Deutsch-tschechisches Jugendforum počtvrté... naposledy?

Zatímco v předchozích letech jsem o plenárních setkáních Fóra mládeže psala vždy bezprostředně po příjezdu domů z akce, tentokrát jsem si dala trochu odstup (pár dní dělá hodně v tomto bláznivém čase). Během prvního dubnového víkendu se uskutečnilo čtvrté a zároveň poslední setkání desátého funkčního období Česko-německého fóra mládeže. Sešli jsme se v Praze, klíčová zde byla páteční závěrečná prezentace na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo na Malé Straně a pro mě byli opět nesmírně důležití lidé, s nimiž jsem se setkala a kteří mi zase o něco rozšířili obzory a podpořili mě ve vzletu.
Poslední společná fotka

Čtvrtek 4.4.2019
Ve škole jsem si napsala svou poslední písemku z matiky (doufejme, že s dostatečným výsledkem) a z chemie a pak jsem frčela do Prahy. Bylo krásně a já měla tři hodiny čas, tak jsem se šla z Veleslavína projít na náměstí Republiky, kde jsem si koupila v Green Factory salát. Pak jsem se svezla tramvají do Strašnic, kde jsme měli být následujících pár dní ubytováni.

Bylo skvělé všechny zase vidět - s některými jsem si povídala víc, s některými méně, jak tomu tak bývá. Čtvrtek se nesl tak trochu v duchu nervozity před závěrečnou prezentací, vymýšleli jsme, co vlastně řekneme a jak budeme náš projekt prezentovat. Paradoxně jsem moc nervózní nebyla - protože jsem se rozhodla nechat to na poslední chvíli a nestresovat se s tím zbytečně. Prozíravé. Takže jsme já, Felix, Kathi a Luci vesele plánovali, Anežka nám chyběla. Což znamenalo, že budu prezentovat sama. 
Demo verze kalendáře
Pátek 5.4.2019
Den D. V podstatě vrchol funkčního období Fóra mládeže. Čas zúčtování. Na velvyslanectví v Lobkovickém paláci na Malé Straně jsme strávili v podstatě celé odpoledne. Nejprve jsme si zašli na oběd, pak jsme se pustili do příprav. V našem případě to znamenalo rozvěsit po Gobelínovém sále kalendář, fotografie a citáty z rozhovorů. Program začínal někdy kolem druhé - překvapilo mě, kolik lidí se tu sešlo. Nejen rodinní příslušníci a lidé z okolí JuFa, ale i veřejnost, mladí, staří, zkrátka celý Kupolový sál byl zaplněný. Trochu mě mrzelo, že já v publiku nikoho nemám, ale nakonec mě u prezentace podpořili jiní členové fóra, za což jsem jim nesmírně vděčná. 

Prezentace se konala formou World Café - to znamená, že vždy paralelně běžely čtyři prezentace, dvě česky a dvě německy. Každý ze čtyř projektů byl prezentován jednou v němčině, jednou v češtině. Plus měli svůj vlastní prostor mluvčí a konala se takzvaná živá knihovna, kde probíhaly zajímavé diskuze na různá témata. Naštěstí jsem byla hned v prvním bloku, a tak jsem to měla rychle za sebou. Mluvila jsem možná moc rychle, respektive to, co jsem chtěla říct, že jsem řekla v prvních deseti minutách. Naštěstí se našlo dost odvážlivců, kteří mi položili otázky, a tak v místnosti nenastávalo nepříjemné ticho. Troufla bych si říct, že se náš projekt (tedy kalendář s rozhovory s lidmi, kteří mají zkušenost s migrací a s fotkami všednodenních předmětů, které si dotyční pojí se svou vlastí) líbil. A po skončení mi tlumočník Honza pochválil i to, jakým způsobem jsem to celé odprezentovala. Vážně mě překvapilo, jak plynule, spisovně a návazně jsem dokázala mluvit. To se mi u ústních projevů nestává... no, vlastně nikdy. Tak doufejme, že je to dobré znamení do budoucna. 
Já a morální podpora v podobě Luci a Honzy :D
Po skončení prezentací jsme ještě dostali certifikát, vyfotili se, užili si raut a povídali si. A večer se šlo na večeři. Zatímco k obědu jsem měla hovězí steak s pečenou kořenovou zeleninou a cizrnou, k večeři jsem si dopřála kuřecí steak s ananasem a hermelínem a k tomu šopský salát. No jo, labužnictví. Jednou za čas se to prý může, zvlášť když to nemusíte platit. Ostatní šli po večeři slavit do nějaké malostranské knajpy, já jsem se vydala na noční toulku Prahou a prošla se osm kilometrů do Strašnic. 

Sobota 6.4.2019
Evaluace - slovo dne. Dopoledne všichni dlouho spali. Celý den jsme byli venku v zahradě, povídali si, vyhodnocovali, probouzeli se, bavili se. Bylo krásně, i když odpoledne se trochu ochladilo. Nevěřila bych, že v centru Prahy může existovat zahrada, kde je takový klid a pohoda. Ale asi za to mohli i lidé, jimiž jsem byla obklopena. 

Večer byl nejveselejší a nejsmutnější zároveň. Připravovali jsme společně poslední večeři. Plněné papriky v masové i vegetariánské verzi, čočkový salát, hummus, pizzu, chlebíčky s vajíčkovou a tvarohovou pomazánkou, klobásky, saláty... všechno možné. Nakonec toho byly plné stoly. Ač jsem to neměla v úmyslu, po nějaké době jsem se přejedla. Zdravě, ale přece. Nicméně celý večer jsem vedla dost zásadní diskuzi s lidmi v mé blízkosti a po půlnoci jsem měla jasno, co musím v nadcházejících měsících udělat, jakou cestou bude správné se vydat. 
Ranní rozcvička v jedenáct. 
Neděle 7.4.2019
V průběhu dopoledne jsme uklízeli, dojídali zbytky zásob v lednici, loučili se. Bylo to smutné, ale ne tak, abych brečela. Možná proto, že věřím, že se s mnoha lidmi z fóra - s těmi, s nimiž jsem si nejvíc rozuměla, ale třeba i s dalšími - znovu setkám. Ať už v Německu nebo v Česku, v době brzké nebo v průběhu let. A to mě naplňuje optimismem. 

Konečně jsem se taky po delším odloučení sešla s Modrým. Šli jsme pěšky z Želivského přes Petřín až na Divokou Šárku. Procházeli jsme se, snili jsme, dali jsme si zmrzlinu a banány a byli rádi, že spolu můžeme trávit nějaký čas. A že i když si nejspíš na společné soužití budeme muset dalších pár let počkat, musíme se chopit všech příležitostí a nějak to zvládneme. Je hezké, když ve vás někdo věří. ♥

Fórum mládeže mi dalo strašně moc. Nejen že jsem si zlepšila němčinu a rozšířila obzory, ale poznala jsem nové lidi, nová místa, nové způsoby, jak žít, přemýšlet. Získala jsem odvahu a přehled o tom, jaké možnosti vlastně mám a že bych mohla zvládnout některé z nich využít. Spřátelila jsem se s obdivuhodnými lidmi, naučila se nahlížet na problémy z různých stran a také nepopírat sebe samu a nemuset se bát, že by mě za to, jaká jsem, někdo odsuzoval. 
Ještě nedělní Petřín, hlava v oblacích a nohy na zemi.
Tak trochu přemýšlím, že se do Fóra mládeže přihlásím i v příštím funkčním období. Pokud je vám 15-26, můžete to také udělat. Znalost němčiny pro to vůbec není nutná, důležité je zajímat se o svět kolem sebe a chtít tomu obětovat trochu času. Přikládám vám sem odkaz. ^^

Jak jste strávili první dubnový víkend vy? Dělá vám problém řečnit před publikem? Co vás v životě nezapomenutelně obohatilo? Jaké máte plány do budoucna? A máte problém s rozhodováním se, kudy se vydat? 

Mějte se krásně a doufejte spolu se mnou, že témata na slohu budou letos co nejlepší. 

Komentáře

  1. Plněné papriky ve vegetariánské verzi? To zní opravdu zajímavě, co se do toho dává, smím-li se ptát? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, podusili jsme fazole s rajčatovým protlakem a trochou hořčice, dali tam rýži a tuhle směsku jsme dali do na půlky rozkrojených paprik. To jsme posypali sýrem, šoupli do trouby a hotovo. Masová verze byla obdobná, akorát místo fazolí tam bylo mleté maso a té rýže tam taky nebylo tolik. A sýr jsme na to nedávali, protože nám nezbyl. :D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky