Prokleté dítě není tak úplně osmý díl

Už od dob, co jsem po několikáté přečetla poslední stránky sedmého dílu Harryho Pottera a bez dechu zhltla epilog "o devatenáct let později", jsem doufala, že Joanne Kathleen Rowlingová přijde s další várkou dobrodružství z kouzelnického světa. Jak šel čas, smířila jsem se s faktem, že Bradavice existují pouze v těchto sedmi knihách a jinak tomu už nebude. A nejednou bum, nová divadelní hra, pokračování Harryho Pottera. Jistě to zaujalo každého Potterheada. 


V originále vyšel scénář k divadelní hře v den Harryho narozenin, tedy jednatřicátého července. Už za dva měsíce se v knihkupectvích objevil český překlad, který zpracoval Petr Eliáš. To bylo jedním z prvních impulzů pochybností nadšenců. Bude překlad stejně dobrý jako ten od bratří Medků? Nemluvě o tom, jak špatně mnozí snášeli fakt, že příběh je vyprávěn formou scénáře (jedná se totiž o divadelní hru, ne o knihu jako takovou). 

Internet zaplavila vlna recenzí. Dost rozporuplných názorů, z nichž nelze vyvodit, jestli si pokračování Harryho Pottera přečíst, nebo ne. Jedni jsou novinkou nadšeni, vyzdvihují ji do nebes a oplývají vděčností nad tímto počinem s nadějí, že se dočkají zhlédnutí divadelní hry. Jiní, na druhou stranu, ostře kritizují charaktery postav, směr, kterým se příběh ubírá i samotný fakt, že se Rowlingová tímto způsobem přiživila na již uzavřené kapitole své kariéry. Když takových recenzí přečtete desítky a každý z názorů se od sebe liší, nezbude vám jiná možnost, než pořídit si jeden z výtisků rovněž a udělat si na to vlastní názor.

Příběh začíná přesně tam, kde v Relikviích smrti skončil. Na nástupišti devět a tři čtvrtě, devatenáct let po bitvě o Bradavice. Harry doprovází své děti k vlaku a povzbuzuje Albuse Severuse, aby si nedělal starosti, do které koleje se dostane. Albus Severus se považuje za přebytečného syna. Nerozumí si se svým otcem a nemá rád Bradavice. Nevyniká v létání na koštěti a nedostává se do Nebelvíru. Nejlepšího přítele nachází v chytrém, z kolektivu vyřazeném chlapci Scorpiovi, synovi Draca Malfoye. Starosti obalují svět dospívajícího Albuse, který je neustále srovnáván se svým slavným otcem a vystavován kritice a posměškům za své nedostatky. Vygraduje to až v rozhodnutí napravit chyby svého otce, které značně ovlivní běh života a času...


Pokračováním ve vyprávění děje bych se dopustila vyzrazení důležitých částí, proto se spokojte s touto představou. Příběh se odehrává velmi rychle, jedno dějství střídá druhé a čtenář (a snad i divák) je do něj najednou zapleten tak, že musí dál a dál bez oddechu číst. Nejméně každá třetí stránka mu vyrazí dech, příběh se mění a kroutí ve spirálách, přechází z minulosti přes přítomnost do budoucnosti a zase zpět, postavy křičí, pláčou, smějí se i kouzlí a než se nadějete, jste na konci a ptáte se, kde je ten zbytek. 

Mnozí si stěžují na postavy účinkující ve hře a na jejich charaktery. S očekáváním všemožného jsem pečlivě zkoumala povahy jednotlivých postav a nenalezla jsem na nich nic závadného. V průběhu hry si většina z nich projde velkými zkouškami a charakterní proměnou, jejich jednání je pochopitelné a víceméně logické (když uvážíte absurditu kouzelnického světa nebo tak něco). Podle některých má být Harry nesnesitelný, já si však myslím, že jeho vystupování je úměrné jeho věku, životním zkušenostem a také tomu, jak jsme ho znali z dřívějších knih. A to, že se některé postavy nechovají či nevyvíjejí podle našich představ, přece neznamená, že jsou špatně napsány. Čtenář se s nimi jen nedokázal ztotožnit a akceptovat jejich rozhodnutí. 

Čas od času jsem byla z děje trochu zmatená, zvlášť když se na poměrně krátkém úseku můj úsudek o příběhu několikrát rapidně proměnil. Narážela jsem na bezpočet překvapení a často jsem si myslela, že dál už se to přece rozvíjet nemůže, že situace je bezvýchodná. O opaku mě následující stránky vždycky rychle přesvědčily. 

Mimochodem, výrok "řekla mi, že jsem natvrdlej jak chleba" se mi zapsal do srdíčka. :D 
Dost možná mému výslednému hodnocení pomohla skutečnost, že jsem ke knize nepřistupovala jako k osmému dílu. Nečekala jsem stejné postavy jako dřív a stejně tak jsem nepředpokládala tutéž zápletku jako v Kameni mudrců. Mnozí se na ni nejspíš těšili, ale řekněte, co by to bylo za nový příběh, kdyby se ubíral stejným směrem? Kdepak, na děti hlavních hrdinů čekají jiné osudy, jiná dobrodružství. A je důležité s tím před otevřením knihy počítat. Potom určitě zklamáni nebudete!

Joanne Kathleen Rowling, John Tiffany, Jack Thorne - Harry Potter and the Cursed Child (Harry Potter #8), vydáno roku 2016
Přeložil Petr Eliáš, v nakladatelství Albatros vydáno roku 2016, 424 stran.

Komentáře

  1. Skvělá recenze s báječnými fotkami. Já tedy knihu zatím nečetla, i když se na to určitě chystám a myslím, že právě to "neočekávat další díl" je stěžejní a ani nevím, proč to lidé dělají...
    Citát mě rozsekal :D
    Měj se krásně, Vlasti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, protože jim to předhazují všechna média...

      Vymazat
  2. Díky ti za recenzi, nečetla jsem žádný díl, ale všechny je mám doma, takže až přijde ta správná doba, jdu do toho :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš to do devadesáti devíti. :D

      Vymazat
  3. Velmi dobře a objektivně napsaná recenze. :-) Já už knihu četla a byla jsem z ní nadšená. Podle mě je to prostě pokračování příběhu, jenže to není román ale divadelní hra.
    Postavy od původní série pochopitelně prošly změnami, ale to se dalo čekat po těch letech. A Harry mi vůbec nepřišel nesnesitelný, jak někteří tvrdí, protože pokud se zamyslí nad tím, co všechno zažil, tak se prostě změnil.
    Chápu, že někdo se těšil na ucelený příběh, protože mnoho lidí si z nějakého důvodu mysleli, že jde o román, a pak byli hrozně překvapení, že je to scénář k divadelní hře. A přiznejme si, že většina lidí o tento žánr málokdy zavadí, takže ty pak mohou být zklamaní.
    Já byla nadšená a s nostalgií si knihu přečetla. Vůbec bych se nezlobila, kdyby někdo chtěl napsat další díl. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych spíš ocenila, kdyby se hra rozšířila i do České republiky, ráda bych ji viděla. :)

      Vymazat
  4. Pěkná recenze. Já pořád nevím, jestli si to přečíst. Docela nerada bych byla zklamaná a nerada bych, aby se mé představy o HP změnily ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že tohle nemůže změnit tvé představy o HP tak, jak to všichni známe. Je to nadstavba. :)

      Vymazat
  5. Já HP miluju, jsem přesně ta generace, která na něm vyrostla a nedám na něj dopustit. Zkazila jsem si kvůli němu oči, když jsem ho četla pod peřinou. A právě proto tohle číst nebudu - vždyť to ani nenapsala JKR! Je to tak napsané i na obálce, kde je její jméno záměrně co největší, aby to vypadalo, že to napsala. Těch negativních recenzí je tolik! Já to prostě nebudu riskovat. Těm, kterým se to líbí, to brát nebudu, ale sama to prostě číst nechci. MŮJ HP MÁ PROSTĚ 7 DÍLŮ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hej, já si taky zkazila oči! Pamatuju si, že mě během Prince dvojí krve strašně bolela hlava pořád a rodiče mi zakázali číst. :D
      Chápu tvůj přístup. Nebrala bych to jako HP, spíš tak nějak fan fiction Rowlingovou posvěcené. :)

      Vymazat
  6. Abych pravdu řekla, ještě jsem nedostala chuť si to přečíst. Mám problém, že Harryho Pottera celkově ani trochu nemusím. Kdysi jsem ho četla, pak to nějak rapidně přešlo. :D Četla jsem shrnutí děje a znělo to prostě jako hodně špatná fanfikce, což je vlastně jedinej důvod, proč do toho chci jít - chci zjistit, jestli je to fakt TAK velká slátanina, jak se zdá... :D

    OdpovědětVymazat
  7. Pěkná recenze. Já jsem asi jeden z mála živých tvorů, který nečetl ani jednu knihu o Harry Potterovi. Prostě mě to nějak minulo, mám ráda jiné fantasy knihy a světy. A zatím mě nic nepřesvědčilo, že bych si to měla přečíst.

    OdpovědětVymazat
  8. Já prošla několikerou změnou názorů od "jupí další kniha, to musím mít, hned jak to vyjde" přes "to si dělaj srandu? vážně takhle drahý?" a "hm, to číst nebudu, čtou to všichni a ne, prosím, nepište o tom, vždyť o tom nic nevíte" až k "neberte mi harryho, vy si nezasloužíte to číst". A poté, co jsem si prošla touhle ošklivou závistivou/nepřející fází si říkám, že je to vlastně jedno. :) Neberu to jako pokračování, prostě jako knihu, která má takový námět, navíc, jak bych to mohla brát jako pokračování když to nemá formu pokračování a vlastně to ani nenapsala Rowlingová.
    Ale nevadí mi to, ve Fangirl jsem s tím také neměla problém (ačkoli uznávám, že to byla trochu jiná situace) a teď jsem vážně rozhodnutá, že si to nakonec přečtu. velký podíl na tom myslím má i to, jak pěkný to má v českém vydání formát a obálku. :)
    Obecně taky radši přemýšlím o HP jako o uzavřené sedmidílné sáze a dost špatně snáším i některé, klidně i Rowlingovou potvrzené, fanouškovské teorie. :D
    Díky za recenzi. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat