neděle 13. října 2019

Přesazovat kaktus může být pichlavé

A přesazovat sebe samu může být ještě pichlavější a životu nebezpečnější. Ale zase je to zdravé pro osobní růst, prý.

pondělí 30. září 2019

Duhové radosti

Nechtěla jsem poslední zářijový (a první podzimní) článek začínat nějakými klišé hláškami o tomhle ročním období, ale nemůžu si pomoct. Protože počasí je všelijaké, život taky, ale vesměs je obojí nečekaně příznivé a pozitivní. A barevné. Jako duha, kterou jsem tenhle týden viděla už třikrát a určitě to musí být nějaký můj osobní rekord. 

středa 11. září 2019

8 postřehů z Německa

Původně jsem měla na září velkolepější plány, co se článků na tomto blogu týká, ale nějak se to všechno zamotalo. Doufejme, že už na pracně rozmotaném klubíčku žádné šmodrchance nenajdeme, a pojďme se pustit do něčeho, co možná někoho překvapí, někoho vůbec. Ráda bych vám povyprávěla o postřezích ohledně Německa, Němců nebo němčiny, které jsem za ty dva a kus měsíce tady stihla posbírat (neříkám, že vstřebat).
Nejsem sice cílovka, ale tyhle reklamy se mi strašně líbí!

úterý 3. září 2019

McDonald's v Německu aneb jak jsem přes léto místo šprechtění mekala

Léto je pryč, hmyz už tolik neotravuje a dny se pomalu zkracují. Nechtěla jsem začínat příspěvek takhle pateticky, ale nějak to ze mě vyšlo samo. Když se řekne léto, většina lidí vidí cestování, dobrodružství, prázdniny, v mém případě k tomu vždycky ještě přibyla spousta přečtených knížek. Letos jsem se ale upsala ďáblu. Každý začátek je těžký a ten můj se nesl ve znamení "sehnat si bydlení, vydělat si peníze, rozmluvit se v němčině a počkat, jestli mě vezmou na univerzitu a jestli na ni budu chtít nastoupit". A teď bych o tom ráda napsala něco víc. 

neděle 25. srpna 2019

Dopisy na konec světa

Zbývají tři směny v práci, týden do konce srpna a měsíc a kousek do nástupu na univerzitu. Fíha. O svém srpnu a "zážitcích", které mě potkaly mimo práci (protože o Mekáči budu psát nějakou dlouhou esej tak za týden touhle dobou), jsem se s vámi chtěla podělit především proto, že se sice zdánlivě nic nedělo, ale ve skutečnosti se připravila půda pro asi tak milion věcí v budoucnu. Hodně volného času jsem totiž trávila korespondencí (víceméně s úřady). 

neděle 11. srpna 2019

Was macht eine gute Freundschaft aus?

Pořád žiju. Co víc, mám pocit, že žiju intenzivněji, než jak to ve skutečnosti cítím. Aspoň z fotek a zážitků to tak může vypadat - ale je to hezké zdání, které nechci pokazit. Od návštěvy rodiny, o níž jsem psala minule, uplynuly tři týdny. Jeden víkend jsem strávila sama, jeden čistě s Modrým a jeden s ním a s dvěma přáteli, o kterých jsem netušila, jak moc dobří jsou. A o tom všem bych vám ráda dneska napsala pár řádek. 

středa 24. července 2019

Návštěvy a úsměvy

Fíha, červenec je skoro za námi. A já ho v podstatě celý strávila mimo domov. Je to nejdelší doba, po kterou pobývám mimo domov a mimo Českou republiku, ale přesto to nevnímám nijak slzavě. Tedy, prvních pár dní bylo trochu špatných, protože jsem měla pocit, že to nezvládnu a celé léto bude v háji a tak. I teď mám takové pocity, ale nejsem tak negativní. Asi i proto, že když nemůže Mohamed k hoře, přichází hora k Mohamedovi. A tak sice nemám příležitost vrátit se na víkend domů a setkat se s rodinou, ale rodina si za mnou může udělat příjemný výlet. A tak tomu bylo tuhle neděli. 

pátek 19. července 2019

Bubny podzimu

Bylo nebylo, kdysi dávno v roce 2015 mě Diana Gabaldon uchvátila knihou Cizinka. Od té doby se stalo mnohé, jak v mém životě, tak v životech Claire, Jamieho a dalších hrdinů rozsáhlé série o ženě, která prošla magickými kameny do minulosti. Tududududum, bubny opravdu znějí. A co jiného znamená podzim, než hezké období, které však slibuje konec, tmu, bláto a zimu? Mé pocity ohledně čtvrtého dílu a čtvrté série seriálu jsou rozpolcené - a stejně takový možná bude i tento článek. 

čtvrtek 11. července 2019

Básničky z Mekáče

Tak nějak jsem nabyla dojmu, že mé články moc nikoho nezajímají. Nevím, jestli jsem si představovala, že mé životní dobrodružství bude někdo napjatě sledovat, nebo jestli jsem doufala, že to bude dobrodružnější, než to nakonec je, nicméně cítím lehkou skepsi. Znáte to - doufáte, že si vaše fotky prohlédne rodina, že se vám třeba někdo ozve, řekne, jak se mu daří a tak. Ale všichni asi mají svých starostí dost. Já mám teď po psychické stránce děsivé volno - už jsem se naučila mekat, jak se sluší a patří na obsluhu za pokladnou, a tak mám docela dost času na myšlenky. A aby z toho něco bylo, píšu na zbytky účtenkového papíru nesmyslné verše. A i když si je nejspíš zase prohlédne deset lidí, aspoň těm budu vděčná, když mi té pozornosti trochu dopřejí. :)

úterý 9. července 2019

Párty s čajem a tyrkysové Drážďany

Mám za sebou tři směny v Mekáči a jsem úplně mrtvá - naštěstí už jsem se s tím nějak smířila a těch následujících mnoho desítek hodin, které tam ještě vystojím, mě neděsí tolik jako na začátku. Ale o tom ještě psát nechci - i když vím, že na takový článek jste asi zvědavi nejvíc. Ráda bych napsala o dvou pěkných věcech, které se od posledního článku udály. Obě byly svým způsobem jedinečné a obě se staly v rozmezí čtyřiadvaceti hodin. 

pátek 5. července 2019

O (ne)příjemnostech prvních dní

Původně jsem chtěla psát jednou týdně, jenže pak se hned při mém druhém dni tady v Lipsku dělo milion věcí, o které jsem se chtěla podělit. Takže jsem se rozhodla psát prostě tehdy, když bude co. Tenhle článek bych ráda dokončila ještě předtím, než nastoupím na svou první směnu u Mekáče, protože to by mohlo mé vnímání světa dost narušit. Tak tedy, od úterka do čtvrtka aneb tři velice různorodé dny. 

pondělí 1. července 2019

Jak jsem se přestěhovala do Lipska

Když jsem začala přemýšlet o studiu v Německu, jako první mě napadly Drážďany, protože jsou od Ústí nad Labem blíž než Praha. Pak jsem se nechala poblouznit snem o Berlíně, který mi při několika návštěvách učaroval. A nakonec to dopadlo tak, že jsem se přestěhovala do Lipska. 
všechny fotky zvětšíte kliknutím na ně :) 

neděle 30. června 2019

Vybarvování #29 aneb Jak jsem dokončovala střední školu

Tentokrát píšu Vybarvování (netradičně) o trochu dříve, protože na nový měsíc mám nové plány. A vlastně bude nové úplně všechno. Ale o tom to dneska není. Kdepak - dneska se chci po nějaké době zase ohlédnout, co se v mém životě událo za poslední tři měsíce. Protože to byly velice neobvyklé a přelomové měsíce.

středa 26. června 2019

Filmová řada nakladatelství Academia #1

Možná si někteří pamatují, jak jsem kdysi, už to bude pět let, sbírala Filmovou řadu z nakladatelství Academie. Začalo to docela nevinně - prostě měli celkem dost titulů v Levných knihách a mamka jich pár koupila. Začala jsem pátrat po tom, jestli bych nemohla sehnat ještě další takové knížky, vždycky se mi líbilo, když jsou pak v knihovně vedle sebe. Dalo to zabrat, než jsem je všechny posbírala, trvalo to v podstatě další rok. Něco jsem koupila v Levných knihách, něco v bazaru na Databázi knih. Něco v různých antikvariátech. Za některé tituly jsem zaplatila směšnou částku kolem padesáti korun, za jiné jsem vydala víc, než bych za normálních okolností byla ochotná (třeba takový Spalovač mrtvol nebo Oliver Twist, které byly sice obě dost poničené, ale koupila jsem je každou za tři stovky). Jak čas plynul, pouštěla jsem se do čtení jednotlivých knih. Ne nijak intenzivně, spíš když byla nálada. A teď bych se ráda podělila o to, co jsem tedy přečetla.

pátek 21. června 2019

O strachu z létání a fascinaci výškami

Nebát se vzlétnout. Do záhlaví nového vzhledu blogu se mi to psalo snadno. Ale jak se věci mají ve skutečnosti? Jak se odrazit od země, roztáhnout křídla a letět? Co když spadnu, co když mě odfoukne vítr a já se ztratím? Mám strach. Co víc - naprosto netuším, co mám dělat. Jsem v tom až po uši, dennodenně už od chvíle, kdy jsem složila maturitní zkoušky. Takhle to teď tedy bude vypadat, ta dospělost? Neustále se rozhodovat, sama za sebe, a nevědět, co je správné a co mě kam zavede? Aneb vítejte u článku o (ne)naplněném červnu a vyhlídkách na léto a na následujících několik let.

úterý 18. června 2019

Hraničářův učeň

Nepovažuji se za skalního fanouška mnoha sérií. Ano, miluji Harryho Pottera a s radostí ho čtu pořád dokola. Pak je tu spousta kratších sérií, které jsem přečetla a líbily se mi - třeba Hunger Games. (Ale tady jsem se za nic víc než za čtenáře nepovažovala, protože mě to až tak nenadchlo a znovu to asi číst nebudu.) Hraničářův učeň má v mém srdci speciální místo, protože jsem ho četla za specifických podmínek. A protože jsem před týdnem dočetla poslední díl z téhle dlouhé (dvoj)série, ráda bych se s vámi konečně podělila o své dojmy.

čtvrtek 13. června 2019

Prvorepubliková poezie a já

Psát básničky jsem začala v jedenácti letech. Možná si někteří pamětníci vzpomenou na rubriku Veršovací kadibudka a na mé pravidelné příspěvky do Autorského klubu. S odstupem času považuji právě ony rané veršíky za to nejlepší, co jsem (úměrně svému věku) kdy napsala. I dnes mě čas od času chytne múza a vyjádřím některé své pocity ve verších, ale mám pocit, že výsledek postrádá lehkost a správnou formu. Inu, básník ze mě nikdy nebude, s tím jsem se smířila. A stejně jako mám radši svou dávnou tvorbu než tu současnou, stejně tak dávám přednost prvorepublikové poezii před tou současnou. O několika sbírkách bych vám dneska ráda napsala.

pátek 7. června 2019

Dějepisné čtení #2

Pamatujete si na loňský článek o knihách zabývajících se historií? Tehdy jsem jej z nějakého důvodu označila jako první dějepisné čtení. Asi jsem totiž měla v úmyslu napsat takových článků víc. Jak to tak ale s úmysly bývá, nějak mi to nevyšlo. Ale protože, jak už jsem zmiňovala, mám letos v červnu v plánu aspoň něco ze starých restů napravit, ráda bych napsala pokračování. Tak tedy - vítejte u druhého dějepisného čtení.

neděle 2. června 2019

Tři knížky, které se mi nelíbily

Venku to konečně vypadá na léto, už jsem si stihla spálit záda a trochu mi zesvětlely vlasy (nebo mám alespoň takový pocit). Přesto jsem se zavázala, že bych v tomhle roce ráda psala víc o knížkách. A tak konečně, když teď mám fůru času a žádné výmluvy, otevírám složku konceptů a oprašuji staré náměty na články. Tenhle patří k volnému pokračování série "deset knižních dní" a bude možná trochu negativní - chci vám povědět o třech knížkách, které se mi nelíbily a ač je ke čtení nedoporučuji, třeba i přesto zaujmu.

pátek 24. května 2019

Maturitní radosti (#36)

(Název tohoto článku mi poradila T. z Čaje z automatu, a tak po pár měsících starostí přichází na scénu radosti.) Né, vlastně je to prostší. Starosti s maturitou se dostavovaly ve vlnách vždycky na den nebo dva, kulminovaly samozřejmě během ústního zkoušení, ale už jsou dávno pryč. Jedinou možnou komplikací by ještě mohlo být to, že jsem neodevzdala všechny vypůjčené učebnice a že nedostanu originál maturitního vysvědčení. 
Poslední společná fotka (upršený didaktický pátek)

sobota 11. května 2019

Maturitní svět knihy

Na knižní veletrh Svět knihy jezdím od roku 2013 každým rokem. Je to příležitost, kdy se setkávám se svými přáteli, nasávám vůni knih, kdy potkávám autory a osobnosti a občas s nimi dokonce promluvím nebo si nechám něco podepsat. Dřív jsem jezdila třeba na celý víkend a jezdila domů s hromadou knih. Posledních pár ročníků se neslo v trochu zdrženlivějším duchu - a nejinak tomu bylo letos. 

čtvrtek 9. května 2019

Čtyři knížky, které vás pobaví

Nebudu lhát, tohle je snad nejdepresivnější květen, jaký jsem kdy zažila. Nestíhám, nevěřím, nezvládám a moc se nesměji. A tak, abych trochu utekla od všeho a zlepšila sobě nebo i vám náladu, napíšu krátce o těchto čtyřech knížkách, které zaručeně zvednou náladu a pobaví.

čtvrtek 25. dubna 2019

Fotočlánek (staro)nového života

Letos to letí ještě rychleji než kdy jindy, aspoň tak mi to připadá. Vždyť už bude konec dubna. Zatímco v zimě jsem téměř nic nenafotila (myslím tím žádné zasněžené krajinky nebo detail zamrzlého okna), jaro mě, jako již tradičně, uchvátilo. Foťák teď tahám s sebou téměř neustále a hodně fotím i na telefon. V tomhle článku čekejte přírodu, jídlo a pár akcí, jako bylo závěrečné setkání fóra mládeže, poslední zvonění, knižní veletrh v Lipsku, toulky Prahou, výlet na Bořeň a setkání s přáteli všeho druhu.

pondělí 22. dubna 2019

Srdcebol

rozbouřené city razí
cestu skrze oceán
od radosti do nesnází
noříme se každý sám

pátek 19. dubna 2019

Pět sérií, které nejspíš nikdy nedočtu

Rozečtených sérií mám opravdu hodně. Je to asi přirozené - chcete vyzkoušet něco nového, objevit nového autora, nebo vás prostě něco zaujme v obchodě natolik, že se pustíte do čtení (ne nutně prvního dílu, haha). Jenomže nevím jak vy, ale já mám občas ten problém, že když sérii nepřečtu hned, co možná nejrychleji za sebou, k dalším dílům se mi těžko dostává. A pak je otázka, jestli tu sérii vůbec někdy dočtu.

úterý 9. dubna 2019

Deutsch-tschechisches Jugendforum počtvrté... naposledy?

Zatímco v předchozích letech jsem o plenárních setkáních Fóra mládeže psala vždy bezprostředně po příjezdu domů z akce, tentokrát jsem si dala trochu odstup (pár dní dělá hodně v tomto bláznivém čase). Během prvního dubnového víkendu se uskutečnilo čtvrté a zároveň poslední setkání desátého funkčního období Česko-německého fóra mládeže. Sešli jsme se v Praze, klíčová zde byla páteční závěrečná prezentace na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo na Malé Straně a pro mě byli opět nesmírně důležití lidé, s nimiž jsem se setkala a kteří mi zase o něco rozšířili obzory a podpořili mě ve vzletu.
Poslední společná fotka

pondělí 1. dubna 2019

Vybarvování #28 (aprílové)

Ne, nedělám si legraci, fakt jsem se po čtvrt roce (což nevím, jestli se smát, nebo brečet, že to takhle letí) rozhodla sednout a sepsat vybarvování. Bude toho asi dost, ale pokusím se nepsat příliš rozvlekle. Koneckonců jak jsem již řekla, leden, únor a březen utekly jako voda a byť se toho dělo hodně, mám takhle zpětně pocit, že psát o tom všem bude náročné a možná prostě nebudu tak důkladná.

sobota 30. března 2019

Antistresové omalovánky: Dekorativní motivy

Kdysi dávno jsem vybarvovala antistresové omalovánky a pak jsem o tom i napsala článek (respektive jsem nafotila ony vybarvené mandaly). Při úklidu knihovny jsem narazila na ještě jedny omalovánky od stejné autorky. Nevybarvené. A protože už jsem dlouho nic nevybarvovala, měla jsem nějaké fixy, kterých jsem se chtěla nenásilnou formou zbavit a navíc jsem potřebovala nějakou činnost k poslechu šedesátihodinové Bouře mečů (třetí díl Hry o trůny), bylo jasno. Dneska jsem oficiálně - pravda, trochu vystresovaná z bolavé ruky, ale nevadí - dokončila poslední omalovánku. Tenhle článek tedy berte jako jeden opravdu odpočinkový. :) 

středa 20. března 2019

Březnová knižní soutěž

Březen, měsíc knihy, říkala jsem si před třemi týdny. Proč po nějaké době neuspořádat soutěž, v níž bych na sebe strhla trochu pozornosti a předala knížky, které mi v knihovně trochu přebývají? Jenže uplynula polovina knižního měsíce a já stále nebyla akceschopná. Nakonec jsem však vybrala tři knížky, o které si, pokud chcete, můžete v následujících deseti dnech zasoutěžit. 


sobota 16. března 2019

Pokoj plný Bradavic

Považuji se za velkého fanouška série o klukovi s jizvou na čele, to rozhodně. Zeptejte se mě na cokoliv z knih či filmů a já vám nejspíš odpovím. Přesto ale nejsem až taková potterhead fanynka, jak by se možná slušelo. Nemám ani hábit, ani hůlku, dokonce ani takové ty figurky, na které by se mohlo prášit v knihovně. Nedávno jsem ale zjistila, že přeci jen schraňuji až podezřele mnoho HP předmětů (nejčastěji tedy knih), a tak jsem se rozhodla sestavit tento krátký článek, kde vám je ukážu.

neděle 10. března 2019

Nemalé radosti #35

Mám sice v plánu několik knižních článků (ty mám v plánu vždycky, protože těch knížek, o nichž by stálo za to napsat, je hodně, ale prostě se mi nedaří, pokaždé, když mám čas a chuť, psát zrovna o nich), nicméně dneska je takový ideální den pro sedmero radostí. Berte to odpočinkově, koneckonců v neděli není na stres místo. :) 

úterý 5. března 2019

Článek plný fotek, které jsem nefotila

Většinou ilustruji články na tomto blogu vlastními fotkami. Tento fotočlánek jsem se dnes rozhodla sestavit, protože hromadění fotek je zlo a protože vím, jak náročné pro všechny zúčastněné minule bylo, když jsem zveřejnila víc než tři sta fotek. Tomu se dneska vyhneme. Zároveň ale v tomto fotočlánku nečekejte pouze fotky autorské. Něco jsem fotila já, asi většinu. Ale je tu plno fotek z plesu, ty má na svědomí náš fotograf pan Vlček, děda, teta či možná někdo jiný. Pár snímků jsem si vypůjčila od Modrého a některé pochází sice z mých archivů, ale protože jsem na nich já, logicky je fotil někdo jiný. Přeji příjemné prohlížení. Uvidíte ještě nějaké Vánoce, ne moc sněhu, protože letos mě sníh k žádným fotovýkonům neinspiroval, jídlo, knížky a mě.

sobota 23. února 2019

1001 dní

Pamatuji si, jak jsem coby dvanáctiletá Sedmikráska objevila projekt "101 cílů za 1001 dnů". Nad některými svými tehdejšími cíli se usmívám, některé mi připadají trochu hloupé, ale o některých vím, že bych si je s chutí dala i teď. Jenže tehdy jsem si vůbec neuměla představit, co to tisíc dnů je. Věděla jsem, že něco mezi dvěma a třemi roky. Což bylo možná víc, než kolik jsem si byla schopná pamatovat zpětně z mého života, i když to se teď samozřejmě nedá úplně objektivně posoudit. Nicméně, pár let uplynulo a já už vím, co je to tisíc jedna dní. 

čtvrtek 7. února 2019

Šest knížek o (druhé) světové válce

Zima umí být krásná. Pohádková. Čerstvý sníh, rampouchy, zamrzlé kaluže. Neřekla bych, že zima je mé neoblíbené roční období, protože mimo jiné člověk v zimě nepotká moc hmyzu. Ale přesto je na zimních měsících cosi ponurého. Momentálně jsem lehce nemocná, asi to nebude nic vážného, ale zůstávám doma v posteli a čtu. Náhoda tomu chtěla, že se mi pod ruku dostalo hned několik knih o válce. Možná mi trochu hrabe z té kulminace zoufalství, které je v knihách o bojích, holocaustu a přežívání obsaženo, ale jsem ráda, že jsem si tyhle knihy vybrala v tomto období. A protože se o nich mlčet nedá, píši tento článek.

čtvrtek 31. ledna 2019

Devatenáct důvodů k radosti

Narodila jsem se v pondělí. Ten den přišlo prý na svět i šest štěňat jezevčíka, z nichž se všechna rozdala, a já tak jen vím, že všichni dostali barevnou mašličku. Ale o tom jsem psát nechtěla. I když barev bude asi dost i v tomto článku, což vám doufám nevadí. Ráda bych totiž (i sama pro sebe) sestavila seznam devatenácti důvodů, proč jsem ráda, že jsem se dneska probudila, a i když mě nečekají jen samé příjemné věci, těším se. 

neděle 20. ledna 2019

Život na papíře

Už delší dobu přemýšlím, že téma diářů, deníků a plánovacích sešitů zpracuji do nějakého článku. Jednak proto, že je to dost podstatná část mého života, jednak proto, že mi v komentářích vyjadřujete podporu k této myšlence. A tak jdu s kůží na trh a ukážu vám, jak si vedu diáře, deníky a jak si plánuji a linkuji svou všednodennost. Prosím, neberte mě moc vážně, můj systém není vždy úplně ideální. 

středa 2. ledna 2019

Vybarvování #27 (novoroční)

Jak na Nový rok, tak po celý rok - říká se. No nevím, já letos Silvestra neslavila a Nový rok jsem zahájila dost obyčejně. Ráno jsem zaspala, pak jsem jela do Ústí, četla jsem si, koukala na Travelers a cvičila jsem. Jo a taky jsem vypila moc pomerančového džusu a nestihla napsat tenhle článek. Tak jen doufám, že můj první leden není příslibem častého opakování podobných záležitostí. :D