Vybarvování #26

Dnešní článek píši se zpožděním. A ve spěchu, ačkoliv jsem si to tak úplně neplánovala. Ale o víkendu se toho dělo celkem dost a mou mysl zaměstnávaly různé věci. Sice jsem věděla, že Vybarvování je také v plánu, ale pořád jsem to nějak odkládala, odsouvala na později... No a teď je už druhého, neděle večer, padám únavou a přesto smolím článek, protože bych pak neměla onen pocit úplnosti, který mě (ohledně tohoto projektu) provází po celý rok. Který nějak podezřele rychle spěje ke svému konci. Ale o tom až jindy.
Knížky
Ačkoliv jsem si slíbila, že v listopadu to se čtením nebudu přehánět - totiž že nebudu prokrastinovat nad knížkami, ale učit se -, nakonec se mi to trochu zvrhlo. Úspěšně jsem však dokončila čtenářskou výzvu na Databázi knih i na Goodreads, takže mám vlastně radost. Ale teď už konkrétně:
Hned na začátku měsíce se mi podařilo dočíst knížku Osud jednoho Čecha. Četla jsem ji proto, že se jedna z postav (docela bezvýznamných, ale přece nějakou roli majících) jmenuje Vlasta. Nenapadlo by mě, že se v osudu jednoho člověka mohlo setkat tolik různorodých prvků. Bylo to smutné, ale nesmírně inspirativní a silné čtení. František Hodík, o němž kniha vypráví, měl opravdu charakter, neskutečnou trpělivost, vytrvalost a píli... 
Pak jsem prokrastinovala s divadelními hrami. Jedna za večer. Lakomec a Tartuffe od Moliéra. Asanace a Audience/Protest/Vernisáž od Havla. Také jednohubka Podivná knihovna od Haruki Murakamiho mi dělala společnost. Aby se neřeklo, přečetla jsem si Čapkovy povídky z jedné či druhé kapsy přeložené do němčiny. Tedy konkrétně Das Hundemärchen und zwei andere a Das Vogelmärchen und zwei andere. Poprvé jsem okusila něco slastného, dosud nepoznaného - německou poezii. Korespondenci Rainera Marii Rilkeho s Erikou Miterer nazvanou Übersetz mir den Rosenduft. Musím se přiznat, že to na mě udělalo dojem. A že mi to znovu ukázalo, jak bohatá je německá řeč.
Aby mi z té němčiny nehráblo, půjčila jsem si v knihovně také A2 čtení v italštině - Římské báje. Bylo to opravdu jednoduché a docela mě potěšilo, že se to kryje s jedním z dějepisných maturitních témat. Kdybych měla tu smůlu a vytáhla si v květnu něco starověkého, můžu mluvit při nedostatku informací o těchto bájích. A ono to nějak projde. :D 
Dočetla jsem sérii Matched, jejíž první díl jsem přečetla už kdysi dávno, před několika lety. Překvapivě mě druhý díl Dokonalý sen a třetí díl Dokonalý svět opravdu bavily a hodnotila jsem oba čtyřmi hvězdičkami. Trochu to zbořilo ten můj vžitý předsudek, že první díly bývají nejlepší a pak to jde se sérií z kopce. Ale možná za to může i ta dlouhá pauza mezi jednotlivými částmi příběhu. 
Překvapivě čtivá se ukázala být biografická knížka Rozlet o podnikateli Milanu Kroupovi (pochází z mého regionu) a jeho cestě za snem v kanadském Torontu. 
No a takovými příjemnými čtenářskými zážitky byly dva díly Hercula Poirota - Vánoce Hercula Poirota a Temný cypřiš. Oba mé oblíbené a přitom oba úplně odlišné jeden od druhého.
Kromě toho jsem téměř přečetla Sophiinu volbu, knihu Můj život od německého literárního kritika Marcela Reicha-Ranického a s Modrým jsme docela pokročili v čtení Harry Potter and the Half-Blood Prince. Předpokládám, že obě knížky během týdne dočtu a že snad i s Princem dvojí krve se ke konci roku rozloučíme. :)

Jazyky
Listopad byl velice významný měsíc. Skládala jsem jazykové zkoušky z němčiny, takzvaný TestDaF. Ten, pokud jsem ho úspěšně složila, mi umožní zkusit se přihlásit na univerzitu v Německu (nejspíš v Berlíně). Nechci se s těmihle plány moc šířit, protože je to všechno pořád docela neurčité a vzdálené a nepravděpodobné, že by se to povedlo... ale přesto nemůžu zastírat, že na tomhle testu mi opravdu záleželo. Tak doufám, že jsem obstála, dozvím se to až po Vánocích. To čekání naštěstí není tak hrozné, jak jsem se původně bála. 
Nicméně vzhledem k těmto zkouškám jsem ostatním jazykům příliš času nevěnovala. I když jsem se rozhodla, že si v lednu udělám ještě zkoušky FCE (angličtina), protože to by se mi taky mohlo hodit. Navíc jsem odevzdala přihlášku k maturitě, na níž stojí, že maturuji státně z němčiny a školně nakonec z literatury. Říkala jsem si, že bude objektivnější předkládat certifikát než maturitní vysvědčení, když vím, že školní maturitu z angličtiny i přes zdánlivou obtížnost zvládnou i velice podprůměrní jedinci. (Snad to nezní moc namyšleně, to bych nerada.)

Tvorba
Kromě haiku-foto článku jsem zde na blogu nic tvůrčího nepublikovala (všechen prostor zabraly Nemalé radosti, zjevně :D). Na sklonku podzimu jsem opravdu příliš netvořila. Snad jen 29.11., když jsem psala (naposledy) školní kolo olympiády z češtiny a slohovku na téma "Stojím tu už celá staletí". Ani se neptejte, jakou kravinu jsem napsala. Bylo to částečně historické, jenže jsem byla nějak mimo, a když jsem nad tím později přemýšlela, říkala jsem si, že to přece není možné, že jsem tam vymyslela tolik nepřesností a paradoxů, které jsou prostě nesmyslné... no, co se dá dělat.

Deník
Dělo se toho docela dost, ale zároveň můj listopad nebyl výrazně dramatický. S tátou jsem jela do Plzně (kvůli zkouškám z němčiny). S profesorkou a dvěma kluky z nižších ročníků jsem jela do Chebu (a do Františkových Lázní) kvůli dějepisné soutěži gymnázií, kde jsme se umístili dvacátí, což je pozitivní. S Modrým jsem byla v Praze v kině na Fantastických zvířatech: Grindelwaldovy zločiny. Lehké zklamání a zmatek jsme museli probrat nad šunkovou pizzou v OC Smíchov, přesně tam, kde jsme spolu byli kdysi poprvé. Strejda a táta měli narozeniny, sestra svátek. Ve škole se mi moc nedařilo, mimo školu to bylo o něco lepší. Chodila jsem se psem, postupně obměnila šatník na zimní (rozuměj přezula se do zimních bot a nasadila kulicha) a nakoupila první vánoční dárky - i když ne úplně s nadšením. Jo a taky jsem byla v Berlíně na setkání se členy AG z ČNFM. A koupila jsem si červené kalhoty velikosti 38 a skoro vůbec nehrála na lesní roh.

Předsevzetí
Docela se mi dařilo - kupodivu. Jediné, co jsem nesplnila úplně úmyslně, bylo plavání. Původně jsem toho do konce roku chtěla uplavat ještě docela dost. Jenomže pak jsem hned zkraje měsíce nastydla a vůbec mě nelákalo přiživovat tu svou rýmičku chlorovanou vodou a mokrými vlasy po výlezu z bazénu. Takže jsem to vzdala. Nestihla jsem také dočíst knížku Můj život (už jsem ji zmiňovala), kterou jsem konečně chtěla vrátit němčinářce, která mi ji už někdy v září půjčila. Samotnou mě však překvapuje, že kromě tohohle jsem všechny ty své výmysly zvládla realizovat. Hlavně ty, které se týkají knížek a přípravy na ony velké události, které se v listopadu konaly. Protože ač nemůžu říct, že bych tomu dala 100 %, přípravu jsem nepodcenila. :) 

Na poslední měsíc kalendářního roku mám připravený opět celý seznam úkolů. Mezi nimi toho bude hodně - třeba vypracovat nějaká další témata na maturitu z dějepisu, přečíst zase jednou nějakou knížku v angličtině a nezbláznit se z Vánoc a z toho, že mě všichni vybízí, abych si brala cukroví. 

Písnička
Chtěla jsem, aby se tahle písnička objevila někde v průběhu našeho maturitního plesu, ale prý to nejde. Je to škoda, protože je opravdu taková... maturitní, rozlučková. Ale nevadí, budu si tu lehce nostalgickou náladu vyvolávat sama doma. Možná je to i lepší. 


Byli jste v Berlíně, Chebu či v Plzni? Jezdíte raději autem nebo vlakem (případně autobusem)? Preferujete krátké nebo dlouhé knihy? Jak jste na tom s dočítáním knižních sérií? Jíte vánoční cukroví? A jak vlastně prožíváte Advent?

Přeji hezký prosinec, hodně sněhu, málo mrazu. ^^

Komentáře

  1. Z nemalých radostí se vyklubou velké starosti!

    OdpovědětVymazat
  2. Poslední dobou jezdím vlakem, který i preferuji...na dlouhé i krátké cesty je ideální dopravní prostředek. Poslední dobou taky preferuju kratší knížky kolem tří set stránek - víc toho mezi učením fakt přečíst nestíhám :D I když se pořád moc těším na tu Hru o trůny....jednou :D
    Vidím, ýže jsi neskutečně aktivní a zanprázdněná osoba. Jak to všechno stíháš? Nemáš náhodou obraceč času?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, tři sta stránek, to je takový ideál - vydrží ti to na cestu, ale nemusíš tahat vyloženě bichli. Jasně, pořád jsou tu e-knihy, ale mám tolik nepřečtených pevných knížek, že se do e-knih nepouštím tak ráda. :D S Hrou o trůny držím palce. :D
      Obraceč času bohužel nemám, byť musím přiznat, že by se mi opravdu hodil. :D :)

      Díky za komentář, měj se pěkně! :)

      Vymazat
  3. Já nejraději pěšky :D, ale když už musím, tak je mi jedno, čím jedu. Možná autem, to bývá nejrychlejší, ale jako neřidič jsem zase závislá na ostatních. Cukroví mám ráda, nerada ho peču, ale o to raději se jím cpu :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky ráda chodím pěšky, ale ne vždy je to možné, zvlášť když je teď brzo tma, tak nemůžu chodit domů pěšky - leda ve vestě nebo v s baterkou. :D

      Vymazat
  4. Já budu muset taky skládat zkoušky, ale IELTS. Docela se bojím.. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ááá tak z knih jsem zrovna nečetla žádnou. A můj čtecí listopad byl dosti chudý, nějak nebyl čas ani nálada...:-D
    Každopádně mě nepřestává fascinovat ten počet jazyků, které ovládáš. Dokonce tak moc,že v nich čteš. Vážně klobouček! :-D Já jsem ráda za Harryho v ájině...:-D

    Hlava v knihách

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, někdy nálada je, někdy moc není. :) No ovládám jen češtinu, u angličtiny a němčiny se snažím zlepšovat se, ale jde to pomalu. :D Díky. :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky