(Rozporu)plnost (po)citů

Protože je tak krásné tě na dálku obejmout. Protože je tak děsivé vzpomínat na přítomnost. Protože je tak těžké odolávat. Protože je tak lehké odpoutat se. Protože je tak nemožné najít se. Protože je tak hezké nemyslet. A protože je tak hezké cítit. Cítit se úplně i přes vlastní neúplnost. Procítit okamžik, vcítit se do okolí, sáhnout si na dno srdce.


Jsem naplněná,
mé skleněné srdce se
koupe v radosti.

Jsem rozpolcená,
má duše plná barev
vybledle září.

Jsem nerozhodná,
ztrácím se sama v sobě,
abych se našla.

Jsem jako chmýří,
dozraju a uletím
do snových krajů.

Jsem odhodlaná
schovat se svému tělu
a odhalit se.

Rozporuplná,
plná citů k pocitům,
mám se úplně.

Komentáře

  1. Já prostě zbožňuju tvá haiku! Tenhle žánr ti hrozně sluší.

    OdpovědětVymazat
  2. Ty bláho, tak teď jsi mě dostala. :-) Klobouk dolů a potlesk ve stoje.
    U tebe jsem zvyklá na kvalitní články, ale troufnu si říct, že z toho, co jsem kdy u tebe přečetla je tohle zatím nejlepší (i když je fakt, že jsem tě nijak podrobně nesledovala, spíš ses tak pohybovala na okraji podvědomí, občas si přečtu, občas ne... :-D nicméně tě nějakou dobu registruju)!
    Popravdě mě okouzlila už předmluva... :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Páni, nebyla jsem tu pořádně dlouho... A ty tohle. Tak jiné, tak zvláštní. Snad i pravdivé, kdo ví. :)
    Tolik mi to připomíná mé pocity, je to hodně ke ztotožnění se.
    .
    Velmi souhlasím s Miss Never Free.

    OdpovědětVymazat
  4. Své pocity spoutáváš do kouzla slov - a mistrně. Krásná báseň! Haiku? Krásné haiku...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat