Týden plný nového

Během tohoto týdne jsem toho hodně zkusila. V dobrém, jinak bych nepsala nemalé radosti. Jsem ráda, že se nic moc negativního nedělo, vlastně vůbec nic. V první polovině týdne jsem byla lehce skleslá, ale pak se to všechno vylepšilo. Ve výsledku je tedy těžké vybrat jen sedmičku (a jak to tak vidím, dopadne to tak, že v jednom bodě zahrnu víc radostných věcí, aby se to sem všechno vešlo). 
Musím se přiznat, že si v poslední době vůbec nepíšu do deníku. Všechno podstatné píšu na blog a nemám potřebu psát cokoliv soukromě, asi se toho v mém nitru neděje tolik, co by potřebovalo být vykřičeno a přitom utajeno. Nebo nejsem schopná psát toho tolik, sem a ještě někam. Ale blog je dost možná lepší místo. Takové.. přátelštější. Slušnější. Vybranější. A plné fotek, koneckonců.

1. 
Radosti začaly hned pondělkem. Dobře, nebylo to za úplně radostných okolností, ale domluvila jsem se se spolužačkou, ta k nám přišla a šly jsme fotit do obilí. A koukaly jsme na Sherlocka. A hodně jsme toho napovídaly a já jsem za to všechno moc ráda, protože ač většinou neudržuji přes prázdniny nějak pevné vazby s lidmi ze školy, s B. je to všechno tak nějak přirozenější a prostě když bylo potřeba udělat to, nehrálo roli, co je za den nebo denní dobu. 

2. 
Další zážitek mě čekal ve čtvrtek. To jsem vstávala v pět ráno, posnídala jogurt s borůvkami a vydala se do města na vlak a vlakem pak do Děčína (takové zvláštní, úmyslně přejet Ústí). Tam mě čekala Maruška (Jaderná knihomolka), která mě provedla svým městem a zavedla až do úžasné literární kavárny, ze které jsem byla nadšená jako malé dítě. Sedly jsme si, daly si pití a tak nějak spontánně se pustily do diskuze o knížkách a škole a životě a já nevím, o čem všem. A bylo to moc fajn a najednou odbila půl dvanáctá a my jsme se loučily. Ještě předtím jsme si tedy stihly zajít do obchůdku s čaji, kde jsem si jeden jasmínový a jeden sypaný ovocný koupila. Jednak bylo fajn se s Maruškou vidět (takhle ve dvou je to zas trochu o něčem jiném, nicméně ono je to vždycky fajn) a jednak bylo hezké podívat se do Děčína. A jít si zaplavat. A trefit na vlak. A udělat si několika kilometrovou procházku k Modrému domů. 
Kdybyste sem chtěli někdy zavítat, vřele doporučuji! Literární kavárna Coffee & Books je i na Facebooku. :)

3.
Na Youtube moc nekoukám. Ale s Modrým často máme náladu koukat na něco kratšího, třeba u jídla nebo jen tak na uvolněnou. Tak sledujeme Zvědátory. Tedy vlastně jejich pořad Proč to řešíme. Natáčí to Martin Rota a Patrik Kořenář a ti vždycky diskutují o nějakých zajímavých nebo bláznivých tématech. A musím se přiznat, že mě fakt baví. Ne vždycky se orientuji v tom, o čem se baví, ale občas se s nimi jakoby bavím. Respektive říkám Modrému, co si myslím. A on zase mně. Takže udržujeme takovou komunikaci jednak mezi sebou a jednak s nimi. A bavíme se o tématech, na která by třeba bez takového nadhození nepřišla řeč, protože to občas člověka ani nenapadne. Chtěla jsem však říct i jiné věci, z nichž mám radost. Jednak že už jsme spolu koukali dvakrát na live stream a teď v pátek jsme pak navíc zhlédli i live stream toho, jak ti dva něco hrají. Už nevím, co to bylo za hru, ale bavilo mě se dívat. Já to teď obecně mám docela ráda. K tomu se vyjádřím níže... 

4. 
Teď k těm hrám. Modrý je, jak jsem asi už několikrát zmínila mezi řádky, vášnivý hráč. Je blázen do budování světů, kosmických lodí a já nevím, čeho všeho. Spolu jsme hráli už několik her, buď sami dva a nebo s ještě s jeho sestrou. Tentokrát jsme se ve třech pustili do červíků (Worms), což byla jen asi hodinová sranda, ale přece. S Modrým jsme si pak zahráli bezvadnou komunikativní hru "Keep talking and Nobody explodes". Jde o to, že jeden sedí u počítače, druhý má u sebe manuál a na obrazovku se vůbec nedívá, je třeba otočený zády nebo v jiné místnosti. Ten u počítače musí zničit bombu, ten s manuálem mu musí říct, jak na to. Ňach, to mě vážně bavilo. A když jsme oba došli do určitého levelu, dali jsme si za odměnu zmrzlinu. Dneska mi ještě Modrý pustil Warcraft. Tak jsem ho asi hodinu hrála. Jen takový úvod, kde jsem se měla učit, co s tím. Je to úplně jiný druh hry, než jaké znám (ne že bych se v tom vyznala). Ale možná mi to půjde spustit na mém počítači. Kdyby jo, znamenalo by to, že bych mohla být i hráč. To by byla psina. 

5. 
A protože jsem se opět trochu věnovala čtení, musím napsat odstavec i o tom. Protože čtení mi vážně dělá radost. Respektive to, že mám na to tolik času, tolik příležitostí. Když jedu někam vlakem. Když si jdu večer lehnout. Když ráno u Modrého vstanu brzy. Dokonce i když jdu pěšky, když se odpoledne opaluji nebo když pleju na zahradě lebedu. 
Jo a Modrý je oficiálně zapsaný. A já používám jeho namnožená potvrzení o studiu jako poznámkové papíry. :D 

Doposlouchala jsem třetí díl Harryho Pottera v němčině a s Modrým jsme pokročili ve čtení čtvrtého dílu v angličtině. Díky neustálému kupování jízdenek mám teď v červenci od Českých drah umožněno pořídit si nějaké audioknihy. Už mám tři a začala jsem poslouchat Spalovače mrtvol. Načetl to Miroslav Táborský a to je vždycky zážitek. Takže jak jsem ve čtvrtek chodila po Děčíně a Ústí, společnost mi dělal (kromě Marušky :D) pan Kopfrkingl. Když jsem byla doma, přečetla jsem všechny tři části Jindřicha VI. a Richarda III. Začínám věřit, že bych do konce července mohla zvládnout i všechny další historické hry od Shakespeara. U Modrého jsem pak četla knížku Zbabělci od Škvoreckého. O té bych ráda napsala samostatný článek, když nebudu moc líná. V sobotu měl Modrý náladu na prohlížení encyklopedií o vlacích, tak jsem se k němu připojila a otevřela jsem si knížku o lokomotivách. A Modrý mi vysvětloval a já poslouchala a ptala se a četli jsme si zajímavosti a bylo to bezva. 

6.  
Minulý týden jsem četla knížku o masážích. A samozřejmě jsem to musela vyzkoušet. Jednak jsem to zkusila na mamce, která si nějak hnula se zády a já jí chtěla zkusit nějak pomoct, a samozřejmě na Modrém. Strašně moc mě potěšilo, že všechno, co jsem zkusila nového, přijal s nadšením. Nebo s vrněním. To záleží. Když mi nic nevyjde, udělám si kurz a budu masérka. Je to docela cvičení, to vám povím, stát, zatínat svaly a masírovat. Ale co bych pro svého bližního neudělala. ♥ 
Stínohra v chodbičce rychlíku do Děčína byla opravdu působivá, ale nevím, jestli se mi podařilo to zachytit na fotce.

7. 
No a poslední bod je takový hodně útržkovitý, takové záblesky úsměvů. Modrého kočka Ejminka je úžasně fotogenická a přátelská. Počasí mi dělá radost. A bazén. A ty čaje, co jsem si koupila v Děčíně, jsou božské. S Modrým jsme nakupovali přes internet pití a další věci, které se člověku nechtějí tahat z obchodu, brambory a mléko a tak. Dopadlo to tak, že jsme koupili strašně moc kapesníků, byly ve slevě, a vody o celkové váze 115 kilo. Na tajňačku jsem u Modrého doma vyluxovala, když byli zrovna všichni pryč, a měla jsem dobrého nanuka. A Bětuška projevila zájem o Harryho Pottera, tak jsem jí o něm vyprávěla a ona nadšeně poslouchala. A pak jsme kouzlily. A tak dál.

Mějte se krásně a napište mi, co vy a váš další červencový týden. Máte nějaké zkušenosti s počítačovými hrami? Co právě čtete, co jste v poslední době přečetli? Koukáte na Youtubery? A jaké drobné věci vám v posledních dnech vykouzlily úsměv na tváři? Všechno mě zajímá!

(A pokud byste chtěli poukázku do Martinusu, zkuste se zapojit do soutěže, která tu teď běží. Jo, budu s tím otravovat furt. :D )

Komentáře

  1. Vlasti, tvoje dny jsou tak "naplněné"... úplně v tom vidím samu sebe dřív, akorát že tobě to jde lépe :-).
    .
    Co se týče knížek, čtu teď (ano, po půl roce zase čtu) Jak jsem stopoval letadlo. Napsal to chlapík, který založil marketingovou agenturu, ve který jsem se nějaký čas pohybovala. Nemůžu se rozhodnout, zda se mi ta knížka zamlouvá nebo ne, ale desítky stran naskakují jako nic.
    .
    Youtube scéna mi poměrně uniká, ale mám dost ráda Teri Blitzen, i když je asi cílem pro jinou věkovku. Mám ji ale ráda z podobného důvodu jako tebe a svého bratrance - baví mě sledovat mladší, kteří mají elán a myslí jim to (často líp než mně :-)). Ze zahraničí toho moc nesleduji, pravidelněji snad jen Sarah Nourse - vlastně ani nevím, co mě na ní tak baví. A občas si pustím něco z kanálu Manda - je to taková hezká všednodenní němčina.
    .
    Úsměvy na tváři mám teď často - trávím víc jak 14 dní doma a snad poprvé v životě z toho nejsem otrávená. Možná proto, že vím, že ten čas doma se krátí. Měli jsme dnes také dvě návštěvy a povedlo se zachránit pána z vesnice, který v noci zmizel (takové velké pátrání na minivesnici). To mi udělalo velkou radost.
    .
    Zítra jedu do Brna vyřizovat smlouvu k Erasmu. Doufám, že to všechno klapne, tyhle administrativy mi moc nejdou. Pokud se to ale povede, budu mít zas tak na měsíc pokoj. Jinak za týden mě zase čeká zámek, v průběhu srpna pak ještě několik vidění s kamarády. A v polovině září jedu směr Německo. Těším se, tak doufám, že se netěším moc :-).
    .
    A opět děkuju za článek. Byl krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti moc děkuji za tvé úsměvné komentáře! ♥ A strašně ti přeji to Německo a zároveň ti ho trochu (trochu hodně) závidím. Napíšeš o tom někdy? Jsem na všechny tyhle věci strašně zvědavá, však víš. :)

      Moc děkuji, užij si zbytky domácí atmosféry, knížky a všechno ostatní! :)

      Vymazat
    2. Vlasti, o Německu už tak trošku píšu a to na http://erasmus-in-gottingen.blogspot.cz . Zatím tam toho moc zajímavého není, ale chci tyhle věci psát, abych je pak mohla zprostředkovat lidem, co do Göttingenu a na Erasmus obecně pojedou po mně. :-)

      Vymazat
  2. Super, baví mě, že se u tebe pořád něco děje :) A děláš k tomu krásné fotky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář! :) U mě jako v životě? :D No, občas bych asi potřebovala trošku zvolnit, ale už to ani neumím. :D

      Vymazat
  3. Taky jsem tě šíleně ráda viděla. (Snad příště přijedeš na delší dobu. Oni to kluci přežijí. Co vím, tak dnes zase budou hrát Factorio? Či jak se to píše?)
    Jinak co se týče mě - přijeli rodiče z dovolené, kromě datlí (které jsem ještě nezkusila, přiznávám), mi přivezli vodní dýmku. Čekala jsem něco jako loňské hrníčky, ale tohle vážně ne. Navíc jsem ji nikdy nekouřila, tak se budu muset pak zeptat nějakého kamaráda.
    Kromě toho jsem četla, byla na můj vkus až moc za kasou - už mi to začíná lézt krkem, ale už jen poslední dvě odpolední! Možná mě to štve i kvůli tomu, že se už vidím na táboře, kam odjíždím na čtrnáct dní. S R. se teď skoro tři týdny neuvidím, což mě dost mrzí a štve, ale zároveň se na ty dva týdny s matikou a jaderňáky těším. Vlastně to považuji trochu za začátek těch mých opravdových prázdnin, protože pak už žádná brigáda, jen flákání, Berlín, čtení, počítání matiky, příprava na vysokou. Těším se, i když jsem se viděla na jedné fotce z našeho výletu na Pravčickou a musím uznat, vážně na to nevypadám.
    Měj se krásně! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, hádám, že než R. odjede pryč, budou teď hrát několik dní v kuse. :D Ale tak ať si to užijí, já pak budu Modrého tahat po Moravě, tak mu musím dopřát chvilku klidu. Nějak se příště domluvíme - kluci budou hrát, my budeme povídat. Nebo zase vyrazíme na kopec a nebo do kina (mám vyhlídnutou Miladu Horákovou, ale na to se asi nikomu moc chtít nebude.)
      Vodní dýmku? :D Teda, nějak si tě neumím s tím představit. To je lepší ta knížka.
      Tři týdny jsou neuvěřitelně dlouhá doba, ale snad ti to v prostředí s matikou a jaderňáky uteče. Kdyby ne, jsou knížky a mobil a všechno.. Držím palce.
      Nevypadáš na to, že se těšíš? :D

      Ty taky! ♥

      Vymazat
  4. To je spousta radostí! :) Fotky v obilí jsou povedené! Já se teď po dovolené pomalu dostávám zpět do pracovního tempa, i když to mám přes léto dost volné.
    Z počítačových her teď hraju jedině slovní fotbal :D Občas si ho zahrajeme spolu s manželem a já se vždycky naštvu, když prohraju :D Ale jinak radši nic nehraju, lehce bych na tom byla závislá, znám se.
    Právě čtu Den Trifidů a je to hodně napínavé a čtivé. Naposledy jsem přečetla Čokoládu, bylo to moc pěkné, ale film se mi líbí víc, což se stává dost vzácně.
    Youtubery občas sleduju, poslední dobou různé knižní booktubery, moje nejoblíbenější je Ohanamon, tu bych mohla poslouchat pořád. A pak mám ráda Kovyho, protože je opravdu vtipný a inteligentní.
    Psala jsi, že jsi mi psala na e-mail, ale já tam nic nenašla. Zkus to možná odeslat ještě jednou, adresa je silwiniel@seznam.cz (ale myslím, že to jsi psala správně).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, mail jsme úspěšně vyřešily, tak už to nemusíme rozvádět. :)

      Knížku, která se jmenuje Čokoláda, bych si docela přečetla. Nebo si pustila ten film. A dala si k tomu čokoládu. Jo, to by mohlo být to pravé. :D
      Ohanamon znám, taky na ni občas koukám, je fajn. :)

      Měj se krásně! :)

      Vymazat
  5. Ta tvoje kámoška je tak hrozně krásná, úplně bych chtěla být jako ona.
    Taky mě překvapila tvá záliba v masážích! :D Já třeba masáže úplně nesnáším a otřásám se jen při té představě, že by na mě někdo takhle sahal nebo že bych já na někoho sahala. Asi jsem divná. No.
    Nemám zkušenosti s počítačovými hrami. Teda pokud se nepočítají takové ty české, jako Samorost nebo Machinarium. Ty jsem jako malá hrála moc ráda.
    Čtu pořád něco, momentálně bohužel jednu povinnou četbu, ale už jsem za polovinou a pak se zase budu moct vrhnout na něco zábavného.
    V posledních dnech jsi mi vykouzlila úsměv na tváři ty. Zvláštní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že jo, taky mi přijde přinejmenším okouzlující. Má úžasný vlasy a dovede s nimi zázraky. No, my zase máme třeba jiný přednosti. :D
      Máš ještě účet na HPD? Nedávno mě napadlo, že bych ho mohla zkusit osvěžit a vypěstovat si zase nějaký vajíčko. :D
      Tak ať se ti knížka čte tak dobře, jak jen to vzhledem k žánru půjde, a další knížky ať jsou zábavnější.

      To jsem moc ráda. ^^ ♥

      Vymazat
    2. No, ale já o sobě netvrdím, že bych nebyla hezká. Aspoň ne tak veřejně, víš. To říkáš ty a mohla bych se naštvat. :D
      Hele nevím, asi ještě jo. Klidně můžeme pěstovat vajíčka.
      🖤🖤

      Vymazat
    3. Ježiš, to jsem nechtěla takhle vyjádřit, že bychom nebyly hezké. My jsme taky krásný, jen asi trochu jinak. A tobě by to v tom poli slušelo stejně. ;) Já už bych dneska měla mlčet. :D

      Vymazat
  6. Na blog jsem teď psal o tom jak jsem se dostal k hraní. Od prvních her na pc až po současnost, kdy hraju na playstationu. Worms jsem párkrát hrál a teď bych rád zkusil i ty novější. Warcraft je super. Rád čtu i knížky z toho světa.

    Sherlock je skvělý seriál. Někdy se zas kouknu znova. Já pomalu dokoukávám sedmou sérii Doctora Who a o víkendu jsem viděl sérii Castlevania.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, ahoj, děkuji za komentář! :) Na tvůj článek se určitě podívám, byť se musím přiznat, že Playstation jsem donedávna ani nepoznala. Pletlo se mi to s gamepadem. :D

      Sherlock i Doctor Who jsou bezvadní. Sedmá série, tam je ještě Matt, že jo? Tak to si to užij a měj se pěkně! :3

      Vymazat
    2. Jo, to je jeho poslední série. Pak už jen speciál a nastupuje Capaldi. Díky a taky se měj pěkně. :)

      Vymazat
  7. Výlet vypadá krásně, já jsem tohle město taky navštívila a moc jsem si to tam užila. Ráda objevuji Českou republiku, vlastně mnohem raději, než cizinu. Cítím se tu jistější v kramflecích. A vždy je to kousek domů ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky mám Česko ráda. Cizina možná zní dobře, ale u nás je taky hezky a myslím, že za příznivé ceny jsou tu stejné, nebo i lepší možnosti. :)

      Vymazat
  8. Zase spousta krásných fotek - zvlášť se ti povedla ta vlaková :) Čajové obchůdky, to je moje! Skoro se mi chce hned vyrazit... Ale přes masáže mě neužije, jsem hrozně lechtivá :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Vlakové fotky jsou vždycky fajn. :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky