neděle 13. října 2019

Přesazovat kaktus může být pichlavé

A přesazovat sebe samu může být ještě pichlavější a životu nebezpečnější. Ale zase je to zdravé pro osobní růst, prý.

Pořád se nemůžu rozhodnout, jak se vlastně cítím. Jsem jako podzim. Hnusná, chladná a nepříjemná, nejistá a zamračená, ale občas se rozjasním a vesele zářím všemi možnými barvami. Haha - a teď vážně. Mám za sebou Einführungswoche, což obnášelo vyzvednutí UniCard, imatrikulaci a úvodní přednášku pro právníky a den s dvaceti dalšími prváky, oběd v menze a návštěvu knihovny a knihkupectví. Taky se tu na návštěvu zastavila rodina, Modrému se splnil počítačový sen a rozbil se mi objektiv. Směs fotek se táhne od začátku září až do dnešního odpoledne, nějaký ten fotočlánek plný všeho možného už byl potřeba. Kdo ví, jak to s focením a volným časem bude teď (a s hezkým počasím, žejo).


Bertík
Betty poslední den ve školce
Setkání s B. a V., cukrárna a burger (ano, v tomhle pořadí)
bowling s rodinou
fotila Alžběta, já alá křehká kulička :D
tyhle fotky máme od roku 2016!
Betty poprvé ve škole
tuhle kočku jsme vyhráli na maturitním plese v tombole, ale nejsme úplně na takovéhle věci, tak jsme ji dali babičce.
Kousek Prahy s Maruškou
FJFI ČVUT
PF UK, první vysoká, na kterou jsem se zapsala, ale nenastoupila jsem na ni (no vidíte, měla bych se odhlásit, než mě vyhodí a budu se cítit hloupě)
Tohle už je v Lipsku - působivá zeď připomínající Friedliche Revolution
Medvídek od babičky a první problémy se zaostřováním
dvě nové knížky, ehm O:)
V REWE si můžete nabrat salát, tak jsem to jednou udělala a docela jsem si to oblíbila. ^^
Naše první společná snídaně v novém bytě, onoho víkendu ještě bez internetu 
ulice Pod jedlí, ale široko daleko žádná jedle
Pouliční umění?
řeka Mulde
naše rozbitá žárovka 
když už se mi jednou to volské voko nerozprdlo celé na pánvičce, tak jsem ho musela zvěčnit
snad jediný přechod ve městě :D (jinak tu jsou místa pro přecházení)
výstava na hlavním nádraží v Lipsku připomínající Friedliche Revolution, která 9.10.1989 začala právě tady
byli jsme se s Modrým podívat na Lichtfestu
a ukázala jsem mu kousky univerzity, kam jsme se zrovna mohli v osm večer dostat
univerzitní garáž na kola
kostel sv. Mikuláše
hravý déšť a pamětní pochod
přijela návštěva ^^
"ježiš, ty vlasy zezadu se mi nelíbí"
"cože?!"
skoro diamantoví prarodiče ^^
uvědomila jsem si, že posledně jsem na fotkách taky měla tuhle halenku, ale tak co, náhoda je blbec
můj normální výraz
můj slušivější výraz
kolo pro dva, to chceš!
na závěr pár fotek z telefonu - tohle tedy fotil táta. Naše nová (a hlavně funkční) pračka, hurá!
náš úžasně všestranný gauč
tohle jsou fotky z mého telefonu, trochu se vracíme v čase - tohle je konec srpna, můj první letní příjezd do Česka a mlsný oběd u prarodičů
fotka s Borečkem
otravně mazlivá kočka 
spolubydlící v Lipsku se se mnou na rozloučení podělil o dort 
Ikea a stěhování :D
život na rozcestí
kamarádky
prostě obchod na hlavní třídě, který má ve výloze staré dveře
Einführungstag na Universität Leipzig
déšť a my, obrýlení
sladký brunch
už mám i učebnice 
byla jsem se účastnit nějakého výzkumného jazykového testu pro zahraniční studenty... ze začátku jsem vypadala nadějně. Ale pak už jsem se nedostala ani na 70 %.
pomník obětem první světové války
smějící se modrá dvojka ^^
pár selfíček se sestrou na závěr, bavte se :D
dobře, na úplný závěr dnešní oběd a nostalgické Gravity Falls
Jak vnímáte podzim? A jak sami sebe? Víte, co chcete, víte, jak toho dosáhnout? Už jste někdy přesazovali kaktusy (nebo nějaké jiné rostliny, ale předpokládám, že kaktusy jsou nejhorší, protože prostě píchají)? Jíte čočku? A vajíčka na různé způsoby? (já osobně jen nemám ráda taková ta, kde žloutek moc teče) Jak často by měl člověk vídat rodinu a přátele? Měří se cesta, kterou v životě ujdete, na kilometry? Máte ve městě, kde žijete, řeku? A les? A historické centrum? Pamatujete si na svůj první školní den? (na základce, střední, vysoké, whatever, klidně i první pracovní den) Nenapadá mě, na co se zeptat dál, tak mi třeba napište, kde jste naposledy byli na výletě, kam se chystáte příště a vůbec, jaké máte plány na zbytek měsíce/na podzim? 

12 komentářů:

  1. Moje asi nejboblíenější fotka je ta děštivá :DDD Je dokonale výstižná ;) neb déšť a brýle, to je kombinace sama pro sebe.
    Docela mě zaujala i fotka náhodných pichlavých objektů na trávníku nad FJFI ČVUT.Kde se toto místo v Praze nachází? Nebo spíš, co to má představovat? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta deštivá? Těch je tu hodně, ale vzhledem ke smajlíkům myslím, že myslíš tu s brýlemi. :D
      Myslím, že to má co dělat s Palachem, ale popravdě vůbec netuším. Možná by Maruška věděla víc. (Nebo bych nemusela být líná googlovat, že.)

      Vymazat
  2. Mám moc ráda tvoje fotočlánky! A naši společnou zelenou halenku, nebo co to vlastně je, i když ji už mám spíš jako artefakt všech těch společných let, cest a toho šíleného videa o Destrukčních denících, než jako funkční kousek šatníku. Vždycky, když si ji vezmu na sebe, vidím v ní spíš tebe než sebe, což není špatný, jen je to strašně divnej pocit. Přitom má naprosto boží barvu, nevím jak ty, ale já mám tmavě zelenou fakt ráda.
    Podzim mám letos z neznámého důvodu radši než kdy předtím. I když, možná je to proto, že na něj už od jara netrpělivě čekám. Nebo že už konečně nemusím lézt do sprchy dvakrát denně, jako v létě. Nebo že mi konečně narostly vlasy do přijatelné délky a já si s každým pohledem do zrcadla neříkám "hele, debil!". Kaktus jsem ještě nepřesazovala, ale možná budu muset, Cesare Borgia se začíná nějak nebezpečně rozrůstat. Čočku mám moc ráda, vážně, a vajíčka taky, je hodně věcí, které nejím, ale tady ses zrovna trefila do věcí, které jím celkem často. A teda ta mírně tekoucí vajíčka mám taky ráda, nicméně chápu, proč je někteří nemusí. Jak často by měl člověk vídat své blízké? Já ti nevím. Když jsem loni jezdila domů jednou za dva měsíce, s mamkou jsem se spíš nevídala než vídala, ale taky jsem to zvládala, protože jsme si často volaly přes facebook, jednu dobu dokonce každý den. Kamarádů mám ve svém životě dost málo, mou základnu přátel vlastně tvoří 2 lidi, a ty jsem teď zrovna oba skoro měsíc neviděla a je mi to dost líto. Ale vím, že tam někde pořád jsou, když mám chuť jim poslat třeba fascinující morfematickou analýzu. Cesta, kterou v životě ujdu, se, řekla bych, vlastně ani měřit nemusí. Stačí se občas ohlédnout. Aspoň mně to tak zatím stačí.
    Lesů je u nás kupodivu dost, řeka jedna malá smradlavá, ale přece jen to řeka je, a historické centrum taky máme, jen je novější než historická centra jiných měst, a není turistické, normálně se v něm žije. Svůj první školní den si pamatuju, měla jsem červenobílé kostičkované šaty a šla se mnou babička a neměla jsem kornout jako ostatní děti, ale bylo mi to upřímně ukradený.
    Ten poslední výlet mě trochu zarazil, asi to je pořád ta cesta do Bratislavy. A v dohledné době se nikam nechystám, je to prostě škola-praxe-práce, ale ráda bych někam vyjela během svátků. Mé plány jsou tedy celkem nudné, ale víš co, já jsem takhle spokojená. Jsem ráda ve škole i v práci i doma a poprvé ve svém životě mám chuť zachovat status quo, což je téměř neuvěřitelné.
    Tak se měj hezky a foť (prosím, moc ráda si ty fotky pak prohlížím a jistě nejsem jediná).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář, ty od tebe mám ráda i proto, že se v nich vždycky něco dozvím a udělají mi radost! :) Já snad ani žádný jiný kus v šatníku nemám v téhle barvě, i proto je taková speciální. A ano, je fakt pěkná, asi jsem ji dřív nedovedla tak docenit jako teď. :)
      Krátké vlasy ti náhodou slušely, vůbec si nemyslím, že by to byla bláznivá věc! Já jdu ke kadeřnici příští týden a ještě jsem se nerozmyslela, jestli to budou jen konečky nebo půjdu třeba až po uši. :D :D
      Já myslím, že Liberec je celkem turisticky atraktivní město, už jen kvůli Ještědu. Ale chápu, jak to myslíš.
      U nás se tyhle kornouty vůbec nenosily, viděla jsem to poprvé až letos v létě v Lipsku, když šly děti do první třídy. Dost mě to překvapilo, tahle tradice, ale asi jsem ji úplně nepochopila. :D
      Držím palce, ať spokojenost vydrží co nejdéle! :)

      Momentálně mám zas spoustu fotek podzimu, tak třeba z toho někdy něco bude.

      Vymazat
  3. Máte tam krásnej podzim, u nás je teď krásně teplo a všude spousta barev. Užívám si to, protože vím, že tady na horách je to dost nevyzpytatelné a stačí den a všechno je jinak. Propána, jako dneska si pamatuju, když jsi psala o čerstvě narozeném miminku a ona je Betynka už školačka! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, nevyzpytatelné je to asi všude, tady je to taky tak. Měla bych si konečně pořídit pláštěnku. :D
      Jů, fakt si to pamatuješ? :) Já teda jen díky fotkám. :D

      Vymazat
  4. Předně musím říct, že tvoji cestu za studiem a bydlením v Německu sleduju a obdivuju skoro od začátku. Je to fascinující i inspirující, vidět, co člověk dokáže, když si vytyčí nějaký cíl a doopravdy si za ním jde. A ať už to dál dopadne jakkoli (pevně věřím, že dobře), i tohle bych už považovala za veliké vítězství.
    A tvoje fotky se mi vždycky líbily. Jsou na nich lidi a hezký domy i příroda a jsou takový přirozený a milý. :)
    Podzim mám moc ráda. Je takový útulný, barevný, líbí se mi, jak se po rozlítaném a energickém létě všechno, včetně mě, zpomaluje a večery se prodlužují a je zkrátka hezky. Líbí se mi i to sychravé deštivé počasí a mlhy, v tento čas. V únoru už potom tolik ne. :D Jak vnímám sebe sama není tak jednoznačné jako moje vnímání podzimu, ale postupem času se můj vztah k sobě samé tomu vztahu k podzimu přibližuje, což je fajn. Myslím, že vím, co chci, ale je to dost nejednoznačný, a jak k tomu dojdu nemám už vůbec ponětí, ale nějak se snažím na to přijít. A jak už jsem řekla, tyhle články mi v tom poskytují určitou motivaci.
    Kaktusy jsem jistě přesazovala, nevybavuju si ale, jestli nějak moc píchaly nebo ne. Čočku jím (zrovna jsem jí měla na oběd), vajíčka moc nee. To, jak často je dobré vídat rodinu a kamarády, je asi hodně individuální. U mně to taky dost záleží na aktuální náladě; někdy bych s nimi byla nejradši celý den a jindy mám chuť se schovat a předstírat, že neexistuju, a nikoho nechci vidět. Svoje kamarády i rodinu mám možnost vídat často, za což jsem vděčná.
    Cesta životem se myslím měří nějakou zvláštní jednotkou, něčím mezi časem a vzdáleností. Město, kde žiju, je malinká vesnice. Řeka tu není, zato lesů kolem dokola kilometry, a historická je tu jen budova školy, kde teď sídlí obecní úřad a hospůdka, a kaplička. :D První školní den si pamatuju, první třídu, střední školu, i ten první den v práci jo. Jsou to takové mlhavé, trochu úzkostné vzpomínky.
    Naposledy na výletě jsem byla vlakem ve Furth im Waldu, s kamarádem, co pracuje jako průvodčí, a potom vlastně ještě v Praze v Ikee s kamarádkami. Dál se chystám na víkend do Pardubic, na halloweenskou oslavu, a do konce roku mám naplánováno ještě několik podobných výletů a návštěv. Hlavně si chci zbytek podzimu a advent a svátky co nejlíp a v klidu užít.
    Přeju krásný zbytek podzimu i tobě a budu se těšit na další čtení nebo fotky. :)
    PS: Gravity Falls je moje ohromná srdcovka. Jednou jsem dokonce cosplayovala Mabel. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za milý komentář! :) Je pro mě neuvěřitelné, že bych zrovna já mohla být pro někoho inspirací, ale o to víc mě těší, když se ke mně takováhle zpětná vazba dostane.
      Výlety do Ikey mám ráda, tam si dá člověk vždycky masové kuličky s brusinkami. :D
      Mabel je nejlepší. Pořád jsem nerozklíčovala, jestli jde o seriál pro děti nebo dospělé nebo všechny, protože je tam strašně moc narážek na všechno možné a prostě je to boží. Dokonce je to propojené s jinými seriály, třeba s Rickem a Mortym nebo s Akty X. :D

      Vymazat
  5. Super fotky a hned ta první věta o přesazování kaktusu a sebe samotné mě pobavila :)

    OdpovědětVymazat
  6. Z těch fotek sálá tak pozitivní energie <3 Hnedka mám ještě lepší náladu:)) Měj se krásně <33

    OdpovědětVymazat