Vážka v jantaru a příběhy uvězněné v srdci

Když jsem zhruba před rokem s napětím a zaujetím četla Cizinku, úspěšný román od Diany Gabaldon, zapsal se mi ten příběh hluboko do srdce a paměti. Při čekání na další díl jsem několikrát zhlédla seriál a po dvanácti měsících se konečně dočkala druhého dílu. Byla to dlouhá knížka a mám z ní hodně dojmů a i podle toho se odvíjí délka této recenze.



Příběh překvapivě nezačíná tam, kde minule na stránkách knihy skončil, chronologický rámec je porušen a my se opět ocitáme ve dvacátém století ve skotském městečku Inverness, kam se o dvacet let starší zdravotní sestra Claire vrací se svou dcerou, aby oživila vzpomínky a vyjevila své dceři pravdu o jejím původu a jejím otci, muži, který pro Claire znamenal vše. 
Claire dlouze vypráví o životě ve Francii, kam se s Jamiem krátce po jeho osvobození ze spárů Jacka Randalla vydali, popisuje řád panující na dvoře Ludvíka IV. a v neposlední řadě svůj život s Jamiem a těhotenství, kterým si prochází. Zatímco Claire navštěvuje dámy z vyšších kruhů ve snaze získat kontakty a částečně působí v L'Hôpital des Anges, kde může uplatnit své bohaté lékařské znalosti, Jamie se spřátelí s Karlem Eduardem Stuartem a dalšími významnými francouzskými šlechtici a snaží se sbírat informace o možném plánovaném povstání ve Skotsku a překazit jej.
Claire s Jamiem usilují o potlačení povstání (1745-1746), které, jak Claire přicházející z budoucnosti ví, zapříčiní konec skotských kmenů na vysočině a tím pádem i smrt většiny Jamieho blízkých. Tento úkol jim však znesnadňuje společenský život plný striktních pravidel, Claiřino komplikované těhotenství a v neposlední řadě emoce, jako jsou láska a nenávist. 

"Frank se nakonec své snahy dostat ze mě pravdu vzdal. A já, chatrného zdraví a se zlomeným srdcem, jsem vzdala snahu ho o ní přesvědčovat. Tentokrát se jí však nevzdám.
"Slíbila jsem to Frankovi." začala jsem. "Před dvaceti lety, když ses narodila. Pokusila jsem se od něj odejít, ale nepustil mě. Miloval tě." Cítila jsem, jak mi při pohledu na Briannu jihne hlas. "Pravdě nedokázal uvěřit, ale věděl samozřejmě, že není tvým otcem. Požádal mě, ať ti to neříkám - ať zůstane tvým jediným tatínkem - tak dlouho, dokud bude žít. A dodal, že potom už to bude na mně. Dlužila jsem mu to, protože tě miloval. Ale teď je Frank po smrti a ty máš právo poznat, kdo jsi."
- Claire přesvědčuje svou dceru o jejím původu, strana 92

Když se mi kniha dostala do rukou, trochu jsem se zalekla její délky a pouze jsem se modlila, aby byl obsah stejně čtivého charakteru jako první díl. Ten měl něco přes čtyři sta stránek, druhý díl se počtem stran blíží k tisícovce. Jsem ráda, že si od nynějška budu Vážku v jantaru připomínat jako nejdelší přečtenou knížku ve své knihovničce. Nemusíte se však bát, že u příběhu nevydržíte. Styl Diany Gabaldon upoutá vaši pozornost hned na začátku a dopředu vás žene touha vědět, jaké události předcházely stavu, kterým je druhý díl uveden. 

Stejně jako první díl, i drtivá většina druhého dílu je vyprávěna v ich-formě z pohledu Claire. Té po boku permanentně stojí její manžel Jamie a Murtagh, Jamieho přítel a spolubojovník. Díky pobytu v Paříži se však hlavní hrdinové seznámí s řadou dalších lidí. 

Například s matkou Hildegardou z pařížské charitativní nemocnice, kam Claire chodila vypomáhat. S touto jeptiškou oplývající výjimečnými léčitelskými schopnostmi a smyslem pro přesnost se spřátelila. Její pomoc se v několika situacích ukázala být klíčovou, až životně důležitou. Novou postavou je také lékárník pan Raymond, u něhož Claire nakupuje léky a s nímž sdílí svůj zájem o léčitelství, byť nedokáže plně porozumět jeho lehce okultistickým metodám. 

Významnou roli zde hraje i Karel Eduard Stuart, mladý potomek z vyděděné královské linie Stuartovců, který na základě svého dědického práva chce dobýt anglický trůn ve spojení se Skoty a dalšími jakobity. Jamie se s ním ve Francii sblíží, aby tak měl nejsnadnější přístup k jeho plánům a mohl tak Karlovy ambice co nejvíc potlačit, právě tímto sblížením se však nechtěně ocitne mezi prvními Skoty, kteří v první fázi povstání budou Bonnieho Prince podporovat. Karel je však příliš mladý, příliš namyšlený a právě pýcha mu zatemní realistický úsudek a způsobí krvavou porážku jeho armády.

Na rozdíl od nuceného přátelství s Karlem Stuartem nalezne Jamie spřízněnou duši v malém chlapci Fergusovi, kterého se rozhodne zaměstnat ve svých službách, aby tak talentované dítě nemuselo vyrůstat mezi prostitutkami v pařížských stokách a živit se kapsářstvím. Jeho zkušenosti z tohoto oboru však využívá ve prospěch plánů na překažení povstání. 

Setkáváme se ale i se starými známými postavami, jako je Jonathan Randall a jeho bratr Alexander, s Jamieho sestrou Jenny a jejím manželem Ianem, se členy klanu MacKenziů - Dougalem a Columem, a snad pro ozvláštnění autorka zakomponovala do pařížského podsvětí i proslulého hraběte Saint Germain. 


"Nemůžu si přát víc než cítit tvůj dotek, až nadejde můj poslední boj - ať se odehraje kdekoliv."
Odmotala jsem si zakrvácený kapesník z ruky, těsně přitiskla poraněný palec na ten jeho a naše prsty se sevřely. Mezi dlaněmi jsme ucítili teplou a kluzkou krev, zatím nelepila.
"Krev mé krve..." zašeptala jsem.
"... a kost mé kosti," odpověděl tiše. Ani jeden z nás nedokázal dokončit slib slovy "než nás smrt života zprostí," nevyslovená věta však bolestně visela mezi námi. Nakonec se pokřiveně usmál.
"Ještě déle," pronesl pevným hlasem a znovu se ke mně přitiskl.
- Obnovení slibu věrnosti, strana 898

I v tomto díle se čtenář může ponořit do děje a vychutnat si jak scény popisné, tak ty akční. Obojího je v celkem sedmi částech knihy požehnaně, autorka střídá milostné scény s těmi, kdy jde hlavním hrdinům o život. Rozvíjí a modeluje charakter postav jako paní času, nechává je zakusit radost, smutek, euforii i bolest, přivádí je do složitých situací, jejichž řešení nemusí být vždy z morálního hlediska přijatelná. Nebojí se otevřeně psát o boji, o práci v nemocnici či o intimních problémech a vulgárních konverzacích. Snaží se přizpůsobit rytmus příběhu melodii osmnáctého století a nevyhýbá se žádným slovům či tématům. Dopřává si dostatek prostoru pro formulaci veškerých myšlenek a nechává tak čtenáře utvořit si vlastní názor a zapojit představivost do procesu čtení. Napíná nás, opakovaně vyvolává konflikty, drobné či dalekosáhlé a vytváří tak atmosféru, která má vždycky optimální hustotu a čtenářskou stravitelnost. 

Bála jsem se, že nadstavba prvního dílu, který byl sám o sobě dokonalý, zklame má očekávání, a proto jsem pro jistotu přistupovala ke knize bez nadšených emocí. Tento strach ze mě postupem čtení opadl, neboť ačkoliv jsem nevytrvala v hltavém tempu po celou délku knihy, její čtení mě pokaždé naplňovalo a na posledních stránkách mě jedna zásadní poznámka nabudila k radosti z dalšího dílu, který v novém překladu vychází příští rok. 

Nyní mě, jako správného fanouška, čeká jen zhlédnutí druhé série seriálu Cizinka a vyčkávání na Mořeplavce, v němž se děj příběhu přesouvá do Ameriky. Na upoutávku k druhé sérii seriálu se můžete také podívat, ovšem pokud za sebou nemáte první díl, nejspíš byste to měli před zhlédnutím (a přečtením, samozřejmě) napravit.



Diana Gabaldon - Dragonfly in Amber (Outlander #2), vydáno roku 1992
Přeložila Anna Polanská, v edici Omega vydáno roku 2016, 960 stran.

Četli jste Cizinku? Jaká je nejdelší knížka, kterou jste kdy přečetli? Zaslechli jste někdy zmínku o hraběti Saint Germain? Jak se stavíte k příběhům, kde se cestuje v čase? A kdybyste měli možnost změnit chod dějin, pokusili byste se o to? 

Knihu Vážka v jantaru si můžete zakoupit v knihkupectvích Knihy Dobrovský.

Komentáře

  1. Výborná recenze :) Četla jsem Cizinku a byla jsem z ní nadšená :) Teď se chystám i na Vážku :) Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že se bude líbit! :) Taky se měj! :)

      Vymazat
  2. Naprosto famózní recenze, opravdu se ti neskutečně povedla. Já sama se na sérii chystám, ale je to pořád nějak v nedohlednu :) Od koupě prvního dílu mě bohužel odradila naprosto nepovedená obálka, vím, že je to povrchní, ale nemůžu si pomoct. Tahle je o poznání lepší.
    Mou nejdelší přečtenou knihou byl jeden z dílů Písně ledu a ohně, akorát teď nevím, jestli je delší Bouře mečů nebo Tanec s draky, no to je asi jedno, obě mají přes tisíc stran a celá série něco přes pět tisíc, takže to je můj největší výkon :D Jo a pak taky nějaké lahůdky od Kinga, ten umí taky pěkný bichle :D
    Co se týče cestování časem, asi si teď nevybavím, že bych nějakou takovou knihu četla, ale ve filmech mám tento motiv docela ráda. S láskou třeba vzpomínám na svůj oblíbený film z dětství - Kouzelný výtah. A chod dějin bych neměnila, bůhví, co by se třeba mohlo stát horšího, jen kdybych mohla, ráda bych prožila celý svůj život znovu, ne že bych chtěla nutně něco změnit, jen bych si to prostě chtěla zažít všecko znovu :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Mně se naopak obálka Cizinky docela líbila, akorát se musím přiznat, že jsem si ji začala prohlížet až na konci knížky a až tehdy mi došlo, že jsou na ní Claire a Jamie. :D
      No jo, Píseň ledu a ohně, respektive Hra o trůny v audio verzi měla přes 45 hodin, takže jsem si s tím taky dost užila. :D Nevím, jestli bych měla odvahu se do papírových knih pustit.
      Jů, děkuji za tip na film. :)
      Taky bych některé věci chtěla prožít znovu. :) ^^

      Měj se! :)

      Vymazat
  3. Takže, k otázkám:
    Cizinku jsem nečetla. Popravdě, abych nelhala, ani to nemám v plánu. Vůbec netuším, kolik stránek jsem zvládla nejvíc. Zkoušela jsem přečíst Souostroví Gulag, ale nakonec jsem to nějak nedala. Myslím, že v uplynulém roce jsem přečetla pár knížek, které měly okolo pěti set stran.
    Něco o hraběti Saint Germain jsem četla v trilogii Drahokamy, ale to bych nepovažovala za spolehlivý zdroj informací.
    O mém názoru na cestování časem víš. Nejraději bych sama cestovala časem.
    Nepokusila, vše má být jen tak, jak to je. A ty? Docela by mě to zajímalo. Mělo by podle tebe cenu zabít Hitlera, když byl dítě?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, o to víc, že se ti nepsal lehce. :)
      Souostroví Gulag máme doma, ale v třídílném vydání po docela tenkých svazcích. :)
      Inu, kdyby to nebyl Hitler, asi by přišel někdo jiný a v době jaderných zbraní by to mohlo být ještě horší. Ale pomoct ukončit válku dřív by určitě pomohlo. :)

      Vymazat

Okomentovat