Modrý týden | Nemalé radosti #24

Týden utekl jako voda. Čtvrtina prázdnin už je za všemi středoškoláky a je to trochu děsivé. Přesto se v tomto období objevuje tolik drobných i větších radostí, že by byla škoda se nezmínit. A když už nechávám umřít svůj deník (kam jsem nezapsala skoro měsíc ani čárku, a že by bylo co tam napsat), alespoň na blogu bych měla odrazit kousek toho, co prožívám.


1) 
V úterý jsem se po téměř dvou týdnech viděla s Modrým. Sešli jsme se v Dejvicích, dali si bagetu (caprese a caesar) a prošli se Šáreckým údolím až do Suchdolu. Lidi, nemyslete si, že údolí znamená, že procházka bude klidná a nenáročná. Pachtili jsme se do kopce, pak z prudkého kopce a pak zas hned do kopce. A taky trochu pršelo. Ale i tak to byla legrace. Nejlepší bylo, že jsem vůbec nemohla nadávat, protože jsem si ten výlet vymyslela sama. 

2) 
Ve středu brzy ráno jsme se vydali do Drážďan rychlíkem z Prahy. Přes Děčín a Bad Schandau přímo na Dresden Hauptbahnhof, odkud jsme se přes Prager Straße vydali do centra města. Prohlídli si všechny památky, nezmokli a koupili si takovou provizorní snídani u nějakého Vietnamce. Taky jsme poseděli u řeky a absolutně nebyli schopni odhadovat vzdálenosti mezi jednotlivými památkami. Vážně je to tam všechno tak u sebe a tak namačkané!

Pak jsme se vydali zpátky na nádraží, trochu oklikou, kde jsme si v Lidlu koupili oběd a pak se vydali opačným směrem - k Technické univerzitě. Chtěla jsem si ji trochu omrknout a musím se přiznat, že mě dost ohromila. Celá ta cesta od nádraží k univerzitě je nádherná - tramvajový pruh prorůstá zelenající se tráva, mezi silnicí, cyklostezkou a chodníkem a domy jsou vždy pruhy stromů, keřů či jiné zeleně, a celkově vše působí mnohem pozitivněji než když tam tyhle přírodní prvky nejsou. Samotná univerzita je nádherný komplex cihlovaných budov, obejít to nám trvalo poměrně dlouho. Poté jsme šli zpátky k nádraží a zastavili se v parku, kde jsme poobědvali. 

Jak slibovala předpověď, kolem druhé hodiny odpoledne začalo pršet. Proběhli jsme Prager Straße a vklouzli jsme do knihkupectví Thalia. Má čtyři patra a je úplně dokonalé. Modrého jsem nechala u anglických knížek a sama jsem se vydala na průzkum zbylým areálem. Občas jsme jeden druhého vyhledali a ukázali si, co nás zaujalo a tak, a postupně jsme prošli všechna čtyři patra. Abych si mohla říct, že jsem se trochu snažila využít němčinu, zeptala jsem se, kde najdu ty a ty knížky. Lepší než nic. :D Vtipná situace nastala u pokladny - prodavač si všiml, že jsme cizinci, takže se pak při balení knížek zeptal "English?". Jenže pak mezi knížkami objevil jednu německou a zmateně se ptal dál "oder Deutsch?". Já řekla, že obojí, Modrý na zmínku o němčině zavrtěl hlavou. Takže jsme prodavače přivedli do rozpaků. (Ale on nás pak taky, když se ptal, jestli máme nějakou věrnostní kartu a my ho úplně nepochopili.)

Na závěr dne jsme šli do Dopravního muzea, kde se Modrému líbilo. Snažil se mi vysvětlit, jak funguje motor a vlaky a tak, ale na to jsem asi moc hloupá. Z muzea jsme to nicméně vzali zase trochu oklikou a v sedm hodin jsme odjížděli z prvního nástupiště směr Ústí. Já ostuda jsem poslední půlhodinku na německé půdě prospala (a nejspíš Modrému umrtvila ruku), ale snad díky tomu jsem pak ještě večer vydržela poslední díl deváté série Doctora Who. 
Knížky jsou věrné! A uvnitř byla tahle obzvlášť pěkná.
Nakonec jsme nevzali mrzimorské, ale havraspárské vydání. 
Prý když se dostanu na VŠ do Berlína, dostanu tenhle sešit. ♥ :D
Jo a taky jsem objednávala lístky a ptala se, jestli se smí uvnitř fotit. :D 
Můj drahý strojvedoucí ♥ 
Zátiší s Ejminkou. 
Roztomilost první třídy!
3)
Musím se přiznat, že jsem strašně nadšená, kolik času mám teď na čtení. A že mě to baví, protože občas prostě mám období, kdy tolik nečtu. To ale nebyl případ uplynulého týdne. Přečetla jsem celkem tři Shakespearovy hry (pořád čtu DÍLO, vzpomínáte? :D), třetí díl Hraničářova učně, knížku povídek od Roalda Dahla, jednu krátkou zjednodušenou knížku v němčině, Neoficiálního průvodce Harry Potterem a dvě knížky o anatomii - Plavání a Masáže. O všech knížkách se určitě vyjádřím zase v nějakém Vybarvování, takže žádný strach. 

V tom německém knihkupectví jsme si navíc pořídili výroční havraspárské vydání Harry Potter and the Philosopher's stone v pevné vazbě, The Martian, Miss Peregrine's Home for Peculiar Children a já jsem si vybrala Das Orangenmädchen, Dívku s pomeranči, protože tu knížku mám moc ráda. 

Plus jsme s Modrým lehce pokročili ve čtení Harry Potter and the Goblet of fire, do konce už nám zbývá dvanáct kapitol, takže bychom to teď o prázdniny určitě měli dočíst. Mamka se mě ptala, jestli se rozejdeme, až dočteme celou sérii, tak jsem se zasmála a prohlásila, že si najdeme něco jiného. Jen ještě musíme vymyslet, co. :D 

4) 
Je skvělé, když někam zapadnete, když vás někde přijmou. Byla jsem z toho, že budu trávit tolik času s Modrého rodinou, trochu rozpačitá. Ačkoliv si s nimi podle mého názoru skvěle rozumím, člověk nikdy neví, že jo. Kdo se však neumí přetvařovat, je zvíře. Třináctiletá Ejminka si na nové lidi zvyká těžko a zavděčit se jí občas není nic lehkého. Když jsem proto zůstávala ze čtvrtka na pátek sama a v pátek jsem vlastně byla sama v celém domě, měla jsem na starost i ji. A ona mě. Byla se mnou v pokoji, pomohla mi uklidit skříň a trochu mi zapózovala. Večer jsem se s ní pak hodnou chvíli mazlila, drbala ji a užívala si její předení. Taky mě baví situace, kdy vejdu do místnosti a ona mňoukne nebo když si jdu vyčistit zuby a ona na mě kouká z okraje vany a pak se jde podívat, co mi to tam teče z kohoutku. 
Taky je tu moc hezká výzdoba. 
Naše jediná společná fotka z celého (tý)dne. Respektive fotka našeho výborného oběda. Německý Lidl prodává mnohem lepší sýry, šunky a salámy!

5) 
Občas se to u Modrého stává, protože tam prostě nejsem schopna pořád fungovat tak.. výkonně. Je strašně jednoduché na chvilku se zastavit a pak celé odpoledne nic moc nedělat. A po pár dnech to začne být takové trošku skličující. Ne, že by se z toho nešlo vymanit, jen je to těžší než doma, protože doma jsem zvyklá pracovat, kdežto s Modrým jsem spíš navyklá na pohodu a uvolnění. Tahle fáze tak nějak vyvrcholila, možná i vinou jiných věcí, v sobotu. Moc mi ale pomohla dlouhá procházka, během níž mi Modrý pořád něco povídal, snažil se mě podpořit a ve výsledku se mu to povedlo. Jsem mu strašně vděčná za tu trpělivost, kterou se mnou má. 

6)
Včera jsem přijela domů a Bětuška na mě volala. "Vlastí, pojď se podívat, já už umím jezdit na kole bez malých koleček!". Šla jsem se podívat a nevěřila svým očím, že je to pravda. Bětuška se teď pořád něco učí - nedávno plavání a potápění, teď zkouší kolo, zatím jen na trávě a vždycky ujede jen kousíček. Vždycky mě baví pozorovat, jak roste a jak je šikovná. 

7)
Poslední radost se může zdát neradostná, ale vlastně mi připravila i hezké chvilky. Jsem nějaká nastydlá, vlastně už celý týden. To ale znamenalo, že jsem mohla bez podivu okolí nosit své tlusté pruhované ponožky a Modrého mikinu, že jsem si, když mě začalo škrábat v krku, mohla vycucat několik strepsils bonbónů a že jsme si s Modrým k večeři udělali čínskou polévku a pořádně si ji okořenili chilli. A vlastně už to trochu ustupuje, to nachlazení. 

A jaký jste měli týden vy? Byli jste někdy v Drážďanech? Co tak obvykle na cestách jíte? Co váš týden po knižní stránce? Jakou poslední knihu jste si pořídili? Do které bradavické koleje patříte? A máte taky tak rádi kočky? 

Mějte se nádherně. Jo a kdybyste měli chuť, vyplňte prosím dotazník spojený se soutěží

Komentáře

  1. Děkuju za další krásný článek.

    V Drážďanech jsem byla kdysi s mamkou na jeden den před Vánoci a to město na mě udělalo takový nehezký dojem. Pamatuju si jen to, že se mi tam moc nelíbilo... a nějak zatím nemám potřebu se tam podívat znovu (Ale čeká mě to, na podzim tam zřejmě budu přesedat :-)) Ale jsem ráda, že sis to užila - k TU bych se chtěla jednou také podívat - už jen proto, že to je jediná německá univerzita, kam můžeme na 2 semestry :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuji za krásný komentář! :)
      Já obecně moc Německo procestované nemám, takže se mi líbí každý kousek, který můžu spatřit. A Drážďany jsou hezké, si myslím. :)

      No, třeba se na TU jednou potkáme. :D To by byla sranda.

      Vymazat
  2. Původně jsem si myslela, že nebudu mít co říct, ale nakonec jsem se zamyslela a zas tak zlé to není Víš, ony jsou tyhle tvoje články super, moc se mi líbí, protože v nich píšeš konkrétní věci, tak hezky narovinu, ale přesto je to veselé. Jenže nebýt tvých otázek, asi bych k tomu mohla napsat jen, že je to hezké. (No a já zase všechno okecám natolik, že už to potom nedává žádný smysl.) Moc se mi líbí kočka Ejminka. Připomíná mi jednu kočičku, kterou jsem měla ráda, když jsem byla malá. Taky už měla svá léta a nekamarádila se s každým, ale se mnou ano. Zvláštní.
    V Drážďanech jsem byla dvakrát, se školou. Z první návštěvy si toho moc nepamatuji, protože jsem měla moc kynedrilu nebo jak se to píše. Byli jsme v Hygienickém muzeu. Podruhé jsme tam byli minulý rok v prosinci a byli jsme v galerii Zwinger. Jen asi hodinu. Na zbytek dne nás vyhnali na vánoční trhy. Mrzla jsem. Na cestách obvykle jím svačinu z domova, občas ale svačina samozřejmě není a tak musím shánět, co se dá. Většinou jím nějaké suchary nebo polomáčené rýžové krekry. Moc jiných věcí vlastně ani nemůžu. Můj týden byl po knižní stránce překvapivě dobrý, přečetla jsem jednu skvělou knihu a načala další. O prázdninách jsem se docela rozečetla, aspoň na své poměry. Jako poslední jsem si koupila hromadu knížek za své poukázky ze soutěží. Aspoň k něčemu jsou soutěže dobré. Bohužel nevím, do jaké bradavické koleje patřím. Myslím, že když jsem si dělala nějaký test, vyhodilo mi to Ravenclaw (ty se v tom vyznáš a určitě budeš schopná říct, zda to sedí. :D) A kočky mám moc ráda. Doposud jsem doma žádné neměla, ale to se také brzy změní.
    Hodně štěstí s tou univerzitou v Berlíně. Ten sešit za to stojí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, žes nakonec komentář napsala, děkuji! :)

      Jo, řekla bych, že v Havraspáru bys mohla být. Ono je to takové těžké, nikdo není černobílý. Já si třeba říkám, že bych ráda byla spíš v Mrzimoru, ale Havraspár je mi asi o trošičku bližší. Modrý je zas napůl Havraspár a napůl Nebelvír. A tak dál. :)

      Brzy změní? Budeš mít kočku? ♥

      Díky a hodně hezkých knížek a chvil s nimi i bez nich přeji! :)

      Vymazat
  3. V Drážďanech jsem byla jednou se školou, byli jsem v technickém muzeu (doporučuju!) a trošku jsme se podívali po městě, z toho si ale málo pamatuju. Mám teď hroznou chuť se tam jet podívat, je to přecejen poměrně blízko, nemám teda moc vhodných výmluv. Tak snad co nejdřív. Jen doufám, že se jako neněmčinář neztratím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Technické muzeum nás taky zajímalo, ale mohli jsme si vybrat jen jedno a Modrý má k dopravě asi nejbližší vztah, takže to dopadlo tak. :)
      Určitě se tam vydej, stojí to za to! :)

      Vymazat
  4. Zní to moc pěkně a dobrodružně. V Drážďaněch jsem ještě nebyla. Modrý má rád vlaky? Můj milý se jimi zabývá v práci a taky o nich učí :D Už jsem se naučila, jaký je rozdíl mezi kolejí a kolejnicí, co je to dvojkolí a ložisko, ale stejně tomu všemu vůbec nerozumím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Modrý je strojvedoucí. :D Teda, na to se musím zeptat, vůbec to nevím. A to jsem si říkala, že už se trošku orientuju. :D

      Měj se! :)

      Vymazat
  5. V Drážďanech jsem byla několikrát. Naposledy dnes, ale stydím se, pouze v Primarku (ještě s kamarády). Mám je už trochu obhlídnuté, se školou jsem byla třeba v Hygienickém muzeu, na výletě s R. a rodiči po památkách. (Ale to knihkupectví neznám, i když ulici jo. Naštěstí. Dnes jsem obhlížela knihy i v krámě, kam jsem si šla pouze pro svojí oblíbenou zubní pastu a R. mě raději tahal pryč.)
    Jinak jsem předevčírem byla ještě na výletě na soutěskách a na Pravčické, dnes si užívám posledního dne, kdy nejdu na brigádu. Pak mě čekají čtyři dny za sebou. (A uvidím tebe, aspoň něco pozitivního.)
    A jestli máš hodně ráda kočky, seznámím tě s našima! :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi totiž mrcha, ty máš Drážďany za kopcem. Ani ne. :D

      Těším se na zítřek. ♥ A na kočky určitě jednou taky dojde. :D :)

      Vymazat
  6. Awwwwww! Drážďany! Úplně mi to připomnělo, jak jsme si tam s mamkou udělaly výlet. A bylo to hrozně fajn. Sice jenom na chvilku, takže jsme měly čas obejít jenom ty hlavní památky a něco nafotit a koupit si něco k jídlu a tak, ale udělalo to na mě veliký dojem. Chtěla bych se tam někdy jet podívat na delší dobu, abych měla více prostoru na vstřebání a focení a tak. :D
    Jsem nadšená, že jak mám teď trošku více volna od školy, tak mám více prostoru na čtení. Pár dní zpátky jsem dočetla Továrnu na sny a aktuálně se chystám na nějakou z knížek v angličtině, která jsem si za poslední rok dva pokupovala. Ale nějak se pořád nemůžu rozhodnout, to je tak, že jsem si jich nakřečkovala až příliš!
    A kočička je ňuňu, úplně bych si nejraději podrbala a zachumlala se do těch chlupů. Mám ráda zvířata se spoustou chlupů. Na údržbu to musí být něco šíleného, ale na ňufání nejlepší věc na světě. Proto ráda chodím tady v Olomouci do jedné kočičí kavárny, kde mají kočku s takovými těmi dlouhými hebkými chlupy, to je velká krása potom. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co znamená delší doba? :) Ale určitě to podporuju!
      Tak snad si vybereš nějakou dobrou knížku!
      A jo, chlupatý kočky jsou úžasný, jen pelichavý. Ale to se nedá nic dělat. ♥

      Vymazat

Okomentovat