Ten, kdo stojí v koutě

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky 
Originální název: The Perks of Being a Wallflower 
Počet stran: 216 
Nakladatelství: Brio, 2012 

"Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš." 
Příběh o chlapci, který se učí znovu žít a objevuje kouzlo opravdového přátelství. 
Charlie byl vždycky trochu odtržený od společnosti. Ale poslední dobou je to horší. Nemá nikoho, komu by mohl říct, jak se doopravdy cítí a ve škole se snaží hlavně přežít. Charlie vypráví svůj příběh příteli, o kterém sice nic podrobnějšího neví, ale kterému věří, že ho vždy vyslechne a pochopí jeho pocity. Střední škola není v ničem jednoduchá, je jako moře, je jenom na nás, jestli začneme dělat jedno tempo za druhým a poplaveme nebo se začneme topit. Charlie se snaží zapojit se, je chytrý, spolehlivý a není důvod se neukázat. Ale problém je v tom, že ještě spoustu věcí nezažil, poznává věci, kterým zatím nerozumí a lidé ve škole ho špatně chápou. Charlie ví, jak to v životě chodí, zažil si toho už hodně, ale na druhou stranu toho na něj ještě mnoho čeká. Radost. Štěstí. Láska. A opravdové přátelství. 


Sam poklepávala rukou o volant. Patrick vystrčil ruku z okýnka a plachtil s ní ve vzduchu. A já jsem prostě jenom seděl mezi nima. A když ta písnička dohrála, něco jsem řekl. 
"Cítím se nekonečně." 

Netuším, jak jsem se k prvnímu románu scénáristy a režiséra Stephena Chboskyho dostala - možná jsem si knížku chtěla přečíst po zjištění, že ve stejnojmenném filmu hraje představitelka Hermiony Emma Watson. Nebo mě zaujaly recenze na knižních blozích. Je pravděpodobné, že mě navnadila Fée, která mi vždycky dává dobré tipy na čtení. Ať tak či onak, jeden malý zelený výtisk toho tolik chváleného románu jsem dostala pod stromeček a během minulého týdne s okouzlením, myšlenkami na pochodu a uvolněným napětím četla. 

A Patrick řekl něco, na co nikdy nezapomenu. 
"To je ten, co stojí v koutě." 
A Bob znovu vážně přikývnul. A všichni v pokoji taky pokyvovali. A já jsem začal být nervózní tak jako předtím Bob, ale Patrick mě nenechal úplně zpanikařit. Sedl si vedle mě. 
"Vidíš věci kolem sebe. Mlčíš o nich. A rozumíš." 

I když by se mohlo zdát, že je Charlie jiný než všichni ostatní, tak ve skutečnosti je to stále člověk jako jeho vrstevníci. Jenom vnímá svět trochu odlišně. Charlieho spolužáci si užívají život a jako všichni mladí, předtím než jim nějaká událost zásadně změní život, nic moc neberou vážně. Charlieho život se ale zásadně změnil už v dětství. Přátel nikdy neměl mnoho a když ztratil i toho nejlepšího, uzavřel se před světem do sebe. Ostatní na to nereagovali zrovna nejlíp a Charlieho první středoškolské dny se proměnily v noční můru. Ale jakmile potká Patricka a jeho nevlastní sestru Sam, změní se jeho svízelná situace a stanou se přáteli, kteří rozumí jeho pocitům a neodsuzují ho za to. 
Charlie je ten typ kluka, který se nesnaží přesvědčit sám sebe planými řečmi o tom, že se změní. On si jenom nenamlouvá, že se sebou něco udělá. On se sebou opravdu něco dělá, dělá všechno pro, aby se už nikdy nemusel školou a společností potloukat a trpět tím. Patnáctiletý Charlie je ztělesněním nás samých. Jsem si jistá, že každý se v určité části Charlieho osobnosti najde. Jednou plný pochybností a nejistoty a jindy zcela přesvědčen o své pravdě a je si jistý sám sebou. Přesně jako já, jako my. Opravdu moc se mi líbilo, jakým způsobem Charlie vyprávěl jednotlivé pasáže svého života, všechny jeho úspěchy i pády. Charlie je opravdu výjimečný člověk s krásnou duší, jehož život je nenahraditelný. Hlavně konec knihy je opravdu emotivní, v té chvíli jsem se už neudržela a nechala slzám volný průchod. Plakala jsem, protože jsem byla na Charlieho pyšná a byla jsem ráda, že věří sám v sebe. Je zvláštní takhle vnímat osobu z knihy, myslím, že takové spojení jsem zatím ještě s žádnou knižní postavou neměla. 

Trpělivě čekala na moji odpověď. Ale po tom všem, co řekla, jsem usoudil, že bych měl prostě dělat to, co chci. Ne o tom přemýšlet. Ne o tom mluvit. A když se jí to nebude líbit, může prostě říct ne. A můžeme se vrátit zpátky k balení. Tak jsem ji políbil. A ona mi polibek vrátila. A klesli jsme na podlahu a dál jsme se líbali. A bylo to něžné. A tiše jsme vzdychali. A mlčeli jsme. 

Mám ráda, když jsou z příběhu emoce téměř hmatatelné a rozpoložení postav cítíte na sobě samých. Všechny Charlieho pocity i jeho momentální stavy jsem vnímala, jako by seděl vedle mě a jeho příběh mi vyprávěl osobně. Ale to není jen jeden důvod, který dělá tuto knížku tak skvělou. Po dočtení jsem se cítila nekonečně, jako nikdy předtím. Nemohla jsem usnout a přemýšlela jsem. O Charliem, o životě, o jeho slovech a činech. Sice jsem druhý den nemohla únavou vstát, ale ten večer strávený zpětným listováním v knize za to stál. 

Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení.

Po přečtení nebyl tím pádem důvod nepodívat se na film. Film je téměř totožný s knihou a taktéž plný emocí. Hlavní role Charlieho, jíž se v tomto případě ujal mladičký Logan Lerman, je naprosto věrohodná s knižním Charliem. Myslím si, že Logan odvedl při ztvárnění této postavy skvělou práci a kniha Stephena Chboskyho i s filmem jsou díla, ke kterým se jednou moc ráda vrátím. Ten, kdo stojí v koutě je nádhernou a strhující alternativou toho, když si chcete na chvíli odpočinout od světa veškerého nadpřirozena. Je to příběh plný emocí, které vás nenechají chladnými a které vás rozpláčou. Jednoznačně doporučuji tuto knihu přečíst! Ale jak napsal sám autor, knížka se velmi snadno čte a přesto je těžké číst ji správně. Já jsem to tedy tak vnímala a ke spoustě okamžiků jsem se musela vracet. :) 

Mé hodnocení: ★ ★ ★ ★ ★ 

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH: 
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu. 
Vlastně už ani nevím. Možná mne navnadily pochvalné a užaslé recenze. 

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). 
Bolestné štěstí. 

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). 
Cítit. 

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. 
Jak už jsem psala, v mnoha ohledech bych se ztotožnila s Charliem. Ale nechtěla bych jím být, protože pochybuji, že bych zvládla unést tolik bolesti, tolik špatných vzpomínek, tolik nepochopení. 

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. 
Celá knížka je pozitivum, i když není vždy úplně pozitivní. Vím, že je to asi zvláštní příklad, který mi zůstal na mysli, ale byla jsem děsně ráda, když Charlie napsal, že doufá, že jeho bratr chodí s holkou, která nosí vlněné svetry a pije kakao. Já nevím proč, ale nemůžu na to zapomenout. :) 

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. 
Moc mě mrzelo, když Charlie na nějaký čas ztratil přátele. Když se opět topil v moři vlastního trápení a neměl nikoho, komu by se mohl svěřit, kromě dopisního přítele. Přijde mi, že to bylo od Stephena Chboskyho trochu zlé, že nechal tak výjimečného a skvělého kluka tolik trpět... 

* v článku jsou použity úryvky z knihy 

Komentáře