Můj knižní rok

Já si říkala, kolik mám do konce roku času, pohoda, klídek, na ten článek o knížkách vůbec spěchat nemusím. A hle, Nový rok za dveřmi a sumarizace mého knižního roku nikde. Tedy, pardon, už je pod perexem, ale že mu to trvalo. 


Přečetla jsem... 52 knih
Myslím, že padesátka je reálný cíl, který jsem schopna bez problému či nucení se do čtení zvládnout. Minulý rok jsem riskla tuším osmdesátku, kterou jsem nakonec lehce vyčerpaně splnila, letos mi však zbyl čas výzvu nejen dokončit, ale i bez potíží překročit limit. Momentálně mám rozečtenou Husitskou epopej a poslouchám Žítkovské bohyně, to abych do Nového roku vstoupila s brzkými přečtenými tituly. 

Nejkratší a nejdelší přečtená kniha
Díky Goodreads Year in books nad tím vůbec nemusím přemýšlet. Nejkratší knížkou byla tragédie Médeia od Euripida, kterou jsem si ze zvědavosti přečetla, když jsme brali řecké drama (které mě ve škole zoufale nudilo, přestože samotná literatura z této doby se mi líbí). Naopak knihou s nejvyšším počtem stran se stali bezesporu Bídníci, a to pouze jejich první díl. Vlastním totiž, v rámci Filmové řady od Academie, nějaký obsáhlý překlad, který nevynechává snad jedinou Hugovu čárku. Pravda, popis bitvy u Waterloo na více než padesáti stránkách mi dal trochu zabrat, zvlášť když z toho nakonec vylezla pouze informace, že Thénardier okradl a zachránil plukovníka Pontmercyho. I tak jsem si tenhle román oblíbila a určitě se pokusím v první polovině nadcházejícího roku přečíst i druhou část, ještě obsáhlejší. 


Nejlepší z přečtených knih
To je samozřejmě zapeklitá otázka. Skvělých knih jsem přečetla spoustu a několika jsem dala plný počet hvězdiček a přičetla maximum bonusových bodů ve své hlavě. Mezi nimi bych ráda vyzdvihla Blues pro bláznivou holku a jiné básně od Václava Hraběte, což je básnická sbírka zahrnující kompletní poetickou tvorbu tohoto významného beatnika šedesátých let. Pak mě nadchla knížka If I Stay od Gayle Forman, má první čistě anglická bez jediného použití slovníku, mimochodem, knížka Cizinka od Diany Gabaldon, o níž jsem už psala, Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále a Na jih od hranic, na západ od slunce od Murakamiho. 

Nejslabší z přečtených knih
Jednoznačně Papírová města od Johna Greena. Četla jsem je na začátku roku a teprve nedávno viděla film, obojí mi však přišlo fakt... nehodné obdivu? Těžko se má frustrace popisuje, nedokázala jsem se sžít snad s žádnou postavou z příběhu, možná tak s rodiči Margo, protože i mně přišla děsně namyšlená, sobecká, naivní a sebestředná, navíc nedokázala pochopit, že pomstít se za malichernosti (Poštvu proti své nejlepší kamarádce rodiče, protože mi neřekla něco, co ani nevěděla.) a pak zmizet není řešení problému. A ta filozofie s velkými a malými písmeny mi přijde k smíchu, nebo možná k pláči, že se toho někdo chytil. Tolik kritika, chci na tuhle knížku zapomenout a doufám, že podobnou v roce 2016 číst nebudu. 


Pozitivní knižní překvapení
Velmi mě překvapila knížka Hostitel od Stephenie Meyerové. Hele, já na sáze Stmívání skoro dospěla, takže si tu rozhodně nechci hrát na to, že jsem od autorky čekala nějakou podprůměrnou YA slaďárnu, ale na druhou stranu jsem nepředpokládala, že mi šestisetstránková science fiction vyrazí dech, navíc takovým způsobem, jakým se to stalo. Fakt, tahle knížka jistě překvapí všechny věkové kategorie i čtenáře preferující všemožné žánry. 

Negativní knižní překvapení
Abych se přiznala, takových překvapení mnoho není. Papírová města už zmiňovat nebudu a u některých dalších knížek to zas tak hrozné nebylo, aby to stálo za pozornost. Nicméně třeba "historický" román o Elišce Přemyslovně, který jsem četla celkem nedávno, s úplným názvem Láska a majestát mě zrovna neoslnil. Totiž, už před tím jsem jednu knížku o matce Karla IV. přečetla a při té příležitosti jsem si z trochu oficiálnější literatury zjistila něco málo o poslední vládnoucí Přemyslovně a tenhle román mě trochu vykolejil, protože Elišku vylíčil jako zlou, chladnou a nerozhodnou osobnost plnou zášti a pomíjivé touhy. Většinou, když čtu historické romány, mám pocit, že bych byla v dávných dobách s hlavními postavami, leckdy skutečnými historickými, jenže tady jsem prostě z racionální podstaty věděla, že takhle to být rozhodně nemohlo, že je to blbost. Omlouvám se knížce, i tak se to četlo dobře, ale z historického hlediska to mně, jako laikovi podotýkám, nepřipadalo vydařené.


Mé knižní doporučení za rok 2015
Kromě těch knih, o nichž mluvím ve všemožných bodech tohoto článku a líbily se mi, tudíž je vřele doporučuji, bych vás ráda popostrčila třeba k přečtení knihy Parfém: Příběh vraha od Patricka Süskinda nebo, pokud máte rádi kratší věci, myslím, že by vás mohl zaujmout krátký příběh o morálním dilematu a touze po pomstě v knize Jana Procházky Kočár do Vídně. Ale pokud si projdete můj rok na Goodreads (odkaz výše) a zaměříte se na udělená hodnocení, lehce se dovtípíte, co doporučuji.

Nové objevené série
Čím dál víc ztrácím o takové ty trilogie zájem. Tedy, zkouším je číst, ale sekám se u prvních dílů - buď proto, že se mi nechce pořizovat další díly, nebo prostě čtu něco jiného nebo tak. Nově objevené série zde mají symbolizovat ty, které jsem v průběhu roku začala číst a přečetla aspoň dva díly - ostatně, co bych jinak na té sérii objevovala, že jo. No, mezi takové patří Husitská epopej od Vlastimila Vondrušky. V létě jsem přečetla první díl, na podzim druhý a teď mám k recenzi třetí, z časů císaře Zikmunda. Ten snad dočtu před odjezdem na lyžák. Ale jinak jsem, tady nedodržím to pravidlo dvou knih, okusila například série Drahokamy (Rudá jako rubín), Fallen World (Tak padne náš svět) a Matched (Dokonalý pár). Mezi mé srdcovky patří Cizinka, což je také první díl série. Dočetla jsem sérii Křídla (Iluze, Osud) a zhltla jsem několik dílů ze série Hříšní lidé Království českého (Zločin na Bezdězu, Oldřich z Chlumu, Adventní kletba). Pak jsem taky četla třetí díl série Kočár do neznáma (Druhý břeh) a Anděly a démony ze série Robert Langdon. To je, myslím, opravdu všechno, co se sérií týče.


Noví objevení autoři
Objevila jsem Miloše Urbana - jedna má profesorka mi půjčila knížku Lord Mord a já si autora velmi oblíbila, měli byste se taky začíst do jeho vytříbeného projevu po stylistické stránce a ty nápady taky stojí za to. Tak nějak jsem si potvrdila, že Irena Dousková napsala Hrdého Budžese opravdu výborně a nesmím opomenout Julii Lawson Timmerovou, která mi vyrazila dech svou knihou Pět dní. Květa Legátová mě zaujala knihou Želary a doufám, že se v příštím roce dostanu také k Jozově Hanuli

Nejkrásnější knižní objev
Bestiář Harryho Pottera byl určitě knížkou, která mi udělala největší radost a krásou jen hýří. Jinak však mezi nejkrásnější tituly, kromě už zmíněné Cizinky, Pěti dnů či Obsluhoval jsem anglického krále patří Zakleté víly od Marie Brožové. To byl panečku zážitek, pro oči i pro duši. A nesmím opomenout Tracyho tygra od Williama Saroyana.


Knihy, které si určitě přečtu znovu
Blues pro bláznivou holku a jiné básně Václava Hraběte. Jeho básně jsem mnohokrát četla na internetu, pak jsem si knihu na podzim půjčila z knihovny a nakonec jsem ji dostala v závěru tanečních od svého "partnera", protože kytek je na mě škoda. Od té doby jsem už mockrát pročítala verše, jejichž filozofie mi skoro bere dech, a jistě se k nim budu vracet pořád a neustále. Určitě si také přečtu A Christmas Carol, Dickensovu Vánoční koledu, příští rok snad v původní, nezkrácené verzi.

Nejhezčí knižní obálka
Budu to brát jako nejkrásnější obálku z těch knih, které jsem přečetla. V tom případě musím vyzdvihnout třeba Tak padne náš svět, miluju tohle písmo vyřezávané z fotek a žlutá barva knížce neobyčejně sluší. A mám ráda také obálku (a celkově ilustrace) svého vydání Starých pověstí českých. To ilustroval Věnceslav Černý a nesmírně se mu to povedlo.


Kniha, kterou jsem nedokázala odložit
Často se do knih zaberu tak, že jen stěží přestávám a přerušení četby mě skoro fyzicky bolí. Jednou z posledních knih tohoto roku, kterou jsem neodložila, dokud jsem ji nedočetla (také mi to zabralo celé jedno odpoledne) byla kniha Osud, závěr tetralogie Křídla. Už jen kvůli závěrečné poznámce autorky  Aprilynne Pikeové stojí zato tuhle sérii překonat a dobrat se až k jejímu konci.

Kniha, o které jsem pořád mluvila
Jasná odpověď - nejvíc jsem letos mluvila o knížce Destrukční deník - a co mluvila, dokonce i psala a taky mi dělala nejčastěji společnost a nesčetněkrát jsem ji otevřela. Což ostatně všichni moji čtenáři vědí, nemusím to tady tedy připomínat. Tuhle knížku jsem "četla" skoro tři čtvrtě roku a jsem pyšná, že se mi podařilo ji do poslední stránky zaplnit a dokončit ji. 


Nejlepší úryvek 
Rozhodla jsem se pro dva úryvky. Tím prvním budou první dvě sloky básně Jednou od Václava Hraběte. Tohle je ta báseň, která mě k němu kdysi přivedla, když jsem ji četla na nějakém blogu v profilu autora. 


Také bych se s vámi chtěla podělit o úryvek z Bídníků, ze strany 467.
"Nejstrašnější myšlenky mu vířily hlavou. Jsou chvíle, kdy na nás doléhají nejšerednější domněnky jako tlupa litic a násilnicky boří hráze našeho mozku. Jde-li o bytosti, které milujeme, vymýšlí naše moudrost všelijaké pošetilosti. Jean Valjean si vzpomněl, že usne-li někdo venku za mrazivé noci, může z toho mít smrt." 

Vzpomínky na rok 2015
Rok 2015. Na jeho počátku jsem, jako obvykle, měla velká očekávání. Však to také začalo celkem velkolepě. Plnila jsem Hřejivou výzvu, kterou jsem nakonec včas dokončila. V půlce ledna jsem zintenzivnila konverzaci s jedním Italem, s nímž jsem se potkala kdysi na Maltě, a vypadalo to, že z toho něco bude, opravdu. Mezi tím jsem se do Itálie, do Alp, podívala s rodinou a začala se učit italsky v láskyplném opojení. Na konci února jsem se vypravila do Prahy, kde jsme se měli sejít, avšak nakonec to nevyšlo a drahý Alessandro mi až večer napsal pravdu o citech a vztahové situaci. Bolelo to, ale chemie časem vyprchala, stejně nic moc nebylo, z hlediska vztahů těžko, protože jsme se v podstatě ani neviděli nebo tak. 


V dubnu jsem dostala opožděný dárek k Vánocům a patnáctinám, zrcadlovku Canon EOS 600D, což mi samozřejmě udělalo obrovskou radost a dělá mi ji dodnes, neboť fotky byly, jsou a budou nedílnou součástí tohoto blogu. Právě v dubnu jsem si také zakoupila a začala plnit Destrukční deník, spolu s blogerkou Iris. S tou jsem se, k mému nadšení, sešla v polovině května v Praze a padly jsme si do oka. S Ailin či Annikou jsem se pak sešla na Světě knihy, kde jsem toho hodně ukořistila. 
V červnu zemřela teta mého dědy, se kterou jsem si spojovala valnou část dětství. Tentýž měsíc jsem se také přestěhovala do nového pokoje v přízemí a svůj v patře přenechala Bětušce. Obnovila jsem také projekt Nemalé radosti.


Pak přišlo léto a já začala hubnout. Šlo mi to, ze začátku. Psala jsem nemalé radosti, fotila, básnila, v druhé polovině měsíce odjela s babičkou do Anglie. Po návratu mě na začátku srpna čekal pobyt u Iris, na který jsem se moc těšila. Ty tři dny nás opravdu sblížily, navštívila jsem navíc Liberec se vším všudy a začala svůj Destrukční deník zdobit parádně ničivými úkoly. V druhé polovině srpna jsem s rodiči a Bětuškou jela do Orlických hor, kde jsme s mamkou hodně jezdily na kole a pořídila jsem tam spoustu fotek. 


V září jsme s Iris pustily do světa Mišmaš tag a natočily video o Destrukčních denících. Také jsem nastoupila oficiálně na vyšší gymnázium, na střední. A začaly mi taneční. Během podzimních týdnů jsem mnohokrát měla lehce zasmušilé a negativistické stavy, z nichž jsem se díky hudbě či procházkám v přírodě nakonec dostala. V říjnu jsem se zúčastnila výměny s německou školou v Pegnitz a Bavorsko navštívila a řádně nafotila. No a také jsem se zapojila do knižního hopu
Teď jsem přežila Vánoce, ostříhala se a přebarvila na blond a hrdě čekám na příchod roku 2016. Co přinese? 


Knižní cíle do roku 2016
Nejsou příliš velkolepé, to uznávám. Jenže vždyť se znám. Mým cílem bude přečíst 60 knih. Padesátku jsem zvládla levou zadní, takže lehké navýšení bude aspoň trochu výzva, která mě zároveň nebude svazovat a odrazovat od čtenářského požitku.
výzvu pořádá Ells

Co váš knižní i neknižní rok? Jaký byl? Podělte se v komentářích, nebo přidejte odkaz na své články.

Komentáře

  1. Tak mě se třeba naopak Papírová města líbila a Hostitel vůbec :D ale to záleží na vkusu.
    Moc hezký článek :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Tedy k těm Bídníkům gratuluji a jen doufám, že se vyhnu jejich čten ve francouzštině... If I Stay se mi taky líbilo, ale četla jsem ho už loni a upřímně si už moc nepamatuju. Zato Blues pro bláznivou holku jsem četla docela nedávno a taky jsem si ho oblíbila. Mně se třeba u Papírových měst kniha nelíbila skoro vůbec, ale film se mi zdál mnohem lepší... I když je fakt, že asi záleží, s kým jsem na něj koukala - bylo to se sestřenicí, se kterou se člověk zasměje naprosto všemu :D A z Hostitele mám zase trochu strach, protože jsme právě na Stmívání nevyrůstala a nejsem si úplně jistá, jak by se mi to líbilo. Tobě se líbilo Matched? Neber to prosím jako nějakou urážku nebo tak, jen by mě zajímalo, co se ti na tom líbilo... Protože mě vlastně asi nic :P Bestiář ti závidím! Jinak ti závidím všechna setkání s Iris/Terkou a nekonečně obdivuji vaše skvělé Destrukční deníky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, film Papírových měst byl trošku lepší, i když Margo mi stejně lezla na nervy a její herečka se mi vůbec nelíbí. :D
      Matched jsem četla pouze první díl, druhý jsem musela odložit. Nevím, jestli jsem psala, že se mi líbil, ale vlastně nápad to mělo dobrý, myslím Dokonalý pár. Jenomže pak se z toho stal milostný trojúhelník, hlavní hrdinka rebelka proti světu a tak. No a tím to u mě ztratilo na hodnotě. :) Pořád tvrdím, že kdyby autoři nepsali trilogie a svým nápadům nechávali jednu knihu a otevřený konec, jen by to všem prospělo. :)
      Děkujeme. :)

      Vymazat
    2. Ona to ani není herečka, ale modelka :D A souhlasím, třeba Selekce by se krásně vešla do jedné bichle... I když takhle to taky není špatné ;) Není zač, to já děkuju :)

      Vymazat
  3. Achjo, to není fér, já už mám v rozepsanejch prakticky stejnej článek a teď to bude vypadat, že jsem od tebe ten nápad jenom překopírovala... že se nestydíš! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebude, zveřejni to, moc ráda bych si to přečetla! Prosím tě, takhle se to nedá brát, vždyť tyhle články píše každý a moc originální být nejde, i já se inspirovala. ;D

      Vymazat
  4. Moc pěkný a obsáhlý článek :) Na svůj se teprve chystám, někdy po Novém roce. Každopádně, abych se vyjádřila k tomu Tvému shrnutí... :)
    52 knih je pro mě vysoké číslo (těch 80 mě málem srazilo ze židle), já si zrovna před chvílí počítala, kolik jsem přečetla letos knih a bylo to 30. Pro někoho malé číslo, ale já tyhle statistiky neřeším. Prostě čtu tak, jak mám chuť a nenechám se vůbec ničím omezovat, nerada se do něčeho nutím. Na jih od hranic, na západ od slunce je krásná kniha, naprostý souhlas. Ale z Murakamiho děl ji řadím spíš k těm méně výrazným, určitě mám větší oblíbence. Moc se mi od něj letos líbil Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování - pokud jsi ještě nečetla, určitě doporučuji! Naopak Hostitel mě dost zklamal. Pro mě celkem nudné. A to Stmívání také miluji :) Hold sto lidí.... Známe to.
    Papírová města mám doma a posledních pár dní jsem narazila hned na několik negativních názorů na tuto knihu. Tak jsem z toho trochu v rozpacích a moc se mi do ní teď nechce. Takhle mě od autora zklamalo Hledání Aljašky.
    Konečně někdo, kdo četl Parfém: Příběh vraha! Já tu knihu zbožňuji a moc se mi líbilo i filmové zpracování.
    Krásné shrnutí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě ta čísla nejsou až tak důležitá. Pokud nesplním, svět se nezboří. Ale je to pro mě určitý impuls, abych, když se nudím, třeba místo televize otvírala knížku. :)
      Bezbarvého Cukuru Tazakiho mám v plánu. ;)
      No, u Papírových měst.. myslím, že když čteš spoustu autorů, kteří se trochu fušují do filozofie holé existence, pak tě Papírová města asi moc nenadchnou. Ale jsem zvědavá. :)
      Jo, Parfém byl prostě skvělý. Film ne tolik jako kniha, ale taky se povedl. :)

      Vymazat
  5. Papírová města nejsou nic moc, film ani vidět nechci. Od Johna Greena je stejně nejlepší Hledání Aljašky. :)
    Hostitel mě též velmi příjemně překvapil. Stmívání tolik nezavrhuju, ty filmy se sice nepovedly, nicméně knížky byly pěkně napsané a určitou část mé existence jsem tu ságu měla velice ráda. :)
    Na Cizinku se chystám, a ten Bestiář si moc přeju, je překrásný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem kromě Papírových měst četla Hvězdy a ty se mi líbily. Překvapilo mě, jak můžou knihy od jednoho autora vyvolat tak rozdílné emoce. :)
      Jo, Stmívání není tak hrozné, stejně ten koncept upírů a dokonalostních protikladů se rozšířil až potom. :)

      Vymazat
  6. Že bych si taky dala nějaký (malý) knižní cíl? :-)
    .
    Hostitel se mi taky moc líbil, Blues kupodivu až zas tolik ne, Jednou prostě nic nepřekonalo. Ostatní jsem, musím se přiznat, nečetla, ale Johna Greena musím, už jen proto, abych si udělala názor. :-)
    .
    Díky za to shrnutí na konci. Měla jsi dost plný rok - a řekla bych, že i dost cestovací :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dej, dej. ;)
      Hele, dej si od Greena Hvězdy nám nepřály, ty jsou lepší. :)
      Jo, cestovací, pocitový, všelijaký a rozhodně barevný. :)

      Vymazat
  7. Miluji sérii cizinka i seriál Outlander a budu si asi muset psát co přečtu a co se mi líbilo :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkné shrnutí. ;) Ta pasáž vzpomínek na rok 2015 je úžasná. Měla jsi krásný a výživný rok, zdá se. :) Mně přijde, že se u mě za ten rok skoro nic nestalo. :)
    Co se knížek týče, tak o Hraběti jsme mluvily, o Papírových městech také. Já bych to s nimi seice neviděla zas až tak černě, ale byly fakt divný. :D
    Jinak tě obdivuji za Bídníky, já budu ráda, pokud si je přečtu vůbec jednou v životě. Nevím proč, ale neláká mě to. :/ (Kdyby mě slyšela naše češtinářka, tak už jsem mrtvá. :D)
    A taky za Husitskou epopej. Jak se to čte? Já tedy historické romány celkově moc nemusím, ale všechno se má vyzkoušet a ty o tom vždycky tak pěkně mluvíš. :) (A hrozně se mi líbí ty hřbety těch knih!)
    A Cizinku a Hostitele byh si ráda přečetla. :)
    Jinak co se týče nějaké výzvy, tak bych ráda splnila to, co jsem loni nezvládla, tedy 50 knih. Nakonec jich mám za 2015 46 a i když jsem si řekla, že to nebudu řešit, docela mě to frustruje. :D (To jdu takhle na GR a koukám, 52 z 50, 38 ze 35, 137 ze 135,...) :D
    Měj se hezky! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale určitě stalo. ;)
      Hele, Bídníci existují i v mnohem kratších verzích, aspoň to můžeš zkusit. A když ne to, tak film. :) Husitskou epopej ti určitě doporučuju, protíná se tam historie s osudy jedné rodiny, mě to strašně baví, ale nevím, jestli je to úplně oddechové čtivo. :) Nicméně ano, obálky to má moc pěkné a písmo je poměrně velké. :)
      Hele, i čtyřicet šest je dobrej výkon. I když uznávám, že porovnávání se na Goodreads je vražedné a frustrující samo o sobě. :D

      Vymazat
  9. Jako vášnivého propagátora japonské literatury mě velmi hřeje u srdce, když vidím v odstavci o nejlepších knihách pana Murakamiho, navíc ještě k tomu mého oblíbeného Hadžimeho a Šimamoto :-)
    Na Parfém se chystám v blízké době, před pár dny jsem tuto knihu objevila v milého knihovničce a nyní již trůní u mně :-)
    Na Jozovu Hanuli se těš, je to skvělé!

    A já jsem roztrpčena kvůli Goodreads - dala jsem si loni za cíl 50 knih a úplně těsně jsem to nestihla! :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat