Možná, že kdyby...

Včerejší den mi báječně přihrál téma šestého příspěvku do Hřejivé výzvy a ačkoliv se zároveň s tím bude jednat o deníkový zápis pojednávající o skvělém dni za společnosti skvělých lidí, využiji několik událostí, které se mohly vyvinout jinak, v prospěch v mém případě lehce zamrzlé výzvy.


Už někdy od konce srpna se plánoval Velký říjnový knižní sraz a protože jsem zrovna v té době v návalu energie knižního blogera chtěla zase vidět stejně knihami poblázněné tváře, na facebookové stránce této události jsem se pod datum osmnáctého října podepsala. Aby se však neopakovala situace z května, kdy jsem na knižním sraze po Světě knihy seděla téměř osamocená (říkám téměř, protože jsem zároveň poznala Melindu, čehož opravdu nelituji :)), napsala jsem Ailin, jestli by se ke mně nepřidala. Koneckonců, bylo načase, abychom se taky po té dlouhé blogové známosti seznámily. V sobotu ráno, nevyspalá po týdenním spánku na měkké posteli mé německé hostitelské rodiny, nestíhající dopisovat prázdné stránky sešitu matematiky a dějepisu a mající kolem sebe rozházené, nevybalené a zbytečné věci, jsem se kolem desáté sebrala, popadla pár vyřazených knížek do knižní aukce, zabalila forchheimského roztomilého andělíčka pro Ailin a hodinovým courákem se šinula směrem ku Praze. Z Dejvické jsem metrem dojela na Václavák, kde jsem pod ocasem vyčkávala s knížkou v ruce na Ailin.

Možná, že kdyby neměl Ailinin vlak zpoždění, stihly bychom si ještě zavzdychat nad útrobami Luxoru. 
Možná, že kdybych si nesundavala odrbanou červenou bundu, která měla sloužit jako mé poznávací znamení, přečetla bych toho v knize Kavky nad městem víc. 
Možná, že bych toho přečetla víc, kdyby na mě nějaké Rusky nezačaly svým přízvukem loudit fotku u koně. A možná, že bych toho přečetla víc, kdybych četla knížku, v níž se nemusím neustále pozastavovat nad více než bídnou korekturou.

Jelikož jsem si nebyla jistá, jestli je sraz před stanicí Nádraží Holešovice v půl jedné nebo ve až ve tři čtvrtě, ihned po Ailinině (kruciš, jak se ta přezdívka skloňuje? :D) příjezdu a trochu rozpačitém (z mé strany) seznámení jsme se hlubinami pražského podzemí před McDonald na holešovickém nádraží vydaly. Tam jsme si hodnou chvíli povídaly, překonaly jsme prvopočáteční nejistoty, já obdařila Ailin kupodivu neponičeným andílkem a ona mně kdysi dávno žádanou knížku Ulička tisíce květů, na niž jsem málem zapomněla. Když pak právě příchozí skupinka dívek pohlédla naším směrem a ukázala ceduli "Popelky 12:45", vyšly jsme, prakticky neostřílené srazandy, vstříc novým lidem, novým zážitkům.

Možná, že kdybych dala na Ailinina slova a vydaly jsme se za opodál stojící osamocenou dívkou s knížkou v dlaních, snáz bych si její jméno, Lucie, které stejnojmenné Ailin nedělalo žádný problém, zapamatovala. 
Možná, že kdybychom za ní šly, vyrušily bychom ji uprostřed kapitoly.
Možná, že kdybych po ruce neměla komunikativní, hlasitou a přátelskou Ailin, byl by příchod mezi knihomoly o dost těžší. Děkuji.

Na stanovišti jsme vyčkávaly ještě hodnou chvilku a za tu dobu se kroužek Popelek rozrostl o dalších deset, patnáct lidí. Poté jsme se tramvají vydali do hospody Avion 58, kde jsme měli zarezervováno celé jedno patro. Účastníků totiž mělo být něco kolem padesátky! Poté, co jsme odevzdali knížky a jiné věci do aukce (Ailin měla spoustu záložek a byla tak hodná, že mi jich několik už předtím dala. :3) a dostali jsme aukční kartičku s body, usadili jsme se do podivně rozmístěných křesel a židlí. Basterka, Madlenka a Týnka, pořadatelky tohoto velkého srazu, nás uvítaly a představily nám hned první bod programu, což nebylo nic jiného než speed dating, rychlá seznamka. Jako had jsme se všemožně točili a měli minutu na seznámení se s člověkem sedícím v protější židli. Byla to legrace.

Možná, že kdybych si sedla trochu jinam, mluvila bych s jinými lidmi. Ale je zároveň pravděpodobné, že kdybych si sedla trochu jinam, nemluvila bych například s Brabikate.
Možná, že kdybych u sebe měla tužku a papír, mohla bych se v té změti nových tváří lépe orientovat.

Měla jsem za sebou asi dvacátého člověka, když seznamka skončila. Pak se uspořádaly stoly a všichni jsme se dle libosti usadili, přičemž já měla to štěstí, že jsem seděla u stolu s Ailin, Basterkou, Týnkou, Madlenkou, Terčou a Jančou. Nejvtipnější na tom bylo asi Týnčino obědvání, ale co vám budu povídat, kdo neviděl, nepochopí. :D Já jsem byla úplně zpocená, zadýchaná a rudá z vší té společnosti a tak jsem si k pozdnímu obědu dopřála palačinku se zmrzlinou. Následovala další akce, tentokrát soutěž. Přisedla si k nám Melinda a Lucka (právě ta slečna z nádraží s knížkou v ruce, o níž jsem si zapamatovala v prvních chvílích jen to, že je z Písku :D) a hrálo se. Moc slavně jsme sice nedopadly, my, družstvo Andílků, ale byla to zábava.

Možná, že kdybych četla víc fantasy, klasiku nebo alespoň sledovala filmové dění, mohly jsme získat více bodů.

Možná, že bychom více bodů získaly, kdybych do všeho tak nekecala.

Možná, kdyby se otázky týkaly něčeho, co jsem četla, nemusela bych neúspěšně namáhat mozkové závity.

Úplně jsem zapomněla zmínit, že mi velikou, opravdu velikánskou radost udělaly Basterka s Melindou, které mi koupily a přinesly (samozřejmě jsem je o to požádala a pak si to i zaplatila) dvě knížky, Solaris a Horalku, z edice Filmová řada od Academie, kterou od července rozmnožuji a do jejíhož naplnění mi chybí jen několik knížek - Kytice, Pianista, Proces, Smrt krásných srnců, Spalovač mrtvol a Vzpomínky na Afriku. Víte-li, kde je sehnat, neváhejte napsat! :)

Následovala ještě jedna menší soutěž, pak se platila útrata (utratila jsem rovnou stovku a potěšilo mě tak, že jsem nestresovala už tak dost zoufale vypadajícího číšníka s vrácením drobných, které neměl) a pak se šlo do zahradní restaurace, kde se konal zbytek programu. Spolu s Ailin jsme si sedly ke stolu se Slovákem Michalem, Jitulisko a ještě jednou slečnou, jejíž jméno sice neznám, ale která mě pobavila svými komentáři a hláškami. Organizátorky si na nás vymyslely ještě jednu soutěž, Obětuj knihu. Madlenka přečetla tři (ne)možné situace, v nichž bychom museli obětovat jednu ze svých knih a museli jsme přitom uvést i důvod, proč zrovna tuhle knihu bychom v té dané situaci obětovali. Bohužel pro mě byla tato kreativní soutěž otázkou rychlého rozmyšlení a to má pomalá múza moc ráda nemá. Dopadlo to tedy tak, že jsem z celkového počtu asi 25 skončila s 18 body, Ailin s 19 a Michal suverénně vyhrál. 

Možná, že kdybych znala víc knížek hodících se pro dané situace, mohlo to být lepší.
Možná, že by to rovněž bylo lepší, kdybych uměla být vtipná a správným způsobem kreativní.
Možná, že kdybych se dostala do hrstky nejlepších, mohla jsem si domů odnést vytouženou knihu.


Konečně nastal čas na aukci. Její průběh vám sdělovat nemusím, prostě aukce, v níž se představí kniha, dá se počáteční cena a vy přihazujete podle toho, kolik jste na srazu získali bodů. Měla jsem jich 56. Několik jsem jich dala za jakýsi deník z druhé světové války a většinu jsem v krvavém souboji věnovala knize Já a pan Darcy od Alexandry Potter, kterou chci už hodně dlouhou dobu okusit. Ulevilo se mi také, že všechny knihy, které jsem do aukce věnovala, se rozdaly a já je tedy nemusela odnášet domů. Na závěr programu přišel čas na rozebrání záložek z Fragmentu, dárečků z Joty a záložek a placek od Vojty z Knižního kukátka. Nadšeně jsem si jich pro sebe několik uhamounila. :) 

Možná, že kdybych byla větší skrblík, nezdráhala bych se tu hromadu záložek s hrdiny proprat důkladněji. 
Možná, že kdybych byla pohotovější, neunikly by mi i jiné lákavé dárečky a drobnůstky. 

Potom už jsme s Ailin odešly, myslím, že obě spokojené a ze srazu nadšené. Tetelící se blahem jsme našly cestu k tramvaji a ta nás odvezla zpět k metru Nádraží Holešovice. Ještě kousek jsme jely společně, pak jsme se rozloučily a Ailin těsně před dramatickou tlačenicí, v níž jedné paní stojící vedle mě odcizili peněženku, vystoupila. 

Možná, že kdyby si paní v letech neponechala peněženku na vrchu lehce rozepínací tašky, neukradli by jí ji. 

Možná, že bych nebyla svědkem tohoto podivného, nezávidění hodného zážitku, kdybych stála na jiné straně metra nebo kdybych vystoupila společně s Ailin. (Což je samozřejmě nesmysl, protože jsem se potřebovala dostat úplně někam jinam...)

Možná, že kdyby Ailin neprohlásila, abychom si těsně před nástupem davu lidí hlídaly kabelky, neměla bych ji tak přimknutou k tělu a někdo by mi z ní mohl něco vzít.

Možná, že by mi někdo opravdu něco ukradl, kdybych si na vrchu tašky nenesla jen samé pro zloděje nezajímavé knížky. 

Abych zahnala podivný pocit, když jsem vystoupila současně se zoufalou okradenou paní, která hned se slzami v očích telefonovala nějakému Tomášovi, koupila jsem si v pekárně na Dejvické donut s lentilkami. Moc to však nepomohlo. Chvíli jsem si ještě na zastávce počkala na autobus a pak se courákem vydala domů, za tmy a tudíž bez možnosti čtení. Do uší mi teda přišla sluchátka a mobil se rozezvučel dlouho neposlouchanými písněmi. Zhruba půl hodiny před dojezdem do autobusu nastoupila pětice individuí a bohužel si sedla kolem mě. Za tu půlhodinku stihli ti podivíni, jejichž životní styl a uvažování upřímně nechápu, vypít dvě flašky rumu. 

Možná, že kdybych si nesedala jako obvykle dopředu, zbytek cesty bych prožila v klidu a pokoji.
Možná, že bych se nemusela svíjet v záchvatech zhnusení, kdybych schválně neztlumila hudbu natolik, abych slyšela, co si partička povídá. 

Nebojte, možné i nemožné zážitky tohoto dne, včerejška, už končí. Tento den se mi moc líbil, užila jsem si ho a považuji ho za velmi významný. Poznala jsem spoustu nových lidí, viděla se s přáteli, získala nové knížky, záložky a vzpomínky a pořádně se provětrala ve společnosti a zasmála se s ní. 

Díky všem, kteří mi sobotní den takhle pěkně zpříjemnili! :)

Možná, že kdybych se stalo něco převratnějšího, kdybych neměla skluz v psaní článků nebo kdyby události z Německa stály za originální článek, nenacházela by se tu tahle patlanina výlevu a výzvy. :)

článek je součástí Hřejivé výzvy

6. Jak se mohla událost včerejšího dne vyvinout jinak (libovolný útvar)

1. * 2. * 3. * 4. * 5.

o výzvě, jejích úkolech a pravidlech se můžete dočíst tady

Komentáře

  1. Nad tvými články se mi vždycky tají dech :) Prostě mají svoje kouzlo a píšeš úplně jinak než všichni :) Tenhle článek se mi líbil ještě o hodně víc! A to nejen proto, že jsem našla zmíněné své jméno :D :D Ale hlavně proto, že jsem vše taky prožila a mám z toho stejně pozitivní pocity, jako ty :) Za Horalku děkovat nemusíš, byla to maličkost :)
    Ráda jsem tě zase viděla! :) Andílci to příště všem natřou!!!
    P.S.: Proč mi na tvém blogu v komentářích zmizel ten čtvereček na upozornění mailem? :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježíš, díky. :D
      Jo, Andílci jim příště ukážou, jen to chce ty správné otázky. :D

      To s tím upozorněním fakt netuším, ten čtvereček nebo co jsem tu ani nikdy neviděla. :D

      Vymazat
    2. Nevíš co tím myslím? :D Takovou tu kolonku, kterou musíš zatrhnout, pokud chceš, aby se ti reakce na ten komentář zasílaly na e-mail :D

      Vymazat
  2. Měla jsem to podobně, stála jsem před Avionem s matkou a ségrou a jen koukala jak kolem mě proudí bandy lidí. Chvilkama jsem měla tendenci zdrhnout :D Vsadila jsem na jistotu s Radkou, kterou "znám" z videí :D Určitě byla ale jedna velká nevýhoda tolika lidí. Většina se naskupinkovala ¨pospolu co se znají.... Takže takové to seznámení bylo poněkud omezené... Ale jinak byla sranda Přístě se musíme seskupinkovat taky a víc pokecat :D
    Jinak nice článek ;) Pobavila si mi :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky si myslím, že byl sraz vydařený :) Hlavně je skvělé, že jsme se sešli v tak hojném počtu! Až mě těch skoro padesát lidí vyděsilo :D Tyhle srazy jsou zkrátka úžasné a člověk potká tolik nových lidí. Škoda, že jsme se my spolu nepoznaly :) Tak třeba příště.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak příště, vždyť takových příležitostí ještě určitě bude dost. :-)

      Vymazat
  4. Teda, takhle podrobný popis knižního srazu jsem ještě neviděla! (myšleno v dobrém) A až na konci jsem si uvědomila, že je to článek do výzvy, která mě teď čeká :D

    OdpovědětVymazat
  5. To byl naprosto skvělý zážitek a ještě skvělejší vylíčení tvé cesty a celého setkání. Moc se mi líbí tvůj styl s prokládanými úvahami, co by bylo, kdyby...
    Zdá se, že akce byla velkolepá a povedla se, potkalas spoustu lidiček z blogu a už se pro tebe stali reálnými. Navíc jsi uchránila svou tašku před zloději (té paní mi bylo líto, zloději totiž dovedou vyčórovat peněženku i z útrob tašky - prostě ji šikovně po boku rozříznou a hbitě zaloví, i to se už stalo.) Cesta tam i zpátky dopadla dobře, navíc skvělá procházka, posezení, pochutnání si.
    A tvůj styl je vytříbenější a vytříbenější.

    P.S. od kdy je tu ta šílenost s opisováním textu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opisování textu? To opravdu netuším, já nic nenastavovala... že by i google zlobil? -_-

      Vymazat
  6. Krásně popsané. :) Vždycky tvůj článek zhltnu a až potom si uvědomím, že byl vlastně docela dlouhý. :) Píšeš strašně čtivě. ;)
    Jinak, já jsem ještě pořád ke knižním srazům skeptická. Tedy vlastně vůbec ne k nim, ale spíš k mé účasti na nich. Když vidím, jak obrovské množství lidí tam je a většina z nich se navzájem zná, mám pocit, že já s absencí seznamovacích schopností tam nemám, co dělat. :)
    A když bych se potom náhodou rozkecala, tak bych se pak ještě za sebe začala stydět. :D :/
    A když k tomu přidám moji absolutní neznalost Prahy (když říkám absolutní, tak myslím totálně absolutní - v Praze jsem schopná se dostat maximálně z nádraží na Čerňák a už jenom to je pro mě výkon)...
    No, nevím, jestli se někdy na nějakém knižním srazu objevím. :) Každopádně ti závidím tu odvahu. :D ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strašně ráda bych tě někdy poznala, jednou se určitě budeš muset osmělit a přijít na nějaký srazík! :D :)

      Vymazat
  7. Jsem ráda, že jsem se něco dozvěděla o knižním srazu a jeho průběhu. Jelikož nejsem na sociálních sítích, o těchto knižních akcích nebývám informována (moje chyba :-D) Ale stejně si říkám, že já asi nečtu tolik, abych se mohla v klidu začlenit do společnosti těchto nadšených čtenářů. :-D

    Moc hezky jsi pojala tento úkol, jako ostatně vždy. :-) a taky se mi líbí tvůj nový design, díky tobě jsem taky dostala chuť obnovit vzhled svého blogu (takové impulsy jsou nejlepší). :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě by ses dovedla začlenit. Někdy tě na nějaký vezmu. ;-)

      Vymazat
  8. Nádherný článek! :-) A krásný desing! :-) Moc ráda jsem tě poznala, Vlasti :-) A na té fotce (společné i samotné) Ti to moc sluší :-)

    OdpovědětVymazat
  9. To musel být parádní zážitek! :) Někdy si říkám, jestli by setkání s oblíbeným blogerem bylo stejné, jako to virtuální nebo naprosto odlišné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že stejné nebo lepší. :-)

      Vymazat

Okomentovat