neděle 28. května 2017

Láska prochází žaludkem

Láska k jídlu, láska k Modrému. Harmoničtější koexistenci si neumím představit. My tři - Zelená, Modrý a Jedlé, jsme dokonalý trojúhelník. A protože dneska slavíme roční výročí, bude tenhle článek trošku sladký, dobře, možná docela hodně, ale budu se snažit nepřesladit ho. Pokračujte jen na vlastní nebezpečí, článek bude nejspíš plný radosti, nostalgie a optimistické naivity. 

Stínoláska a Lipno, konkrétně Stezka korunami stromů. 

středa 24. května 2017

Jákobovy barvy

Jákobovy barvy jsou duhový příběh na pozadí černobílé reality. Jákobovy barvy nesou štítek druhá světová válka, a přesto se od jiných knih liší. 

neděle 21. května 2017

Můj první rok za dvanáct týdnů

Wenn du etwas haben willst, das du noch nie gehabt hast, must du etwas tun, was du noh nie getan hast.

Některé věci se člověku pamatují snadněji než jiné. Něco si zapamatujete, aniž by to mělo velký význam, a některé náhodné okamžiky mají pro naše následné činy občas významné, občas ne tolik významné opodstatnění. 

Představte si tuhle situaci: K Vánocům jsem od Modrého dostala krásný zápisník, pro který jsem však neměla využití, ale nijak násilně jsem ho nehledala. V únoru, po jarních prázdninách, mě postihla jedna z takových těch nálad "nic neumím, nic nedokážu, jde to se mnou z kopce", takže jsem se cestou domů (ujel mi autobus a víte, jak je o víkendu doprava nepravidelná) zastavila v knihkupectví a koupila si první motivační knížku, která mi padla pod ruku. Fakt, takhle jednoduché to bylo. Než jsem dojela domů, měla jsem dočteno. Byla to neděle a nic mi nebránilo v pondělí zkusit se zařídit "podle návodu". A sešit od Modrého dostal využití. A můj život aspoň částečně nový cíl, nový smysl.

středa 17. května 2017

Když se cítíme nekoneční

Myslím, že když jsem si tehdy ve třinácti pod stromeček přála zelenou knížku Ten, kdo stojí v koutě, byla zrovna hitem díky stejnojmennému filmu s hvězdným obsazením. Autor příběhu a zároveň režisér filmové verze, Stephen Chbosky, dokázal vytvořit neodmyslitelné pouto mezi knihou a filmem, slovy, hudbou a pocity. Dokázal mě dvakrát dojmout, dvakrát pohltit. Stejným příběhem a přesto pokaždé trochu jinak. Rozhodla jsem se přečíst si The Perks of Being a Wallflower znovu a mám z toho velkou radost.

neděle 14. května 2017

Svět knihy už popáté

Pořád si pamatuju, jak jsem šla na tuhle velkou knižní akci ve svých třinácti poprvé a jak mě to mile překvapilo. A jak jsem tam podruhé a potřetí nechala spoustu peněz a odnesla si haldy knih jako správný knihomol, účastnila se bohatého programu a vyhlášení literární soutěže a blogerských srazů a tak. Minulý rok jsem tam byla s Iris poprvé a pojaly jsme to v klidnějším duchu, letos jsme si tuhle akci taky naplánovaly společně, plus jsem na páteční dopoledne zapojila i Modrého, protože knížky a on jsou takové dvě opojné esence, znáte to. Reportů z letošního, třiadvacátého, ročníku budete číst určitě ještě fůru, nebudu tedy protahovat a ve fotkách se podělím o radost z tohoto prodlouženého víkendu.
Tohle je můj úlovek. Ta anotace mě dostala, víte. Taky si můžete všimnout mých pěkných hodinek. O:-)

pondělí 1. května 2017

Aprílově májový život

V dubnu si s námi počasí opravdu zahrávalo, že? Ani první máj se neukázal jako stabilně slunečný den, ale to nevadí. Měla jsem se dobře. Tedy, samozřejmě všechno má své mouchy, život není peříčko a mazlit se můžu možná tak s Modrého kočkou (protože ta naše se nějak zatoulala). Ale žiju, zářím a prožívám.