Životaření v bílé

Vlastně je to životaření namíchané z mnoha barev. Ale bílá a její odstíny přebývá v podobě hnusného, mokrého sněhu, navzdory tomu, že dnes je 1.dubna. A možná právě proto jsem nějak přebělená. Skoro ani nevím, jak vypadají květiny. Chtěla bych zase vidět kvetoucí sněženky. Inu, ty jsou taky bílé. Možná tulipány. Narcisky. Prostě potřebuji jaro jako sůl. Nebo spíš jako múzu, protože bez té bych se asi taky neobešla. Zkrátka a dobře, chci jaro - s prosíkem na kolenou, hlasitým dupnutím, umanutými slzami a psíma očima. 


Asi bych začala čtvrtkem. První den velikonočních prázdnin. Moje plány, jak se hezky naučím biologii a dějepis, byli v ten den ještě tak reálné... 
Jeli jsme k dědovi a babičce nazdobit velikonoční perníčky. Poprvé jsme s babičkou vyzkoušeli i jiné barvy kromě bílé, červenou a žlutou. Pokus se zdařil a perníčky hned byly hezčí. 
V sobotu jsme šly se sestrou Ančou k Oldovi (strejdovi) barvit vajíčka. Udělali jsme jich jen dvacet, protože jsme ani nepočítaly s velkou aktivitou koledníků. Hold už to není co za mého dětství, když ani čtyřicet vajec nestačilo. Ale alespoň se můžu těšit na výbornou vajíčkovou pomazánku, kterou dělá Olda. Mňamky! 
Kromě pěti základních barev (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá) jsme na vajíčka nalepili nějaké nálepky s velikonočními motivy. To bylo také poprvé a rozhodně se to vyplatilo - u spousty vajíček jsme zakryli praskliny. 
Také jsme u Oldíka obědvali. Poprvé jsem ochutnala krůtí maso, usmažené jako přírodní řízek. Oldova bramborová kaše, ručně ušťouchaná, se nedá nahradit snad ničím a výborná boule bez přidaného rumu (Olda by si tam nejraději nalil celou láhev ) ... mhmm, tak dobře jsem se nenajedla už dlouho. 
V neděli jsme konečně jeli na nákupy. Ještě pořád jsem v kasičce měla většinu peněz, které jsem dostala pod stromeček a rozhodla jsem se je utratit. Ančina kamarádka, která je v nakupování expertka, mi poradila C&A, že prý tam mají slevy. 
Inu, vydaly jsme se s mamkou a sestrou na Kladno do již zmíněného obchodu. Původně jsem si chtěla koupit nádherné tyrkysové kalhoty, ale máma mi je neschválila. Respektive jí to bylo jedno, ale věděla jsem, že kdybych si je koupila, celé odpoledne by bylo zkažené. A tak jsem si vystačila s pohodlnými bílými kalhotami (bílé jsem taky potřebovala, kromě černých se skvěle uplatní při slaďování oblečení) a bílým tričkem s nějakým černým tygrem, vlastně jen s tygří hlavou. 
Druhou zastávkou byl obchod s obuví Deichmann. Tam jsem se ohlížela po nějakých jarních dámských botkách. Kozačky už jsou trochu moc teplé a v prestižích se mi nějak chodit nechce. No jo, jsem poslední dobou strašně náročná. Nakonec jsem za pět stovek pořídila pěkné šněrovací botky na podpatku. Jo, vážně - heh, já a podpatky, to by asi každému přišlo jako vtip. Ale řekla jsem si, že bych se na tom měla naučit chodit, přece nebudu celoživotně používat botasky. Jsem dáma.
Nakonec jsme se podívaly do DM. Zatímco mamka nakupovala všelijaké šampóny, plíny a já nevím co, já si z obchodu odnesla bílý a průhledný lak na nehty a balzám na rty. Inu, pečovat bych o sebe měla a s tou popraskanou pusou se něco dělat musí. 
Večer jsem udělala ještě jednu pro mě netypickou věc. Vyfoukala jsem si hlavu. Proč je to netypické? Inu, nesmějte se, ale já si prostě nechci ničit vlasy barvením, fénováním nebo žehlením. Jo, jsem možná trochu nemoderní, že pořád čekám, až mi hlava uschne sama, ale výsledek, totiž zdravé a relativně pěkné vlasy, za to stojí. Ale včera jsem si jí prostě musela vyfoukat, protože jsme šli k babičce (druhé) na večeři a kvůli nákupům jsme to jaksi nestíhali. 
Ani dnešek nebyl nějak barevný, spíš bílý. Ráno jsem se probudila, za oknem sněžilo, na zemi se válel sněhový koberec. Brrr. 
Kolem osmé jsem s Bertíkem šla k Oldovi, abych mu pomohla s koledníky. Trochu naivní myšlenka, ale vajíček nám z těch dvaceti zbylo jen devět. Moc kluků nepřišlo, všichni se hrnuli především za Ančou (to je jejich veliká oblíbenkyně, krásná Ančí) k nám domů. Inu, vyšupal mě jen strejda a dva místní tátové, kteří doprovázeli děti. Takže lze předpokládat, že zase uschnu. Fůůů. 
Když nikdo moc nechodil, luštili jsme s Oldou sudoku, koukali na Hop a je tu lidoop a na pár minut jsem navštívila svou starou, asi devadesátiletou tetu Máňu. Inu, vlastně ani nevím, jestli je to teta. Každopádně byla sestrou manžela mé prababičky, po které mám mimochodem jméno. 


Tak, to je asi vše, co jsem měla na srdci. Asi se to dá považovat za jeden z mnoha kydů, ale co čekat od této rubriky. Nějaké kvalitní počtení tu asi nebude ani časem. 
Možná jen dodat, že mám nový vzhled. Tedy, ehm, toho jste si asi všimli. Našla jsem ho u Freezy a strašně se mi líbil. Nejsem tedy moc příznivcem takovéhle růžové/fialové, ale zrovna na tomhle vzhledu se mi to líbí. 

PS: Proč tedy bílá? Bílý sníh, bílé kalhoty, bílé tričko, bílé laky, bílá poleva a vybíleno v mozku. Takže ahojda, já se pádím naučit se alespoň tu biologii.

Kariol

Komentáře