Jak chutná smrt aneb Sůl moře

Když píšete o knížkách a obecně sledujete novinky vycházející na knižním trhu, máte celkem přehled o tom, co kdy vychází, co se líbí a co byste si chtěli přečíst. Na seznamu knih, které nesmím minout, mám už velmi dlouho i díla Ruty Sepetysové - V šedých tónech a Potrhaná křídla. Doporučovalo mi je mnoho osob a i já sama jsem byla zvědavá na rozvinutí poutavých anotací na stránkách daných knih. Když nedávno vyšla Sůl moře, využila jsem příležitosti a rozhodla se přečíst si knihu hned. Protože čím víc něco odkládáte, tím víc se zmenšuje pravděpodobnost, že se k tomu později vrátíte.

Na sklonku druhé světové války, když už je jasné, že Německo svůj boj prohraje, se tisíce uprchlíků vydávají napříč zeměmi hledat bezpečí před postupujícími frontami. Poblíž Východního Pruska se v jedné z mnoha migrujících skupin sejdou lidé, kteří pro úprk mají své vlastní důvody. Hledají svobodu, skrývají tajemství, snaží se zapomenout na hrůzostrašné zážitky způsobené válkou nebo se pokoušejí napravit chyby, kterých se dopustili. Přitom se upínají k životu a mrazivou krajinou putují k přístavu, odkud má vyplout loď, která všem přinese spásu a záchranu. Jmenuje se Wilhelm Gustloff a její osud má být velmi dramatický...

Příběh obsažený v knize vypráví střídavě čtyři postavy, jejichž osudy se s postupem času propojují, ačkoliv na začátku je spojí spíše náhoda. Čtyři dospívající, mladí a přesto plní zármutku, lítosti, zášti a touhy pomstít svůj zkažený život.

Joanna pochází z Litvy a nepatří tak ani k Němcům, ani k Rusům. Přesto získává povolení emigrovat do Hitlerovy Říše. Vystudovala zdravotnictví, a je tak schopna pomáhat ostatním. Její služby mají v těžkých časech cenu zlata, pomáhá nejen činy, ale i slovem umí pohladit zmrzačenou duši. Šarmantní dívku s pevnými morálními zásadami však sžírá pocit viny.

Spoustu tajemství skrývá také Florian. Mladý Prušák prchající před nacistickými pohlaváry, kteří zneužili jeho mladické důvěřivosti a touhy uplatnit restaurátorský talent, si s sebou nese nejen nenávist a vizi budoucnosti, ale také batoh, pro jehož obsah by lidé zabíjeli (byť v časech války smrt neznamenala téměř nic výjimečného). Je to právě Joanna, která mu ošetří rány nejen na těle, ale částečně i na duši.

Patnáctiletá Polka Emilia žila během války u příbuzných ve Východním Prusku, kde měla být v bezpečí před Hitlerovou nenávistí směřovanou na polský národ. Soužití s neznámou rodinou však nedopadlo dobře a vyděšená, navždy poznamenaná dívka se snaží najít znovu smysl své existence. Když ji Florian zachrání před ruským vojákem, upne se k němu a nehodlá se vzdát svého rytíře. Až později vyjde najevo, čím vším si dívka prošla, a co ji ještě čeká...

Stranou společného příběhu je dlouho Alfred. Mladý voják ve službách Vůdce se chce za každou ceun prosadit, dokázat, že v sobě skrývá génia a že fyzické nedokonalosti předčí svým prudkým intelektem. Silně inspirován ideologií Adolfa Hitlera, ale i dalších diktátorů napříč historií, se chopí úkolu připravit loď Wilhelm Gustloff, která má přepravit tisíce lidí prchajících z Východního Pruska. O svém počínání vypráví své dávné platonické lásce Hannelore, důraz klade na správnost a užitečnost svého jednání. Ve své existenci vidí vyšší smysl, k jehož naplnění nemá daleko.

V tomto sestavení se v krátkých intervalech střídá vyprávění velkého, dramatického a dojemného příběhu. Velmi čtivým způsobem nás autorka seznamuje s charakterem hlavních postav, vrací se k jejich minulosti a zároveň je nechává prožívat nemilosrdnou přítomnost, jejíž budoucnost zůstává nejistá. Osoby se sbližují, pomáhají si, vyhýbají se sobě a snaží se vyjít spolu i navzdory odlišným původům, prožitkům a idejím a vytěžit se svého dočasného soužití maximum. To vše na pozadí skutečných historických událostí.

Život trvá do smrti...
O Wilhelmu Gustloffovi se říká, že jeho potopení bylo největší námořní katastrofou všech dob. Tragédie, která předčila slavný Titanic počtem obětí, mrazivostí a surovostí. Jejíž následky mohou někteří pociťovat dodnes. Přesto je tento smutný válečný a zároveň civilní příběh veskrze neznámým, rozhodně ne propagovaným tak, jak by možná zasloužil. Díky Rutě Sepetysové, která odvedla skvělou práci na poli průzkumu i psaní samotného, můžou čtenáři, které historie alespoň částečně zajímá, objevit spoustu nových detailů o časech, které už si dnes nikdo z nás ani nedokáže představit. 

Když jsem knihu četla, cítila jsem v sobě všechno to napětí, které autorka do děje vnesla. Každá stránka byla dynamická, dojemná, napínavá a jedinečná. Netrvalo mi ani půl hodiny ponořit se do děje, vnímat vyprávějící postavy a snažit se přemýšlet tak, jako ony. Analyzovat jejich chování a zjišťovat, že já bych tou dobou už dávno umřela, protože existenci v takových podmínkách si se svými schopnostmi a vadami neumím představit ani v nejmenším. Postavy se chovají lidsky, přesto jsou odvážné, citlivé a vytrvale bojují doslova o holý život, přestože válka je o veškeré sny a naději ještě nepřipravila. Čtenář však už předem tuší, že Wilhelm Gustloff nebude jejich záchranou, jak se ony samy domnívají. 

Jelikož jsem téměř celou knihu přečetla na jeden zátah cestou do Liberce, nemohu mluvit o vývoji pocitů, měnících se dojmech. Po dočtení jsem se však ponořila do téměř melancholického stavu, přemýšlela o smrti přesně tím způsobem, který ve mně osudy lidí z druhé světové války vyvolávají, a nemohla své myšlenky rozumně uspořádat. Věděla jsem, že si na knihu musím utvořit názor, že o ní budu psát a že jí dám pět hvězdiček. To vysoké hodnocení však nezískala proto, že je "úžasná". Není. Je ve své podstatě hrozná. Strašlivá. Dechberoucí. V tom nebezpečném slova smyslu. Nutí vás přemýšlet o věcech, které by vás ani nenapadly, bere vám iluze a zároveň vás dokáže přimět cítit vděčnost, soucit, nenávist a také touhu poznávat dál. Zajímat se. Nenechat zemřít památku osob, jejichž holý život pohltila ta nejhorší válka v dějinách lidstva. 

To jsou mé pocity. Mé, a snad i vaše. Tahle kniha má sílu a pokud ji plánujete číst, měli byste to čekat. Každá knížka pro mladistvé není růžová a nemá dobrý konec. 

Ruta Sepetys - Salt to the Sea, vydáno roku 2016
Přeložil Petr Eliáš, v nakladatelství CooBoo vydáno roku 2016, 352 stran.

Komentáře

  1. Krásné. Tedy, krásně napsané. A souhlasím.
    Vina je lovec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle pasáže jsem měla fakt ráda. :)

      Vymazat
  2. Potrhaná křídla miluju, Sůl moře ani V šedých tónech ale bohužel v knihovně neměli... tak třeba je přinese Ježíšek :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když ne Ježíšek, tak třeba babička. :D

      Vymazat
  3. Krásná recenze. Já od Ruty četla V šedých tónech a přestože jsem měla nějaké výtky, hodnotila jsem ji vysokými 4/5. Sůl moře už ke mně taky putuje, takže se moc těším, až se začtu, teď na podzim je to podle mě ideální volba.¨
    Měj se krásně, Vlasti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V šedých tónech si opravdu moc chci přečíst, tak snad se mi to bude taky tak líbit. :)
      I ty! :)

      Vymazat
  4. Já už se tak nemůžu dočkat, až si to přečtu! Bezva recenze. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Až teď jsem si přečetla tuhle recenzi. Před tím, než jsem si sama knížku přečetla, jsem se nechtěla nechat ovlivnit. A... napsala jsi to vážně výstižně, já bych to líp nenapsala. Moc se mi líbí, jak jsi popsala hlavní postavy. Knížku ti někdy musím vrátit, ale dojmy mi zůstanou a to je to hlavní. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat