Devatenáct důvodů k radosti

Narodila jsem se v pondělí. Ten den přišlo prý na svět i šest štěňat jezevčíka, z nichž se všechna rozdala, a já tak jen vím, že všichni dostali barevnou mašličku. Ale o tom jsem psát nechtěla. I když barev bude asi dost i v tomto článku, což vám doufám nevadí. Ráda bych totiž (i sama pro sebe) sestavila seznam devatenácti důvodů, proč jsem ráda, že jsem se dneska probudila, a i když mě nečekají jen samé příjemné věci, těším se. 

1) 
Vždycky jsem si myslela, že zima je takové to nehostinné období, kdy jen sedíte doma a cpete se sušenkami. Ale letos se mi podařilo prosadit, abychom pořád měli doma nějaké ovoce a zeleninu. A když mám čas, připravuji si jídlo na den dopředu. Tak třeba dneska mě čeká kiwi, banán a červené pomeranče a římský salát s rajčaty, okurkou a paprikou. Takovéhle pestré svačinky mi zvednou náladu vždycky.

2)
Od té doby, co jsme se se sestrou nemohly přestat smát písničce Holomráz od skupiny Slza, vím, co tohle slovo znamená. Tak ho čas od času používám, a v poslední době se to docela hodilo. Je mrazivo, ale hezky, sníh občas napadne a za dva dny roztaje. Ráda se koukám ven a ráda tam i chodím, byť mám pokaždé studený nos a necítím prsty. Moc nefotím, ale všechno to hezké si pamatuji.

3)
Mám za sebou maturitní ples. Je to důvod k radosti, protože z něj sice budu mít moc hezké vzpomínky, ale zároveň už se s tím nemusím trápit a stresovat. Všechno dopadlo dobře, všichni byli spokojení, dokonce jsem i tančila s Modrým a osmělila se před publikem. Ale podruhé bych do toho nešla, koneckonců to už by to ztratilo ono kouzlo jedinečnosti.

4)
Jo, bylo vážně nezvyklé, když mi na plese všichni říkali, jak mi to sluší, jak mě ani nepoznali a tak. Bylo to nečekané a kdybych neměla tolik makeupu, asi bych se hodně červenala. Takhle jsem jen děkovala a culila se od ucha k uchu. Ale stejně mi největší radost udělalo, když mi Modrý potom řekl, že mě má nejradši právě takovou, jaká jsem, bez velkých očí a napudrovaných tváří. Koneckonců, já se tak mám taky ráda mnohem víc. 

5)
Mým novým heslem by mohlo být něco ve stylu "Srovnávej se jen sama se sebou". Našla jsem své fotky v plavkách v létě 2015 a v létě 2018 a rozhodla jsem se vyfotit se v oněch loňských plavkách jen tak pro zajímavost i teď. Šokovalo mě, jakou změnu jsem prodělala. Pořád nejsem dokonalá, jasně, ale cítím se skvěle, když si uvědomím, kolik jsem toho ušla a že mi ještě nohy neupadly.

6)
Jo, pořád nevím, kam přesně si podám přihlášku na vysokou. Mám už vytypováno asi deset oborů, jasně, ale trochu to ještě zredukuji. Ale víte co? Vlastně mi nevadí, že nevím, kam směřuji. Vlastně mi dělá radost, že pořád ještě mám tolik možností a otevřených dveří. A i když je to někdy trochu matoucí, jsem ráda, že nemířím nikam konkrétně, protože takhle nemám svázané ruce a můžu se nechat překvapit, jak se to všechno vyvrbí.

7)
Bertík, náš jedenáctiletý maltézský psík, chytil nějaký druhý dech nebo co. Mám z toho velikou radost - jí někdy i dvakrát denně, venku pobíhá jako za mlada, přestal kulhat a dokonce vyskočí sám na postel. Je taky mnohem přítulnější než dřív, aspoň se nám to tak jeví - v posteli spí u rukou, ne u nohou, nechá se drbat na břiše a válí se po zádech a občas olizuje uši. Vím, že to takhle nemůže vydržet navždycky, ale budu si tyhle týdny pamatovat.

8)
V lednu jsem zase začala vybarvovat omalovánky. Konkrétně takové mandaly s květinovými vzory, které mám už pár let v knihovně. Vybarvila jsem sice asi jen tři, ale bylo to nečekaně uvolňující. Úplně jsem na ty pocity, které člověk zažívá, respektive nezažívá při vybarvování, zapomněla. A byly dny, kdy jsem si ho připomenout skutečně potřebovala.

9)
Věděli jste, že člověk zvládá spát i čtyři a půl hodiny denně? Nepraktikuji to tak tedy každý den, ale párkrát do týdne si přivstanu. Nikdo mi nevěří, že to zvládám a nejsem unavená, ale klíčové je opravdu to správné načasování - stejný čas usínání, stejný čas vstávání. Můžete si dát pauzu na dvacet minut odpoledne, ale dá se to zvládnout i bez toho. Jen malé doporučení: Když vám ráno bude zima, nelezte znovu do postele. 

10)
Dneska mířím za Modrým - inu, jak jinak. Zítra máme v plánu jít do restaurace na steak, dostali jsme poukaz k Vánocům. Tak aspoň konečně taky jednou doplním železo. Ač jím o něco méně než v předchozích letech, pořád jsem velký jídlomil. Minulý týden jsme si s Modrým dopřáli gnocchi s kuřecím masem a sýrovou omáčkou, řízky se sýrem a kaší, předtím zase třeba salát s tuňákem, pizzu s kukuřicí a spoustu dalších dobrot. V zimě navíc nadevše oceňuji hovězí nebo slepičí vývar, ale i polévka z pytlíku přijde občas vhod. A hrachovka! Aww, mám z těch svých ód úplně hlad.

11)
Ne, že už by mě teď nic nečekalo, naopak, hned zítra mám další zkoušky, ale v podstatě jsem si splnila všechno, co jsem už delší dobu chtěla. Na konci prosince mi přišly výsledky zkoušek z němčiny, udělala jsem je nad svá (i cizí, zřejmě) očekávání. V půlce ledna jsem se podívala na VŠE za cílem složit zkoušky z angličtiny. Je možná trochu škoda, že jsem se neodvážila na C1, ale zase jsem získala příjemnou zkušenost s tím, že i bez stresu jde leccos zvládnout. A že bez stresu se všechno zvládá líp. 

12)
Děda začal číst. Ani nevím, jak k tomu došlo. Věc se má tak: Děda je v důchodu, zatímco v létě mohl chodit na zahradu a jezdit na výlety, v zimě měl po legraci, protože si zranil nohu. Máma ho donutila přečíst si knížku, tuším, že Hypnotizéra nebo nějakou takovou severskou detektivku. Od té doby se děda od čtení netrhne - už přečetl asi pět knížek, což je možná víc, než přečetl za posledních čtyřicet let, i když podceňovat ho nechci. Ale vždycky mám radost, když někdo čte, zvlášť pokud to dělá dobrovolně a s radostí aspoň trochu podobnou té mojí. 

13)
Dneska se nám předává pololetní vysvědčení. Mám ho nejhorší za celou svou školní kariéru, ale paradoxně to nijak neovlivňuje skutečnost, že se mám snad nejlépe za celých těch osmnáct let. Z matiky jsem nakonec prolezla s krásným průměrem 3.9, poprvé jsem měla dvojku z angličtiny a nedokázala jsem dál maskovat, že vůbec nerozumím fyzice. Jen si říkám, jestli to nebude zvláštní, dostat za pár měsíců poslední vysvědčení a pak mít od gymplu pokoj se vším všudy. Bude to v jistém smyslu úleva, to jo. Teď si však radost z další ukončené etapy nechci nechat kazit ani sama sebou.

14)
V poslední době jsem tak trochu nucena přemýšlet o tom, proč bych vlastně chtěla do Berlína. Proč se mi Berlín líbí. Proč mě tak láká možnost studovat v zahraničí, žít stovky kilometrů od domova (byť do Berlína se jede snad líp než do Brna). Ale jak jsem se už tak naučila odpovídat na všetečné dotazy a obhajovat své cíle a sny, zjišťuji, že mě to pořád ještě nepustilo. Že se toho bojím, strašně moc, ale že jsem přesto odhodlaná se tam v červnu přihlásit a třeba mě vezmou.

15)
Už strašně dlouho si říkám, že bych měla přestat sladit čaj. Nepiju ovocné, spíš černý s citrónem, zelený nebo různé bylinkové. Vždycky po ránu si udělám čaj neslazený, večer mi ale ujede ruka a nějak do hrnku propašuji lžičku nebo dvě medu (podle velikosti, ehm, mám litrový hrnek). A tak jsem si řekla, no a co. Tak holt sladím čaj. Je pak dobrý, horký a ano, sladký. Ucucávám ho při čtení nebo při psaní, odkládám ho na krbová kamna nebo na topení, aby nevychladl moc rychle. Piju, piju, piju, a mám z toho radost. I s tím medem. Bez něj možná vynikne chuť čaje samotného, ale asi nejsem takový fajnšmekr, abych si tu trochu medu odpustila.
16)
Naposledy jsem se účastnila okresního kola olympiády z českého jazyka. Bylo to takové milé, pořadatelé mě zdravili jako starou známou a já sama jsem si v prostorách konání OČJ připadala jako doma. Trochu mě mrzelo, že jsem se tam nepotkala s kamarádkou z loňského finále, ale třeba se, pokud postoupím, potkám s někým jiným. Bylo by to fajn, i když letos už ani tak velkou ambici nemám, protože stejně vůbec nevím, kde se v červnu budu nacházet. 

17)
Leden byl plný seriálů. Nových i starých. Nevěřila bych, že si najdu tolik času na sledování Netflixu, ale jo, povedlo se. Zamilovala jsem si Travelers, dokoukala Dark (z čehož jsem byla trochu rozpačitá) a znovu zhlédla pár (desítek) dílů Průměrňákových, Scrubs a Gravity Falls. 

18)
Málem bych zapomněla zmínit knížky jako velikou lednovou radost. Všednodenní, ale přesto každý den trochu jinou. To je na knížkách hezké. Konečně jsem zase začala číst v angličtině, nakopla jsem svou čtenářskou výzvu divadelními hrami (a mám slíbeno, že se na některou z nich půjdu podívat do divadla!) a za poukázku jsem si pořídila ilustrovaná vydání Harryho Pottera. Nakonec jsme se s Modrým rozhodli pro český překlad, protože ač je originál originál, v případě HP je prostě překlad bratří Medkových neocenitelný. Uvrtala jsem se do účasti v krajském kole dějepisné soutěže, takže mě v příštích dvou měsících čeká poměrně dost historických publikací, ale už se na ně těším. A v mezičase snad stihnu nějaké rereadingy k maturitě nebo jinou odpočinkovou beletrii. 
jedna fotka pro štěstí - z roku 2014
19)
Co chceš k narozeninám? - ptají se rodiče, prarodiče, někteří přátelé. Nic, odpovídám, ale oni pořád, že to nejde, že devatenáct se musí oslavit. Co by sis přála? Není to tím, že bych nechtěla slavit. Naopak, dneska si udělám volný večer, nechám se obsluhovat a budu se usmívat. Všechno, co bych si jen mohla přát, už mám - nebo se to nedá koupit. Jsem zdravá, obklopená skvělými lidmi, mám naději, že budu studovat to, o čem jsem vždycky snila (byť nevím přesně, o čem jsem vždycky snila, to se zjistí až později). Jo, asi budu časem potřebovat nový notebook. A neřekla bych ne, kdybych dostala nějaký ovocný dort. Ale jinak, co si přát? Abych si každý den dokázala najít alespoň jeden důvod k radosti. Abych se nebála neúspěchů a neřešila nesmysly. A abych na nic z toho, co mě čeká, nemusela být sama. 

Díky, že jste dočetli až sem. Co dělá radost vám? V kolik hodin vstáváte? Jaký byl váš maturitní ples? Co byste si přáli, kdybyste si mohli přát úplně cokoliv? Jak nahlas se smějete?

Komentáře

  1. S maturákem máš svatou pravdu, byla to krása, ale jsem ráda, že ho mám za sebou! A Slazení čaje medem podporuji, když to člověk nedělá šestkrát denně ( a i kdyby jo) tak se svět taky nezboří. Doufám, že se ti všechny radosti, ať už jde o vejšku, psa, knížky nebo ovoce, splní! Jsem ráda, že je tu někdo, kdo má takhle pozitivní pohled na svět a jak si to napsala sama: neřeší blbosti! Howg!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za milý komentář! Inu, šestkrát denně se k čaji dostávám jen o víkendu, ale to osladím tak dva hrnky maximálně. :D

      Vymazat
  2. Mně poslední dobou dělají radost knihy, znovunalezená láska z pletení, hotové zkoušky (můj aktuální průměr je sprosté slovo) i to, že jsem dnes byla po více jak měsíci znovu na brigádě. Našla si chybu, vyřešila problém a něco mi i vyšlo (i když zatím nevím, jestli je to dobře). Dělá mi radost i úterní doučování - strašně milá rodina a holka, co se snaží, to je sen. A vstávám - poslední dobou v sedm, zvykla jsem si na to kvůli antibiotikům, které jsem brala vždy po osmi hodinách. Ale zítra asi vstanu dříve, jedu zase do Řeže.
    A můj maturák? Šíleně super. Ale sestra měla v sobotu svůj ples a z toho jsem už tak nadšená nebyla - nejsem úplně plesový typ, respektive maturáky moc ráda nemám, připomínají mi spíše jednu velkou párty než ples. A těším se, až jednou konečně budeme s Rosťou chodit do tanečních. A pak si i pořádně zatancujeme. :)

    A ještě jednou všechno nejlepší a ať se máš pořád tak krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání i za komentář! :)
      Taky jsem si zažila, že je to prostě obrovský rozdíl, když se někdo doučuje za cílem nepropadnout a za cílem něco se naučit. A bohužel asi nejsem schopná přenášet moudra na lidi, kteří si je nechtějí zapamatovat. :D
      Já jsem si ten náš maturiťák užila asi taky spíš proto, že to byl můj ples, že jsem tam byla součástí těch oficiálních věcí a obecně to docela rychle uteklo. Ještě nevím, jestli se půjdu podívat na ples čtyřletého gymplu, mám tam hodně kamarádů, ale právě se bojím, že už v devět bych měla nutkání odcházet. Jenže auto je jen jedno a moje ségra určitě před čtvrtou ranní neodejde. :D

      Vymazat
  3. Senzační optimisticky nabitý článek! Je strašně pěkný vidět, jak se lidi dokážou radovat i z úplných maličkostí - a tak by to mělo být :)
    Se slovem holomráz jsem to měla úplně stejně :D K absolvování maturáku gratuluju, já za tím pojmem zatím vidím jen stres a zmatky, protože už jeho organizaci řešíme pár měsíců a pořád jsme k ničemu pořádnému nedospěli. Navíc nejsem typ člověka, co by tyhle akce zrovna vymetal. A na fotce ti to hrozně sluší (přidám se k tomu davu lidí, co tě chválili :D)! Velká gratulace i k výsledkům z němčiny - a přeju pevné nervy při čekání na ty anglické :) S třináctým bodem jako bys mi mluvila z duše - pravda je, že o prospěch ve škole nejde a nikdo nešlo - nejdůležitější je, jestli je člověk šťastný a spokojený sám se sebou.
    Opožděně ti přeju všechno nejlepší a ať ti ten optimistický přístup (nejen z 19. bodu) dlouho vydrží, protože je to super :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, organizace našeho plesu byla jedna velká hrůza - já se do toho teda moc nemotala, ale spousta lidí s tím strašně stresovala. Jo, asi se to nakonec vyplatilo,protože všechno proběhlo hladce, nenastaly žádné problémy, všechno se zvládlo a všichni ples chválili, ale jsem ráda, že už se to teď nemusí řešit. :D Držím palce, ať se ti tvůj ples vydaří! A děkuji! ^^
      Tobě také přeji, ať se máš krásně! ^^

      Vymazat
  4. Slyšel jsem, že dívky narozené v pondělí mají vyšší pravděpodobnost, že si najdou ženicha, který se podobá jejich dědečkovi. :)

    OdpovědětVymazat
  5. K bodu šest... Já jsem se tímto taky dlouho trápila, ale postupně se to vykrystalizovalo a teď už vím, že 3 školy mě podmínečně přijali. Je fajn vědět, co chci studovat. Ty na to jistě taky brzy přijdeš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je výhoda škol v Británii. :D Gratuluji ale a díky za komentář! :)

      Vymazat
  6. Dodatečně vše nejlepší k narozeninám a hodně štěstí do dalších let) tmavomodrý šaty ti sluší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za přání. Tobě také přeji hodně štěstí. :)

      Vymazat
  7. Moc se mi líbí ten poslední odstavec - tak to má být :). Jinak souhlasím, že je důležité mít stejný čas usínání a stejný čas vstávání - člověk pak je vážně více odpočatý a plný energie :).

    OdpovědětVymazat
  8. božínku, zelenina! a ovoce! to je taky moje hrozná radost. vždycky, když se zakousnu do zeleného jablíčka, nebo chrupkám okurku s paprikou, nemůžu jinak, než se uculovat blahem. teda, ne že bych byla nějak extra zdravý člověk - hořčičovým brambůrkám taky nedokážu říct ne. ale jde o nějaký ten balanc. a hlavně o to, jak se člověk cítí a co mu dělá radost. jako ty a čaj s medíkem - proč by sis nemohla dát medík, když ti to tak chutná? jedině schvaluju!
    mě maturák teprve čeká, příští týden, a taky se hrozně těším, až to bude za mnou. užívat si ho a tak, jasný, taky se těším, ale až prostě budu vědět, že nemusím pořád na něco myslet (i přes svůj whatever whenever přístup), bude to fajn oddych.
    hrozně krásný je, jakou máš radost ze čtení svého dědy - máme to stejně, když jsem "naučila" číst přítele tím, že jsem mu do hlavinky vecpávala broučky o různejch knížkách, nic mi neudělalo větší radost, než když mi sám řekl, jak hrozně ho baví Harry Potter. úplný srdíčko.
    ať to vyjde s vysokou, ať už se vydáš kamkoliv, já pořádně taky nemám vybráno, kam se uvrtnu a upřímně - nevadí mi to. nejsem kvůli tomu ve stresu. říkám si, že to prostě nějak dopadne, tak, jak mi život určí, přijde něco, co mi řekne, co pro mě bude to pravý a když ne, tak si to holt zvolím sama a pak uvidím, jestli to bylo správný rozhodnutí. ale nebojím se a těším se, co přijde, ať už to bude cokoliv.
    přeji ti takovéhle krásné důvody k radosti tak často, jak jen to půjde :)

    OdpovědětVymazat
  9. Hezké důvody, radovat se z maličkostí je správně, tak to má být.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky