Aprílové dny

Smutek střídá radost, slza stéká po úsměvech, vítr zakrývá zhrzenost a odhaluje štěstí v mé tváři. Cítím se báječně a přitom si nejsem jistá, jestli bych měla. Zkrátka aprílová nálada. Dnes se proto, abych blogu vlila do žil nový život, odhodlám ke kratšímu, víceméně obyčejnému článku o neobyčejnosti posledních dvou dnů. 


Počasí si s námi vážně zahrává. Chvilku svítí slunce tak jarně, že byste si hned vzali sluneční brýle a lehkou bundu a vyrazili se psem a foťákem na dlouhou březnovou procházku. Otevřete dveře a uvítají vás temně šedé, vytrvale plačící mraky. Sedíte v tichu pokoje, čtete opravdu poutavou pasáž z Parfému od Patricka Süskinda, na okno lehce bubnují kapky jarního deště, které jen příjemně uvozují nastalou situaci v příběhu, ve vás. Najednou si uvědomíte, že už to není uchu lahodící kapání, nýbrž krupobití tak silné, že se bojíte, že okenní sklo nad vámi snad praskne pod náporem velkých ledových kuliček. Jdete si umýt hlavu, protože čtení Parfému nemá v takovém rámusu tu správnou atmosféru. Když vyjdete z koupelny a letmo se podíváte skrz žaluzie ven, nestačíte se divit tomu, že posledního března opravdu sněží. Padá sníh. Chumelí. Obrovské, mokré vločky bez tvaru a citu roztávají na rozbláceném trávníku na zahradě. Apríl, pomyslíte si, obléknete společenské šaty a vyrazíte v nepohodlných lodičkách na autobus. 


Před mocnými poryvy větru, které jakoby naschvál nadzvedávají vaše šaty, se schováte v budově městského divadla. Náhle se cítíte klidní a zároveň nervózní. Vybalíte a složíte lesní roh, zahřejete nátrubek, zahrajete stupnici na rozehrání. Jdete na jeviště, abyste naposledy zkusili Beethovenovu skladbu. Překvapuje vás, jak divně horna zní, ale ještě víc vás překvapí, že jste skladbu zahráli bezchybně. Jdete si sednout do zákulisí, povídáte si se sestrou a jejím spolužákem, uždibujete Oreo a potíte se. Pak začne Jarní koncert. Pak přijdete na řadu. Pak vycházíte před plné divadlo, lesní roh v rukou, v krku sucho. Naprázdno polykáte, ale z úst jako by zmizely všechny sliny. Doprovázející klavíristka kývá na začátek, hrajete. Dýcháte úplně mimo rytmus, ale chyby neděláte. Stoupáte k výškám tónů s nátiskovou přesností. Skladba končí, diváci tleskají, ukláníte se, zhluboka dýcháte. Počkáte, až odehraje sestra. Voláte tátovi, aby pro vás přijel, čekáte na něj v příhodné ulici. Auto přijíždí, nasedáte, nenuceně konverzujete o počasí, dni a tak podobně. Vystoupíte před domem, běžíte rychle ke dveřím, odemykáte, míříte ke kuchyňskému stolu. Ptáte se po poště, hledáte balíček. Hele, tamhle leží! A v něm... v něm váš, jenom váš a ničí jiný, Canon EOS 600D. Jste v sedmém nebi. Rozbalujete, čicháte, hmatáte, dýcháte, vibrujete, prožíváte a vychutnáváte okamžik. Nic nemůže být lepší, nic váš den už nezkazí.


Čekáte, až se vám nabije baterie do foťáku. Koukáte na Once Upon A Time, zase. V angličtině, aby se neřeklo. Na koberci vám sedí malá sestřička a maluje si. V kelímku na tužky objeví ztracené kružítko a udělá si z něj trn. Píchne se do prstu, odebere se na postel a usne s našpulenými rty. Musíte se otočit a políbit ji. Situace se několikrát opakuje. Najednou celá místnost pohasne a rozhostí se v ní šero.


"Kdo vypnul WiFi?" - sestra
"Proč nejde elektrika?" - máma
"Je tma." - Bětuška


Zapalujete svíčky. Snažíte se zorientovat v šeru. Fotíte. Sedíte v obýváku a povídáte si. Přemýšlíte o tom, jak moc jste závislí na elektřině - nemůžete si posvítit, nabít telefon, uvařit vodu, vyfénovat vlasy. Nemůžete si číst, protože na to světlo svíček nestačí. Nemůžete pustit malé sestřičce pohádku z cédéčka, a tak ji musí uspávat vlastními slovy táta. Dopadne to tak, že usne dřív než ona. To trvá zhruba dvě hodiny, během nichž si povídáte, čtete si vtipy, potmě zkoumáte foťák a vlastně vám nic nechybí. Když si řeknete, že to stejně nejspíš nezapnou, zalehnete a chystáte se usnout. Náhle se rozsvítí všechna světla, sepne pračka, rozezvučí se rádio a rozběhne internet. Ne však na dlouho, za deset minut je civilizace zase ta tam. Ráno taky nic nefunguje. Oblékáte se v pološeru, nesnídáte, nestíháte. Pomyslíte si, že je velké štěstí, že se běžně nemalujete, protože dneska byste na to neviděli. Ve škole se dozvídáte, že elektřinu postrádalo několik dalších vesnic, městské předměstí a vlastně skoro každého ten výpadek proudu nějak poznamenal. Facebook byl prý v osm hodin večer téměř prázdný. Užíváte si školního internetu na telefonu, který si ihned strčíte do zásuvky. Máte chuť všechno elektrické obejmout, ale nakonec usoudíte, že to asi není úplně nejlepší nápad. Přežíváte den. Jste svědky doopravdy aprílového chování, které bohužel není míněno jako žert. 


"Teď jsi mě fakt naprdla, čum na tabuli a počítej!" 

"Můžu si tu nabít mobil?" - "Já ti ten telefon do zásuvky strčím, to ty nemůžeš dělat sama."

"Já pocházím z rodiny na jižní Moravě a mám základní religiózní vzdělání, jsem i pokřtěná...Tak co víte o Velikonocích?" - "Jsou to svátky připomínající ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista." - "Ne, o ukřižování jsou Vánoce, Velikonoce symbolizují znovuzrození." 


Přijdete domů, fotíte. Zpíváte si písničku No Ordinary Girl a je vám jedno, že zpíváte příšerně, protože doma nikdo není. Fotíte. Prožíváte. Máte se fajn. Prázdniny můžou začít. Učíte se pracovat se zrcadlovkou. Přepínáte z automatického focení, protože na automat jste nikdy nefotili, s žádným foťákem. Zkoumáte, zkoušíte, chybujete a napravujete. Hledáte podněty a otravujete okolí. Cítíte se skvěle.

Komentáře

  1. Tak u mě ten apríl probíhal jen čtením zpráv, které byly tak absurdní, že bych si i v prosinci řekla, že se sekli s datem... A kolik dneska bylo "rozchodů"! :D ^^
    Hraješ na lesní roh? To je opravdu moc hezký nástroj! :))) A jednou naše učitelka nauky prohlásila, že jde ryze o dívčí nástroj. (A on tam seděl kluk, který na něj hrál) :D (Já hrála 2-3 roky na příčku ^^)
    Zrcadlovka! :o neskutečně závidím:) (Zajímavé fotky! (y))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, příčná flétna, to je spolu s harfou takový (ne)dávný sen. :D Jednou jsem to zkusila, půjčila jsem si od kamarádky, co na příčnou hraje, její flétnu a vůbec jsem nevěděla, jak do toho fouknout. :D
      Zrcadlovku si vlastně taky závidím, ale zatím je to jen o objevování. Učení se. Zkoušení. Vlastně s mým starým kompaktem udělám lepší fotky než s touhle zrcadlovkou, v tuhle chvíli. Chce to čas, abych se s tím naučila opravdu zacházet. A nejspíš už vím, co bude cílem letní brigády - makro objektiv. :D

      Vymazat
  2. To počasí je v posledních dech na zabití! V pondělí mi stačila jediná cesta z menzy do školy trvající deset minut a nad mou hlavou se vystřídaly snad všechny existující druhy přírodních úkazů, jen snad to tornádo chvála Bohu nepřišlo :-D
    Užívej si nový foťák! Už se těším, až někdy v budoucnu na blog pověsíš článek plný obrázků jím zachycených :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A měla jsi v tu dobu sukni? Jak dopadla? :D (stále si pamatuji na tvé vyprávění z minulého roku. :D) A děkuji. ;)

      Vymazat
    2. Já už ani nevím, co jsem měla na sobě :-D To znamená, že jsem musela dopadnout ucházejícně, nebo jsem byla tak oblblá, že jsem si dezolátního stavu svého ošacení nevšimla :-) Ale nějakou sukni jsem měla určitě - tamtu, která mi tak šíleně promokla loni, ale určitě ne, tu si teď šetřím na sborové koncerty... :-)

      A~

      Vymazat
  3. Půvabné aprílové povídání.
    Fotky jsou báječné.
    Gratuluji k novému Canonku! Takže zrcadlovka, jo? Už se těším na ty fotky...
    Zajímavý pocit, když nejde proud, všechno stichne a je tma. Jen světlo svíčky. Nejlepší příležitost k povídání! A taky uvědomění si, jak moc jsme na výdobitcích civilizace závislí.
    Gratuluji k úspěšně odehranému koncertu.
    A gratuluji ještě jednou k nové zrcadlovce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za všechny tvé gratulace. :D Jojo, už je to tak, má první zrcadlovka. Konečně se mi podařilo splnit si tenhle sen. :D

      Vymazat
  4. Ty opravdu umíš udělat i z běžných všedních dní něco výjimečného. Takoví lidi jsou nejlepší (bohužel jich moc neznám).
    Nedávno jsme doma uklidily zimní oblečení a dneska ho asi zas budeme vytahovat, chci-li jít ven, haha. Dneska ráno jsem uvažovala o tom, jestli náhodou nezačala Země obíhat Slunce na druhou stranu, protože to snad není možný, co tu u nás na severu je za závěje (a co hůř - očividně nejen na severu). No ale nebudu si stěžovat. To budu, až pokud své červencové narozeniny oslavím v zimním kabátě, což se snad nestane.
    Výpadky elektřiny znám a zdály se mi hrozné, dokud jsem nezažila pár případů rozbitého potrubí a netekoucí vody. Vážně, z toho jsem měla vždycky osypky; představa, že se nemůžu umýt, je mnohem horší, než si nerozsvítit, aspoň pro mě. A taková (ač nedobrovolná) černá hodinka občas přijde vhod, přesně jak jsi napsala.
    No a ty tvoje fotky jsou naprosto úžasné! Hlavně kapky na okně. A ty a Bětuška.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele to je náhodou dobrá teorie - co když to zatmění slunce způsobilo něco jako tohle? :D
      Taky nám jednou vypadla voda. V té chvíli jsem byla šťastná, že máme za domem les a pole, kam si můžu nezištně dojít na záchod. :D

      Vymazat
  5. Počasí je opravdu strašný, mám strach, že z toho chytnu další nemoc, navíc jsem kvůli tomu strašně unavená :)
    .
    Z foťáku a tebe mám opravdovou radost :) a až si budeš vyčítat, že fotíš, místo aby ses učila / hrála na lesní roh / dělala něco, o čem se říká, že je to užitečné, ... tak si řekni, že to děláš pro mě - protože asi budeš jedna z prvních, které napíšu o radu ohledně foťáku.. ale hned to nebude.
    ... a fotky máš zajímavý - neumím to posoudit, ale líbí se mi to... ;)
    .
    Nemáš z koncertu záznam? ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásné obrázkování, je vidět, že si aparátek užíváš! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Počasí bylo vážně povedené! :-) Opravdu se vyřádilo :-). Měj se krásně Vlasti :).

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné fotografie, také jsem se rozhodla pár fotek pořídit :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  9. Apríl má rád překvapení.

    OdpovědětVymazat
  10. To počasí je u nás úplně stejné, jednu chvíli chumelenice, druhou sluníčko, třetí déšť.
    Moc pěkně popsané zážitky! Blahopřeju ti k novému foťáku, ať se s ním dobře fotí.

    OdpovědětVymazat
  11. Ty máš hrozně moc příjemný styl psaní... člověk to dokonale vnímá, tak "na vlastní kůži". :-)
    Jsem zvědavá na tvé focení!

    Někdy si říkám, že abych měla náladu popsat obyčejno, musela by elektřina vypadnout na hrozně dlouho. Někdy si říkám, že mám asi problém. :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat