Dívka s pomeranči

Dívka s pomeranči - Jostein Gaarder 
Originální název: Appelsinpiken 
Počet stran: 160 
Nakladatelství: Albatros, 2012 

Vzpomínky přítomnosti. Žití minulostí. Jednoho dne se dostane do rukou patnáctiletého Georga dopis od otce, který už je jedenáct let mrtvý. Ve svém posledním rozhovoru se synem vypráví Jan Olav nejdůležitější příběh svého života, který je podle jeho názoru pro syna důležité znát. A tak píše o dívce s pomeranči, o svých marných pokusech najít ji i o jejich společném žití a o svém nejlepším příteli - o malém Georgovi. Skrze počítačem napsané stránky pokládá svému synovi zajímavé otázky o lidské existenci, na které je odpověď těžké najít, natož vykřiknout během chvilky. 


Dívku s pomeranči jsem si chtěla přečíst už dlouhé měsíce, od doby, kdy jsme si na jedné skautské schůzce četli úryvky z téhle opravdu dobré knížky. Ale až díky knihovnické soutěži (páni, asi to vypadá, že jsem četla jen knížky do té soutěže. :) Ne, přečetla jsem toho víc.) jsem si na ni udělala místo ve svém dlouhatánském seznamu knih na přečtení. 

Hned na začátku bych měla říct, že je to opravdu krátká knížka, nemyslím na počet stran, ale na počet odložení. Já ji přečetla během odpoledne, kdy jsem ve městě čekala asi dvě hodiny na sestru. Příběh se na první pohled na anotaci může zdát jako klišé, ale opak je pravdou - vyprávění Jana Olava vás vtáhne mezi řádky a nebudete se moci odtrhnout, tak to bylo u mě. 

Mnozí z vás jistě četli nejslavnější knihu Josteina Gaardera, Sophiin svět. Také se na ni chystám. Co jsem vyčetla z recenzí, komentářů či hodnocení k jeho dílům, myslím, že je to jeden z těch opravdových spisovatelů dnešní doby. Když jsem na Dívku s pomeranči měla referát na češtinu (vybrala jsem si ji jako nejlepší knížku, kterou jsem za druhé pololetí školního roku přečetla), spíš než o ní se se mnou češtinářka bavila o Sophiině světě a autorově hlubokém přemýšlení, které v podobě filozofických otázek vkládá do svých knih. 

I v Dívce s pomeranči jsou takové zajímavé otázky, v příběhu je Georgův otec pokládá velmi naléhavě a žádá svého syna, aby se na ně pokusil odpovědět. Uvažuje o životě, smrti, o plynutí času i o podstatě samotné existence člověka. Jostein Gaarder předává skrz myšlenky Jana Olava citát "Žijeme jen teď a tady. Tohle je naše chvíle." Uvažuje také nad tím, zda-li vůbec stojí za to žít krásný život s o to bolestnějším vědomím, že ho jednoho dne budeme muset opustit. 

Nedávno jsem viděla i film se stejnojmenným názvem, který se mi ale vůbec nelíbil. Nejenže jsem si hlavní postavy představovala úplně jinak, že jsou do děje zakomponovány v knize nezmíněné postavy či místa, že i samotné povahy a vystupování hrdinů je odlišné než v papírovém příběhu. Nemůžu vám říct, abyste se na film nedívali, ale doporučila bych vám, abyste si místo toho spíš přečetli knížku, která za přečtení stojí! 

Mé hodnocení: ★ ★ ★ ★ ☆ 

KNIHY V MÝCH MYŠLENKÁCH: 
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? 
Nejprve jsem si ji chtěla přečíst z důvodu zalíbení úryvků, ale sáhla jsem po ní až ve chvíli, kdy jsem ji měla napsanou v zadání knihovnické soutěže. 

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). 
Poslední rozhovor. 

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). 
Život. 

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. 
Být okouzlující Veronikou, která potká svého prince z dětství a prožije s ním nejkrásnější léta svého života. Jo, to by se mi mohlo líbit, ale ne. Ačkoliv je tento příběh opravdu krásný, s nikým bych se neztotožnila a být nějakou postavou je pro mě nepředstavitelné. 

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum. 
Jako pozitivum pokládám, jak už jsem zmiňovala, autorovy tvůrčí schopnosti a také jeho otázky. Zkuste se nad nimi zamyslet - jak byste odpověděli? :) 

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. 
Negativem, avšak ne nijak velkým a vlastně pochopitelným, byla Georgova nevrlost a nevlídnost vůči rodině. Ačkoliv plně chápu jeho chování, měla jsem chuť ho praštit, když v těžké chvíli své matce ještě přidával důvody k slzám. 

Kariol

Komentáře