neděle 10. března 2019

Nemalé radosti #35

Mám sice v plánu několik knižních článků (ty mám v plánu vždycky, protože těch knížek, o nichž by stálo za to napsat, je hodně, ale prostě se mi nedaří, pokaždé, když mám čas a chuť, psát zrovna o nich), nicméně dneska je takový ideální den pro sedmero radostí. Berte to odpočinkově, koneckonců v neděli není na stres místo. :) 

1) 
V únoru jsem šla na svůj první pokus SCIO testů (obecné studijní předpoklady a základy společenských věd). Dopadlo to lépe, než jsem čekala, vzhledem k tomu, že jsem se tak nějak nestihla podívat na žádné materiály k tomu, ale samozřejmě to nebyl výsledek, který by mi stačil k přijetí na vysokou. Takže jsem se přihlásila ještě jednou. Tentokrát jsem si pročítala poznámky, které jsem převzala z internetových SCIO materiálů, zkoušela si analytické úlohy, abych trochu pochopila jejich princip a ujasnila si, co se vyplatí počítat a co mám radši nechat bez odpovědi. Výsledek samozřejmě ještě neznám, ale porovnávala jsem si počet správných a špatných odpovědí s tím minulým pokusem a je to o něco lepší. Tak budu doufat. Především mám ale radost, že to mám konečně za sebou, celé jarní prázdniny (a pár týdnů před nimi) jsem se s tím stresovala a ačkoliv mě všichni podporovali a říkali, že to zvládnu, měla jsem pocit beznaděje. Ne nějaký hluboký, ale byl tam, kdykoliv jsem se nad svou budoucností zamyslela. 

2) 
V únoru jsem docela polevila ve svých předsevzetích ohledně stravování. Ne, že bych toho litovala, zjistila jsem, že ananas na pizzu skutečně patří, že listové těsto zapečené s čedarem a šunkou je jedna z nejlepších slaných věcí na světě a že pudinkové řezy čas od času prostě potřebuji. Ale chtělo to zase se trochu vzchopit. A to se mi už pár týdnů daří. Přestala jsem sladit čaj (myslela jsem, že to nikdy nedokážu, ale najednou to jde). Pořídila jsem si k Modrému kuchyňskou váhu, abych měla vyváženou stravu (ne jen kvůli tomu, abych si nenandavala moc, ale také abych si nenandavala příliš málo, i k tomu mám sklony a samozřejmě to nevnímám pozitivně) i tam, ne jen doma, byť doma se mi daří o něco lépe, protože u nás nikdo nekomentuje, když si nedám dvě teplá jídla denně. Ze všech takových drobných úspěchů mám radost. Z každého dne, který se mi povede "odjíst" tak, jak jsem si to usmyslela. Z každého dobrého, barevného, šťavnatého a výživného jídla, na které se můžu spořádaně vrhnout.
Míša dort a svíčky, které nechtěly držet.
 3) 
Modrý měl narozeniny. Už potřetí jsem mu věnovala míša dort a k obědu jsme si dali řízky s kaší a Cappy Pulpy. Předtím jsme se šli projít na kopec, trochu jsme si to prodloužili. Hledali jsme totiž sněženky. Modrý sice moc nevěřil, že nějaké najdeme, ale nakonec to byl on, kdo je uviděl první a upozornil mě na ně. Zhlédli jsme první čtyři díly Hvězdné brány, Modrého nostalgie "z mládí" a na chvíli trochu vydechli.


4) 
Sice jsem nedostala růži ani k narozeninám (mrzlo, takže bych ji musela vláčet pět kilometrů zimou), ani k Valentýnu, ani k MDŽ (tyhle svátky úplně neslavíme), ale jednu jsem po nějaké době přeci jen obdržela. A sice na konci února, na začátku všeho nového. Toho nejzářivějšího jara, jaké jsem když zažila. Bylo krásně a bylo to krásné. A je dobře, že je tahle růže červená, protože se bude vyjímat mezi těmi ostatními nasušenými (které sice měly také různé barvy, ale teď jsou takové okrově vybledlé) a bude mi připomínat, jak symbolická je. 

5) 
Čtu hodně, to jo, ale v posledním týdnu jsem četla především ony materiály týkající se práv, psychologie a dalších společenskovědních záležitostí. Přesto mi literatura (řekněme ta beletristická) dělá radost a musím ji zmínit. Přečetla jsem Vegetariánku, zajímavou knihu, která u mě přistála přesně v ten správný okamžik. Dočetla jsem Bratry Karamazovy, dokonalý exemplář ruského realismu. Užila jsem si Harryho Pottera a vězně z Azkabanu v němčině a pustila jsem se do poslechu Bouře mečů (sérii Píseň ledu a ohně poslouchám, protože s těmi tlustými knihami by se mi nechtělo moc cestovat). 
Šťastná kniha, jablečný štrůdl, salát co lednice dala a mamčiny emdéžetské tulipány - dobrou chuť
6) 
Vždycky jsem chtěla začít běhat a vždycky jsem se toho bála. Kdysi jsem to několikrát zkoušela, ale asi jsem nebyla překvapená. Při běhu s mamkou jsem v lese zakopla a dodnes mám na holeni jizvu. Při běhu s Modrým jsem se cítila mizerně a nakonec jsem se málem pozvracela. A hlavně jsem měla vždycky problém s funěním - zkrátka po chvíli jsem stejně přešla do kroku, protože běh jsem nedala. Ale v únoru mě mamka dvakrát vytáhla do fitka, nechtělo se jí tam samotné, a tam jsem si ověřila, že na běžeckém pásu zvládnu v pohodě pět kilometrů za třicet minut, aniž bych u toho vypustila duši. A tak jsem včera, v euforii z toho, že jsem ty testy možná až tak nezkazila, vyběhla. Bylo to skvělé, protože jsem pořád mohla, dál a dál. Dech byl pravidelný, nohy nebolely. Ale nepřeháněla jsem to. Dnes ráno jsem vyběhla zase, ptáci zpívaly, nepotkala jsem ani nohu, ani auto, a já si oddechla, že jsem se bála zbytečně. A mám radost, že si můžu zase dávat nějaké ty výzvy. 

Co děláte, když venku prší? V jakém slovním spojení je pro vás slovo "tlustý" pozitivní? Máte rádi symboly? Jaké všechny "svátky" nebo prostě takové ty slavící záležitosti během roku slavíte? Považujete železnici za bezpečnější než silnice?

Mějte se krásně a nezoufejte, sice je zamračeno, ale ono to jaro přijde! 

10 komentářů:

  1. Hezké radosti a hezké sněženky.:) Můj přelom zimy v jaro je letos podstatně temnější než kdy jindy - minulý víkend se ještě všechno zdálo skvělé, taky jsem si dělala naděje, jak začnu běhat (i když jsem venku nikdy 5 km neuběhla, bavilo mě to a nabíjelo energií), koupila jsem si nový počítač, na který jsem si sama našetřila, protože ten starý se už fyzicky rozpadal (taky mu bylo přes šest let), nadšeně jsem si napsala dvojjazyčnou verzi motivačního dopisu na erasmus, začala vyhledávat pracovní stáže v turistických centrech... No a v pondělí jsem onemocněla, a to dost hnusně. A o to hnusnější to je, když jsi sama na koleji, a nemáš s kým promluvit, natož aby ti někdo třeba přinesl čaj, když se sotva vyhrabeš z postele. Teď už jsem na tom líp, mám za sebou půlku antibiotik, ale bohužel mám ještě problémy s uchem, a ty musím vyřešit, než začnu normálně fungovat. Riziko ztráty jistého procenta sluchu mě trochu zneklidňuje, na druhou stranu, lidi dovedou žít s lecčím. Jen je třeba si na to zvyknout. Moje poslední dny byly teda hrozné, a jediná malá radost byla to, že jsem si tu našla ošetřujícího lékaře, což jsem nebyla schopná udělat, když jsem byla zdravá, a taky jsem konečně odevzdala tu přihlášku na erasmus, čímž jsem si nejspíš definitivně zpečetila osud. Ale je tu hezky a skoro teplo, a přežívám to tak nějak den po dni. Čtu si hezký knížky a poslouchám hezkou hudbu (tím jedním uchem, na který slyším).
    K tvým otázkám: Když venku prší, většinou čtu, kreslím, uklízím, spím, jím, asi takový ty běžný činnosti, ale rozhodně se nenudím. Pozitivní tlustý je určitě třeba tlustý střevo (protože to potřebujeme, že) nebo tlustá kniha nebo tlustý svetr, když je zima. Nebo tlustá čára, kterou uděláš za něčím nepříjemným. Co se týče symbolů, asi se nedá vyloženě říct, jestli je mám nebo nemám ráda. Občas se hodí, občas ne, a například symbolismus je jedním z mých oblíbených básnických směrů, jestli se to počítá. Svátky doma od jisté doby moc neslavíme - jen velice symbolicky, což se vlastně ještě dotýká tý předchozí otázky. Na narozeniny se obvykle jdeme někam najíst, a o našich minimalistických vánocích a vůbec žádných velikonocích nejspíš už víš. Holt jsme doma dvě, a obě dospělé, a nemáme moc motivaci dělat z toho nějaký velký haló. K porovnání silnic a železnic nemůžu říct nic, nemám dost zkušeností, každopádně na silnici se mi obvykle dělá špatně a ve vlaku ne.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky venku tolik neuběhla, ani nevím, jak bych to provedla, musela bych běžet pětkrát jedno kolečko, což by bylo hloupé v tom, že bych třeba několikrát potkala ty samé lidi. S výběrem notebooku, přihlášení k lékaři a na erasmus gratuluji, podobné věci mě taky čekají a třeba ten výběr notebooku mě docela děsí, protože tenhle mám od roku 2011 a je to prostě takový můj kamarád. :D
      Doufám, že se brzy uzdravíš a že i to ucho se zlepší. Vlastně jsem nikdy nepřemýšlela, jestli je horší být (částečně) hluchý nebo slepý, obojí ti asi dost změní život. Doufám, že to nebude nic vážného a že budeš moct brzy poslouchat hudbu naplno. :)
      Symbolismus mám taky ráda, byť nejsem schopna všechny symboly rozpoznávat. Takové mé malé předsevzetí je přečíst si jednou nějakou "příručku symbolů", abych si trošku rozšířila repertoár. Vím jen, že prsten je pouto a stůl je rodina. :D
      Díky za komentář a přeji ti, ať ti ten erasmus vyjde. Určitě to bude skvělý. ♥

      Vymazat
  2. Číst tvoje nemalé radosti zlepší náladu i mě, ačkoliv s nimi nemám primárně cokoliv společného. Ale prostě mám radost s tebou :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. * i mně (bože, to už je tragický, taková hrubka :DD)

      Vymazat
    2. Neboj, mně se stávají takovéhle překlepy neustále. Někdy je to fakt do nebe volající. :D Ale jsme jenom lidi. A já mám radost, že psát tyhle články má smysl. ^^

      Vymazat
  3. Když venku prší, zapálím si svíčku a udělám si víc světla. Momentálně u nás chumelí a vločky jsou velké jako chipsy :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že nejsou taky tak dobré, co? Nějaké sýrové nebo s příchutí pizzy, mmm. :D

      Vymazat
  4. Rada čítam články tohot typu, vždy mi zlepšia náladu :)

    OdpovědětVymazat
  5. Pozitivní je pro mě rozhodně spojení "tlustá kniha". Když to není kvalitní čtivo, vždycky se to dá použít jako zbraň! :D Pamatuju si jakou jsem měla depresi, když jsem začala chodit na jógu a cítila se jak na pláž vyvržený vorvaň, na konci kurzu jsem ze sebe ale měla obrovskou radost, hlavně protože jsem zvládla věci, které by mě na začátku ani nenapadly. Opravdu je důležité vytrvat a nevzdávat to ( i když já mám opravdu co říkat). A Harry Potter v němčině je vážně parádní záležitost, teda... pro mě ne, protože německy umím jen větu "Už chci jít domů" a "Prosím nestřílejte", ale určitě to musí být zajímavé číst takhle známou knihu v jiném jazyce a třeba to i jazykově trochu prozkoumat, jak ten překlad ovlivňuje originál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdepak ses naučila takové německé věty? :D
      Jógu bych chtěla vyzkoušet taky někdy, jen mám problém, že když ji cvičím sama, nedokážu se uvolnit, pořád předbíhám a jsem taková hrr. :D
      Díky za komentář a měj se pěkně. :)

      Vymazat