Týden podezřele pěkný

Další neděle. Předem bych se chtěla omluvit, že jsem každý den v tomhle týdnu přidávala článek, ale mám teď zkrátka víc věcí, které bych chtěla napsat a proto nejspíš i následující týden přibudou kromě pravidelných nedělních Nemalých radostí tři, možná čtyři články. Pokud to nestíháte číst, nemusíte se k tomu nutit. Jednak to není nic povinného a navíc tu všechny články zůstanou, takže si je můžete přečíst, až bude čas. :) 


Ale k názvu tohoto týdne. Stalo se vám někdy, že jste měli podezřele pěkný týden? Jistě, dostala jsem jednu špatnou známku a trochu se chytla s rodiči, ale to mě ani tak nevzrušuje. Naopak jsem si všimla, že i přes špatné podzimní počasí, první sněžo-pršení, husté mlhy, ranní mrazy a spoustu dalších negativ mám vlastně pěkný týden. Je to podezřelé a já se bojím, abych si tím ty dobré dny nějak nevybrala dopředu. 

1. Poslední radostí minulého týdne bylo nastavení nového laye od kouzelné víly Dincie. Plynule na to navazuje i pondělní radost, kdy jsem se odpoledne ponořila do nastavování a přizpůsobování laye blogu, nebo spíš blogu layi. Každopádně jsem s výsledkem spokojena - našla jsem si nový citát pod záhlaví, složila jsem rádoby úvodní veršíky, přepsala celé menu a spoustu dalších detailů, které prostě musely být udělány pro pěkný vzhled blogu. A myslím si, že teď mám vážně to svoje malé zákoutíčko, díky Dincii, vážně útulné. :) 

2. Opět jsme měli zkrácenou školu a to zkrátka vykouzlí blažený úsměv vždycky. Tentokrát to bylo v úterý kvůli čtvrtletní poradě. V úterý mám pět hodin, pak jednu volnou a poslední, sedmou hodinu literaturu. Ale tím, že sedmou hodinu se konala zmíněná porada, jsme končili šestou. A jelikož máme onu šestou hodinu volnou, nakonec jsem ze školy odcházela už po půl jedné. :) 

3. Nevím, jak to je či bylo u vás se školními jídelnami, ale ta naše je prostě hrozná. Nemyslím si o sobě, že jsem vybíravá jako spousta mých spolužáků, ale v té naší jídelně se prostě jíst nedá. V jídle bývají vlasy, nehty nebo drátky, jídla jsou přesolená nebo naopak úplně bez chuti, kuchařky jsou protivné na všechny a zkrátka to nejde. Uprosila jsem mamku, abych si konečně mohla zrušit účet a po dlouhé době mi to povolila. Takže jsem vysmátá, že tam nemusím chodit a volné hodiny tedy můžu strávit něčím lepším, než je nechuť z té hrozné budovy, rádoby jídelny. :) 
Takhle si náš Váša hoví v Bětuščině kočárku. :) 

4. Ve škole jsem se zatím ničeho neúčastnila. Mé pokusy o biologickou či dějepisnou olympiádu vždycky dopadnou hrůzně, štěstí že neskončím poslední, ale konečně jsem narazila na něco, kde bych se mohla předvést. A jako že se ráda předvádím, pokud mám v čem. S Ančou, která hraje na pozoun, budeme účinkovat na školním vánočním vystoupení. Budeme spolu hrát v duetu několik vánočních písniček - Chtíc, aby spal, Jak jsi krásné neviňátko a nejspíš i Tichou Noc. Musím trénovat víc než obvykle, protože to přeci jen bude před celou školou a profesory, ale zvládneme to. Těším se. Hráli jste někdy takhle veřejně? :) 

5. Páteční radostí nemůže být nic jiného, než dokončení projektu Přání. Mám radost, že se mi kromě témat podařilo zachovat i pět dní, kterým má původně být projekt určen. To třeba neplatí u 30 days song challenge, protože se mi těch třicet hudebních dní stále nějak prodlužuje. :D 
Fotka k zamyšlení, nemyslíte? 

6. Nejsem moc sportovní typ, je to na mně i vidět. Ale na druhou stranu, nemůžu být dobrá ve všem. Co mě však ze sportu baví, je ping-pong. Je to prostě takový sport, při kterém nezáleží na váze či schopnostech, ale spíš na postřehu a rychlé reakci. To mi docela jde. Při tělocviku jsme si pinčes zahráli a jelikož na mě nezbyla dvojice, hrála jsem s učitelem. A řekla bych, že jsme si docela pěkně zahráli, dokonce jsem ho párkrát porazila. :D 

7. Poslední radostí je dnešní rozhovor u oběda (mimochodem, výborného - kuře, špenát a bramborový knedlík, mňam!) s rodiči. Letos v létě byla Anča čtrnáct dní na studijním pobytu na Maltě, bydlela v rodině, chodila do školy, mluvila anglicky a poznala spoustu přátel. Já jsem nejela, protože jsem se bála, že bych se tam ještě nedomluvila a navíc jsem věděla, že kdybych jela, rodiče by mi pořád vyčítali, jak to bylo drahé a že mám útrum. Vypadá to ale, že příští léto se to otočí. Anča pojede jen na tábor, na kterém letos taky byla poprvé a kde si to zamilovala, a já bych mohla někam do zahraničí. Chtěla bych tedy spíš do Anglie, protože mě lákají víc různé památky a věci, o kterých jsem jenom četla, ale Malta nejspíš bude levnější, bude tam moře a sluníčko a Anča si to chválila. Tak nevím. Nicméně jsem ráda, že bych mohla jet alespoň někam. :) 

Objevila jsem úplně skvělou skupinu. Jmenuje se The Wanted a skládá se z pěti členů. Nechápu, že jsem si jich nevšimla už dřív, jejich písničky mě prostě baví. Pořád si je pouštím dokola, už jsem se je stihla i naučit a zkrátka jsem se zamilovala! :) ♥ Přikládám dvě moje zatím nejoblíbenější písničky od téhle skupiny, ačkoliv se mi líbí téměř všechny. :) 

Tak krásný týden přeji! A omlouvám se, že píšu tak brzo, ale večer tady nebudu a chci se ujistit, že článek vyjde v pořádku, ne jako minule. :) 

Kariol

Komentáře

Oblíbené příspěvky