sobota 24. listopadu 2018

Nemalé radosti #32

No jo, už zase další radostný článek. Nebojte, dneska to bude krátké, úderné, plné úsměvů, zubatě širokých i přívětivě letmých. Vašich i mých. Doufám. Tak pojďme na to. 


1)
Dokončila jsem čtenářskou výzvu na rok 2018 na Databázi knih. Mám z toho radost, protože to pro mě bylo letos poměrně obtížné. Některé úkoly jsem považovala za téměř nesplnitelné. Třeba najít knížku, v níž se některá z postav jmenuje jako já. Nebo knížku, jejíž děj se odehrává v Brně. Klacky pod nohy mi házela i spousta dalších překážek. Ráda bych o knížkách do téhle výzvy napsala samostatný článek, snad ještě někdy příští týden. Doufám, že nejste proti. :)

2)
U knížek a čtenářských výzev ještě zůstaneme. Na Goodreads se mi totiž podařilo dosáhnout oné stovky přečtených knih za rok 2018, kterou jsem si směle nastavila. Stovku jsem pokořila už v roce 2017, pamatuji si, že to tehdy bylo příjemné, i když docela náročné. Letos jsem si původně v lednu vytyčila padesátku, ale nějak se to zvrtlo a já čtu dál a dál. Čtení je prostě moje forma prokrastinace od čehokoliv. Což je fajn, ale má to i řadu nevýhod. 

3)
Poprvé (a bohužel naposledy) jsem se zúčastnila celostátního kola Dějepisné soutěže gymnázií pořádané chebským gymnáziem již dvacet sedm let. V krajském kole jsme se umístili třetí a teď, 22. listopadu ve čtvrtek, jsme v Chebu soutěžili s dalšími sedmdesáti pěti gymnázii, která uspěla ve svých krajích. V téhle soutěži jde o přesné znalosti z určitého historického období. Téma 27. ročníku znělo "Rok naděje a léta zklamání" a soustředilo se na léta 1968-1977. V tříčlenném týmu jsme se připravovali a následně se snažili získat co nejvíc bodů. Některé otázky, zvlášť z oblasti sportu, ale pro nás byly příliš těžké. Nakonec jsme se umístili dvacátí, což je skvělé. Máme o čtyřicet bodů méně než vítěz a v podstatě stačilo napsat pár slov navíc a hnedle bychom byli o pár pozic výše. Ale jsme spokojení. Jsem moc ráda, že jsem se téhle akce mohla zúčastnit. Ráda bych se o tom rozepsala na webu Zaujatým pohledem (chci totiž připojit trochu nějakou úvahu a možná to bude na delší povídání a nerada bych tím zaplácla celé Nemalé radosti), tak kdyby vás to zajímalo, odkáži vás právě tam. :)

4)
V Chebu ale ještě zůstanu. Vlastně ne přímo tam, nýbrž ve Františkových Lázních, kam jsme ve středu 21. listopadu přijeli, abychom zde přespali v hotelu Praha. Já byla na pokoji s dějepisářkou, kluci A. a R. společně. Šli jsme se projít po lázeňském městečku, zakotvili v restauraci U Modrého slona a pak několik hodin na pokoji procházeli archivy, smáli se Marušce Kabrhelové a Miroslavu Holomkovi a přemýšleli, na co by se nás v soutěži mohli zeptat. Povím vám - je skvělé být čas od času obklopen lidmi, s nimiž máte společný cíl, společný zápal. Řehtali jsme se revoluční výrobě hranolek ve škrobárně ve Spišské Nové Vsi a bylo nám jedno, že by na nás všichni naši spolužáci v tu chvíli asi hleděli jako na magory. Přemítali jsme, proč tolik jugoslávských letadel havarovalo na území ČSSR a jak se původně jmenovaly zastávky metra. Vyprávěli jsme si, s čím jsme se setkali během četby a příprav na soutěž a zkrátka jsme měli hezký večer. Takových nezažijete mnoho, ale když už se to povede, pamatujete si to ještě dlouho. 

5)
Jídlo - starost nebo radost? Od té doby, co se trochu víc hlídám, co se týče stravování, s tím mám čas od času problém. Totiž takové to dilema, když sním něco nezdravého. Což se mi v poslední době děje docela často - tu nějaká čokoláda, tu koláč, tu pizza. Teď v Chebu to bylo opravdu kritické, snědla jsem několik sušenek, dortíků, obložených chlebů a dalších hříšných dobrůtek. Vyčítám si to sice, ale moje tělo na to reaguje překvapivě klidně. Jako bych snad čas od času nějakou dávku cukru potřebovala. Jako by čas od času nějaké to hřešení nevadilo, protože svaly se o spálení toho energetického přehršle postarají. A když ne svaly, tak určitě nervy. :)

6)
Mám radost nejen ze sebe, ale i z Modrého. Konkrétně z jeho postupných, na první pohled nepatrných, ale s odstupem jasně viditelných pokroků v programování. Máme teď určité plány (dobře, jsou neurčité) do budoucnosti a Modrý se cítí být jimi zavázán. To ho motivuje a žene vpřed a opravdu pilně pracuje na svém projektu. Nechci to moc rozmazávat, sama tomu příliš nerozumím, pro mě je ale důležité, že to bere takhle vážně. A že z toho má radost. A že se kvůli mně, kvůli nám tak snaží. 

7)
Na závěr jen drobnost. Měřila jsem se - jednou za měsíc to dělám. Však víte, pas, boky, břicho, stehna... Od srpna, kdy jsem s tímhle měřením a zdravějším žitím začala, jsem se zbavila neuvěřitelných deseti centimetrů. Jo, pořád mám víc, než kolik bych měla mít, abych mohla říct, že jsem hubená. Ale popravdě - nikdy jsem nevěřila, že zvládnu tolik, kolik jsem doteď zvládla. Deset centimetrů už je přeci jen dost. A je to hezká odměna za všechno to brzké vstávání a pocení se s Jillian Michaels. 

Plníte výzvu na Databázi knih nebo na Goodreads? Pokud ano, jak na tom jste? Jaké úkoly pro vás byly nejobtížnější? Byli jste v Chebu? Máte radost z cizích úspěchů? A z těch vlastních? Co se vám v poslední době povedlo? A co plánujete na zbytek listopadu?

Nechť vás neopouští dobrá nálada a víra v lepší zítřky!

12 komentářů:

  1. O té čtenářské výzvě z Databáze knih jsem nevěděla. Škoda, vypadá to zajímavě, tak třeba příští rok :D a sto knížek? Wow a tleskám. Já už kromě věcí do školy moc číst nezvládám a silně mě to štve.
    A blahopřeju co se všeho ostatního (soutěží, shazování a tak) týče :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak se zkus zapojit v roce 2019. Přijde mi, že ty úkoly tam nejsou tak těžké, jako byly letos. :D Díky za komentář a měj se pěkně! :)

      Vymazat
  2. Myslím, že já letos na Databázi knih úplně úspěšná nebudu. Témata mi vůbec nesedla, takže jsem se rozhodla nenutit se do toho. Loni to přitom tak nějak přirozeně vyplynulo samo, dohledávala jsem si asi jen čtyři, nebo pět knih. Trochu mě to ale mrzí, co ti budu povídat.
    Jinak co se týče těch výčitek z jídla - jak já ti jen rozumím! Mám totiž těhotenskou cukrovku a neměla bych jíst nic, kde víc než 5g cukru na 100g výrobků. A to je snad i v chlebu... Jsem z toho už docela otrávená, i když se to pochopitelně zvládnout dá. A hlavně si říkám, že to dělám kvůli miminku, aby bylo zdravé a porod v pohodě. Spíš jsem na sebe zvědavá potom, jestli se mi bude dařit si zdravou stravu připravovat dál :)
    Péťa - Čtení pod lavicí
    www.ctenipodlavici.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to letos nesedlo tak jako v předchozích letech - o výzvě 2016 jsem se dozvěděla až v prosinci a mohla jsem tam klidně doplnit snad všechno a v roce 2017 jsem ji měla splněnou už v únoru.
      Těhotenská cukrovka je na jednu stranu nepříjemná věc, na druhou stranu aspoň tě to vážně donutí dělat pro sebe (a pro miminko) to nejlepší. Takže to je ve výsledku fajn. Pamatuji si, jak mamka kdysi, když čekala ségru, taky měla těhotenskou cukrovku. Byly jsme zrovna se starší sestrou na táboře a mamka psala dopis, že sedí v cukrárně a těší se, až přijedeme, že si uděláme palačinky a tak. Jenomže pak z té cukrárny šla k doktorovi a tam jí řekli, že má až do porodu smůlu a nesmí žádný cukr. :D A jo, je to hrozný, že cukr je úplně všude. :D
      Měj se krásně! ♥

      Vymazat
  3. Jako žena protřelá životem nemám ráda, když chce být mladá holka "hubená". Ještě tak štíhlá nebo akorát, ale hubená zní fakt ošklivě. A to taková hezká holka, jako ty, nemá zapotřebí, už takhle ti to moc sluší :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nechci být nějak nezdravě hubená. Mým cílem je dostat se na váhu 69 kilo, tedy tam, kde nebudu v kolonce "nadváha" podle mé výšky. Nemám přehnané cíle. :) A děkuji! ^^

      Vymazat
  4. Já se letos msěle pustila do plnění výzvy na Databázi knih. A kupodivu to jde lépe než jsem si myslela. Do konce roku to asi nestihnu, ale jsem za polovinou a tím jsem splnila svůj cíl. I když, co já vím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě ještě do konce roku něco přečíst stihneš. A kdyby ne, nevadí, důležité je si to užít. :)

      Vymazat
  5. Sakra, s tím čtením docela válíš! To já jsem někde na třiceti knihách :D
    Dějepis mám ráda, ale olympiádu už pro nás asi nepořádají. Škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně jestli to byla skvělá třicítka! :) Ne všechny z té mé stovky byly úplně dobré, ne všechny bych si přečetla znovu. :)

      Vymazat
  6. Výzvu na Goodreads jsem splnila, ale v porovnání s tou tvou je směšně malá. Zda hubnu, nebo nehubnu, to nevím, ale v porovnání s tebou je můj pokrok nejspíš taky směšně malý. Mám radost z cizích úspěchů, ale taky je závidím, když se sama nikam neposouvám. Často mě cizí úspěchy stresují. Za poslední půlrok bych stěží dala dohromady sedm nemalých radostí, takže je logický, že ti závidím tvou hromadu těchhle článků. V Chebu jsem nebyla a do konce listopadu... no, snad mi aspoň uschne vypraný oblečení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, i když mě popravdě trošku rozesmutnil. Neměla by ses se mnou takhle porovnávat, protože nevidíš můj život jako celek. Nehledě na to, že je fakt absurdní srovnávat se v oblasti hubnutí. Ty už nemáš co hubnout, já vážím o dvanáct kilo víc než ty. Ale na druhou stranu chápu, že tě ta stagnace ubíjí.
      Doufám, že ti to prádlo uschlo a že to byl aspoň trochu důvod k úsměvu. Měj se! ♥

      Vymazat