Třeboňské výletování

Prvních sedm prázdninových dnů se společně s teplými letními paprsky slunce schovalo do hlubin nekonečného vesmíru vzpomínek a já jsem si konečně dokázala v hlavě přebrat neposedné myšlenky od kouzelných vzpomínek na již uplynulý týden plný nových a nezapomenutelných zážitků. 

Vlastně bych měla začít nedělí a ne pondělkem, ačkoliv v ten den jsme teprve vyrazili objevovat kouzla neporušené přírody na Třeboňsku. 

Kvůli zbytečnému, byť u mé maličkosti obvyklému stresování z příprav na výletování v dalekém kraji jsem odřekla návštěvu Filmového festivalu v Karlových Varech. Vymluvila jsem se na potřebu dokonale se připravit na všechno možné, co mě v lesích poblíž Chlumu u Třeboně může potkat, ale stejně jsem polovinu dne strávila bloumáním v houpacím křesle. Večer jsem narychlo do cestovní tašky naházela oblečení, krém na opalování, repelent (který se mi při procházkách po kouzelných cestičkách tamějšího lesa stal nejlepším přítelem) a spoustu dalších věcí. 

V pondělí ráno jsem ještě dobalovala poslední (ne)zbytečnosti. Stres padl i na mamku, která mi málem dala na krk obojek se jménem. Nasnídala jsem se, rozloučila s rodinkou a pak před devátou počkala před domem na spolužačku a jejího tátu (kterého moje mamka už asi pět let učí angličtinu) a vyrazili jsme. Venku bylo krásně, v autě naopak velké dusno, které nezmírnila ani naplno puštěná klimatizace. 


Tříhodinová cesta utekla docela rychle a my jsme v poledne dojeli do penzionu Medenice, který se nachází uprostřed lesa, asi dva kilometry od Chlumu u Třeboně. K obědu jsem si ve zdejší restauraci dala jen šopský salát a vodu, vůbec jsem neměla hlad. Odpoledne jsme se rozhodli prozkoumat na kolech (která jsme si vzali s sebou) okolní prostředí a tak jsme vyrazili asi na třiceti kilometrovou cyklo-tůru kolem třeboňských rybníků, rakouských hranic a malých lesních vesniček. Jelikož je území, kde jsme jezdili, bývalé pohraniční pásmo, o cyklostezky a jiné cesty není v lesích nouze. Takže jsme udělali pěkný okružní výlet a ještě jsem stihla pořídit něco přes sedmdesát fotek z kouzelné místní přírody. V úterý jsme dopoledne vyrazili se spolužačkou na nafukovacím člunu na nejbližší ryblík Medenici, kde jsme bez jediného převrhnutí (což je opravdu zázrak) vydržely klábosit dvě a půl hodiny. Po obědě nás parné odpoledne přinutilo vyrazit hledat pískovnu vhodnou ke koupání. Bohužel jsme u jedné s akvamarínově čistou vodou vjeli do cesty komárům, což odnesly především moje končetiny, doslova. 


Ve středu jsme byli chytřejší a komárům jsme se pokusili vyhnout - úspěšně jsme objevili pískem pokrytý svah s parádním přístupem k vodě. Dopoledne jsme strávili čvachtáním v osvěžující vodě, ale při cestě do nejbližší hospody na oběd se spustil pořádný déšť a z koupání zbyly jen mokré plavky. Na hodinku pršet přestalo a my to využili k rychlému návratu do penzionu - což se později ukázalo jako opravdu moudré rozhodnutí, neboť o chvíli později se liják vrátil a s ním i kroupy a silný vítr. Večer jsme v náhlém přívalu nudy vyzkoušeli místní kurt na hraní badmintonu - jenže stále ještě fičelo a tak z toho sešlo. 


Čtvrtek nás svou ranní zamračenou oblohou donutil vyjet na výlet do Třeboně autem. I tak to byl krásný zážitek. Zaujalo mě Masarykovo náměstí ve Třeboni plné zajímavých domů a podloubí. To se ale nedá moc říct o Schwarzenberské hrobce, která se mi moc nelíbila. Naopak se mi dobře fotil rybník Svět a také zámecká zahrada a parky kolem, které jen zářily zeleným životem. Odpoledne jsme si dopřáli bylinnou koupel v Lázních Aurora a také hodinku v lázeňském aquaparku. V místní restauraci jsem také poprvé ochutnala brokolici a vlastně ani nechápu, proč jsem k ní měla celý život takový odpor, když je vlastně dobrá. Možná je to tím, že mi ji naservírovali dušenou. Ještě jsem pak koupila rodině a příbuzným nějaká levandulová mýdla a lázeňské oplatky a jelo se zpátky do penzionu. 


V pátek ráno přijel můj táta. Společně jsme na kolech vyrazili na vzdálené pískovny Halámky, kde jsme se po dvacetikilometrové cestě osvěžili. S Kačkou jsme na člunu prozkoumaly zdejší vodu a pak se trochu s obtížemi vrátily zpátky ke břehu. Zatímco tátové jeli pro něco k jídlu na nedalekou benzínku, vyfotila jsem si dvě ještěrky a mravence. 

Cestou do Medenice jsem zkusila splnit alespoň jedno ze svých prázdninových předsevzetí, totiž, že co nejdřív udělám foto-herbář do školy. Takže jsem pořád stavila a fotila květiny, které doma rozhodně nemáme. 


Večer jsme vyrazili na mejdan do několik kilometrů vzdáleného penzionu, kde měl táta kamarády, kteří nás pozvali. Kačka se trochu přiopila čtyřmi lahvemi Frisca a celý večer se motala a chechtala, až jsem si myslela, že se uchechtám k smrti spolu s ní. 


Inu a v sobotu se jelo domů. Byl to krásný týden a nelituji, že jsem jela - byť se mi z počátku vůbec nechtělo. 

Kariol

Komentáře