Vybarvování #11

V roce 2017 jsem toho mnoho nenapsala. Tedy, připadá mi to tak, když porovnám předchozí ročníky. Zároveň jsem toho zveřejnila dost a vlastně i dost ze svého života. Který byl plný nového a krásného a zároveň tak nějak nevybočil ze svých zajetých kolejí. Až doposud, dalo by se říct. Jaké byly první tři měsíce, doba od uplynutí posledního Vybarvování? 

Knížky
Věřte tomu nebo ne, daří se mi svou megalomanskou knižní výzvu plnit. Ze stovky knížek mám přečtenou necelou první třicítku, což tak nějak odpovídá počtu deseti knížek na měsíc. Berme však v potaz, že výčet obsahuje několik kratších audioknih, které jsem poslouchala třeba dva dny. 

Ještě na začátku roku jsem zhltla knížku Dobrý proti severáku, román v e-mailech, která se mi moc líbila. Do pokračování se určitě nepustím, protože si nechci zkazit dojem z příběhu, ale tohle si možná někdy znovu přečtu. Zároveň jsme s Modrým dočetli Harry Potter and the Prisoner of Azkaban a pustili se do čtyřky. V té jsme zatím zhruba v šestině, protože víc než čtení teď o víkendech řešíme matiku.

Audioknihy. S elegancí ježka mi půjčila mamka. Doporučovala mi to češtinářka, ale opět se mi netrefila do vkusu, nějak mě to nenadchlo. Co mě naopak uchvátilo, byla Farma zvířat. Ať už to zavinil příběh, jeho poslání a nebo skvělé dramatické zpracování, prostě pět hvězdiček. Dekameron (několik povídek) namluvený Milošem Kopeckým byla spíš legrace a Dívka s jizvou od Arnošta Lustiga mě ne neoslovila, ale spíš ve mně nezanechala takové stopy jako jiná autorova díla. Co se mi naopak docela líbilo - Quo vadis?, Dítě číslo 44 a Povídky od Zdeňka Svěráka. No a v závěru měsíce jsem si v záchvatu realismu poslechla Annu Kareninu a Gogolova Revizora. Chtěla jsem zkusit ještě Vojnu a Mír od Tolstého, ale cédéčko bylo nějak poškrábané, tak jsem to vzdala. Momentálně poslouchám Jako bychom dnes zemřít měli, což je nádherná a smutná biografie Josefa Toufara, který byl umučen komunisty v procesu "Čihošťský zázrak". Takový můj bonus k materiálům na olympiádu. 
Knížkám na olympiádu z dějepisu jsem zasvětila většinu března. Přelouskala jsem Nekrvavou revoluci, Katolickou církev v Československu v letech 1945-1989, Protikomunistický odboj a Gottwaldovy muže. Momentálně čtu Zprávu o organizovaném násilí a asi to bude poslední čtivo, které stihnu. 

Taky jsem četla spoustu knížek z Modrého knihovny. První díl Hraničářova učně, Rozvaliny Gorlandu, Historické pověsti lidu českého a Warcraft: Den draka. Dobře, není to taková spousta, ale dost jich je. V knihovně jsem si půjčila Berlíňanku, Holocaust: Slepá kolej dějin, Překnížkováno a Fenomén Trump

No a zapomněla jsem ještě na pár dalších titulů. Přečetla jsem Malého prince v němčině (Der kleine Prinz), konečně jsem dočetla druhý díl Bídníků, nechala jsem na sebe působit Puškinova Evžena Oněgina a měla jsem tu čest přečíst si zajímavou knížku s příhodným názvem Perfekcionismus, kterou mi Modrý věnoval k Mezinárodnímu dni darování knížky. Plus jsem přečetla knížku Rok za 12 týdnů, ale o té budu mluvit ještě níže. 

A co mi v knihovně přibylo? Modrý mi koupil Perfekcionismus a pak ještě Er ist wieder da, k narozeninám jsem dostala Harry Potter and the Half Blood Prince a koupila jsem si zmíněný Rok za 12 týdnů. Také jsem si koupila onu audioknihu Jako bychom dnes zemřít měli, protože jakmile jsem ji spatřila (vůbec jsem nehledala nic cíleně k tématu dějepisu a tohle na mě náhodou vylezlo), prostě jsem po ní opravdu zatoužila. 

Jazyky
Vlastně se docela daří. Řadu dní na Duolingu se mi podařilo udržet, čtu si články v anglických časopisech, koukám na BBC World News a na Ted Talks. Dochodila jsem kurz němčiny, který mi toho spoustu dal, i když ne tolik, kolik jsem očekávala. Ale nevadí mi to, protože mám aspoň mnohem víc motivace vytrvat a v září se zase na nějaký přihlásit. Snad. Dopisuji si se dvěma Němkami, s Hannah a Wiebke. Občas je náročné zformulovat konkrétní větu, ale komunikace zatím funguje. Budu muset poslat nějaké velikonoční přání. S hanbou přiznávám, že na italštinu a polštinu jsem skoro ani nesáhla a jestli, bylo to někdy v lednu, v březnu rozhodně ne. Za březen jsem přečetla Malého prince v němčině, hezky po kapitolách, a to se rozhodně počítá jako plus i sem.

Tvorba
Píšu teď vlastně neustále, ale jedná se o články do Generace21 nebo o placené články na všemožná magazínová témata. Taky překládám. Upřímně, občas mě to baví, občas ne. Někdy z toho mám radost a pak mi redaktorka vyčiní, co se dalo zlepšit a já si říkám, jestli to má cenu. Zavázala jsem se k tomu ale na celý rok, takže to nesmím vzdát. Dává mi to peníze (na cesty za Modrým) a vlastně občas i dobrý pocit, že něco dělám. Na blogu jsem nicméně něco málo zveřejnila, a sice dvě básničky a pár jakoby úvah. Lepší než nic.

Deník
Abych to započala nějak "originálně" - letos si deník nevedu. Nestíhám. Myslím takový ten klasický deník. Zapsala jsem si do něj asi tři zápisy a jsou takové.. ehm, hodně emotivní. Jeden je tak nějak rozmazaný, protože jsem hodně brečela. Svůj život si však zaznamenávám - mám Fitness diář, kam si píšu, co jsem snědla, co jsem tak v kostce dělala, kolik hodin jsem spala a samozřejmě se každý týden vážím. Byla bych vám tedy schopna přesně říct, kolik jablek jsem snědla, kolik kilometrů uběhla a uplavala, kolikrát jsem pila kafe nebo (takové vtipné číslo) poměr přečtených knih ku nocím (dobře, nemusí to být zrovna noci) stráveným s Modrým. (Samozřejmě si zapisuji i takovéhle věci, jsem magor. :D) 

Jinak se toho nějak závratně moc nedělo. Každý víkend jsem jezdila k Modrému, strávila jsem s ním i své jarní prázdniny. Chodili jsme plavat, vařili jsme spolu a šli jsme se několikrát projít do Hostivařského lesoparku nebo k letohrádku Hvězda. Dostala jsem od něj dvě kytice růží, jednu k Valentýnu, jednu k MDŽ. Tedy, ony byly spíš jen tak pár dní poté, ale i tak mi udělaly radost. Ještě aby ne. Taky jsme se spolu zúčastnili maturitního plesu Modrého sestry (taky bych jí mohla dát nějakou přezdívku, že? Ale oči má rovněž modré, mátlo by vás to) a přestěhovali pražské bydlení do ústeckého hnízda. Oba jsme měli narozeniny, já na konci ledna, on začátkem března. Poprvé v životě jsem pekla správný dort - korpus, tvarohová náplň, spousta čokoládové polevy. Jen se po něm zaprášilo. Začala jsem si tykat s Modrého mamkou a taky jsem si několikrát volala se sestrou, už se jí pobyt v Americe krátí a já se těším, až přijede. 
Co jsem ještě zapomněla prásknout? Momentálně mě nic moc nenapadá. Na kurzu v Goethe institutu jsem potkala pár zajímavých lidí a mrzí mě, že jsem se s nimi nemohla pořádně rozloučit, protože jsem na poslední hodině nebyla. Život ve škole běží jako obvykle, zatím mám z matiky dvojku, čemuž se divím. Teď po dlouhé době trávím víkend doma, na jednu stranu je neuvěřitelné, kolik času na všechno najednou mám (už jsem uklidila skříň, knihovnu, šuplíky, vytřela v obýváku, uvařila oběd, byla dvakrát se psem venku a hlídala pár hodin Betty), na druhou se mi strašně stýská. Jak po Modrém, tak po Praze, do které už nikdy nepojedu, myslím tím do bytu, v němž jsme s Modrým trávili většinu našeho společného času. Ale vidím na tom i spoustu pozitiv a vlastně se na všechno nové těším. Jen tak nějak rozechvěle. 

A dvakrát jsem se setkala s Iris, jednou v lednu na Dni otevřených dveří Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (byla tam taky Maruška) a jednou nedávno, šly jsme se podívat k Lennonově zdi a napsaly si na ni pár řádek.

Předsevzetí
Přečetla jsem si knihu Rok za 12 týdnů, zaujala mě a rozhodla jsem se, že tuto metodu vyzkouším. Tři cíle, jimž se po dobu dvanácti týdnů budu intenzivně věnovat, budu si plánovat na každý týden, na každý den úkoly a v závěru vše vyhodnotím a naplánuji týden nový. Daří se mi to, zatím, docela dobře. 

Hodně teď chodím plavat. Zrovna včera jsem šla plavat, Modrý mi totiž koupil nové plavky (staré se nějakým záhadným způsobem roztrhly), a uplavala jsem osmdesát bazénů, čili rovné dva kilometry. To je zatím můj rekord. Jinak většinou plavu dvanáct set metrů. Taky teď běhám, alespoň dvakrát týdně. Nejde mi to úplně podle mých představ a pořád raději běhám za tmy, aby mě nikdo neviděl, ale snažím se. Plus posiluji. Prý je kombinace toho všeho už trochu znát, ale já se pořád necítím úplně pokrokově. Nicméně dobrý pocit ze sebe občas mívám, to zas ano. Dneska pojedeme s mamkou poprvé letos na kole. Juchů.

Mým dalším předsevzetím bylo věnování se jazykům, což se mi daří. Každý den si něco čtu nebo něco poslouchám. Ve škole jsem úspěšná, ale při míře náročnosti bych o úspěších až tak nemluvila. Normálka. Dobře jsem na tom i se čtením, řekla bych. 
Taky jsem koukala na Cosmos a jedla saláty. 
Dalším cílem, který jsem si dala, bylo věnovat se víc rodině, svým blízkým a přátelům. Snažím se aspoň jednou za týden nebo za dva vídat s prarodiči a se strejdou, občas vyzvednu Betty ze školky a pomáhám doma, když mám po odpoledních čas. Pravidelně každé ráno venčím psa, ve škole se snažím komunikovat s tamějšími přáteli a dokopala jsem se k setkání s Iris, které často z důvodu mé nemohoucnosti odkládáme. Při tom jsme navíc potkaly Matty, což byla pěkná shoda náhod a legrace. S Modrým se vídám aspoň o víkendech a teď se to navíc přenese i na jeho rodinu, což mi taky nevadí, jsou to všechno strašně milí lidé. Vím, že by se toho dala spousta zlepšit, ale nemůže být všechno. V létě, slibuji, nebudu zanedbávat vůbec nikoho. Nebo se pokusím, jak jen to půjde.

A blog ještě žije, takže i zde se mi trochu daří. Plánů na články mám zatím stále dost, takže se nebojte, jen tak se mě blogosféra nezbaví.

Písnička
A na závěr samozřejmě nějaká písnička. Začala jsem poslouchat Nightcore, přezpívané písničky. Objevila jsem tam spoustu nových, některé jsou mi sympatičtější v originále, jiné takto přezpívané. Nedávno objevená písnička je docela smutná, ale líbí se mi. Moc. Občas nad tím totiž uvažuji, ne nijak negativně, prostě.. jen tak. Když se cítím sama. Přes týden.


A jaké byly vaše první měsíce roku? Přivítali jste taky jaro s otevřenou náručí? Plánujete si dny/týdny? Co právě čtete? A jak strávíte Velikonoce?

Mějte se krásně a u Vybarvování se uvidíme snad zase za tři měsíce. :)

Komentáře

  1. Fíííha, to množství knížek!!!! Čím více takové články, shrnutí a statistiky vidím, tím víc je mi jasné, že nutně potřebuji najít více volného času, abych se mohla věnovat knížkám. Protože prostě čtení a utíkání do jiných světů, zažívání jiných životů, huuu, tolik mi to chybí!
    To plavání je úžasné, k tomu bych se také chtěla vrátit, ale času moc není, takže jsem alespoň znovu začala chodit běhat. Ale co si budeme podívat, také ze sebe nemám zrovna nejlepší pocit, ty návraty po pauze jsou vždycky tragické, takže na střídačku chytám infarkt a chci se zahrabat. :D
    Jinak, moc vám to s Iris na fotce sluší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, ony jdou samozřejmě ty knížky na úkor něčeho jiného, ty zase víc tvoříš a třeba se víc učíš. Což bych já třeba taky měla. :D Ale bude brzy léto, to se určitě nějaký čas navíc najde. :)
      Já mnohem radši plavu než běhám, mám z toho lepší pocit, i když to trvá až třikrát déle a nejspíš to není takový výdej energie. Ale přesně - když běhám, pravděpodobnost zástavy srdce se mnohonásobně zvětšuje a pocit neuspokojení je fakt velký. Ale už jsem se oproti začátkům trošku zlepšila. :)
      Děkujeme! :)

      Vymazat
  2. Jéé, to je ta písnička, kterou jsi mi posílala. A já si ji pak nenašla v originále... a mělas pravdu, ten originál se mi líbí víc. Je to pěkné.
    Nevím moc, jak to mám všechno okomentovat. Ale ráda tyhle tvoje články čtu, protože mě baví nahlížet ti do života, a určitě nejsem jediná, koho to zajímá. Akorát mě občas přepadají výčitky, že ty toho tolik stíháš - číst, sportovat, vařit, koukat na Ted Talks, který už mi byly od x lidí doporučovaný, učit se, psát - a já jsem ráda, když to celý dotáhnu na jednu knížku měsíčně a trojku z chemie. (A to jsem přece chtěla být farmaceut.)
    Jestli jsem přivítala jaro s otevřenou náručí? To je těžko říct. U nás to ze studený zimy přešlo rovnou na dvacetistupňové... léto. Což je skvělý, ale nějak nevím, co přesně nosit. V dalším týdnu se má ochladit. Doufám, že v Belgii bude aspoň teplo, když už tam musím. V pondělí, což byl takový první teplý den, jsme byli na exkurzi v hospicu, což mi, řekněme to poeticky, zahalilo vstup do jara temnou rouškou smrti. Takže do dubna vstupuji spíš se strachem ze smrtelnejch nemocí.
    Čtení v němčině velice obdivuji, zvlášť když to není zjednodušené. A doufám, že na celostátním kole olympiády z dějepisu se potká tvůj tým s týmem z naší školy. A skončí to remízou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, mně taky hrozí spousta trojek, byla spíš náhoda, že jsem to udržela na dvojkách. A navíc nedělám nic tak svědomitě jako ty. :)
      Jsem zvědavá, jak dějepisná soutěž dopadne. :D

      TedTalks si určitě někdy pusť, ale i mezi nimi musíš vybírat. :)

      Vymazat
  3. Ta knihovnička nemá chybu! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Máš hodně naprásklý život, co do činností, rozhodně se nenudíš, jsi velmi aktivní.
    Psaní pro Generaci21 - asi je problém, psát na zakázku. Myslím, že ti jde víc psaní spontánní, z vnitřní potřeby psát. Taky jsem to zkoušela a opravdu to není ono, ať jde o reklamní článek nebo o recenzi na knihu. Ale každý jsme jiný a zřejmě tě to baví víc, se střídavou větší či menší chutí.
    Je prima, že jsi i s rodinou. Už jsi jednou nohou na cestě k vlastnímu životu, ale je dobré, že vazby netrháš a hlavně, že nezapomínáš na své prarodiče, věřím, že mají radost z každé tvé návštěvy.
    A knížky, oujéjé, to je pěkný seznam! Čteš v originále, tvé jazykové schopnosti se zřejmě hodně zlepšily, navíc i díky tomu, že opravdu piluješ a učíš se. Navíc mě překvapil i rozsah čtiva, myslím obsahový, dost se zaměřuješ na literaturu faktu, to není na škodu. Knihy, které tě dnes zklamaly, ale definitivně nezavrhuj, zkus si některé z nich přečíst třeba po pěti letech, jestli ještě budeš mít chuť na čtení a možná tě příjemně překvapí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná si je opravdu za pár let přečtu znovu, ale nevím, jak se na ně budu tvářit. To se všechno uvidí. :)

      Vymazat
  5. Kdy tohle všechno stíháš? :D Já jsem ráda, že ve škole tak nějak stíhám, kouknu na pár seriálů a jdu spát. :D Gilmorky jsem jela sice ve velkém, ale nic tak hrozného. Ty máš na ten čas nějakou výrobnu, viď?

    Čteš tedy (nebo posloucháš) samé krásné knížky! Tak bych si je chtěla zařadit do svého seznamu literatury, ale momentálně se věnuji tomu povinnému, z kterého bych chtěla odmaturovat. Neříkám, že jsou to špatné knížky, to vůbec ne, ale už z principu, že na nich trochu závisí moje budoucnost, se mi moc nelíbí. (Jo, kdybych si vytáhla Malého prince, to by byla jiná. Třeba takové Nebe nezná vyvolených - to už moc ne.)

    Víkendové vztahy jsou takové naprd. Když už se těšíš na ty, v tom lepším případě, tři společné dny a najednou jsou z toho dva týdny, utíká to hrozně pomalu. A když jsou to pak týdny tři, je to k nevydržení. :D
    Obdivuji tě v tom překládání, to bych si asi nelajzla, abych měla takhle pravidelně psát na zakázku, i když to vlastně ,,tak nějak" dělám, ale furt se nejedná o nikterak slohově obtížnější články. :)

    Taky tě čeká krajské kolo v češtině, jo? :)
    P.S. Chtělo by to už někde pokecat na živo. :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krajské kolo v češtině? Ha, to čeká mě.
      Mimochodem, kdybyste se někde scházely, nechcete mě přizvat? :D

      Vymazat
    2. No jasně, musíme se všechny fakt někdy sejít, vzít foťák(y) a popovídat si.
      Tři týdny, brr. Neděs mě. Obdivuji lidi, kteří vydrží bez polovičky třeba několik měsíců. Já jsem vždycky ve čtvrtek úplně na prášky, zvlášť teď jsem byla. :D

      Není to krajské kolo v češtině, ale v dějepisu. :)

      Vymazat
  6. Ty hodláš přečíst 100 knih za rok? Páni, to smekám, zvlášť když vezmu v potaz, že já si se svými 50 připadala ambiciózně...

    Páni, ještě jsem nepotkala nikoho dalšího, kdo by se učil polsky!! To je super, budu si to pamatovat.

    Působíš jako hrozně aktivní člověk, až se stydím, že toho tolik nestíhám. Snad budeš mít i další měsíce tak plodné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodlám a snad se to i povede. Ale padesátka je taky ambiciózní. Je to i o tom, jaké tituly si vybíráš. :)
      Hele, polsky se učím dost pasivně a není to taková výzva. :D
      Díky za komplimenty! :) Ale nenech se zmást. ;)

      Vymazat
  7. Teda Vlasti, přijde mi, že tě (ač skrytě) obdivuji čím dál víc. Takhle napsané to působí, jako by tvůj den měl snad 72 hodin :-) Je mi jasné, že každý den není super aktivní, ale stejně - smekám - hlavně co se angličtiny a času tráveným s Modrým týče :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, těch 72 hodin by fakt bodlo. Já mám občas pocit, že můj den má těch hodin tak deset. Těch, kdy fakt něco dělám. Snažím se využívat veškerý volný čas. A ono taky dost pomáhá, že třeba s Modrým chodíme plavat, že po cestách za ním čtu a že se snažím všechno udělat o všední dny, abych víkend měla co nejklidnější. Nakonec dělám furt a všechno. :D
      Ale obdiv si rozhodně nezasloužím. To já vždycky obdivovala tebe, žádné prohazování rolí! :)

      Měj se krásně! :)

      Vymazat
  8. Jsi hvězda, co všechno zvládáš. Máš můj obdiv, protože já mám pocit, že jenom stagnuji na místě a nic se neděje. Asi je to kvůli škole, kde mě to nebaví. Ale zase to nechci vzdávat, ten titul Mgr. je lákavý...

    OdpovědětVymazat
  9. Jestli ty jsi toho moc nenapsala, tak já už nemám blog. :D Jsi hrozně hustá, že dáváš tu knižní výzvu, inspiruje mě to (a taky trochu závidím tvé organizační schopnosti), já jsem momentálně pozadu o tři knížky, což mě docela deptá, nejradši bych si vzala od života volno, abych to dohnala. A teď zrovna čtu Okamžik všeho a moc se mi to líbí, připomíná mi to Čtenáři z Broken Wheel doporučují, mám ráda kihy o knihách. :)
    Já si před dvěma týdny po hrozně dlouhé době otevřela Duolingo a šest dní za sebou vydržela španělštinu, potom jsem jeden den nesplnila svůj limit (myslela jsem si, že jsem to dodělala a až další den zjistila, že ne), hrozně se na sebe naštvala a od té doby to se mnou zase jde z kopce.
    Týjo, Fitness diář, jseš dobrá. Já bych tam neměla co psát hezkýho. I když se teď snažím jíst trochu víc salátů. :D
    Vůbec nejsem schopná pochopit, kde na to všechno bereš čas! A energii! Hlavně na to cvičení, plavání, běhání a ještě posilování? Já jsem obvykle prostě ráda, že žiju a jsem doma a ke cvičení se ne a ne dokopat. Běhání a posilování je pro mě utrpení a plavat chodím nerada sama, jelikož bez brýlí nepřečtu čas na hodinách. Jsem líná jak veš, musím se inspirovat tvým článkem, jinak to nepůjde.
    Jsem ráda, že jste zdárně nalezly cestu k Lennonově zdi a ty fotky od ní máte opravdu pěkné. To setkání bylo opravdu vtipné, moc ráda jsem vás viděla! :)
    Měj se moc krásně!

    OdpovědětVymazat
  10. Objevte eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60% větší šance na výhru

    Otevřené obchody na eToro - 227,651,647

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky