Všem zraněným duším

Věnováno třinácté iluzi


Záře půlnoci 
se leskne ve tvých očích.
Proč jsou plny slz?

Neplač, jsem s tebou,
kde se objevil tvůj žal?
Všechno mi pověz.

Cože? Smáli se
při pohledu na tebe,
tvou jedinečnost?

Nelíbila se
tvá srst, uši a tlapy?
Nemysli na to.

Něco ti povím, 
pořádně mě poslouchej,
pamatuj si to.

Ty jsi úchvatný.
Máš slunce ve své duši,
svítíš na cestu.

Hvězda na nebi,
maják naděje v moři,
jsi mou duhou snů.

Nenech si ukrást 
svoji nejmocnější zbraň
kouzelný úsměv.

Vždy budeš krásný,
navždy budeš v mém srdci
pro to, jaký jsi.

Komentáře

  1. To je tak strašně podařené! Jemný řetízek pět-sedm-pětkových veršů!
    S každou další básní víc žasnu nad tvým citem pro slovo! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zase to nepřeháněj. :-) Nevím, haiku je tak krásný styl básní. Nevím, jestli se tomu dá říkat haiku, protože to nesouvisí s přírodou a vlastně ani s vyjádřením pocitů, ale složení veršů 5-7-5 jsem si zamilovala. :-) Což jistě dovedeš pochopit. :-)

      Vymazat
  2. To je nádherné, píšeš božsky. :-)
    Touto básní jsi mě dojala.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tohle je úžasné. Nádherná báseň. Nevyznám se v rýmech, taktech ani jiných básnivých obratech, jen cítím. Je působivá-nepůsobivá. Tvá je úžasná, nádherná. Bere za srdce.
    Nepřeháním!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak jemné a citlivé. Vlasti, to je nádhera...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat