Nemalé radosti #17

Po pár týdnech jsem zase nasbírala nějaké radosti a dnes jsem zvažovala, jestli zveřejnit právě je nebo raději fotočlánek. Usoudila jsem však, že je to jedno a že dám dnes přednost slovům. Nebojte, bude to víceméně pozitivní, možná na některé až moc radostné, a dnes snad ne tolik dlouhé. Prostě sedmička, jako vždycky. 

1. 
Vezmeme to napřeskáčku a začneme radostí, která se zove (tohle slovo jsem vždycky chtěla použít, byť vím, že zde se to moc nehodí) Svět knihy. I když jsem v myšlenkách ne vždy byla šťastná a naladěná na knížky a lidi, v závěru jsem si opravdu musela přiznat, že letošek se vydařil. Radost mi udělala příjemná setkání, poznání například Matty, v podstatě celý den strávený s Iris, naše toulání a čajování s Annikou a jejím milým. Prostě se to letos povedlo, i má peněženka se mohla tvářit spokojeně, o úlevě zad ani nemluvím. Kdo četl report, ví, že jsem si skoro nic nekoupila a kdo četl ty loňské, ví, jaký pokrok kupředu to pro mě je. 


2.
Tady však určitou časovou posloupnost zachovat musím, následující radosti na sebe tak trochu navazují. Jak jsem zmiňovala na začátku května, očekávala jsem od tohoto měsíce různé věci. Ne nijak přehnané, troufám si tvrdit, že mě má naivita postupně opouští, ale prostě jsem se těšila a měla ze všeho, z toho radost. Že z toho třeba něco bude. Hm, prý nebude. Přesto mě překvapuje, jak zajímavě to proběhlo a že toho o lidech, zvlášť o těch druhého pohlaví, vím docela málo. Zvlášť o generaci narozené ještě během Československa. Nemohlo se mi rozdrtit srdce z něčeho, co se kolem něj neovinulo natolik pevně, naopak mi to dalo spoustu podnětů k přemýšlení i k činům. A jiný náhled na mě samotnou, lepší. Tím to možná uzavřu. (I když samozřejmě chápu, že mým čtenářům není moc jasné, o čem to melu. S vědomím, že si tohle pravděpodobně přečte B., která čeká, že se odtud dozví všechno, a proto na to nezavádí řeč, o těch dvou schůzkách a spoustě slov i ticha raději pomlčím.) Vlastně ne uzavřu, tím začínám novou kapitolu sebe samé. 

3. 
Ne kvůli potratu tohoto klíčícího vztahu, nýbrž spíš kvůli chování lidí v mém okolí obecně, kvůli mně a také díky přemíře pocitů vroucích pod povrchem, jsem na začátku měsíce upadla do lehčí existenční krize. Tedy vlastně ne, tak bych to neoznačila. Pohádala jsem se se sestrou a utekla jsem pryč. Našla jsem si odlehlé místo v poli nějaké trávy či čeho, lehla si tam (nelezli tam žádní brouci), spala a přemýšlela a možná trochu brečela a možná se smála jak pako, už ani nevím. Strávila jsem tam celé odpoledne a většinu večera a jsem odhodlaná takhle se rehabilitovat i v budoucnu. A co víc - existenční krize zažehnána, nenastala. Řekla jsem si, že to nemá cenu. Že špatnou náladou nic nespravím a i když tou dobrou možná taky ne, prostě se budu tvářit a chovat aspoň přibližně podle svých emocí nebo podle počasí nebo tak, protože jsem prostě taková a nemá cenu si nalhávat, že jsem vyrovnaná nebo flegmatická nebo tak něco. :)

4. 
Naprosto nezávisle na všem předešlém jsem včera vyrazila přes pole do vesnice, kde bydlí B. Konečně jsme spolu dokoukaly Sherlocka (poslední díl třetí série plus ten speciál, teď budeme půl roku čekat na čtvrtou sérii, haha), namísto tří hodin nám to zabralo pět, protože jsme prostě moc ukecané a všechno v nás podněcuje bláznivou diskuzi. Až k večeru jsme konečně vyrazily ven, což bylo v původním plánu, a myslím si, že se nám fotky, které jsme pořídily, opravdu dost vydařily. A víte, jak fotografovi něco takového udělá radost. 

5. 
Nejen tyhle fotky, ale tak obecně květen mi ve složce fotografie tvoří hromadu složek a stovky snímků, jejichž pořízení za to stálo. Jarní, kvetoucí, barevné, optimistické, nápadité, často i pěkně rozmazané, knižní i přírodní, prostě fotky. Jsou týdny, kdy foťák do ruky nevezmu, teď se mi však stává, že skoro každé odpoledne něco nafotím, případně si to vynahradím o víkendech. Což mě opravdu těší, snad i proto mám tuhle dobu ráda. 

6. 
Se vším souvisí počasí. Nevím, jestli je to jen důsledek mého všeobecně celkem dobrého rozpoložení, nebo jeho příčina (či jedna z příčin optimismu), ale slunce na obloze se mi odráží v duši i ve vlasech (mimochodem, nabarvených, wuá, už nejsem blondýnka) a je to opravdu nabíjející pocit. Tolik energie. Ráno se probudím v pět a venku světlo. Večer se mi nechce spát, protože ptáci ještě nepřestali zpívat. Nenosím bundy a mikiny a netřesu se zimou. Mizí i má rýma. Prostě idylka, no ne? Tohle počasí mám fakt asi nejraději, pod třicet stupňů, slabý vánek, vůně života, trochu zpomalený školní život vlivem maturit, pohoda klídek. 

7. 
Poslední radost za mě píše mé organizované já, které nadevše miluje pořádek a uklizený pokoj. To ono rozhodlo, že si přerovnám knihovnu, vytřídím skříň, utřu prach i na místech, kde se nepráší, konečně převléknu postel do kvákavého povlečení z dob, kdy jsem žrala Witch a žáby a babička mi k narozeninám koupila sadu povlečení-ručníky-plyšáci, zaliju kytky a vyvětrám. Znáte to, někdy je třeba všechno tohle udělat a váš pokoj pak vypadá mnohem lépe, zářivěji a živěji. Jen ta údržba dá občas zabrat. :D

A jaké jsou vaše dny, týdny? Co vám dělá radost - počasí třeba? Navštívili jste nějaké zajímavé akce, potkali nové lidi, nafotili či napsali nebo prostě stvořili něco, co vás naplnilo? (S)mějte se, prý to prodlužuje život. 

Komentáře

  1. Ahoj, super článek. Moc se mi líbíl, také hrozně ráda fotím, takže se mi takové články moc líbí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle radosti jsou takové trochu abstraktní, ale je pěkné vidět, z čeho všeho je možné mít radost.
    Líbí se mi ta fotka se skákající B, je taková hezky ponurá. Taky bych od tebe ráda měla nějaký další fotky! Jenže to bohužel nejde.
    Počasí je fajn, líbí se mi rozhodně víc než nějaká zima. Zdá se, že si pořád stěžuju - například protože celé jaro a léto je pro mě jeden velký nával horka - ale ve skutečnosti se to dá přežít v klidu.
    Tak si užívej tu idylku.
    (U věty obsahující slovo "potrat" jsem se dost lekla.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jediné, co na tom nejde, je asi ten dobrý výskok, protože ač tě nechci podceňovat, považuji to za obtížnou věc. Ale určitě toho nafotíme ještě spoustu, chce to dobrý čas, místo a náladu. :)
      To byl účel. Říkala jsem si, že bych tam měla napsat nějaké jiné, ale co je ztracené, to se dá najít. Co je potracené, to je definitivně pryč. :)

      Vymazat
  3. Je fajn, jak si člověk díky tomuhle uvědomí, z čeho všechno vlastně může mít vůbec radost. My máme doma posledních několik měsíců tak nějak třaskavo - dřív bych si ještě snad myslela, že o přejde, ale nepřejde. Možná bych taky měla vyzkoušet lehnout si někam do pole. Co se uklízení týče - nesnáším ho. Mám ráda ve věcech chaos. Máš ale naprostou pravdu v tom, že občas pomůže srovnat si pořádně věci a s nimi i myšlenky :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy to nepřejde, znám to od nás. Rodinné problémy, všední problémy, pořád nějaké problémy. Cholerici bez problémů nepřežijí. A když jich je víc pod jednou střechou... :)

      Vymazat
  4. Mmm, zašívárna v poli. Sama, daleko od civilizace, jen si tak ležet a hibernovat, to zní tak krásně! Doufám, že si konečně najdu trochu času a bude mi přát počasí a někde se taky takhle uvelebím. Mám takový pocit, že přesně tohle teď potřebuji. ^^
    A ještě bych chtěla zareagovat na to s tím pokojem - takový pocit svěžesti mívám pokaždé, když si vytřídím věci. Jsem totiž hrozný křeček a všechno křečkuji, "protože co kdyby se to někdy hodilo, že". Ale jednou za čas mi cvakne v hlavě a spoustu věcí vyházím a pak se najednou cítím tak nějak... volně. :D Úžasná věc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky občas vyhazuju, v létě mám zas v plánu probrat sešity a papíry, to vždycky zabere půl dne. Určitě něco zase spálím a zlikviduju. :D

      Vymazat
  5. Ha, skoro mám chuť to vzít po bodech (někdy mám trošku OCD sklony :D), ale dejme tomu, že to sepíšu, jak mi to přijde pod prsty.
    Ta fotka se skákající siluetou při západu slunce je úplně boží. Koukala jsem na ni už na Insta (nebo Facebooku?) a říkala si, jak je skvělá! :) Jo a buďte rády, že si na dalšího Sherlocka počkáte už jenom půl roku, my ostatní, co jsme si všechny díly vyplácali, hned jak vyšly, už čekáme...no prostě dlouho! :D
    Jo a já s kamarádkama taky nezvládám nedebatovat u filmů a seriálů. Nejhorší je to se mnou v kině, to fakt nechceš zažít. :D
    A pokoj jsem si teď zrovna taky hodně znovu-uklidila, takříkajíc od podlahy (doslova). Mám z toho úžasný pocit, miluji, když mám čerstvě povlečenou postel, nadevše!
    Potrat mě taky vyděsil, ale když jsem si to dočetla, tak mi to přišlo jako brilantní nápad. ;) A jsem ráda, že jsi se z toho všeho oklepala, protože pro mě jsou občas ty téměř nezačaté věci poměrně horší než ty nedokončené. Chvilka rádoby hlubokých myšlenek, aneb Matty se neumí vyhrabat ze vztahů, co "mohly vzniknout" už víc jak před třemi lety. :D
    A ten nápad, nebo spíše východisko, se rehabilitovat v přírodě je hrozně krásný. Akorát já to nějak neumím, mám hrozně ráda stromy a lesy, ale sama se v nich bojím. Nevím čeho. :/
    A k počasí, je o mně známo, že nesnáším léto. Je to smutný, protože je to pravda. Takže tohle období ve mně vyvolává lehkou paniku. Dneska odpoledne jsem cítila, jak se v ulici pod náporem sluníčka rozpouští asfaltované spáry. Achjo.
    Ale snažím se na tom hledat aspoň něco dobrého, třeba zmrzliny, nebo dlouhé šaty po babíčce, hm, zatím toho víc nemám. :D
    A něco, co mě naplnilo? Hm, tenhle víkend jsem prakticky celý strávila kreslením květinek anilinkami a koukáním na Případy detektiva Murdocha, takže asi to. Škoda, že se tohle nedá dělat jako povolání. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klidně to ber po bodech, fakt mi to nevadí. :D
      Upřímně jsem docela ráda, čekat na to rok by mě asi zabilo. :D
      No jo, já často lpím na svých "zkušenostech", jenže o tom si s nikým moc nemůžu popovídat, protože většina mých vrstevnic už je dávno za zenitem. :D
      Ty jo, s tebou je to fakt špatné. Ale včera byla bouřka, tos musela mít radost, ne? :) Ještě prázdniny jsou na létě to nejlepší. Představ si v těch vedrech chodit do školy. :D
      Ano, kéž bych mohla vymyslet nové pracovní odvětví. :D

      Vymazat
  6. tak se mi zdá, ze jsem asi poslední člověk v blogosféře, který nebyl na Světu knihy a nemá fotku s tím meganapisem. :D
    Vůbec si nedokážu představit, že bych veškeré přezdívky potkala na živo. :)
    Někdy mám také chuť zaběhnout někam do polí a lehnout si do měkké trávy s tím, že mám nekonečně času sama pro sebe. Ale na to jsem bohužel moc velký srab. Možná bych potřebovala někoho vedle sebe, kdo by jen poslouchal a popřípadě mi držel ruku. :)
    Těším se na další radosti. Dělají mi největší radost.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě nejsi poslední, i když přijde mi, že letos hodně lidí jelo poprvé a zrovna na takovou ReadNordic akci. :D
      A nemáš snad vedle sebe někoho takového? :)
      Děkuji a přeji krásný den! :)

      Vymazat
  7. Nádherný, upřímný článek plný emocí. Musíš být úžasný člověk, fakt...

    OdpovědětVymazat
  8. Jako obvykle vzdávám hold doprovodným fotkám, obzvláště západu slunce s vyskakující kamarádkou! V té fotce je strašně moc energie - a zároveň mě trochu děsí.
    Mrzí mě, že záležitost s chlapcem nevyústila pozitivně, nicméně máš můj velký obdiv, žes to podle všeho přestála a vstřebala jako cennou zkušenost. Stejně tak se skláním před včasným zažehnáním "osobnostní krize". Já teď shodou okolností jednou dost nepříjemnou prošla; včas zadržet jsem ji na rozdíl od tebe nedokázala. Trvala asi pět dní a byla to fakt síla.
    Pořádný úklid bych taky měla udělat. V posledních letech jedu stylem: uklidím na konci zkouškového a během následujícího semestru nechám na stole a různě po pokoji hromadit všechno možné včetně prachu - a když pak skončí další zkouškové, zase to všechno uklidím, aby se kolotoč mohl znova roztočit :-D Je to poměrně nepraktické, ale nějak se během školy nedovedu dokopat k průběžnosti.
    Přeji ti krásný konec května! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, díky. Děsí? :D
      No jo, kdybych všechny negativní zkušenosti vstřebávala příliš pocitově, byla bych kyselá, zatrpklá a beznadějně rozpolcená ve svém vlastním světě. Někdy je lepší to prostě brát tak, jak to je, rozptýlit se a nějak to překonat.
      To mě moc mrzí, doufám, že teď už je krize zažehnána!

      Tobě taky! :)

      Vymazat
    2. Já nevím - snad za to může ta "organizace vlasů", jak by řekl náš sbormistr, nebo to, že to vlastně je temná skvrna přímo uprostřed světla, nebo ten pohyb, který vypadá tak jakoby... dravě? :-D Prostě je to mírně znepokojivé. A o to víc je to super!
      Krizi jsem zažehnala včera večer, dnes ještě vstřebávám dozvuky a pokouším se vrátit nohama na zem - a už se to pomalu začíná dařit :-)

      Vymazat
    3. No jo, vlasy mé kamarádky jsou jak lví hříva, neskutečný. Takovej objem mít, nevím, co bych dělala. :D

      Vymazat
  9. Nejvic se mi libi sestka. S tou souhlasim absolutne.

    OdpovědětVymazat
  10. ádherné fotky a aj pekne spísaný článok. Moje radosti posúvala do úzadia maturita, no teraz mám opäť čas žiť naplno. A hlavne písať naplno. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moje dny a týdny jsou v poslední době veskrze příjemné, jen strašně rychle utíkají a já nevím, co s tím. :D
    Přesto jsem zažila spoustu skvělých věcí, poznala jsem nové lidi, vstávala jsem za svítání a šla jsem ven přivítat slunce, povedla se mi jedna boží fotka mojí kobyly a taky jsem malovala, vážně, až na to, že to tak letí, mám ze současného období velkou radost. :)
    Počasí s tím souvisí velmi; jakmile je nějak hnusně, mám pocit, jako kdybych měla slabou baterku, jakmile se však udělá hezky, energií úplně překypuju. :)
    Ta "skákající" fotka je naprosto úžasná, a moc se mi líbí i ty koláčky na poslední fotce. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Sluníčko je fajn. Jaro a všechno voňavé je fajn. Zpívající ptáčci jsou taky fajn. Ale nesmí mi řvát pod okny ve tři ráno, když vstávám ve čtyři! :-D

    Krásné nemalé radosti jsi měla, ten koláč je nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  13. Dnes je tvůj pelmel roztomile naprdlý, s prominutím za ten výraz :-) chci říct, že je roztomilej. A trochu ztřeštěnej. Což bych označila právě tím slovíčkem naprdlý, nebo prostě prdlý.
    A dost, už bych se zamotala, takže dál.
    Tvoje radosti se mi líbí, protože jsou normální, lidské a takové ty malinké roztomilé, co rozjasní den.
    Taky se mi líbí, jak o nich píšeš. Nepíšeš totiž jen o radostech, ale i o sobě samé, tvé bláznivé myšlenky, poskakující zleva doprava a nahoru dolů a trocha abstrakce. Moc pěkný článek a moc pěkné fotky!
    A nejsi blbá blondýna, i když ses obarvila na tmavo. Vůbec nejsi pitomá blondýna, i když jsi byla na blond. Jsi jedna z nejzajímavějších osůbek! :-)
    Že je ti slunečněji, je možná i proto, že svítí to zatrachtilé sluníčko. Ono má totiž sklony rozjasnit nejen den, ale i myšlenky. Možná i ten vitamín D, co nám posílá, má něco do sebe.
    Takže, zdar déčkům, zdar setkáním, vyskakujícím fotkám (ta fotka s výskokem je opravdu super)i úklidu pokojíku. Máš pravdu, dá to zabrat, ale výsledek stojí za námahu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat