středa 27. prosince 2017

Osmnáct knížek na rok 2018, které už nesmíte odkládat

Už dlouho jsem chtěla napsat článek o knížkách, které se mi moc líbily a které bych vřele chtěla doporučit dál. Takových článků jsem měla v plánu celou řadu, ale nakonec jsem jich zrealizovala jen zanedbatelné množství. Pomalu se ale blíží konec roku 2017 a nastává období nových výzev a předsevzetí. Pokud si dáváte nějaké knižní cíle a sestavujete (třeba jen imaginární) seznamy toho, co všechno si přečtete, nenechte si uniknout tento skromný seznam osmnácti knížek, které, jak věřím, mají co nabídnout a stojí za přečtení.


pondělí 18. prosince 2017

Nächste Station: Berlin Hauptbahnhof

Cestování vlakem mě baví. Cestování vlakem a s Modrým mě baví. A ano, cestování do Německa mi dělá nesmírnou radost. Když jsme přemýšleli někdy na začátku listopadu, co bychom do konce roku ještě mohli podniknout, došli jsme k závěru, že Berlín bude zdaleka nejlepší. Sehnali jsme hotel, jízdenky, sebrali odvahu a týden před Vánocemi se do hlavního města Německa vypravili. Povím vám, stálo to za to!

čtvrtek 14. prosince 2017

Nevánoční playlist

Na internetu se to teď hemží samými vánočními články, tak snad nebude od věci, když přijdu s něčím jiným. Už dlouho mám v plánu podělit se s vámi o několik (dodržíme symbolické číslo deset) písniček, které jsem si v poslední době oblíbila a ráda je poslouchám. Jedná se většinou o anglické popové, i když něco je i německy a česky. Třeba se vám něco taky zalíbí. Přeji příjemný poslech a hezký víkend!

sobota 9. prosince 2017

Mořeplavec je jako moře samo

Nezkrotný příběh, který se vlní každou chvíli trochu jinak. Navenek stabilní modř, ve skutečnosti hluboké emocionální zvraty. I takový je Mořeplavec, třetí díl mé oblíbené knižní série Cizinka z pera Diany Gabaldon. 

pondělí 4. prosince 2017

In Regensburg hat es geregnet

V pátek čtyřiadvacátého listopadu jsem po škole odjela s narvaným batohem autobusem do Prahy. Trochu mi to připomnělo staré časy, kdy jsem jezdila za Modrým, jenže tentokrát jsem se vydávala do Německa v rámci setkání naší pracovní skupiny Česko-německého fóra mládeže
Felix, Kathi, Max a má maličkost s rozepnutým kabátem kvůli foťáku a se šklebem, protože líp to snad neumím. 

pátek 1. prosince 2017

Vybarvování #14

Pamatujete na zářijové Vybarvování, v němž jsem shrnula svá prázdninová dobrodružství, úspěchy i neúspěchy a v němž jsem pravděpodobně zněla děsně optimisticky a energicky? Tohle čtrnácté vybarvování, které by se dalo nazvat podzimním, bude také plné novinek a informací, ale nevím, jak moc se mi podaří udržet nadšený tón. Koneckonců, rok 2017 se blíží pomalinku ke konci a člověk se začíná ohlížet, co po sobě (ne)zanechal. A je právě proto jsem trošku zahořklá. Ale jen maličko, nebojte. Pěkné počtení přeji!

pondělí 27. listopadu 2017

Podzim s knížkou a čajem

Už jsem se dlouho neúčastnila žádných tagů a podobných záležitostí, že? Nastal podzim, je proto čas napravit to. Verča z Bookish Friendship a Mony z Písně fantazie mě napříč podzimními týdny nominovaly nezávisle na sobě do "Pohodového podzimního tagu". A mně se moc líbí. Takže místo toho, abych se zachumlala pod peřinu s Mořeplavcem (už jsem v půlce, cha!), vrhám se do tohoto zábavného, byť i trochu pracného úkolu. To víte, knížek je spousta.
Vzpomínky na loňský podzim. ^^

středa 22. listopadu 2017

Cecílie

Dnes má svátek Cecílie. Svatá Cecílie byla patronkou hudebníků, slepců a básníků, což je mimo jiné důvod, proč jsem si její jméno vybrala, když jsem se nechávala v roce 2012 křtít. Možná si někteří pamatujete, že jsem tehdy ráda veršovala, hrátky se slovy a slabikami na rozličná témata vyplňovaly podstatnou část mého času. Dnes už tolik nebásním a uvědomuji si, že z mých básniček nikdy nic nevzejde. Jsou to jen takové mé výplody, ode mě pro mě a snad pro pár čtenářů. Zajímavé je, že jsem se naučila psát básničky na cestách na telefonu, což jsem dřív razantně odmítala. 

neděle 12. listopadu 2017

Nemalé radosti #26

Žiju, a to dost hekticky a nabitě, byť se to díky té knižní spoušti tady na blogu asi vám, čtenářům, nezdá. Ale protože dneska o žádné knížce psát nechci a naopak bych se chtěla podělit o kousek ze sebe, rozhodla jsem se učinit tak formou Nemalých radostí. Sice si poslední dobou hodně stěžuji, ale i tak se asi nemám špatně a o radosti nouze není. 

neděle 5. listopadu 2017

Petr a Lucie

Na Goodreads to sice ještě nebylo aktualizováno, ale já měla takovou radost, že konečně nemusím se čtením otálet a nechávat si ho na poslední chvíli. Takže jsem se do listopadové výhry projektu My čteme pustila už z kraje měsíce. 

středa 1. listopadu 2017

Když se příběh stane skutečností

Moji věrní čtenáři vědí, že miluji Cizinku. Je to jeden z těch objevů, které mě zasáhly zcela náhodou v roce 2015 - knížku jsem si vybrala celkem náhodně, netušila jsem moc, o co se jedná, zaujaly mě skoky časem. A najednou je dnešek, já se snažím být trpělivá, abych si nepustila třetí sérii před tím, než zdolám knihu, a krátím si čas tím, že čtu knížky o tom, jak se točí Cizinka. A taky o tom píšu. 
Série Outlander z pera Diany Gabaldon vycházela v devadesátých letech a stala se hitem. Po celém světě milovali čtenáři (dobře, čtenářky především)  Jamieho a Claire a fandili jejich osudové lásce, která musí překonávat velmi těžké zkoušky na pozadí historických událostí. 

neděle 29. října 2017

Herbst

Dem weht kein wind, der keinen Hafen hat, nach dem er segelt. (Michel de Montaigne)


Nebojte, článek nebude v němčině, naopak zde uvidíte převážně spoustu fotek. Podzimních i nepodzimních. Barevných i méně barevných. Hrála jsem si s foťákem a asi jsem se zamilovala do nově objevených možností focení. A musím se přiznat, zkoušela jsem také nějaké filtry. Tak snad vám dnešní fotky zvednou náladu, když venku tak fouká. 

čtvrtek 26. října 2017

Frankenstein

Nenechám další knížku do projektu My čteme na poslední chvíli, říkala jsem si po sepsání minulého článku o komedii Sluha dvou pánů. Co si budeme povídat, proces shánění knížky a její samotné čtení byly zas tak dobrodružné příhody, že by byla škoda se nepodělit. Nehledě na to, že samotná knížka je vážně, ale vážně skvělý kousek, který ve čtenáři vyvolá tolik emocí a otazníků, až se mu z toho točí hlava. 

sobota 21. října 2017

Máte rádi Babí léto?

Možná se divíte, proč píšu Babí léto s velkým počátečním písmenem. Kdybych mohla psát v němčině, bylo by to jednodušší, protože bych vám už samotným názvem článku neprozrazovala, že se jedná o knížku od Magdy Váňové, kterou jsem sice četla na začátku léta, ale protože jsem si ji zamilovala, rozhodla jsem se o ní v průběhu podzimu napsat článek. Podzim plyne, listy padají a článek nikde. Je čas to napravit, nemyslíte?

neděle 15. října 2017

Devět knih k maturitě

Rozhodla jsem se zveřejnit další ze série deseti knižních článků, tentokrát jsem si zvolila téma, které určitě spoustu studentů středních škol straší - maturita z češtiny včetně přečtení dvaceti knížek. Mě to neděsí, protože už tak od tercie čtu postupně celý seznam, co u nás ve škole máme, to abych si udělala přehled, co se mi líbí a o čem se dá rozumně povídat, a před maturitou si určitě všechno přečtu znovu. Zjistila jsem totiž, že ten problém s mluvením na veřejnosti není tak hrozný, když si jsem opravdu jistá tím, co říkám. V tomto článku bych se s vámi podělila o devatero víceméně klasických knížek, které si nejspíš na svůj seznam zapíšu, protože se mi prostě líbí. A každému bych je doporučila, ať už má maturitu před sebou nebo (dávno) z krku.

Zaprvé je na téhle fotce použita knížka "Dramata" od Čapka, o níž ale v článku nakonec nemluvím. Třeba příště. A mého povlečení s Ferdou Mravencem a Broukem Pytlíkem si nevšímejte, holt jsem měla chuť na změnu. :D 

čtvrtek 5. října 2017

Sluha dvou pánů

Už strašně dlouho se chci zapojit do projektu My čteme. Vážně, vím o něm snad o samého počátku, ale to pořád byla nějaká výmluva - teď není čas, tohle už jsem četla, tohle nemám doma, na tohle se necítím... Nebo jsem prostě zapomínala. No a teď, když toho mám tolik, že nevím, kde mi hlava stojí, jsem se konečně zapojila, protože jednou to začít muselo. A jsem fakt ráda. Jak se mi zářijová komedie (kterou jsem přečetla v říjnu) líbila?

úterý 3. října 2017

Deutsch-Tschechisches Jugendforum poprvé

Byla to vlastně docela náhoda, že jsem se na konci června rozhodla přihlásit se do Česko-německého fóra mládeže, protože nebýt krátké prezentace kamarádky a bývalé maturantky jednoho pátečního odpoledne, o tomto sdružení ani nevím. Naštěstí jsem se přednášky pořádané v rámci projektu "Do Německa na zkušenou" zúčastnila a ještě větší štěstí je, že jsem se následně, byť v trochu časové tísni, rozhodla napsat motivační dopis a životopis a poslat to na mail fóra. To byl konec června. V průběhu srpna mi pak přišel e-mail, že mě vzali, a na začátku září jsem se dozvěděla, že pojedu na čtyři dny do Německa a zažiju něco neopakovatelného. 

neděle 24. září 2017

Desetkrát Shakespeare (+)

Staly se dvě věci, které mají za následek tento článek. Zaprvé jsem před pár měsíci upravovala vzhled a rekonstrukcí prošlo i menu a já stála před rozhodnutím, jestli do něj dát odkaz na projekt Deset knižních dní. Po několika týdnech mě na Facebooku jedna blogerka označila ve svém příspěvku, že se prý projektu účastní a že vznikl u mě. (To mě potěšilo především proto, že loni, když jsem jej spustila, se sice rozšířil, ale naprosto anonymně. Což mě mrzelo především proto, že jsem jej pak vůbec nemohla sledovat, kam až doputoval.) Tak jsem si řekla, že by stálo za to si projekt znovu připomenout, samozřejmě trochu s jinými zadáními, ať to není nuda. Tou druhou věcí, která mě vedla k sepsání článku, je prostý fakt, že jsem přelouskala Shakespearovo kompletní Dílo v překladu Martina Hilského. Ta dáá. 

čtvrtek 21. září 2017

S Alenkou se už do kraje divů nikdy nevydám

Alenka v kraji divů a za zrcadlem, nebo chcete-li Alenka v říši divů, je jedna z těch známějších klasických dětských knížek. Před několika lety jsem viděla zfilmovanou verzi od Disneyho a před několika měsíci jsem se konečně dostala k papírové verzi. Musím se přiznat, že se dílo poté zařadilo ke knihám, k nimž už se nikdy nechci vracet. Maximálně prostřednictvím tohoto článku.

neděle 17. září 2017

Léto na cestách

Včera byl velmi studený, deštivý den, dnešní ranní mlha také nevěstila příjemné počasí. Teď sice oknem prostupují sluneční paprsky, ale ty mě neošálí. Léto prostě končí a je na čase se s ním rozloučit. Třeba tak, že publikuji souhrnný (foto)článek o těch krásných měsících a (nejen) o cestách, které jsem během nich podnikla. 

pátek 15. září 2017

Babička

Dneska bych ráda napsala o knížce, kterou všichni známe. Většina studentů a následně vystudovaných k ní nemá zrovna vřelý vztah, spojují si ji s tou nejhorší formou povinné četby ve škole. Já vám chci vysvětlit, co mě na tomhle českém díle zaujalo a proč bychom si ho měli přečíst v takové podobě, v jaké jej autorka napsala.

úterý 12. září 2017

Dnes jsem potkala | Hřejivá výzva

Napiš o cizím člověku, kterého jsi dnes viděla | 5.9.2017


Byl to celkem běžný druhý školní den, nic moc se dít nemělo. Jako každý rok, i letos jsme měli v plánu číst školní řád, což je, jak si asi všichni studenti vzpomínají, děsná nuda. Známe ho všichni odpředu dozadu, podepisujeme papír, že jsme se s ním seznámili a stejně ho nedodržujeme, protože některé jeho body jsou dost uhozené. Třeba že žák nesmí otvírat okno nebo napovídat při písemce. 

Když jsme tak četli, každý žák jednu stránku, zaklepal někdo na dveře. 

čtvrtek 7. září 2017

Otčenáš aneb existuje Bůh?

Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří. - Albert Einstein

Dnešní článek není pro všechny. Předem na to upozorňuji, protože vím, že to, o čem se chystám napsat, je taková hodně choulostivá, osobní záležitost, která navíc v českých končinách asi moc zastání nemá. Ale musím to napsat, už dlouho chci. Co cítím, když vstoupím do kostela. Když čtu o historii. Když mi někdo řekne, že ten, kdo věří v takové věci jako bůh, je hloupý. Když někdo tvrdí, že jeho bůh je ten jediný správný, ten nejlepší. Vlastně to musím napsat právě proto, že je to otázka, která mě provází téměř všednodenně.

pondělí 4. září 2017

Stůl

Je trochu na pováženou, že do složky tvorba přidávám neustále jen staré kousky. Ale je mi líto je vyhodit. Mám je uložené v koceptech a jinak než v podobě článku už asi nikdy světlo světa nespatří. Tohle je jedna slohovka, kterou jsme měli psát bez přípravy v hodině. Příběh čistě v dialozích. Myslím, že témata byla stůl, pes a špagety. A mohli jsme si vybrat a pojmout to podle sebe. Ale už je to fakt minimálně rok a půl, ne-li dva roky. 

pátek 1. září 2017

Prázdninové vybarvování | #13

Prázdniny jsou (téměř) za námi. A léto (téměř) taky. Letos jsem si ty dva volné měsíce docela užila a myslím, že jsem toho i dost stihla, i když bych samozřejmě byla radši, kdybych měla ještě tak měsíc nebo dva volné. Abych je mohla zaplnit svými aktivitami a třeba najít nějaký čas na "prázdné dny". Tak se pojďme společně podívat, co všechno se za červenec a srpen (ne)událo. (A bude to na dlouho...)

čtvrtek 24. srpna 2017

Pokaždé

Aneb vypsat se je stejně nejlepší forma terapie... :)

středa 16. srpna 2017

Třináctý týden

Ach jo, už zase prokrastinuju. Stydím se, ale je to tak. V posledních dvou týdnech jsem měla velkolepé plány, kolik toho nestihnu, dopadlo to asi tak nějak průměrně, nakonec. Tenhle článek bude značně výkecový, protože něčím prostě tu lenost zahnat musím. Až napíšu tohle, pustím se do práce.

neděle 13. srpna 2017

Vojáci


Tohle drabble vzniklo už strašně dávno. Tak dávno, že si ani nepamatuji, jakým člověkem jsem tehdy byla. Snad obyčejnou zelenookou dívkou, která v lednových dnech minulého roku zpoza čerstvě ostříhaných vlasů pokukovala po bývalém spolužákovi, který hrál fotbal, červenaly se mu tváře a chtěl pracovat v armádě... Posledních dvacet pět slov jsem napsala dneska, na podsvícené klávesnici jednoho počítačového nadšence, kterého obyčejná zelenooká holka zaujala.

čtvrtek 10. srpna 2017

Mé oblíbené písničky #7

Už dlouho jsem s vámi nesdílela písničky, které ráda poslouchám. Vlastně jsem takovýhle článek chtěla přidat v průběhu června a měl být tematicky zaměřený na písničky, které nějakým způsobem odkazují na Boha, ale nakonec jsem to nerealizovala, asi nebyl čas nebo chuť nebo co. Dneska písničky vybírám náhodně, byť se některé červnové objevují také. A jsou trošku smutné, tak se nelekejte. :)

úterý 8. srpna 2017

Harry Potter a mezilidské vztahy

Nikdy jsem netrpěla tím, že bych nepatřila do nějakého kolektivu. Měla jsem kamarádky ve školce a na vesnici, některé z nich se mnou pak šly do školy a staly jsme se společně světluškami ve skautském oddílu. I na gymnáziu jsem nikdy nebyla vyčleněná, spíš jsem se občas sama chtěla odtrhnout od ostatních a být chvilku sama. Jedna z mála věcí, kterou jsem ale dlouho musela sdílet sama, byla láska k jedné kouzelné knižní (a filmové) sérii. K Harrymu Potterovi.

neděle 6. srpna 2017

Týden na Moravě

Minulou neděli "pravidelný" týdenní článek nevyšel, jednoduše proto, že zaprvé nebylo moc času a zadruhé se toho nestalo tolik, abych o tom psala něco dlouhého. Od pondělí do čtvrtka jsem byla doma, četla Shakespeara, jezdila na kole, hlídala sestru a venčila psa, pak jsem odjela za Modrým, opět četla, víc mluvila, taky psala a trošku výletovala po okolí. No a v pondělí jsme odjeli na dovolenou na Moravu. Právě o tomhle týdnu bych chtěla napsat. 

úterý 25. července 2017

Po bitvě je každý generál

Zbabělci. Jedno z nejznámějších děl Josefa Škvoreckého, kterého známe především proto, že v Torontu založil nakladatelství '68 Publishers, díky němuž mohla být vydána celá řada děl z české a slovenské exilové a samizdatové literatury. Já bych se však dnes ráda držela právě Zbabělců, které jsem si po několika letech oddalování konečně přečetla celé a kteří ve mně zanechali celkem silné pocity. 

neděle 23. července 2017

Nemalé radosti #25

Během tohoto týdne jsem toho hodně zkusila. V dobrém, jinak bych nepsala nemalé radosti. Jsem ráda, že se nic moc negativního nedělo, vlastně vůbec nic. V první polovině týdne jsem byla lehce skleslá, ale pak se to všechno vylepšilo. Ve výsledku je tedy těžké vybrat jen sedmičku (a jak to tak vidím, dopadne to tak, že v jednom bodě zahrnu víc radostných věcí, aby se to sem všechno vešlo). 

úterý 18. července 2017

Jediná

jsem jediná a jedinečná
tak proč se teď takhle necítím?
až se zítra ráno probudím
snad dokážu být více vděčná. 

pondělí 17. července 2017

Nemalé radosti #24

Týden utekl jako voda. Čtvrtina prázdnin už je za všemi středoškoláky a je to trochu děsivé. Přesto se v tomto období objevuje tolik drobných i větších radostí, že by byla škoda se nezmínit. A když už nechávám umřít svůj deník (kam jsem nezapsala skoro měsíc ani čárku, a že by bylo co tam napsat), alespoň na blogu bych měla odrazit kousek toho, co prožívám.

neděle 9. července 2017

Nemalé radosti #23

První týden prázdnin za námi. Proč, proč to tak rychle letí, ptám se a modlím se, aby se čas trochu zpomalil a já si léto stihla vychutnat ještě víc. Léto, pěkné počasí, žádný spěch a žádné vnější starosti typu škola. Jen já, lidé kolem mě, mé koníčky a má předsevzetí. Bylo by to krásné. Ten první týden se ale nesl v příjemném duchu a mám z něj i takhle zpětně docela radost. Takže proč se nepodělit? 

sobota 1. července 2017

Vybarvování #12

Po třech měsících (to to letí, viďte?) přišel čas na další bilancování a vybarvování. I když mám pocit, že tohle čtvrtletí uteklo až příliš rychle, stalo se toho docela dost, o čem bych mohla psát. Původně jsem si říkala, že počkám zase na konec prázdnin, ale to by pak článek dostal úplně jiný nádech. Proto vám o svém životě povím už teď, dokud ve mně ještě školní rok a podobné věci doznívají.


čtvrtek 29. června 2017

Má (ne)malá knihovna

Dlouho, předlouho jsem se s vámi nedělila o svou knihovničku. Uvědomila jsem si to celkem nedávno - nudila jsem se ve škole, a tak jsem si řekla, že bych si mohla udělat nějaký seznam knížek, které bych si v létě chtěla/měla přečíst. Většinou si ty seznamy dělám tak, že si najdu fotku své knihovničky a vybírám si z knížek, které jsem ještě nepřečetla - bohužel/bohudík je neustále z čeho vybírat. Jenže jsem zjistila, že poslední pořádnou fotku své knihovny mám na blogu z roku 2015 a to už dávno není aktuální. Strašně dlouho jsem navíc nerovnala knížky a neměnila "zasedací pořádek", takže jsem to napravila, udělala na knížky zase trochu místa a výsledek pro vás nafotila.

pondělí 26. června 2017

Na cestě

Tahle básnička je hodně spontánní. Rozespalá a přesto bdělá mysl, celé Německo na dálnici před námi, nějak jsem se zabavit musela. Východy slunce jsou vždycky fajn. Sice se mi to místy moc nerýmuje, slabiky ani nepočítám, ale tak to přece nevadí. Důležité bylo, že jsem se vyjádřila, když jsem to potřebovala, ve středu brzy ráno. Mohlo být tak pět? 

čtvrtek 22. června 2017

Školní výlet do Anglie

Nebojte, žiju. A vlastně docela akčně. Včera jsem se vrátila z pětidenního výletu do Anglie. Jeli jsme se stejnou agenturou a stejným průvodcem, jako když jsem tam byla s babičkou, akorát tentokrát se jelo dvoupatrákem a celkem čtyři školy. Nebudu lhát, když se v září plánovalo, že se pojede, nechtělo se mi. Většinu z těch míst už jsem navštívila a se spolužáky se mi nikam nechce, navíc o víkendu, říkala jsem si, ale nakonec jsem se do toho nechala namočit. A jsem ráda, takhle zpětně. Ono je občas fajn vyrazit s foťákem do světa. Nelekejte se, ze zhruba dvanácti set vzniklých fotek na vás dnes čeká jen něco kolem sto padesáti. Užijte si to!

neděle 28. května 2017

Láska prochází žaludkem

Láska k jídlu, láska k Modrému. Harmoničtější koexistenci si neumím představit. My tři - Zelená, Modrý a Jedlé, jsme dokonalý trojúhelník. A protože dneska slavíme roční výročí, bude tenhle článek trošku sladký, dobře, možná docela hodně, ale budu se snažit nepřesladit ho. Pokračujte jen na vlastní nebezpečí, článek bude nejspíš plný radosti, nostalgie a optimistické naivity. 

Stínoláska a Lipno, konkrétně Stezka korunami stromů. 

středa 24. května 2017

Jákobovy barvy

Jákobovy barvy jsou duhový příběh na pozadí černobílé reality. Jákobovy barvy nesou štítek druhá světová válka, a přesto se od jiných knih liší. 

neděle 21. května 2017

Můj první rok za dvanáct týdnů

Wenn du etwas haben willst, das du noch nie gehabt hast, must du etwas tun, was du noh nie getan hast.

Některé věci se člověku pamatují snadněji než jiné. Něco si zapamatujete, aniž by to mělo velký význam, a některé náhodné okamžiky mají pro naše následné činy občas významné, občas ne tolik významné opodstatnění. 

Představte si tuhle situaci: K Vánocům jsem od Modrého dostala krásný zápisník, pro který jsem však neměla využití, ale nijak násilně jsem ho nehledala. V únoru, po jarních prázdninách, mě postihla jedna z takových těch nálad "nic neumím, nic nedokážu, jde to se mnou z kopce", takže jsem se cestou domů (ujel mi autobus a víte, jak je o víkendu doprava nepravidelná) zastavila v knihkupectví a koupila si první motivační knížku, která mi padla pod ruku. Fakt, takhle jednoduché to bylo. Než jsem dojela domů, měla jsem dočteno. Byla to neděle a nic mi nebránilo v pondělí zkusit se zařídit "podle návodu". A sešit od Modrého dostal využití. A můj život aspoň částečně nový cíl, nový smysl.

středa 17. května 2017

Když se cítíme nekoneční

Myslím, že když jsem si tehdy ve třinácti pod stromeček přála zelenou knížku Ten, kdo stojí v koutě, byla zrovna hitem díky stejnojmennému filmu s hvězdným obsazením. Autor příběhu a zároveň režisér filmové verze, Stephen Chbosky, dokázal vytvořit neodmyslitelné pouto mezi knihou a filmem, slovy, hudbou a pocity. Dokázal mě dvakrát dojmout, dvakrát pohltit. Stejným příběhem a přesto pokaždé trochu jinak. Rozhodla jsem se přečíst si The Perks of Being a Wallflower znovu a mám z toho velkou radost.

neděle 14. května 2017

Svět knihy už popáté

Pořád si pamatuju, jak jsem šla na tuhle velkou knižní akci ve svých třinácti poprvé a jak mě to mile překvapilo. A jak jsem tam podruhé a potřetí nechala spoustu peněz a odnesla si haldy knih jako správný knihomol, účastnila se bohatého programu a vyhlášení literární soutěže a blogerských srazů a tak. Minulý rok jsem tam byla s Iris poprvé a pojaly jsme to v klidnějším duchu, letos jsme si tuhle akci taky naplánovaly společně, plus jsem na páteční dopoledne zapojila i Modrého, protože knížky a on jsou takové dvě opojné esence, znáte to. Reportů z letošního, třiadvacátého, ročníku budete číst určitě ještě fůru, nebudu tedy protahovat a ve fotkách se podělím o radost z tohoto prodlouženého víkendu.
Tohle je můj úlovek. Ta anotace mě dostala, víte. Taky si můžete všimnout mých pěkných hodinek. O:-)

pondělí 1. května 2017

Aprílově májový život

V dubnu si s námi počasí opravdu zahrávalo, že? Ani první máj se neukázal jako stabilně slunečný den, ale to nevadí. Měla jsem se dobře. Tedy, samozřejmě všechno má své mouchy, život není peříčko a mazlit se můžu možná tak s Modrého kočkou (protože ta naše se nějak zatoulala). Ale žiju, zářím a prožívám.

neděle 23. dubna 2017

Evening Forgetfulness

Igneous autumn shines through the city
burns all the concerns I worry about
is it just normal or is it a pity?
I am walking through streets without any sound.

Lost like a leaf fallen out from the tree
I can't find my way back to reality
scared of every colorful shadow I see
once I was innocent, now I am guilty

This innocence of sweet forgetting
makes me feel comfortable like everything's fine
the sky is getting darker, it started to sink
all the light, happiness, what's left? Just cry.

středa 19. dubna 2017

Handwriting tag | Tag nejen pro pisálky

Dnes vás čeká něco trochu neobvyklého. Stresové situace občas vedou k nečekaným nápadům, a tak jsem v neděli stvořila tento tag o psaní. Protože nevím jak vy, ale já píšu ráda. Na počítači, ručně, když musím i když nemusím. Psaní je mou součástí, písmo odráží mě samotnou. A věřím, že spousta lidí to vnímá podobně. Snad i proto vám představuji tento tag. A protože nemá český název, tento článek se pokusím sepsat napůl v češtině a napůl v angličtině. Tato neobvyklá forma článku se tu ještě neobjevila, ale věřím, že nikomu nebude vadit.


Today I have something a bit special for you. Stressful situations lead sometimes to unexpected ideas, and so on a Sunday evening I created this tag about handwriting. As for me I like writing no matter if it is on a computer, by my hand, when I have to or even when I do not have to. Writing is a part of me, handwriting reflects myself. And I believe many people feel it the same way. That is why I am introducing you this tag now. And because it does not have a Czech title, I am going to write this article both in Czech and in English. This unusual form of an article has never been there before, but I hope nobody will mind that. 

neděle 16. dubna 2017

Nemalé radosti #22

Pěkný větrný dubnový den přeji! V posledních dnech jsem přemýšlela, co s blogem. Kam to tady bude směřovat. Strašně mě totiž mrzí, že je tu teď vše bez ladu a skladu a že to vypadá zapomenutě. Není to pravda, jen mám často prodlevu mezi nápadem a jeho realizací takovou, že už to ani nestojí za sepsání. Nemalé radosti však do této kategorie nespadají a kdy jindy bych se s vámi měla podělit a snad zlepšit náladu. (Bylo by totiž smutné, kdyby to bylo naopak.)

sobota 8. dubna 2017

Jsem

Jsem holka, která
nemá pentle ve vlasech,
nenosí sukně.

úterý 4. dubna 2017

Mudlovské omalovánky

Když loni vypukl boom omalovánek, samozřejmě jsem se i já zapojila. Tehdy jsem si ještě o trendech v literatuře (byť omalovánky moc ke čtení nejsou) udržovala přehled a nebylo tak těžké pořídit si omalovánky a začít vybarvovat. Takhle jsem vybarvila několikery mandaly a omalovánky Cizinka. Pak jsem, v dobách, kdy jsem ležela doma s nemohoucí nohou, započala Mudlovské omalovánky. Vypadalo to s nimi nadějně, ale pak přišel květen, tak nějak nový životní styl a na omalovánky na poličce se začalo prášit. Během roku jsem sice ještě několik stránek vybarvila, ale už mě to ani nebaví, protože to dělám převážně s pocitem "musím, měla bych", ne pro radost. Tímto článkem tak možná na nějakou dobu sérii omalovánek a "kreativní činnosti v oboru kreslení" ukončuji, minimálně do léta, kdy se snad pustím do Čurbesu, konečně znovu. Nechť se ta polovina vybarveného z Mudlovských omalovánek líbí. :)