Roztříštěná


Křehká jako průhledná sklenička, 
tak lehce zranitelná bytost. 
ve velkém světě víla maličká, 
znající jen smutek, lítost. 


Schoulená uvnitř své samoty, 
v paláci z čirého křišťálu, 
zbavená pocitu jistoty, 
tak daleko od lidského normálu. 

Roztříštěná sklenice velkých snů 
o realitu plnou prázdnoty, 
rozpolcená nicotou nudných dnů, 
navždy pryč od dětské čistoty. 

Roztříštěná mozaika osobnosti, 
zhasínající hvězda z nekonečna. 
Zajatá v pocitu nevolnosti. 
Jen nesmrtelnost mého smutku je věčná. 

Kdo uhodne, co mi dalo inspiraci roztříštit mé myšlenky? Aneb můžete zkusit hádat, co je na fotce... :)

Kariol

Komentáře