Nemalé radosti #21

Další šálek kávy. Teda, hrnek. Neměla bych si to kafe v takové dávce dopřávat. Mám prázdniny a přesto jsem unavená. Nic nedělám a přesto jsem vybitá. Ale tak nějak šťastně. Takže v opojení kofeinem, s rozšířenými zorničkami a prsty vyťukávajícími bláznivé melodie píšu Nemalé radosti, protože těch není nikdy dost.


1. 
Jak dopadl Valentýn? Písemka z fyziky se mi povedla, protože ač jsem nevypočítala ani jeden příklad, nějak záhadně jsem dostala dvojku, takže dobrý. Večer jsem se pohádala s tátou, protože jsem odmítla stipendium do Německa (protože by to znamenalo prodloužení roku na střední, tím pádem prodloužení závislosti na rodičích, a byť je to možná nevděčné a naivní, já chci dospět brzy, osamostatnit se co nejdříve a tak) a pak jsem usínala s tím, že Valentýn je nanic a že ho stejně neslavíme. Konverzace s Modrým v nadcházejících dnech měla za následek, že se přede mnou objevil v pátek se třemi nádhernými zeleno-růžovými růžemi a knížkou o Perfekcionismu. Trochu provinile a spokojeně zároveň jsem mu dala čokoládový dáreček a absolvovali jsme společně návštěvu u mě doma. Táta se blýsknul a hned s Modrým začal přenášet nějaké těžké předměty na zahradě, asi ho testoval, pche. Kdo unese mě, unese tíhu světa. Haha. Materialistický Valentýn pokračoval i v sobotu, po mém kurzu němčiny jsme se sešly v Neoluxoru a Modrý mi koupil Er ist wieder da, protože film je prý dobrý a já mám ráda němčinu. Tři voňavé růže, dvě lákavé knížky a jeden nenahraditelný člověk. Co víc si dívka může přát.
 
2. 
Proč jsem odmítla to stipendium, to jsem už vysvětlila. Vlastně opuštění Modrého byl až ten poslední důvod, proč to udělat, ale v očích rodičů to asi vypadá jinak. Z čeho mám však radost - mamka mě podpořila před tátou a sestra mi dodala životodárnou sílu, když jsem nevěděla, jak z té uhádané situace doma vybruslit. A i táta se s tím asi smířil. Nebojím se, že se německy nenaučím. Naučím se ještě o trochu líp a pak, na vysoké, se do Německa určitě dostanu. 
 
3. 
Konečně, prázdniny! Jarní prázdniny jsou bezvadné, měly by se pořádat častěji, co myslíte? Měla jsem plány, které se tak úplně nenaplnily, ale ten hlavní plán zůstává beze změny - trávím tento týden s Modrým. Je to tak příjemné. Cítím se svobodně. Ale ten čas strašně letí, už je zase konec úterý a já ještě nezačala pořádně relaxovat. Ani nevím, jak se to dělá. Koukáme na filmy, V for Vendeta, Hledá se Nemo, Angry Birds, byli jsme v kině na jakési podivné blbosti a nevímkolikrát jsme zhlédli The Middle, Scrubs a Městečko South Park. 
Byla jsem fotit. Tohle je Loreta u Pražského hradu.
 
4. 
A taky čteme. Tedy, hlavně já čtu. Konečně jsem po dlouhých měsících dočetla Bídníky. Jsem strašně šťastná. Ulevilo se mi. Když jsem přečetla poslední řádky, což jsou mimochodem verše na náhrobku Jeana Valjeana, cítila jsem se povzneseně. Dosáhla jsem něčeho, co se tak dlouho zdálo vzdálené. A co bude teď? Na Bídníky snad napíšu něco jako recenzi. Pustím se do četby literatury na dějepisnou olympiádu. A do té knížky o perfekcionismu. 

5. 
A achievmentů jsem dosáhla i na jiných polích. Konkrétně co se plavání týká. Minulou sobotu jsem se necítila dobře, psychicky. Tak jsem šla plavat. A v opojení jsem uplavala šedesát bazénů. Nutno podotknout, že mé obvyklé číslo je tak třicet pět maximálně. I proto to bylo tak nečekané. Plavat jsem od té doby byla asi čtyřikrát, ale tak velkého čísla jsem už nedosáhla. Snad zase příště. Plavání je skvělé. Uklidňující. Neupocené. Osvěžující. Energii dodávající. A náladu zlepšující.

6. 
Někdy v prosinci jsem si začala dopisovat s jednou Němkou. Tedy dopisovat, psaly jsme si jen přes WhatsApp. Dala mi svou adresu a čekala, až jí napíšu. A já to tak dlouho odkládala. Nicméně dnes jsem si konečně našla čas a napsala jí. Německy, samozřejmě. Doufám, že tam nebude moc chyb, hlavně co se slovesných vazeb týče. Strašně mě baví psát dlouhá souvětí. Jen ty podmínkové věty ještě musím vypilovat. 

7. 
Jo a taky vařím. S láskou i s chutí. Chtěla jsem o tom napsat samostatný článek a plánu se držím, jen to teď chci zmínit, protože mi to dělá radost. Už jsem dělala citrónové řízky s bramborovou kaší, Caesar salát, pálivé zeleninové rizoto, Bebe řezy s vanilkovým pudinkem a jakousi kari směs. Taky jsem neodolala Nutelle a Pringles. A zítra udělám salát, ať je to zas zdravější.

Jo a hudba, to je jedna velká radost. Dneska jsem si zpívala v koupelně. Nahlas. Modrý to slyšel. No a co. We all live in our yellow submarine... (Vám sem však přidávám něco jiného.)

A jak se máte vy? Co jarní prázdniny? Co únor jako takový? Plavete rádi? Nebo jinak sportujete? A co vaření? Jakou knihu právě čtete, na jakou se chystáte? Slavili jste nějak Valentýna?

PS: Děkuji za komentáře k předchozímu článku. Moc si jich vážím. 

Komentáře

  1. Jarní prázdniny si užívám hlavně jako kuchařka, někdo ty hladové krky nakrmit musí, když už mají ty prázdniny a školní jídelna je zavřena, že jo :D.
    Místo kávy doporučuji čaj, zelený. Má kofeinu stejně (ne-li více), jako káva, ale je pro zdraví mnohem příznivější :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, čaje taky piju požehnaně. Zelený, černý, mátový, heřmánkový, pomerančový. Plus do toho podle chuti házím med, zázvor a citrón. :D :)

      Vymazat
  2. Já tak miluju ty tvé poetické články, Vlasti :)
    Valentýna s přítelem neslavíme, ale máme v ten den výročí a to, jak ho trávíme se rok od roku mění :D Někdy romanticky - dárky, pusy. Jindy na pohodu - loni jsme si to nějak oba neuvědomili, na poslední chvíli jsme tedy chtěli zajít oba na večeři, ale pak jsme si řekli, že se na to můžem vyprdnout - doma nebylo nic k jídlu, takže nás zachránily párky, dva dni starej chleba a flaška vína (naštětstí) :D takže toliko k romantice :)
    Jarní prázdniny nevedu, jelikož jsem na výšce, nicméně já jsem vlastně pořád doma, loni se mi nepodařilo odevzdat bakalářku, takže mám teď všechny zkoušky vlastně hotové a jen čekám do května, než ji budu moci odevzdat a obhájit (snad úspěšně...)
    Plavat jsem nebyla ani nepamatuji, nejbližší bazén mám 30km daleko, takže nemám moc příležitostí, ale zvykla jsem si teď chodit na hodně dlouhé procházky s pejskem, vždycky u toho poslouchám audioknihy a tahle kombinace je pro mě prostě nejlepší formou relaxu :)
    Vaření miluji - myslím, že už zvládám opravdu všecko, od stejku, burgeru, po svíčkovou či kynuté sladké knedlíky, jen Asie mi pořád trochu hapruje, v té bych se chtěla zlepšit :)
    Včera jsem dočetla Vlčí ostrov, což je kniha, která ke mně přišla opravdu v pravý čas, myslím, že ji neocení každý, ale já byla nadšená, určitě sepíšu recenzi, tak když pak budeš mít chuť, můžeš se mrknout :) Dnes začínám v rámci My čteme Opatství Northanger, na které se hrozně těším, už je to rok, co jsem četla svou první (a zatím poslední) Austenovou.
    Gratuluji ti k těm Bídníkům, někdy bych je taky ráda pokořila :)
    Mějte se krásně s Modrým a ať se daří (a promiň za dlouhý komentář :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, za dlouhé komentáře se vůbec neomlouvej! :)
      Hele, myslím, že my to taky nebudeme mít moc romantické pořád, my jsme tak harmoničtí, až jsou takovéhle odchylky od láskyplného normálu zbytečné. Zatím tedy ne, ale časem se k tomu nejspíš sklouzne. Ale to nevadí, jak říkáš, není to přeci jen o jednom dni v roce. :)
      Sladké knedlíky se musím naučit! :D :) ♥
      Těším se na recenzi a přeji ti to samé!

      Vymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Přeju ti to štěstí. Jinak, myslela jsem si, že v létě spolu půjdeme plavat (do toho děsivého bazénu, který vcucnul to hloupé dítě), ale jak tak koukám, asi ne. Ještě bych se ztrapnila. Umím plavat jenom s hlavou nad vodou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já zas při vydechování funím. Určitě to zrealizujeme. ;)

      Vymazat
  5. Er ist wieder da je skvělá kniha a podmínkové věty neumí ani Němci, takže s nimi si hlavu netrap ;) Prázdniny mi právě končí, takže bych se měla učit, ale radši čtu o ctvých radostech a lamentuju nad vlastní prokrastinací ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Jo, jarní prázdniny by určitě měly být častěji. :)
    A myslím, že se opravdu nemusíš bát, že by ti teď něco velkého uteklo, když nejedeš do Německa, se tvým zapálením jistě neustrneš v jazyce a na vysoké budeš mít určitě spoustu příležitostí se tam podívat. :)
    Gratuluji k dočtení Bídníků, musela to být vážně fuška. Já teď taky přemýšlím o tom, že bych si vlastně chtěla přečíst, možná v létě. :)
    Týjo, šedesát bazénů, to jsem myslím nikdy neuplavala. Nejvíc jsem zvládla, myslím, pětačtyřicet. Ráda bych se zlepšila, plavání mě vážně moc baví, ale momentálně nemám s kým chodit na bazén a to mě od toho drží. Jsem hroznej srab no, sama nic nezvládám. (A taky bez brýlí nepřečtu čas na hodinách a potřebuju toho druhého člověka, aby mi to hlídal. :D)
    S vařením ti taky fandím. Já zjistila, že mě to spíš dost nebaví, což je pro holku do života docela problém. Budu si muset nabrnknout nějakého kuchaře neboco. :D
    Jo, ve sprše je zpívání prostě nejlepší. A ještě taky u nás ve sklepě je skvělá akustika, ale je tam taky zima, takže tam zpívání tolik neprovozuji. :)
    Beatles jsou boží.(Nicméně osobně ponorku zrovna moc nemusím, ale co. :))
    A Valentýny jsem neslavila, nemám s kým, za to jsme s kamarádkami vesele oslavily den darování knihy a to stálo za to. :)
    Měj se moc krásně!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat