Zážitky a prožívání

Někdo by si mohl myslet, že největším a nejnezapomenutelnějším zážitkem letošních letních prázdnin bude má cesta do Anglie. musím se však přiznat, že mnohem víc než do země čajů o páté a mraků turistů jsem se těšila do severních Čech, konkrétně do města Liberec. Nejspíš není potřeba sáhodlouze vysvětlovat, proč jsem se do tohoto města vydala, určitě ne po stručném sdělení, že zde žije jedna má spřízněná (blogerská) duše. Ano, správně, nejintenzivnějším zážitkem tohoto léta bylo prohloubení přátelství mezi mnou a Iris, k čemuž během mého třídenního pobytu v jejím životě opravdu došlo.
Že se musíme vidět znovu, pokud možno brzy, bylo jasné už po rozloučení na našem prvním setkání v Praze. Netuším, kdy jsme začaly spřádat plány ohledně návštěvy s přespáním, důležité však je, že jsme vybraly datum, původně červencové, později z technických důvodů srpnové. Proč jsem se vydala napoprvé já k Iris a ne naopak, to opravdu netuším, nejspíš s celým tím nápadem přišla Iris, a tak hostitelství automaticky připadlo na ni. Nebránila jsem se, koneckonců po poznání mé rodiny už nikdo a nic nezůstane nepoznamenán. Během dlouhých večerů předcházejících mému příjezdu jsme vymýšlely, co všechno můžeme podniknout (nakonec jsme z toho seznamu škrtly jen asi tři věci, ale to vůbec nevadí, příště se dá taky něco stihnout), minulý týden jsem si koupila přes internet jízdenku se Student Agency z Černého Mostu do Liberce a v pondělí časně ráno jsem se rozloučila doma a vyjela jsem. Batoh na zádech napěchovaný Bídníky, dárky, oblečením a Destrukčním deníkem. V tašce přes rameno foťák a další kilo věcí. 
Náš fastfoodový oběd, který bych rozhodně nenazvala rychlovkou. 
Cesta do Liberce proběhla v pořádku, vlastně utekla rychleji, než jsem očekávala - to mluvím o jízdě do Prahy, pak přes město metrem a samozřejmě i o hodinové jízdě se Student Agency. Ve stínu stromů na mě kousek od autobusové zastávky už čekala Iris. Nepokusila se mě uškrtit objetím (nejspíš si všimla, že jsem systematicky škrcena zavazadly :D), zato navázala neviditelnou nit rozhovoru, která se protáhla celým mým pobytem tak přirozeně, že i když občas bylo ticho, nikdy jsem se necítila jinak než dobře, spokojeně, přirozeně. Pěšky jsme přešly skrz Liberec až do bytu, kde Iris bydlí. Znovu jsem se setkala s její sympatickou mamkou a poznala jsem její babičku. 
Přestože bylo vedro, šly jsme vzápětí zase do centra města - Iris mi ukázala zajímavé budovy i místa, která jsou součástí jejího všedního života nebo jsou to prostě budovy, které by měl každý turista vidět. Samozřejmě jsme prolezly asi tři knihkupectví a Levné knihy, taky jsme se podívaly do obchodu Tiger, kde se mi moc líbilo. Myslím, že kdybych měla doma místo a peněženka by se zmítala ve vysoké finanční obezitě, neváhám do roztomilých maličkostí a drobných zbytečností investovat. Šly jsme se podívat taky do nákupního centra - ne sice do obchodů s oblečením, ty nás čekají jindy, jen jsme tak prošly skrz patra a zastavily se až v tom posledním, abychom si daly oběd. Iris mě pozvala na nudle s kuřecím masem a výbornou omáčkou, o čemž se rozhodně nedá říct, že to spadá do kategorie fastfood - nad nabíráním těch dlouhých nudlí jsme strávily aspoň půl hodiny. Abyste si však nemysleli, že jsem na nákupech nic nepořídila, spolu s Iris se mi podařilo obstarat si nové výtvarné potřeby (fixy, pastelky, ořezávátko), kterých se mi díky Bětušce jaksi nedostávalo a nemohla jsem tedy naplno tvořit v Destrukčním deníku. 
Iris je skvělá fotografka!
Splavené a vedrem zmožené jsme se připlazily zpět k Iris domů. Byt, v němž žije, se mi moc líbil, protože byl přesně akorát. Irisin pokoj má navíc tak neuvěřitelné osobní kouzlo, její přítomnost tam prostě dýchá z každé věci, že bylo radostí ho s Iris sdílet. Terka (začínám si totiž zvykat na jméno, daří se mi to) mi navíc vytvořila desky obsahující všechny múzy řecké mytologie, které jsem tolik obdivovala v jejím článku o nich. Nakreslila je opravdu pěkně a já teď nevím, kam tyto desky založit, abych je měla stále na očích. 
článek o našich Destrukčních denících můžete očekávat v průběhu následujících dnů na obou blozích! 
Jakmile jsme se vzpamatovaly z letní horkosti, odebraly jsme se, posíleny vodou s citrónem, na zahradu/travnatý prostor/místo za panelákem, kam už slunce nesvítilo a kde jsme se nerušeně mohly pustit do bláznivé náplně našich dnů - do ničení Destrukčních deníků. Když říkám ničení, tentokrát to opravdu není slovní hříčka, nýbrž realita - pustily jsme se do patlání hlíny, roztáčení ve vzduchu na provázku, zvedání nohama, hodů do dálky a jiných destruktivních úkolů, o nichž jsme si před půl rokem vůbec nemyslely, že budeme někdy schopny je splnit. Jakmile však situace nastala, se sebevíc šíleným nápadem jsme neměly problém a realizace nemožného se docela povedla. Vše jsme patřičně zdokumentovaly na fotkách, můžete se na destrukční příhody a nově splněné úkoly těšit v článcích, které plánuji já i Iris. Proto se tolik nerozepisuji, byť jsme s deníky strávily dvě odpoledne a rozhodně je o čem psát!
Tentokrát se nám selfie povedla, dívaly jsme se do správného bodu.
Večerní trikolora. 
V pondělí večer jsem také poprvé ochutnala kuchyni Terčiny mamky, výtečnou. Na mé (snad skromné) přání se lednička naplnila zeleninou, k večeři se podávaly špagety s pestem, sýrem a zeleninou, tak to mám ráda. Zbytek večera jsme strávily (kromě toho, že jsme trávily ty špagety) provrtáváním se v grafologické knížce, MBTI typologii a snaze zjistit, jestli jsem INFJ nebo ISFJ. Definitivně jsme však nic moc neurčily, přestože jsme pátraly i v cizojazyčných internetových zdrojích. Vlastně ano, něco jsem zjistila - Iris je skvělá překladatelka a já bych si měla překládání z fleku trénovat. Ani nevím, kolik času jsme s touto psychologickou problematikou strávily, povídaly jsme si snad o všem, co se k tomu vázalo i nevázalo a kolem půl jedenácté jsme zalehly a usnuly, tedy aspoň já. Terčina postel navozuje fakt tvrdé spaní. Pod polštář jsem si strčila Destrukční deník (plnění úkolu), o tom se ale, jak už jsem řekla, rozepíšu příště. 
Úterý jsme měly celé pro sebe, tak jsme si to plánovaly - čtyřiadvacet nepřerušených hodin. Nasnídaly jsme se (müsli a výborné banánové smoothie) a někdy po deváté hodině jsme se vypravily do zoo. V liberecké zoo jsem byla jen jednou, jako malá, do zoologické zahrady jako takové jsem se nepodívala taky už několik let. Konečně jsem uplatnila ISIC kartu a taky foťák jsem skoro nevypínala. Virtuální prohlídku zoo uskutečním jen skrze fotografie, slovní komentář k tomu, kde jsou žirafy a kde opice, asi nikdo nepotřebuje. Navštívily jsme také výstavu Giganti, obešly jsme celý prohlídkový okruh, nepřestávaly mluvit a užívat si den. Ve stínu stromů nebylo ani takové vedro. Viděly jsme dostatek exotických zvířat, nepřítomnost lachtanů mě trochu mrzela, nicméně vynahradila to jiná zvířata. Na stránkách liberecké zoo si můžete dohledat druhy zvířat na mých fotografiích.
Ehm, koza nepózuje, ale ulevuje svému močovému měchýři. 
Prohlídku jsme dokončily zhruba kolem poledne, ve stínu stromu jsme se proto posadily a snědly jsme jablko, pomeranč a italský hřbet (taková dobrá fornetta, dá se říct), pomazlily se s kočkou, co se tam nachomýtla, a vyrazily jsme směr Severočeské muzeum. Po zaplacení symbolického vstupného jsme "vyhrály" velmi aktivní průvodkyni, která nás naštěstí neprovázela úplně celým muzeem. To muzeum se mi mimochodem líbilo, je prý vystaveno ve směsici všemožných stavebních slohů, od gotiky přes baroko po secesi a dál. Sály s vystavenými pianolami, sklem, soškami, archeologickými nálezy pohřbívání v pravěku a dalšími místnostmi jsme prošly v přiměřeném čase, některé památky v muzeu ve mně vyvolaly rozporuplné emoce a jiné se mi moc líbily. Ale co vám budu vyprávět, fotky mluví za většinu (za vše ne, samozřejmě). 
Iris v tašce měla kromě jiného také rohlík se slaninou, kočička zřejmě cítila.
koncert bez klavíristy
zrcadlo, zrcadlo, pověz nám, kdo je na světě nejoriginálnější zrcadlový selfíčkář? 
Když jsme vyšly z muzea, v plánu jsme měly jen uhasit žízeň, chuť a zrealizovat plány na zničení Destrukčního deníku. Odpoledne jsme proto opět trávily na zahradě na panelákem, vlastně jsme se odvážily i před budovu. Ve dvou se to lépe táhne a já jsem se cítila dost sebejistě s Iris po svém boku. V podstatě celý večer jsme se pak probíraly videi o Destrukčním deníku na Youtube. České vlogerky fakt pobavily, některé hlášky by stálo za to zapsat nebo zparodovat. Milionkrát jsme si vyslechly, co že to ten Destrukční deník je, a zvlášť nezapomenutelná byla poznámka, že "Destrukční deník je kniha, která se konečně nemusí číst". Videí jsme zhlédly opravdu víc než dost a když už jsme myslely, že nic dalšího nás nepřekvapí (většina dvanáctiletých holek se totiž inspirovala jistou Sparkles, na níž jsme s Iris neshledaly inspirativního vůbec nic. :D), zaměřily jsme se na tag Co je v mém mobilu. Taky doporučuji, máte-li pocit, že váš život ještě není dostatečně okořeněný. Možná, že seznam všech těch videí dám do "infoboxu", který tak rády používají youtuberky. Chtěly jsme se v průběhu večera podívat také na Frozen, neb Terka ještě sněhovým fenoménem zasažena nebyla, nicméně u videí jsme zůstaly. To se nám také vymstilo v noci - obě jsme měly bláznivé sny o Destrukčním deníku. Mně se zdálo, že vytvářím klišoidní "infinity ležatou osmičku" a Iris zase snila o patlání růžových laků na nehty s růžovou vodovou barvou v pozadí. Takže se té Sparkles stejně podařilo ovlivnit nás! :D
Iris vzala tento úkol mnohem poctivěji než já, protože vodu z trychtýře doopravdy vypila.
Večeře. :3
Středeční ráno probíhalo v podobném duchu jako to úterní. Po snídani a úplném probrání jsme si vyšly ke kapličce U Obrázku, krpál nám dal sice zabrat, vydýchaly jsme ho však a pak si dobrou hodinku nebo možná déle povídaly u vyschlé studánky na vrcholku kopce. Iris mi při zpáteční cestě ukázala gymnázium, které navštěvuje, a zašly jsme taky do trafiky, abychom si pořídily nějaký super dívčí časopis pro naši věkovou kategorii, který bychom mohly použít na příslušnou stránku v denících. Vybraly jsme TOP dívky, první stránka zněla "slibně trapně". Terčina mamka nám k obědu připravila delikátní noky se sýrovou omáčkou, ještě teď při pohledu na fotku vzpomínám na tu lahodnou chuť. Posilněny jsme se pustily do pročítání rad pro dívky v nesnázích, mýtů o klucích a seznamky v pěti jazycích, nejvíc jsme se však vyblbly u přiblblého foto-příběhu, strašně napínavého a romantického. Iris si z něj vystřihla ty nej perličky, myslím, že byste si je neměli nechat ujít. 
Kolem třetí hodiny odpolední jsme, doprovázeny Terčinou mamkou, vylezly opět na "náš trávník", kde jsme nafotily spoustu povedených, bláznivých a zvěčňujících fotek, které se mně osobně nesmírně zamlouvají. Rozhodly jsme se je opět, tak jako ty z prvního srazu, zveřejnit. Iris se na focení oblékla opravdu ukázkově, mně nezbývalo nic jiného než zůstat v obyčejném modelu. Exkluzivně jsme navíc nafotily fotky na motivy plakátů z filmu Hvězdy nám nepřály. Hádat se, která z nás představuje kterého hrdinu příběhu, jsme se ani nestihly, zato jsme se za tu dobu opravdu nasmály požehnaně, myslím, že jsme si život prodloužily minimálně o několik měsíců. A abych nezapomněla, Terčina mamka nás obdarovala úplně božím sešitem s kočičkou z onoho obchodu Tiger a vícebarevnou propiskou rovněž odtamtud. Pro mou mamku ještě přidala likér, až jsem se zdráhala ho přijmout.
Tady se pozná, že nepatřím do rodiny, aneb "pokochejte se mými fešnými sandály" :D
Na motivy Hvězd, co nepřály. :)
Bohužel všechno jednou končí a já se musela před pátou hodinou naložit do žlutého autobusu Student Agency. Nastalo krátké, byť upřímné loučení plné díků a slibů na příště, Iris mě doprovázela až k zastávce do centra města. Hovor nevázl, ale loučení jsme se pořád tak nějak vyhýbaly. Až pak při čekání na sluncem zalitém chodníku jsme se naposledy zasmály všem hláškám, které jsme stihly pochytit, naposledy jsme se shodly, že bude zase nějaké příště a tentokrát přijede Iris ke mně domů, naposledy jsme se objaly a pak jsem nastoupila do autobusu a zbytek cesty až domů už nemusím vykládat. 

Tyhle tři dny byly opravdu velmi intenzivním zážitkem, na který jen tak nezapomenu. Nikdy jsem takové podobné přátelství, tak upřímné, přirozené, osobité a výjimečné, nezažila a je mi ctí prožívat všechny tyhle chvilky, které asi ke společenskému životu a dospívání patří, právě s Iris. Cítím se s ní úplně a naprosto nespoutaně a neomezeně, nestydím se být svá a nebojím se nepochopení. To je něco, co dovede naplnit existenci pořádnou dávkou optimismu. Děkuji, Terko!

Úplně jsem zapomněla zmínit, že jsme s Iris začaly vymýšlet novou výzvu/soutěž. Samozřejmě se nacházíme ve stádiu sbírání nápadů a námětů, další setkání však nejspíš její přípravě zasvětíme, kromě jiných činností. Jak jsem už napsala na začátku, seznam možných věcí se nám vůbec netenčí, pořád není prostor pro nudu a prázdno. 

A jaký je váš nejsilnější letní zážitek? Máte také přátele, s nimiž se cítíte podobně jako já s Iris?

Přeji hezký den! 

Komentáře

  1. Krásně se to čte, skvěle napsané a upřímně pozitivní. Fotky také stojí za to.Díky!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný fotky! :) Je vidět, že sis výlet užila. tohle se mi na blogování hrozně líbí - to, že se takhle člověk může seznámit s lidmi s podobnými zájmy :)

    OdpovědětVymazat
  3. :-) Úžasný článek, který přímo srší načerpanou energií. Oběma vám to neskutečně sluší! Fakt moc!!! :-)
    .
    Nevím, co k tomu napsat víc, snad jen, že mám radost, jak pěkně jste si to užily. Možná bych jen mohla připsat, že bys mohla zkusit fotit zvířata častěji :-) Čůrající koza je dost dobrým úlovkem a i ostatní fotky "maj šťávu" :D
    .
    Co se týče přátel, ti, se kterými jde mlčet, je poskrovnu....

    OdpovědětVymazat
  4. Ve fotografování se hodně zlepšuješ:) ještě si pamatuju na úplně první článek o novém foťáku a podívejme se teď. Paráda! :)
    A upřímně Ti to přátelství závidím a přeju! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je nádherné. Musím říct, že ti takovéhle kamarádství opravdu závidím, protože já nic takového "pořádného" nezažila. Zatím mi spíš přijde, že s lidmi spíš neumím vycházet. A nemůžu přijít na to, co s tím. Ale dost chmurných myšlenek. :)
    Z vás dvou vyzařuje strašně moc radosti. A ty úsměvy máte opravdu upřímné! Moc vám to sluší! :)
    A ty fotky máš krásné. V zoo v Liberci jsem taky byla, ale už je to pár let zpátky. Pamatuji si ale, že se mi tam moc líbilo. :)

    OdpovědětVymazat
  6. super post! teším sa na článok o deštrukčnom denníku :)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc krásný článek! A vy dvě s Iris jste jako dvě víly, které v sobě skrývají neuvěřitelný talent! :-) Moc Vám to sluší a jsem ráda, že jste si ten čas spolu tak skvěle užily :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Kdybys tu měla hvězdičky, tak ti ji dám pět. Nebo lajk. Moc se mi tvé povídání líbilo, je vidět, že výlet k Iris se povedla a strávily jste pěkné tři dny, viděly spoustu věcí, vyzdobily Destrukční deník, dobře jste se u toho bavily, dávaly si chutná jidélka, viděly spoustu zvířat a vyfotily krásné věci. Nebo spíš, vyfotilas krásné věci.
    Selfíčka se mi taky líbila, je vidět, že jste pohodové, obě dvě. Jo a ty šaty, co měla Iris, jsou vážně pěkné, nenápadné, ale slušivé. A sluší vám to oběma, dobře jste se doplňovaly.
    P.S. ten obrácený klavír neměl chybu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš tu červenou sukýnku? Díky!

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
  9. Sukýnka? Ono to vypadalo jako šaty! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. V Liberci je hezky, hlavně skvělá Zoo, ale už jsem tam hodně dlouho nebyla. Moc pěkné vyprávění :)

    OdpovědětVymazat
  11. Ježiš, to jsou vzpomínky. Já bych řekla, že bychom se měly do muzea vrátit a udělat si selfie po dvou letech. :D Tohle letní setkání bylo skvělý. Snad by tady u mě v pokoji už nebylo pro nás dvě příliš těsno, když už jsme skoro dospělé. (Na Top Dívky ještě nejsme moc starý, ne?)

    OdpovědětVymazat
  12. Ježiš, to jsou vzpomínky. Já bych řekla, že bychom se měly do muzea vrátit a udělat si selfie po dvou letech. :D Tohle letní setkání bylo skvělý. Snad by tady u mě v pokoji už nebylo pro nás dvě příliš těsno, když už jsme skoro dospělé. (Na Top Dívky ještě nejsme moc starý, ne?)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat