Velikonoční výlev

Bylo Velikonoční pondělí, sedm hodin ráno. Venku chumelilo jako o život, skoro byste si mysleli, že jsou Vánoce. Nechtělo se mi odcházet z obýváku, kde v kamnech dohoříval teplý plamen, do patra, abych zapnula televizi na nějaké pohádky pro Bětku, kterou jsem hlídala (nevím, jak se to přesně jmenuje, zkrátka máme tlačítko, které je potřeba stisknout, aby fungovala Wifi, internet, televize), a tak jsem ze šuplíku v knihovně vytáhla jedno z velkých alb. Bylo plné fotek zhruba tak deset let starých. Na nich jsme se povětšinou zubily já a Anča, culíky s pentličkami nadzvedával vítr, tvář zdobil široký úsměv odhalující neúplný chrup, v rukou jsme měly pomlázky a košíky. Kolem nás vířily sněhové vločky. Třeba počasí taky rádo vzpomíná... 


Ve čtvrtek a v pátek jsem si užívala nicnedělání. Doopravdy. Chodila jsem s Bětkou ven, když svítilo sluníčko, když pršelo, koukala jsem v angličtině na Once upon a time, fotila jsem a zkoumala nastavení foťáku, lenošila. Přemýšlela jsem, že si znovu přetřídím knihovnu, srovnám ji, vyberu kousky, které by měly jít dál, ale nakonec jsem se do toho nepustila. Místo toho jsem mimo jiné zdobila perníčky a venčila psa. 










V sobotu odpoledne jsme se s Ančou (vlastně ne tak docela, ale to nestojí za řeč) vydaly na sederovou večeři, kterou pořádaly na faře Církve československé husitské. Už jsme měly tu čest minulý rok a lidi z tohoto prostředí víceméně znám, takže jsem si to užila. Nejenže mě během sezení za stolem před prostým oltářem obklopil takový ten zvláštní klid a pocit, že máte čemu věřit, že nejste ztracení, ale taky jsem se opravdu dobře navečeřela (brambory, maces, vejce, hořké byliny, charoset a pečený beránek) a poznala nové lidi - třeba jednu oktavánku, kterou jsem sice znala od pohledu, ale nikdy jsem s ní pořádně nemluvila. Nebo jednu milou postarší paní, co seděla vedle mě se svou jezevčicí Ťapkou. Nepořídila jsem bohužel žádné fotky, protože pořád ještě nejsem dost odvážná, sebejistá, drzá, jak to nazvat - zkrátka neumím vytáhnout foťák před lidmi, zapomenout na svět a cvakat ostošest. 








Neděle také přinesla neobyčejný velikonoční zážitek. Naši známí, o nichž jsem tu na blogu už mockrát psala zvlášť v červnu a červenci, pořádali v jejich vesnickém kostele koncert k příležitosti 18.výročí jejich svatby, který měl být rovněž zasvěcen Velikonocům. Účinkovat měly všechny K.děti kromě malé, několik týdnů staré Andrejky, já a Anča dohromady a pak K.známí - seznámila jsem se s Terkou, holkou hrající na akordeon a sestřenicí R. Ačkoliv jsme s Ančou na tenhle koncert trénovaly, nevydařil se - nástroje jsme měly ledové, nátrubky nezahřáté, tóny nesjednocené. Rozladěně jsme odehrály, co bylo v našich silách, ale nikdo netleskal. Zkrátka se to nepovedlo. Zato se vydařil závěr koncertu, kdy všichni účinkující zpívali This is the day, což je taková skvělá melodická písnička, která vždycky povzbudí. Po skončení za námi přišlo poměrně dost lidí, včetně několika z předešlé sederové večeře. Bylo to milé, slyšet obdiv nad výběrem nástroje a útěchu nad nezdařilou interpretací Elvise Presleyho. Když všichni odešli, zůstali jsme ještě na hodinku dvě u K. doma a povídali si s M. a jejím manželem K., který pochází z Aljašky. Povídali jsme si o škole, Velikonocích, K. nám ukázal fotky z Aljašky a Bětuška si opravdu vyhrála s hračkami K. holčiček. 

















Pondělek kromě počasí nijak nepřekvapil. Zvonek zazvonil jen několikrát - přišel tátův dobrý kamarád se svým malým synem, mámin kamarád a táta mojí spolužačky a kamarádky, Anči spolužák, náš bratranec se sestřenicí, děda s babičkou, tátovi známí a jedna parta kluků z ulice. Asi neprožívám Velikonoce tím správným způsobem. 

Dnes se konaly třídní schůzky. Máma se vrátila zase s vizí, že jsme hrozní studenti a musí naše ztemnělé duše, které nechtějí svůj čas zasvětit jen studiu, přivést na správnou stopu. Navíc sympatizuje s mou třídní, učitelkou biologie a chemie, ale já vím, že je to přetvářka. Prý nabídla mámě, abych si přišla opravit známku, abych nemusela mít trojku na vysvědčení. (Je to tak geniální učitelka, že od ledna máme v klasifikaci pouze jednu, dvěstěprocentní známku.) Už vidím, jak mě ve sbírkách přezkušuje, opovržlivě a arogantně ukazuje kameny, které jsem v životě neviděla, takové ty kousky v posledním stádiu kamenného rozkladu, a s úšklebkem říká, jak jsem se nepřipravovala. Možná je mi milejší ta trojka.

A jaké Velikonoce jste měli vy? :)

Komentáře

  1. Strašne krásne fotíš :)

    Inak ak máš rada knihy, tu je jedna súťaž: http://janeismystery.blogspot.sk/2015/04/knizny-kviz-sutaz.html

    OdpovědětVymazat
  2. Boží tričko, boží fotky, boží všechno! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné jarní fotky! Já měla pohodové Velikonoce, nikdo mě naštěstí nemlátil pomlázkou, takže super :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tvoje fotky jsou podle mě naprosto dokonalé a úžasné! Nesnažím se ti lichotit, navíc se jedná jen o názor laika (jsem ráda, že zvládnu vyfotit selfie a nerozmazat to, mé fotografické nadšení už dávno pominulo), ale byl to můj první dojem. Prostě ti to krásně zaostřuje, s kompozicí očividně nemáš žádné problémy a navíc fotíš hezké, milé věci.
    Docela se stydím, že jsem nikdy neslyšela o sederové večeři. A to máme ve škole něco jako náboženství. Je hezké, že se u vás pořádají takovéhle akce, při kterých se lidi schází. Žít na vesnici je asi ještě pořád dost jiné než žít ve městě, co? :-)
    S těmi známkami je mi to líto. Tedy nemyslím, že by nějak vadilo mít trojku z nějakých šutrů, spíš tě lituju kvůli tomu, že se na tebe zlobí mamka. Já v kamenech měla taky pěkný zmatek, když jsme to probírali. Ale pokud se nepletu, je teprve začátek pololetí, času dost, ne?
    Měj se hezky a buď pořád tak fajn. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. :) Vrcholem mého fotografického snažení bude nejspíš umět si udělat dobrou selfie bez ruky :D
      Vlastně tu sederovou večeři nemáme na vesnici, tam se nekoná nic kromě ping pongu v hospodě a soutěže o nejlepší kyselé zelí na tomtéž místě, je to ve Slaném, kam chodím do školy. :) A vlastně je to spíš židovská záležitost, možná proto o tom nevíš. :)
      Vlastně se pololetí přehouplo do druhé poloviny a vzhledem k tomu, že žádnou další písemku neočekávám... :D No jo, závidím ti to slovní hodnocení, říká to mnohem víc než jen hloupé číslo, které zprůměruje to, co nevíš. :)

      Vymazat
  5. Pěkné povídání, pěkné obrázky! Obzvláště ty přírodní se mi moc líbí :-)

    Mé Velikonoce byly velmi nevelikonoční. Byla jsem s milým na výletě, který jsme kvůli vleklému chumelení museli poněkud modifikovat (vypustili jsme návštěvu rozhledny :-D ), potkala pár ožralých koledníků a snědla něco malinko čokoládových vajíček :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že sis Velikonoce užila v tomhle duchu. :)

      Vymazat
  6. Vaše ztemnělé duše. Mamka má fakt smysl pro humor! :-)
    Taky koukám, že i Bětulí je muzikální. Budete to mít v rodině. :-)
    Máš docela zážitků, zaujalo mě, jak může nástroj hrát rozladěně, když nemá tu správnou teplotu.
    A hlavně, spousta krásných fotek, a mám dojem, že začínám přemýšlet nad zrcadlovkou. Ty fotky mají něco do sebe, jakoby měly hloubku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, trénovaly jsme s Ančou na koncert a ona mermomocí chtěla hrát taky, tak jí Anča půjčila svůj plastový trombon. :D Náhodou je ale dobrá, umí do toho jakžtakž fouknout, já to napoprvé nedokázala. :)

      Vymazat
  7. Krásně fotíš! :) Sníh tu atmosféru Velikonoc úplně zkazil, přitom ráno to vypadalo tak slunečně a nadějně. No, ne že bych já Velikonoce nějak slavila. Dokonce ani nepečeme beránky a mazance :D

    OdpovědětVymazat
  8. Vlastičko, jako bych se v tvých slovech poznávala!
    ...Jinka já o Velikonocích akorát dospávala deficit, co jsem měla kvůli škole a byli jsme s milým u mé babičky na Moravě, takže jsme fakt jen spali, jedli její výborný jídla a semtam se prošli se psem. (A teda v pondělí jsme se ztratili v lese a místo 10 km jsme běželi přes 20.. :D ) Ale neslavila jsem, křesťanské svátky mě míjí a ani ta pohanská část Velikonoc se mi moc nelíbí, jelikož prostě nemůžu přenést přes srdce, že se na oslavy jara zabíjejí kůzlátka, jehňátka a jiná miminka... Já slavím akorát první jarní den:)
    Jak máš na první fotce podběl... jsem nevěděla, že už kvete. Ale každopádně je to moc chutná květinka do salátu :) Jinak ta fotka s vrbou je parádní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvé jméno v komentáři je vždycky něčím speciálním! :)
      O tom se taky někdy musíš rozepsat - jak to děláš, že neslavíš Vánoce a Velikonoce? Od kdy to tak děláš, co na to tvá rodina? Já mám strašný problém vybočovat, protože to je prostě u nás tabu - žádné vegetariánství, žádné nesmysly. Už se těším, až si budu moct zařizovat život sama, i když vím, že tak lehké to nebude. :)
      Z čerstvého (vlastně uschlého) podbělu jsem si dělala jenom čaj, salát jsem nezkoušela. Ale proč si jednou na zahradě nenatrhat. :)

      Vymazat
  9. Žasnu nad sžíváním se s foťákem. :) Myslím, že kdybych jednou nějakou mašinku zvládala takhle, asi bych si přišla úspěšně :)
    .
    Velikonoce a zvláště pondělí asi prožíváme nějak podobně. Navzdory tomu, že miluju Vánoce, mě pomlázky a šlupání nikdy moc nebralo :)
    .
    Docela by mě zajímalo, jak vznikala fotka trávy s kapičkami... to jsi musela skoro ležet na zemi, ne? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak tě znám, asi by ses s tím, co vím já, nespokojila, protože toho vážně moc nevím. :D

      Fotka trávy s kapičkami vznikla úplnou náhodou a u země to nebylo. :) Bydlíme v "ulici", kterou jsme asi před deseti lety vybagrovali na parcely. No a mezi remízkem na poli a cestou je sráz, v tomhle místě nepříliš vysoký. A jelikož od jihu stíní tenhle kousek domy, rosa tam vydrží dlouho. :)

      Vymazat

Okomentovat