Bety nadšená ze stejných věcí jako my s Ančou, když jsme byly malé. Třeba z pískovny nebo ze skal. 
Vskutku přirozený lesní prvek.

Znáte poslední zvonění? Letos to (teď už bývalí, brr) maturanti vzali nějak vážně a měli jsme za úkol přijít do školy převlečení za opačné pohlaví - kluci za holky a holky za kluky. Samozřejmě se nejvíc vyřádili právě kluci.
Vojtěška, Jiřinka, Martinka a Danča. 
Karel s Terkou jsou spolu už tak dlouho, že je ani změna pohlaví nerozdělí. :D
Vracela jsem se od doktora. Pršelo, tak jsem to vzala přes cukrárnu a osladila si život. 
V pátek jsem si pak do Ústí vzala foťák. Vystoupila jsem o zastávku dřív a fotila jako divá všechno to rozkvetlé cosi. Druhý den jsme s Modrým šli plavat a pak na velkou tůru a pak jsme to zapíchli v restauraci na tradiční steak a salát. 
Těstovinový salát s kuřecím masem. ♥
Kuřecí steak s bazalkovým pestem a k tomu bramborové lupínky a česnekový dip. 
No a pak byla neděle a my si udělali výlet do ústecké zoologické zahrady. Trvalo mi fakt dlouho (rok :D), než jsem Modrého přesvědčila, že Ústí není tak hrozné, jak si myslí, a že v zoo to určitě bylo fajn. A fakt že jo, bylo to skvělé. Rozkvetlé a živé a slunečné. 
Voda pro slona. :D
Hezké počasí zapříčinilo také to, že se nám (mně a sestře) nechtělo jednoho slunečného odpoledne čekat na autobus, tak jsme si z nostalgie koupily kaktus a šly domů pěšky. To byla legrace!
Myslím, že jsem si někdy v dubnu přerovnala knihovnu a udělala si tuhle spešl HP poličku. Protože jsem k narozeninám dostala od B. plakát s Buclatou dámou, který jsem si nakonec konečně dala na skříň. Jenže teď už mám tu knihovnu stejně zase přestavěnou, ach jo. :D 
Tohle byly mé květnové čtecí plány. Nakonec jsem nepřečetla Chrám Matky Boží v Paříži a Im Westen Nichts Neues čtu teď. :)
No a samozřejmě jsem si užívala venkovní procházky se psem, s Modrým, s kýmkoliv jiným nebo sama jen s foťákem. I bez foťáku docela často.

O tom, jak jsem dostala v půlce května nádhernou růži, jsem už vlastně psala. A taky jste už viděli fotky ze Světa knihy. Tak jen pár z nich pro rekapitulaci. :)

Mamka si udělala certifikát z angličtiny a začala pořádně pilovat francouzštinu. Aby pronikla do francouzské kultury, začala dokonce vařit podle nějaké kuchařky. Tohle je jahodový dort se vznešeným francouzským překladem, byl vážně fajn. Během posledních měsíců jsem doma trávila víc víkendů nebo aspoň částí víkendů než na podzim a v zimě, aspoň mi to tak připadá. Asi to není na škodu. :)
Co je u nás doma nového? Bety má ofinu a bazén je nejlepší kamarád, když přijdeme odpoledne domů. 
O tom, jak jsem dělala kroniku, jsem už určitě psala. :) 
Trochu spoléhám na to, že si téhle fotky moc lidí nevšimne (přeci jen jich je tu hodně). A kdyby - ano, asi je to přesně to, co si myslíte, že to je. A protože to je vskutku prapodivné, musí to tu být. :D 
V den svého (ne)absolventského koncertu jsem byla strašně nervózní, tak jsme si s Ančou zašly na čínu. Na půl.
"Vlčí máky, vlčí máky, choulostivé na omak, taková si lásko taky, jako mák, jako mák. Samý příslib, samé hrátky, samý úsměv opětný, nesahejte na mé plátky okvětní, okvětní." (Uhlíř, Svěrák)
Možná bych víc dostála nápisu na tričku, kdybych nebyla připoutaná, že? :D

Další tyrkysový výlet. Tentokrát jsme sháněli bundu a boty. Zvládli jsme to na jedničku. Jen tak skoro omylem jsme nakoukli do knihkupectví a Modrý nakonec neodolal koupi Fénixova řádu, když jsem při odchodu z knihkupectví poznamenala, že už by tohle původní vydání nemuselo být v budoucnu k dispozici, když je teď ta reedice. :D
Jedno milionkrát čtené a jedno nové vydání. ♥
Recenzi na Vladaře jsem napsala na Zaujatým pohledem. :) 
V pondělí 28. května jsem si napsala omluvenku (s vědomím rodičů a jejich nevyřčeným souhlasem :D) a jeli jsme s Modrým do Prahy. Měli jsme velké plány - tedy já. Podívat se do lesoparku, kde jsme se poprvé políbili a kam jsme chodili, když bydlel Modrý v Hostivaři. Navštívit botanickou zahradu. Jenže Modrý si ještě musel něco zařídit v práci, na nádraží v Ústí byla výluka kvůli tomu, že vlak přejel návěstidlo a málem narazil do elefanta a... zkrátka se to všechno nějak sešlo a nakonec z velkého dne byla "jen" Bageterie a Valdštejnská zahrada. Ale i tak se mi to moc líbilo. Navíc jsme se podívali i do knihkupectví a byli spolu a to je nejdůležitější. ♥
Já si dala Caprese salát, Modrý Caesara. A brambory a čaj napůl. ^^
Tohle si chci jednou koupit. :D
A tohle bych si taky ráda přečetla, byť to bude trochu depresivní čtivo. 
Ale aby nám nebylo líto, že jsme se do té tak dlouho plánované botanické nepodívali, vydali jsme se tam hned první červnový víkend. Bylo krásné počasí a nepotkali jsme ani moc lidí. Pití jsme měli dost. Energie taky. A ještě jsme si ji mezi vší tou zelení dobili. :) 
Ještě oči a je to hotová mandragora!
Socha "Milenci"
Dinosauři, kteří mají žůžo výhled na Prahu.
Mám ráda překvapení. Ve svém případě, pokud na ně nemusím dlouho čekat, v případě jiných, mohu-li je uskutečňovat. Takže jsem se rozhodla Modrého překvapit. Třída jela na školní výlet na celý týden. O víkendu jsem byla doma a v neděli odpoledne jsem měla jet směr Ústí. Jenže Modrý nakonec musel do práce, takže jsme se domluvili, že dorazím v pondělí. Hmm, ale to bych si musela kupovat jinou jízdenku a vůbec, radši pojedu už v neděli! Rozhodla jsem se a stalo se. Šla jsem si zaplavat, připravila jsem BeBe řezy, abychom si je mohli dát k snídani, chvíli čekala a nakonec usnula. Modrý se domů dostal až někdy ve dvě ráno. Ale byl mile překvapený, takže účel mých ďábelských plánů se naplnil. :D :) 
Ejminka hlídá.
Ejminka jde spát.

Tak to tak vypadá, že pořád jíme, když je tu tolik fotek jídla. Nemyslím, že jíme TAK moc, jen prostě vždycky, když nějaké jídlo vypadá hezky, vyfotím ho. A zrovna tenhle den byl fakt super. Modrý vytáhl po dlouhé době auto (pořád žije), jeli jsme na velký nákup do domácnosti a plavat. Pak jsme se s Modrého sestrou a její kamarádkou sešli v restauraci, kde jsme ještě nebyli - byla skvělá. Každý jsme si dal trochu jiné jídlo. Ochutnala jsem od každého trochu a byla skvělá úplně všechna. Já jsem měla tu špenátovou mňamku. ♥
Větruše a Modrého vínové auto. :D 

Volné středeční odpoledne jsem pak využila k obchůzce vesnice a návštěvě babičky a strejdy. Při takové příležitosti většinou nafotím hafo fotek, na nichž jsou kytky, hmyz nebo jiné přírodní úkazy, které jsou v tom našem zapadákově k vidění. 
Barunka s Eliškou.♥
Áá, tady to máme. Fotky z OČJ. Olympiády v českém jazyce. 44. ročník se konal v Želivě (je to s ním těžké - korekce pravopisu říká, že je to "v Želivi", ale na všech názvech přímo v obci je "v Želivě" a místní přece musí vědět, jak je to správně, ne?). První večer jsme se vydali do želivského premonstrátského kláštera. Třetí den jsme navštívili Třešť, Třebíč a Petrkov. V samotném táboře, kde jsme pobývali zbylé dny, jsem moc nefotila, spíš jsem psala a socializovala se se všemi těmi sympatickými lidmi. :) 
Klášter v Želiv
Betlém z gumiček vyhrál! :D
Trnka
Masaryk, Komenský, Havel a Karel IV. na České republice. Do Betléma v Třešti se dostane opravdu kdekdo! :D
Lada s Mikešem.
Pan Tau ve svém rodišti.
Z židovského města v Třebíči. Prý se tahle rytina na zdi objevila během transportů do koncentráků a nejde smýt.
Chceš nakládačku? :D
Kokosová zmrzlina, točená. Vypadala sice líp než chutnala, ale i tak to stálo za vyzkoušení. :)

Tramtadadam, Amsterdam! ♥ Můj (nejspíš předposlední) červnový cestovatelský zážitek byl jedním slovem grandiózní. Spali jsme tam dvě noci. Letěli letadlem. Nachodili přes čtyřicet kilometrů. Nasmáli se tak moc, že mě z toho ještě teď bolí břicho. Taky jsme hodně snili a měli se rádi a vůbec, Amsterdamu jsme prostě neřekli sbohem, spíš se s ním na pár měsíců, maximálně pár let rozloučili, než se tam vydáme znovu. ♥
Všude kola. V pozadí něco jako autobusák s elektrickými autobusy!
Všude cyklostezky. A krásná cesta z letiště do města.
Poslušný holandský čmelák. Neuletěl.
I z vraku se dají udělat dekorace na silnici
Co by kamenem dohodil od letiště a čtyřproudé dálnice žijí volavky, kachny, potápky a všemožné jiné tvorstvo. Jo a králíci!
Zákaz zákazu chození do parku s medvídky? :D ♥
Fakt netuším, co to je.
Bacha, křižovatka. :D
Hausbóty. Kanály. Prostě Amsterdam. ♥
Zvedací dálnice a železnice. Wow.
Depo u kanálu.
Strašně dlouho jsme šli směrem do centra a říkali si: "Tohle je ten Amsterdam? Vždyť tu skoro nikdo není, to je super!" :D (byla neděle)
Vlasta je šikovná a nějak si nezjistila, že se vstupenky do domu Anny Frankové musí koupit online s předstihem. Takže jsme místo do muzea šli do palačinkárny. Vlastně to byl skvělý nápad. O holocaustu stejně přemýšlíme občas až moc...
Květinový trh těsně před zavřením. Obecně všude v Amsterdamu zavírali tak v 17:30, max. v 18:00. To je také důvod, proč jsme nebyli v žádném muzeu. Jediné otevřené do večera bylo Muzeum sexu... no, to jsme vidět úplně nepotřebovali. :D 
Závazek do společného života: Přinutíme náš kaktus, aby taky takhle vykvetl. :D
Amsterdam Centraal Station (hlavní nádraží)
Tuhle volavku jsem měla metr od sebe, ale když jsem zmáčkla spoušť, vyletěla na lampu. Škoda. I tak je pěkná. 
Kola jsou v Amsterdamu fakt všude. Čím starší a divnější, tím lepší, řekla bych. A zebří rezavé kolo fakt stálo za vyfocení. 
Na závěr pár společných fotek. 
Když jsme viděli ceduli "Pozor krávy", smáli jsme se. Ještě víc jsme se ale smáli, když jsme viděli živého tura. :D
Ať žijí zavřené oči. :D
Letěli jsme s EasyJetem, btw.
A přistáli jsme vážně romanticky. Sice mi bylo trochu blbě, ale i tak to bylo romantické a fajn. :D 
(Nebojte, na té poslední fotce nejsem na podpatcích moc dlouho. Na nohou jsem je měla asi tak dvě minuty, pak jsem je s radostí shodila. :D

Jak se máte vy? Jaké radosti vám dělají radost? (To je trochu příliš radostná otázka, že? :D) Kde jste v poslední době byli, co jste viděli, z čeho jste byli nadšení? A máte nějaké skvělé plány na léto? 

Díky za všechno pozitivní i vám. ♥

Komentáře

  1. Zrovna mně asi za moc pozitivního poděkovat nemůžeš, ale já děkuji za hezký fotočlánek, těšila jsem se na něj. Líbí se mi, že je barevný a, no, veselý, ale to je jasné už z názvu a tak nepíšu nic nového. Řekla bych, že na tý poslední fotce ti to moc sluší.
    Co mi dělá radost? No, napadají mě třeba bouřky a letní přívalové deště. Zrovna teď tady jeden je. Nebo focení - ale jiný focení než dřív, mám pocit, že jsem začala fotit o něco rozumněji. Nebo psaní. Největší radost mám ze své češtinářky (teď už bývalé?), která má pro moje psaní asi slabost a všechno mi hrozně chválí a tak je prvním člověkem, kterému mám chuť něco poslat dobrovolně, aniž by to ze mě musel tahat. Mým jediným plánem na léto je zatím kurz programování, který nakonec dopadl dobře a jedeme tam oba, i když k tomu došlo dost podivnou cestou, která je fakt k smíchu. A koneckonců, radost mám třeba z toho, že jsem si dneska pořídila hezký šaty, a velice levně, nebo z toho, že jsem za poslední dva roky vyrostla o celý jeden centimetr.
    Tak snad se ještě někdy takhle na blogu vzájemně setkáme. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za pozitivní komentář (komentáře). Jsem ráda, že vám ten kurz programování dopadl dobře, snad to bude zajímavé a pokud možno radostné.
      Věřím, že na blogu se budeme potkávat. Na jiných sociálních sítích moc nevím, když sis mě odebrala z přátel. :) Ale respektuji to a doufám, že budeš mít hezké léto. :)

      Vymazat
  2. Tady se hledají stěží slova, myslím, že název článku jsi vystihla dokonale. Z fotek to štěstí, láska a radost doslova prýští! A Betynka je úžasná, je ti neuvěřitelně podobná :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! No jo, je to takový mix mě a mojí sestry. Já a sestra si moc podobné nejsme, ale Betty vypadá jako takový předěl mezi námi. :D

      Vymazat
  3. Vždycky, když pak dojdu na konec, zapomenu, co jsem viděla na začátku. :D Každopádně Amsterdam je super, zažila jsi toho opravdu dost! :) Radost mi dělá, když mají radost ostatní. Třeba včera jsem napekla dort, udělala chlebíčky a tak. A právě největší radost byla z toho, když jsem viděla, jak ostatním chutná. :) A ono je to dost individuální, někdy mi radost udělá i to, nad čím bych jinak mávla rukou.
    Plány jsem Ti vyžvanila už u mého příspěvku, tak by ses stejně nic nového nedozvěděla. :D :) A musím souhlasit s Iris, na té (poslední) fotce Ti to moc sluší. :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám u fotočlánků vždycky stejný problém - ale přesto vydávám dlouhatánské fotočlánky a nemůžu si pomoct. :D Taky mám radost, když se neraduji sama. A z maličkostí. :)
      Díky za komentář! :)

      Vymazat
  4. To je opravdu radostný článek nabitý pozitivný energií!
    Ta gumová kuřecí nožička na stromě mi nejdřív připadala jako nějaká zvláštní houba. :D Zoo v Ústí je pěkný, byla jsem tam několikrát. Krásné fotky, jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si nejdřív myslela, že je to něco opravdového a divila jsem se, než mi došlo, že to tam nejspíš napíchnul nějaký vtipálek. :D
      Díky moc, taky se měj krásně! ♥

      Vymazat
  5. Zmalovaný podchod, kaktus na zmrzlině, slepičí pařát na stromě, Bětuška v mnoha provedeních, Pomeranče Anče, zajímavý plakát na dveřích, knihy, nádherné pampeliškové chmýří, spousta zeleně, zlaté deště, skvělé maturitní fotky, odraz tebe a Modrého ve skle výlohy, kočka na schodech... moc ráda se vždycky na tvé fotky dívám a když si vzpomenu na ty dřívější foticí pokusy, tak jsi hodně popošla dopředu. Zčásti je to i fotoaparátem, ale zčásti i jiným viděním. Moc pěkná přehlídka, ta dobrá energie je z fotek opravdu znát. Doporučuji nemožné - tyhle fotky si nechat postupně vytisknout. A nejen tyhle, všechny, co jsi fotila a co jsi na tento blog dávala. Asi to brutálně vleze do peněz (nakonec ale nemusíš ty fotky nechat houfně tisknout naráz), ale je fakt, že skutečná fyzická fotka je taková opravdová. Ta digitální se může někdy někde ztratit. Jo, zlati - a zálohuj, už nejednou jsem slyšela nářek, že se něco stalo a ztratily se všechny fotky. Zálohuj si, Vlasti, aspoň ty, na kterých jsou lidé. Kytičky nafotíš novu, ale lidi v určitý čas a okamžik, to už nikdy nezopakuješ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, fotky si zálohuji a mám jen propojené s Google účtem, takže určitě někde budou. Ale budu si teď přeinstalovávat a čistit počítač, takže si je pro jistotu překopíruji na externí harddisk, dělám to tak průběžně jednou za rok nebo tak. :)
      A co se tisknutí týče - v posledním měsíci jsem se s Fotolabem seznámila hodně důkladně. Nechala jsem si totiž vytisknout spoustu fotek do mé kroniky s Modrým. A rodinné fotky jsme naposledy tiskly se sestrou prarodičům k Vánocům v roce 2015. Není to ani tak drahé, zvlášť v tom množství už se ta cena ztrácí, nejhorší je poštovné. :)

      Vymazat
  6. Tak jsem si prošla kusem tvého života a jsem ráda, že jsi tak pozitivně naladěná. Jo a taky jsem si u tvého článku zavzpomínala, Ústí znám, Prahu taky, dokonce jsem byla i v Amsterodamu. Máš to všechno krásně doplněné nádhernými fotkami a vůbec. Jsem ráda, že jsi se po letech ozvala a držím ti palečky, abys byla stále tak šťastná jako na fotkách. Jo a tvoji malou sestřičku si pamatuji jen krátce po narození. Tak se měj!

    OdpovědětVymazat
  7. Baví mě, jak foťákem všechno zaznamenáváš. Já už nefotím skoro vůbec a když někam jdeme s J., tak nefotím vlastně vůbec a nakonec mi musí fotky posílat on, abych měla co ukázat našim. Ne, že by tedy on fotil nějak hodně... Ale fotí :D A díky tomu máme spoustu společných fotek, i když jen tak pro nás, ne na ukazování :) To je pro mě vůbec nové... Spoléhám se tedy na vzpomínky, ale zatím to jde. Chceme si s J. založit notýsek na společná poprvé. Už máme koupený notýsek a já jsem sepsala na papírky nějaká poprvé, která mě napadla, ale na zapisování ještě musím počkat, až se J. vrátí z koloferrat, kam vyráží zítra.

    V Amstru jsme byly s Hankou před třemi lety, taky v červnu, to bylo moc dobré. Hned bych se tam vrátila. Vlastně jsem asi tehdy trochu zahořela k Nizozemsku. Moc ráda bych tam vyrazila znovu a třeba na kole, ale na mého milého je to moc rovinaté, tak to spíš neklapne. My jsme tam nicméně jely busem a byl to dost "low cost" výlet, ale moc jsme si to tam užily!

    Na léto moc plánů zatím nemám. Móře a zářijové Skotsko v kategorii "možná, uvidíme, nemáme peníze", jinak jeden sobotní výlet a prodloužený víkend na konci července v Bielých Karpatech, kde budeme koukat na úplněk a úplné zatmění měsíce a prostě jen budeme... A výhledově plánujeme nějaký pochod, tak na 50 km, abychom zjistili, co jsem schopná ujít (ano, pořád doufá, že s ním začnu absolvovat ultratraily).

    Tyhle tvoje ultrasluníčkové články mě baví, i když pořád mezi fotkami spíš hledám psané slovo :D Měj se pořád takhle krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věř mi, dloouho mi trvalo, než jsem na cestách s Modrým začala fotit. A ani teď nefotím úplně všechno a úplně pořád, jako když jsem někde sama. Prostě se na to nejde soustředit. Navíc jednou rukou se taky nefotí úplně nejlíp a kdo by se pouštěl... :) Jenže Modrý nefotí vůbec, takže kdybych nefotila já, mnoho vzpomínek by nebylo. Tedy - já si pamatuji skoro všechno, ale Modrý hodně zapomíná. :D :)
      Notýsek na společná poprvé zní slibně. Já s Modrým měla fakt jako hodně poprvé, od "má první pusa" až po jeho "první let letadlem". Je to hrozný, kolik poprvé se dá nastřádat jen za dva roky. :D :)
      Taky jsme ten Amsterdam měli spíš levnější, koneckonců spali jsme v budget hotelu a chodili všude pěšky, abychom neplatili za dopravu. Ale bylo to fajn i přesto, nebo spíš právě proto. :)
      Ten tvůj J. je fakt sportovní nadšenec! Tvoje štěstí, že tě to bude nutit udržovat si fyzičku. :D My jsme s Modrým takoví rekreační sportovci - včera jsme jeli padesát kilometrů na kole podél Labe, abychom si večer mohli dát zapečené maso se sýrem a bramborami. :D
      Nicméně všechno si to užívej! Máš to vlastně dost podobné jako já, s Modrým jsem se seznámila v květnu 2016 a pak jsme měli léto ještě takové úplně zamilované a sluníčkové. Ne že teď by to bylo o něco horší, jen je to trochu jiné, takové méně akční a růžové. :D :)

      Neboj, dneska napíšu vybarvování, kde bude poměr slov a fotek obrácený. :D :)

      Vymazat
    2. No jo, my máme za necelé tři měsíce těch poprvé taky ranec, je jasné, že teď bude to tempo klesat... Od prvního setkání přes první vaření večeře až po aktuální "poprvé víc jak týden od sebe" :D
      A s tím sportem - JO! Slibuju si od toho mnohem lepší fyzičku a lepší tělo do plavek, tak snad to klapne :D A na vybarvování se vždycky těším :)

      Vymazat
    3. Víc jak týden od sebe je hrozné poprvé! :D Tedy aspoň pro mě to bylo dřív strašně nepředstavitelné a i teď mi třeba dva týdny přijdou prostě dlouhé. Jasně, sice si pak třeba voláme přes skype a aspoň si od sebe odpočineme, ale stejně. :D

      Vybarvování bude během dnešního odpoledne, řekla bych. :D :)

      Vymazat
  8. Krásné fotky! Některé jsem tedy již někde zahlédla, ale vždycky se na ty tvé ráda podívám.

    Co radostného u mě? Zítra se stěhujeme, dnes doklízíme kolej. Zítra jdu ještě na foniatrii, skočím do Dobrovského pro knihy, které jsem si chtěla koupit za zkoušky - i když mi jedna chybí, 20 procent je 20 procent. A vůbec, u té poslední ještě nemám vypsané červencové termíny. K tomu se začínám učit věci na brigádu, zítra jedeme do Ikei, přes víkend sundaváme tapety a malujeme. A v pondělí nám přivezou další nábytek! :D Včetně postele, víkend strávíme ve spacácích. A ten další víkend už budu muset být v Děčíně, hlídat dům, protože rodiče budou na dovolené. R. tam asi pobude ten první víkend, ale pak tam ještě pár dní budu sama, takže kdybys chtěla, klidně se stav. Můžu tě vzít do děčínské zoo. A do knižní kavárny! A pak mě čeká brigáda, v mezičase dodělat zkoušku, na konci července odjet na soustředění - poprvé jako organizátor, pak pár dní v Praze a pak do Londýna. Další plány nemáme, ale třeba nám vyjde ještě nějaký ten výlet v září. Zatím toho máme náplánováno dost a od školy ještě pokoj nemáme.

    Tak si užívej prázdniny, čti a měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, ty jedna příležitostná blogerko! ^^ :D
      Budu držet palce s opravou zkoušek, určitě to zvládnete. Hlavně ale držím palce s bytem a strašně moc mě zajímají všechny podrobnosti, takže se určitě někdy musíme sejít! :D Do Děčína bych se klidně podívala, jen tedy jsem teď trochu zamotaná, jaký víkend máš na mysli. No, ještě ti napíšu a třeba to domluvíme, i když se trochu bojím, že se mi to zase bude s něčím krýt. Nicméně do toho letního kina bych šla fakt ráda, takže jestli ten 16. červenec pořád ještě platí, bylo by to super. :)

      Měj se krásně, užívej, brigádniči (kde? :)), organizuj TCN a moc se nestresuj! ^^ A díky za komentář!

      Vymazat
  9. Všechny fotografie jsou nádherné, ale obzvláště ty květinové, opravdu nádhera! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) No jo, květiny v brzkém létě jsou kouzelné. :)

      Vymazat
  10. Tak jsem si po delší době opět pročetla a pokoukala. Skoro půlku cesty od nás do Prahy jsem se kochala a až pak mi došlo, že jsem vlastně chtěla číst knížku. Holt příště. :-)
    .
    Mám radost, že máš radost. Ač to zní asi lacině. A jsem ráda, že se vám vyvedl ten výlet do Amsterdamu. Ja občas mívám tendence jezdit na sever a severozápad v zimě a pak se divím, že klepu kosu. Moje vzpomínky ma Amsterdam jsou tedy hodně rozklepané. :-) Stejně je to zvláštní, jak určité období, nálada, počasí, společnost, ... ovlivní, zda se nám na nějakém místě líbí a chceme se tam vrátit. :-) Mne třeba zklamala Kodaň, částečně nemám potřebu se vrátit ani do toho Amsterdamu, ale v Bruselu bych klidně chtěla strávit pár měsíců :-). Jo a! U domu Anny Frankove jsme mely stejny problem :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to se ti moc omlouvám! :D Co jsi chtěla číst? :)
      Díky za milý komentář, od tebe to lacině nezní ani trochu. :) Máš pravdu, že hodně záleží na všech možných i zdánlivě nemožných okolnostech. Mně se třeba právě proto moc nelíbilo v Londýně - byla jsem tam dvakrát, dvakrát bylo vedro, dvakrát jsem tam byla se stejnou cestovkou, jen jednou s babičkou a jednou se školou. Obojí bylo sice docela dobré, ale zrovna ten Londýn moc...nic moc. :D :)
      Tak to jsem ráda, že nejsem jediný ignorant pravidel vstupu do domu Anny Frankové. :D

      Vymazat
  11. Já když vidím některé z těch fotek, hned mi to taky zvedne náladu :)
    Musím říct, že jste měli naprosto senzační poslední zvonění - u nás je to vždycky spíš hra o přežití, každý rok stejné a nic moc originálního. Ta točená zmrzlina je naprosto luxusní - a ta fotka s letadlem má úžasné světlo! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, poslední zvonění pak probíhalo v trochu jiném duchu, tohle bylo řekněme... vstupenka na poslední zvonění, pokud chceš přežít. :D :) Poslední zvonění pak bylo složené z relativně jednoduchých úkolů, já jsem byla mezi čtyřmi páry soutěžících taky a zranila jsem si u toho koleno... takže jo, vlastně boj o přežití, ale jen pro mě, protože jsem divná. :D :)

      Díky za komentář! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky