Týden dušičkový

Po týdnu opět nemalé radosti. Zdá se mi, že se budou postupně zmenšovat. Už ani nemám co fotit, protože listy opadaly a holé větve mám vyfocené už několikrát. A je zima! Brrr. 


Tento týden už byla vážně podzimová, dech beroucí zima. Zažila jsem to na vlastní kůži ve čtvrtek, kdy jsem si zabouchla dveře a půl hodiny jsem kolem páté hodiny čekala před domem v tričku s krátkým rukávem, než přijel táta z nákupu. Jo, zákon schválnosti zařídil, že se tam zapovídal a tím pádem asi o čtvrt hodiny zdržel. :) 

1. Já vím, že 28.říjen by se měl nést v duchu státního svátku, dne založení samostatné Československé republiky. Ale pro mě to byl začátek třídenního volna, na které jsem se opravdu těšila. Sice jsem se během té první poloviny týdne víceméně poflakovala a na školu i ostatní úkoly se tak trochu vykašlala, ale na druhou stranu jsem si po těch dvou měsících bez volného dne příjemně zregenerovala. :) 

2. Mám malý pokoj a ještě ke všemu je jedna strana střešní (šikmá), na jedné je topení a na druhé skříň, takže když si chci pokoj nějak přestěhovat, nejde to. Zrovna v úterý mě chytl pocit, že ten stereotyp už asi nevydržím a tak jsem přestěhovala knihovnu a postel. Ve výsledku to vypadá docela dobře. Navíc jsem si při té příležitosti urovnala knihovničku a tak se snad brzy svou kouzelnou knihovničkou pochlubím. Ale počkám s tím až po Vánocích, snad mi přibudou nějaké knížky. (Ostatně si nic moc jiného nepřeju, protože vím, že foťák nedostanu. :)) 

3. Ha! Napsala jsem odstavec knížky. Nevěděla jsem, jak ten úvod zajímavě popsat, ale myslím, že se mi to povedlo. Konečně jsem po dvou letech, kdy mě navštívila myšlenka na knihu Brána do Nitra, začala svůj nápad realizovat. Ironií je, že se mezitím téměř úplně změnil. :) 

4. V minulém školním roce knihovna pořádala jistou knižní soutěž, které jsem se účastnila. Přečetla jsem do ní například knížky Dívka s pomeranči, Tajemná země Rondo, Říkali mi Leni, a ještě asi pět dalších, na které jsem recenzi nepsala. I letos byla tato knihovnická čtecí soutěž zahájena a já se dravě zmocnila průkazu, ve kterém se mi budou odškrtávat knížky poté, co po přečtení zodpovím tři "záludné" otázky z příběhu. :) 
Budu tedy číst knihy Lovci mamutů, Záhada hlavolamu, Růže a krokvice (ano, knížka od Renaty Štulcové, na kterou se těším.), Deník Anny Frankové, Malý princ, Tři jeskyně, Ztraceni v čase a Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, ale toho už jsem četla. :) Docela se na některé tituly těším. :) 

5. V čtvrtek večer jsem zjistila, že kromě opakování na čtvrletní písemnou práci z matiky musím udělat ještě referát o Komenském. Jan Amos Komenský je zajímavá osobnost a já si onen referát kvůli vylepšení známky vzala dobrovolně, ale úplně mi to vypadlo. Popsala jsem si výpisky o něm tři A4 a vlastně se to i stihla naučit, ale i tak jsem byla před hodinou dějepisu nervózní, jestli se před třídou neztrapním. Naštěstí jsme to nestihly a tak se přes víkend můžu na Komenského podívat ještě jednou a hlouběji, přečíst si o něm v Toulkách českou minulostí a nacvičit si projev. :) 

6. Sobota se nesla v duchu dušičkovém. Večer, po páté hodině, když už je tma, jsme vyrazili já, Anča a strejda na nedaleký hřbitov zapálit svíčky prababičce (strejdova maminka, naše prababička, po které mám mimochodem jméno) a poté jsme se u strejdy zastavili na čaj a nějaké sušenky. Ochutnala jsem výborný zelený s příchutí jablka a skořice, mmm. :) 

7. Dneska jsem se příjemně naladila hned zrána, protože matikářka už opravila čtvrtletky (viz bod číslo pět) a na internetu se na mě usmívala krásná dvojka. Jistě, kdybych se na to podívala během prázdnin, mohla bych mít třeba jedničku, protože jsem udělala jednu vážně blbou a zbytečnou chybu, ale ta dvojka mi udělala taky radost. Z matiky mi teď vychází krásný průměr 1,82, čistá dvojka. Víc bych si při svých matematických schopnostech nemohla přát! :) 

Při letmém prozkoumávání Youtube jsem narazila na jednu písničku, kterou jsem ve své první vlně puberty ráda poslouchala, ale pak jsem ji ze svého života (respektive ze svého mobilního telefonu) vymazala v návalu zlosti na onu prvopočáteční pubertu. Jmenuje se Africa, je od Karla Wolfa a líbí se mi především refrén. :) 

Kariol

Komentáře

Oblíbené příspěvky