Utopená ve vzpomínkách

Slunce se kolébá v peřinách snění, 
chci také usnout v červáncích. 
Chci se utopit v zapomnění, 
chci odejít od pocitů zlých. 

Vzpomínky mne stahují dolů, 
berou mi dech, štěstí a sílu. 
Vidím nás naposledy spolu, 
ztrácím poslední naději, víru. 

Dívám se na tvůj pohled v očích, 
naposled říkáš lásky vyznání. 
Tiskneš mé ruce do těch tvých, 
jsme jen my a naše šeptání... 

Poslední úder tvého srdce, 
poslední bolestivé vzdechnutí. 
Nespatřím tě už nikdy více, 
nedočkám se tvého obejmutí. 

Ve vzpomínkách utopená, 
bez energie do života. 
Do svého trápení uzavřená. 
Tak chutná má nicota... 

Jsem nikdo a zůstanu nikým, 
nikdy nenajdu vnitřní klid. 
Bez tebe každou noc brečím. 
Nemám si snad život vzít? 

Budu se dál topit a o vylovení snít... 

Kariol

Komentáře