Vůně


Ta vůně, když barva ničivě tvoří,
ta chvíle, kdy dřevo na popel shoří,
ten moment, kdy se vítr zdvihne,
to, když se jaro rokem mihne.

Ta vůně, když se teplo v srdci stvoří,
ta chvíle, kdy se lidé lidem dvoří,
ten moment, kdy se ti smůla vyhne,
to, když ti najednou srdce zjihne.

Vůně šeříku, vůně posečené trávy,
vůně bouřky, která se potichu blíží,
vůně s láskou udělaného hrnku kávy
a vůně pocitu, že tě nic netíží.

Vůně, kterou necítíš skrze rýmu,
vůně, kterou máš nejraději,
vůně tvé radosti i tvého splínu, 
vůně, co ti dává naději.

Vůně života a vůně odumřelá,
vůně i pachy, co existují,
vůně květin a vůně živého těla,
vůně život charakterizují.

Dneska byl, jak to říct, voňavý den. A já ty pocity musela alespoň touhle "básničkou", která by vynikla v mém imaginárním šuplíku s tvorbou raději dávno zapomenutou, vyjádřit. Vůně jídla, vůně jara, vůně okamžiků. Jo, okamžiky můžou mít vůni, když jim ji dáte. Mrzí mě, že nejsem schopna napsat něco, co by bylo hodno štítku poezie, ale bohužel, nejde mi to. Můžu si slova chytat v síti myšlenek, jak dlouho jen chci a přesto se nic nedochová v paměti, v papírech. Kéž by se daly myšlenky pochytat stejně snadno jako kapky deště.... 
Jak se vám, mimochodem, daří? 

Komentáře

  1. Vůně jara je ta nejkrásnější. Nebo možná vůně hořícího dřeva? :-) Teď se nemohu rozhodnout.
    Nebo je to ten vzduch po dešti? Peřina, kterou jsem přes den nechala venku a pak v ní usínám?

    Chci běhat v dešti! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, peřina vyvětraná jarem! :3 Jak jsem mohla zapomenout? :)

      Vymazat
  2. Při čtení jsem si vzpomněla na Parfém, příběh vraha.:-)
    Tvé básně jsou čím dál tím profesionálnější a dokonalejší. Moc se mi líbí schéma, které jsi použila.
    Vůně mám moc ráda. A jaro ještě raději. Má oblíbená vůně je jasmín. A ta tebou zmiňovaná posečená tráva. Naštěstí nemám žádné alergie. :-)
    Moc hezké, opravdu!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat