Zámek Josefa Hlávky v Lužanech

Brzy už to budou tři týdny ode dne, kdy jsem mohla navštívit krásný zámek Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic. Do zámečku českého stavitele, architekta a mecenáše jsem se podívala 1.září společně s rodinou, kdy byl jako v jednom z několika dní v roce zámeček zpřístupněn veřejnosti. Původně se mi sice nechtělo, hlavně kvůli té vidině "rodinného výletu", ale nakonec jsem se příjemně pokochala překrásnou velikou zahradou a příjemně zařízeným interiérem zámku. 
Na tento výlet se nejvíc těšila mamka. Chtěla nás coby organizátorka vzít do sídla jejího oblíbeného Josefa Hlávky už vloni, ale kvůli předčasnému porodu jsme to nějak nestihli. :) 


Bohužel se uvnitř nesmělo fotit, jen v kapli a venku, takže nijak hodně fotek nemám. Je to škoda, protože všechny místnosti zámečku jsou vybaveny původním nábytkem, obrazy a předměty, které Hlávkovi užívali. 

Do malé vesničky Lužany, kterou mimo jiné protéká řeka Úhlava, jsme dorazili krátce po deváté hodině ranní. Cesta tam trvala asi hodinu, s tátou za volantem jsme se naštěstí v neznámých končinách Plzeňského kraje neztratili. Jako normální výletníci jsme zaparkovali před zámečkem, který se vlastně mezi domy jevil jako věžičkami ozdobená vila s velkou zahradou. Prošli jsme zahradou do vstupní haly, kde jsme si zakoupili prohlídku a pohledy zámečku. Měli jsme docela štěstí, že nás zámečkem provázela milá průvodkyně, navíc v naší skupině nebyl nikdo jiný, než my. My, tím myslím mamka, táta, Anča, já a děda, který si žádný výlet nemůže nechat ujít. 

Josef Hlávka byl vyjímečný muž. Narodil se roku 1831 v Přešticích, vystudoval gymnázium v Klatovech a Kolíně. Od roku 1846 studoval v Praze stavovskou reálku. Když si Hlávkův otec všiml synova nadání a zájmu o architekturu, nechal ho zapsat na pražskou polytechniku do oboru pozemního stavitelství (samotný obor architektura tehdy ještě neexistoval.). Posléze studoval Hlávka ve Vídni Vídeňskou akademii výtvarných umění, obor architektura, kde roku 1854 odpromoval. V době svého studia pracoval pod česko-vídeňským stavitelem Františkem Šebkem - nejprve jako zedník, později stavbyvedoucí a nakonec ředitel kanceláře. Během padesátých let devatenáctého století také hodně cestoval a poznal řadu zajímavých osobností nejen z řad architektů. 
Hlávkovou prvním velkým projektem bylo v roce 1860 vypracování rezidence pro řeckokatolického biskupa v Černovicích v Bukovině (dnes Ukrajina.) spolu s arménsko-katolickým kostelem. Roku 1862 vybudoval Zemskou porodnici v Kateřinské ulici v Praze. Hlávkova stavební kancelář (kterou získal po smrti Františka Šebka) stihla během devíti let, počínaje rokem 1860, postavit přes 142 staveb. Sám Hlávka byl velmi pracovitý a na každou stavební práci osobně dohlížel. 
Roku 1866 si, původně pro svou ovdovělou matku, zakoupil zámeček v Lužanech. Sem se přestěhoval na podzim roku 1869, kdy mu v důsledku pracovního vypětí a neustálého cestování mezi staveništěmi ochrnuly obě nohy. Uzdravil se až v roce 1880. Během nemoci se o něj starala jeho manželka Marie, která však poměrně mladá zemřela. 
Druhou manželkou Josefa Hlávky se stala Zdeňka Havelková, jež byla zároveň přítelkyní Antonína Dvořáka. Poté Josef Hlávka přestavil zámek v Lužanech do současné podoby, inspirován italskou neorenesancí. Antonín Dvořák složil při svém pobytu na zámečku Lužanskou mši, věnovanou právě Hlávkovým. 
Coby mecenáš se Hlávka projevil při založení České akademie věd a umění, kam anonymně zaslal 200 000 zlatých. Založil také slavnou Hlávkovu kolej, která napomáhala chudým studentům sehnat v Praze bydlení. Studenti, kteří se na koleji ubytovali, však museli podmínečně studovat cizí jazyk a umět šermovat. Hlávka také podporoval překlad Shakespeara do češtiny. 
Jelikož neměl z obou manželství žádné děti, sepsal několik dní před svou smrtí roku 1904 závěť, v níž vytvořil Nadaci Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Právnicky bylo Nadání tak dokonale vytvořeno, že přežilo oba totalitní režimy vládnoucí Čechám v dvacátém století a funguje i dnes, čímž se stalo nejstarší nadací s nepřerušeným fungováním na našem území. (Čerpáno z knihy Josef Hlávka od Aloise Lodra a z vlastních vzpomínek z výkladu průvodkyně.) 

Prohlídka trvala něco kolem padesáti minut, slečna průvodkyně nás vesele provedla opravdu šikovně postaveným vnitřkem zámečku. Prošli jsme skrz ložnici, Hlávkovu pracovnu, knihovnu, jídelnu, zimní zahradu a halu až do malé, byť opravdu kouzelné kaple. 

Na Hlávkově pracovně mě zaujal jeho pracovní stůl, vyrobený z krásného tmavého dřeva (omlouvám se, ale druh už si nepamatuji), umístěný na příhodném místě u okna, kde na něj po celý den svítilo slunce a Hlávka tak mohl pořád pracovat. Překvapila mě i informace, že před svou nemocí spal Josef Hlávka pouze čtyři hodiny denně. Mých osm hodin by podle jeho názorů prý symbolizovalo povalečství a lennost. :) 

Jelikož byl Hlávka velmi oblíbený a na svůj zámeček si zval spoustu významných osobností z řad umění, na stěnách každého pokoje visí spousta původních obrazů, některé z nich jsou malovány v Lužanech. A v jídelně nechybí ani křídlový klavír, který Antonín Dvořák věnoval Zdeňce a na který s ní při svých návštěvách hrával čtyřhru. 

I knihovna Josefa Hlávky se mi líbila. Nejenže měl vážně pestrou sbírku literatury, ale samotnou knihovnu nechal zabudovat do zdi pro ušetření místa, čímž v té době udělal krok do budoucnosti - vždyť dnes má skříně ve zdi téměř každý. :) 

Zahrada kolem zámečku se nepatrně připravovala na podzim, ale to nebránilo v kráse pohledu na ni. Prošli jsme se, prohlédli si zámeček ze všech stran, podívali se na pávy a jakési další ptáky ve výběžku a spokojeni nasedli do auta a odjížděli. 

Cestou jsme se ještě byli podívat na rodný domek Josefa Hlávky v Přešticích, kterými jsme cestou zpět domů projížděli. 

Byl to krásný výlet a já nelituji, že jsem jela. :) Zámek je veřejnosti zpřístupněn jen několikrát do roka. Pokud jsem vás nalákala, máte poslední možnost tento víkend, čili 21.-22.9.2013 navštívit sídlo velmi zajímavé osobnosti! :) 

Kariol

Komentáře