středa 24. července 2019

Návštěvy a úsměvy

Fíha, červenec je skoro za námi. A já ho v podstatě celý strávila mimo domov. Je to nejdelší doba, po kterou pobývám mimo domov a mimo Českou republiku, ale přesto to nevnímám nijak slzavě. Tedy, prvních pár dní bylo trochu špatných, protože jsem měla pocit, že to nezvládnu a celé léto bude v háji a tak. I teď mám takové pocity, ale nejsem tak negativní. Asi i proto, že když nemůže Mohamed k hoře, přichází hora k Mohamedovi. A tak sice nemám příležitost vrátit se na víkend domů a setkat se s rodinou, ale rodina si za mnou může udělat příjemný výlet. A tak tomu bylo tuhle neděli. 

pátek 19. července 2019

Bubny podzimu

Bylo nebylo, kdysi dávno v roce 2015 mě Diana Gabaldon uchvátila knihou Cizinka. Od té doby se stalo mnohé, jak v mém životě, tak v životech Claire, Jamieho a dalších hrdinů rozsáhlé série o ženě, která prošla magickými kameny do minulosti. Tududududum, bubny opravdu znějí. A co jiného znamená podzim, než hezké období, které však slibuje konec, tmu, bláto a zimu? Mé pocity ohledně čtvrtého dílu a čtvrté série seriálu jsou rozpolcené - a stejně takový možná bude i tento článek. 

čtvrtek 11. července 2019

Básničky z Mekáče

Tak nějak jsem nabyla dojmu, že mé články moc nikoho nezajímají. Nevím, jestli jsem si představovala, že mé životní dobrodružství bude někdo napjatě sledovat, nebo jestli jsem doufala, že to bude dobrodružnější, než to nakonec je, nicméně cítím lehkou skepsi. Znáte to - doufáte, že si vaše fotky prohlédne rodina, že se vám třeba někdo ozve, řekne, jak se mu daří a tak. Ale všichni asi mají svých starostí dost. Já mám teď po psychické stránce děsivé volno - už jsem se naučila mekat, jak se sluší a patří na obsluhu za pokladnou, a tak mám docela dost času na myšlenky. A aby z toho něco bylo, píšu na zbytky účtenkového papíru nesmyslné verše. A i když si je nejspíš zase prohlédne deset lidí, aspoň těm budu vděčná, když mi té pozornosti trochu dopřejí. :)

úterý 9. července 2019

Párty s čajem a tyrkysové Drážďany

Mám za sebou tři směny v Mekáči a jsem úplně mrtvá - naštěstí už jsem se s tím nějak smířila a těch následujících mnoho desítek hodin, které tam ještě vystojím, mě neděsí tolik jako na začátku. Ale o tom ještě psát nechci - i když vím, že na takový článek jste asi zvědavi nejvíc. Ráda bych napsala o dvou pěkných věcech, které se od posledního článku udály. Obě byly svým způsobem jedinečné a obě se staly v rozmezí čtyřiadvaceti hodin. 

pátek 5. července 2019

O (ne)příjemnostech prvních dní

Původně jsem chtěla psát jednou týdně, jenže pak se hned při mém druhém dni tady v Lipsku dělo milion věcí, o které jsem se chtěla podělit. Takže jsem se rozhodla psát prostě tehdy, když bude co. Tenhle článek bych ráda dokončila ještě předtím, než nastoupím na svou první směnu u Mekáče, protože to by mohlo mé vnímání světa dost narušit. Tak tedy, od úterka do čtvrtka aneb tři velice různorodé dny. 

pondělí 1. července 2019

Jak jsem se přestěhovala do Lipska

Když jsem začala přemýšlet o studiu v Německu, jako první mě napadly Drážďany, protože jsou od Ústí nad Labem blíž než Praha. Pak jsem se nechala poblouznit snem o Berlíně, který mi při několika návštěvách učaroval. A nakonec to dopadlo tak, že jsem se přestěhovala do Lipska. 
všechny fotky zvětšíte kliknutím na ně :)