Jak se kuchtí Kariol

by - listopadu 30, 2013

Kouzelný nápad na projekt s názvem "Řetězovka sebepoznání" dostala jednoho studeného březnového dne fialkovitá umělkyně Axolotlík. Od té doby sice už několikrát napršelo a uschlo, nicméně kouzlo jejího nápadu na ukuchtění si vlastní duše zůstává zakotvené v přístavu světa umělce, kterého má Axolotlík (nejen) v srdci. Stejně jako Annika a Luné, které se tímto sebepoznávacím projektem nechaly inspirovat, i já bych o receptu na své Já, na svou duši, ráda něco napsala. 
 Předtím, než se pustím do svého prvního vlastní hlavou vytvořeného receptu (kdo by to byl řekl, že jsem do této doby opisovala všechna jídla pouze z kuchařky) si však neodpustím drobnou poznámku o Světě srdcem umělkyně. Axolotlík v rubrice Tipy pro inspiraci zveřejnila již tři články, tři tipy na zamyšlení, poznávání sebe i okolí, přibližování se sobě i čtenářům. Já se samozřejmě do všech chci časem zapojit, včetně takzvaných Akcí pro inspiraci, jež vypadají velmi zajímavě a pokud to čas, prostředí, chuť a nápad dovolí, určitě se jejich vypracování v mém podání dočkáte. Do té doby se, prosím, na akcičky rovněž podívejte a popřemýšlejte, zda-li by nestály za účast, za pozornost. :) 

K ukuchtění Karioliny duše je zapotřebí opatřit si: 
• jeden hrneček vody ozářené půlnočním sluncem 
•jeden hrneček olejíčku z nejtenčích okvětních plátků sněhobílé sedmikrásky 
•pět dekagramů snového písku pocházejícího z pláží jihovýchodního pobřeží oceánu nekonečné inspirace 
•deset dekagramů toužebných pocitů 
•hrstku dobré nálady 
•půl hrnečku naprosto prázdné nenaplněnosti 
•deset dekagramů ryzího charakteru 
•špetku kořeněných nápadů 
•jednu sklenici křišťálové vody z lesní studánky největších přání 
Jak postupovat při kuchtění Kariol: 
V skleničce po okraj plné křišťálovou vodou z lesní studánky největších přání rozpustíme deset dekagramů ryzího charakteru. Na plaménku nevyhasínající naděje vodu ve sklenici ohřejeme a vmícháme do ní celý hrneček olejíčku z nejtenčích okvětních plátků sněhobílé sedmikrásky a půl hrnečku naprosto prázdné nenaplněnosti, které však nesmějí být ani horké, ani studené, přiměřeně vlažné, neboť se v nich musí uchovat aroma Kariolinina Já. 
Směs přivedeme k varu a za bublavého vaření vhodíme hrstku dobré nálady a po jednotlivých zrníčkách pět dekagramů snového písku pocházejícího z pláží jiho-východního pobřeží oceánu nekonečné inspirace, a okořeníme špetkou kořeněných nápadů, řádně vysušených. Dejte pozor, aby při sušení nápady nezplesnivěly! 
Po opětném promíchání pomalu přilijeme hrneček vody ozářené půlnočním sluncem, musí být průsvitně svítivá, vydávat mlhavou záři naprosto průzračného křišťálu měsíce. Pak už jen vsypeme sto gramů toužebných pocitů. Výsledný lektvar nechejte za čtyř letních polední ozářených žhavě usměvavým sluncem chladnout. Co s tekutinou uděláte poté, je jen na vás. 
Musím vás však upozornit na několik věcí! Zaprvé - rozhodně nepijte ukuchtěný nápoj a ani o jeho požití neuvažujte! Je totiž v jisté míře jedovatý, když sloučíte některé ingredience s jinými, je po vychladnutí či opětném ohřání možný nepříznivý efekt a vaši vlastní existenci, vlastní duši, by to mohlo ohrozit na normalitě. Jen se podívejte, co zbylo ze mě! (:D) 
Mimochodem, fotky přiložené k receptu se dají vlastně považovat za příhodné, ačkoliv jsem je za tímto účelem nefotila. Popravdě - vznikly zcela náhodou během hrátek s fotoaparátem, nejsou upravované a já se vás tedy ptám - co myslíte, že se na nich ukrývá? A jak se vztahují k receptu na ukuchtění mojí duše? :) 
Krásné kuchtění! 
Kariol

You May Also Like

0 komentářů