Nemalé radosti #30

Jak jsem slíbila, listopad a prosinec se ponesou v trochu radostnějším duchu než předchozí měsíce, neboť bych ráda splnila takovou svou interní výzvu, která se týká právě nemalých radostí. Nebudu to okecávat - snad jen zmíním, že se asi jedná opravdu o takové drobnůstky, které mi zlepšily náladu. Koneckonců se ale tento projekt jmenuje Nemalé radosti

1) 
Měli jsme podzimní prázdniny - letos výjimečně ne ve čtvrtek a pátek, ale v pondělí a úterý. Tak jsem si své poslední říjnové volno na střední odbyla trochu netradičně. Ještě se o tom rozepíšu, radostí číslo jedna je pro mě však setkání s Annikou a Mniškou v Praze v úterý 30.10. 
Předně musím říct, že bylo vážně těžké to domluvit. Jak jsme tři a každá vytížená, shodnout se na jednom dni bylo fakt umění. Nakonec jsme spolu nestrávily ani celý den, jen pár hodin toulek po Praze, obědvání v indické vegetariánské restauraci na Národní třídě a sezení nad šálkem exotického čaje v Dobré čajovně na Václaváku. Jo a taky jsme si zašly na filosofickou fakultu, neb Mniška si potřebovala cosi vyřídit na studijním. A potkaly jsme Anničinu teď již bývalou spolužačku z japanistiky. Bylo to pestré, bylo to příjemné a počasí nám rovněž přálo. Rozloučily jsme se s příslibem, že se pokusíme sejít se ještě někdy v čase Vánoc, ale těžko říct, jak se to povede. Pokud byste měl nicméně chuť přidat se, ozvěte se! :)
Ani nevím, co jsem si všechno nandala. Miluju to, když si můžete nandat od všeho, kolik chcete a vlastně si vybrat, co přesně si dáte. 
2) 
Teď to vezmeme z opačného konce. Začátek prázdnin nezačal vůbec slavně - víc než půlka třídy musela jít vypomáhat na akci ToiToi Cup 2018, možná jste tenhle cyklocrossový závod zaregistrovali na České televizi. Konkrétně já a má spolužačka Z. jsme asi osm hodin stály nad kopcem a sledovaly, jestli nějaký cyklista náhodou nespadl a nepotřebuje zavolat záchranku. Nikomu se za celý den nic nestalo, jen my dvě málem umrzly. Chvílemi pršelo, před studeným větrem nebylo úniku a čas se vlekl. Nakonec však ten den nějak uplynul. A když jsem pak rozmrzala ve vlaku a následně ve vaně, říkala jsem si, že to vlastně nebylo tak hrozné. Že se správnými lidmi se dají přežít i ty nejotravnější povinnosti. 

3) 
Nikdy bych nevěřila, kolik mě toho může naučit obyčejné plavání. Trpělivost. Správné dýchání. Cílevědomost. Vytrvalost. Plavání je pro mě taková meditace. Soustředím se jen na ruce a nohy, které mají dělat správný pohyb, na nádechy a výdechy, které se musí střídat s tím, jak nořím hlavu pod vodu. Ráda se koukám na bublinky pod hladinou. Ráda počítám bazény. Překonala jsem svůj rekord a uplavala naráz 2,5 kilometru. Snažím se chodit co nejpravidelněji. Ráda chodím i sama, i s Modrým. Nechávám ho, aby plaval přede mnou, je rychlejší, a pozoruju ho, snažím se nenápadně. Jediné, co mě na plavání štve, je, že mám moc dlouhé vlasy a pomalu mi pak schnou. :D

Ve Slaném se opravuje nádražní budova. Tak jsem si jednoho dne zašla na zastávku Slaný předměstí, kde jsem ještě nikdy nenastupovala. Je to tam takové děsivě opuštěné a přitom teď na podzim tak hezky barevné. 
4) 
O svém posledním koncertu jsem už určitě psala. Lesní roh jsem ale ještě nepověsila na hřebík (to bych ho asi dost poškrábala). Minulý týden jsem byla v hudebce, chvilku jsme hráli nějaké jazzové skladby pro saxofon. Je to úplně jiný svět. Svět, který se rozprostírá ve třech oktávách a dynamicky propojuje nemožné s možným, melancholické s radostným. Důležité pro mě ale bylo, že jsem se svým učitelem mluvila i o jiných věcech. O budoucnosti. O UJEPu. O plnění snů a překonávání překážek. O soustředění se na sebe a ne na ostatní. Ne že bych po tomhle rozhovoru prahla, ale byl velice příjemný. 

5) 
No jo, já vím, měla bych se učit, učit, učit. Na cokoliv - na němčinu, na olympiádu z dějepisu, na maturitu. Na to, abych vůbec k té maturitě byla připuštěna. Ale místo toho jsem si v knihovně půjčila poměrně dost takových kratších knížek a hltám je a hltám. Uklidňuje mě to, naplňuje - a přitom jsem na sebe naštvaná, že prokrastinuji. I když lepší takhle než nějak hůře, že. Přečetla jsem si dvě hry od Moliéra (Tartuffe, Lakomec), Havlovu Asanaci a vaňkovky (Audience/Protest/Vernisáž). Pohádky bratří Čapků v němčině. A Murakamiho Podivnou knihovnu. Všechno to byly překvapivě skvělé kousky a divím se, že jsem se k nim dostala až teď. 

6) 
Mamka, ségra a já jsme teď jedna parta. Rozhodly jsme se totiž zkusit takovou vlastní modifikovanou krabičkovou dietu. Máme krabičky, máme chuť žít zdravě a zkoušet si připravovat každý den něco jiného. Poprvé jsem měla červenou čočku a zamilovala jsem se do ní. Na kurkumu nedám dopustit. Chutná mi rukolový salát se šunkou a konečně jsem zase začala snídat ovesné kaše s nastrouhaným jablkem. Zkrátka - barevný jídelníček zlepšuje náladu, vážně. ^^

Proč je dobré mít zimní čas? V pátek ráno mám školu až od půl desáté, a tak můžu chodit s Bertíkem po vesnici a fotit, protože je dobré světlo. Zatím. :D
7) 
Poslední radost je trochu podivného, neobvyklého charakteru. Jak asi víte, Babiše fakt nemusím a raději bych na postu premiéra viděla někoho jiného, nehledě na to, že ANO bych v životě nevolila. Nicméně konečně za dobu své vlády udělali něco, s čím mohu souhlasit. V souvislosti se změnou času navrhují ponechat zimní čas. Což by mi coby skřivanovi vyhovovalo. Nejvíc mě ale děsí představa, že budeme mít třeba jiný čas než naši sousedé v Německu nebo jinde ve střední Evropě. To by bylo fakt komické, skoro k pláči. Tak jen doufám, že se všichni nakonec nějak dohodnou. Jako v podstatě na tom nezáleží a nehádala bych se, ani kdyby zůstalo to střídání časů dvakrát do roka, ale přeci jen na to myšlenka přijde. 

Máte rádi ovesné kaše? A červenou čočku? Zimní nebo letní čas, případně střídání? Četli jste některou z divadelních her, které jsem zmínila? Plavete rádi? Experimentujete rádi s čaji, nebo máte rádi známější chutě? Co vám v posledních dnech dělá radost?

Díky a mějte se krásně. A nebuďte smutní, pokud se něco nedaří. Možná to má být právě tak a vy to pochopíte až po nějaké době... :)

Komentáře

  1. Kdybys viděla, jak prokrastinuju já... :D Ty jsi oproti mně pilná včela ;)
    Já jsem díky změnách času vždycky naprosto mimo aspoň týden....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by mě vlastně docela zajímalo, jak ostatní prokrastinují. :)
      A zároveň by mě zajímaly názory na tu změnu času - co znamená být mimo v tvém případě? :)

      Vymazat
  2. Moc se mi líbí myšlenka, že se správnými lidmi se dají přežít i ty nejotravnější povinnosti. Kéž by po světě běhalo více správných lidí :).

    Jsem jednoznačně pro konec střídání a preferovala bych zimní čas. Ono je fajn ráno vstávat za svítání a večer za tmy, kdo má pak ty děti o prázdninách hnát za světla do postele, že jo :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že spolu souhlasíme, co se týká té změny času, respektive stálosti času zimního. :D :)
      Ono jich asi běhá dost, ale každý je správný na něco jiného a najít správného člověka ke správnému typu otravné povinnosti, to je kumšt! :D

      Vymazat
  3. Na všem se dá najít něco hezkého. :) A tobě se to koukám podařilo. K tomu plavání... naprosto to chápu. Já to mám takto s tancem. Je to úžasný relax, bez kterého bych už nechtěla být! :) A jak psala
    Janinka... hlavní je obklopovat se správnými lidmi. Pak je člověku hned lépe...

    P.S. Hodně štěstí s učením na maturitu. A bnboj se, ono to celé není nakonec ta hrozné, jak se zdá. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář a za přání. :) Z maturity teď popravdě ještě strach nemám, ale to přijde. :D

      Vymazat
  4. Mně dělají ty tvoje pravidelné radosti, že tak nějak furt přispíváš, i když, jak vidím, jsi dost vyčerpaná. :) Mně radost poslední dobou dělají opravdu jen maličkosti. To, že mám super rodinu a lidi kolem sebe, (mnou) pochopená látka na seminářích a třeba moje nové HP tetování. (Aspoň už má látku na další článek. Ani nevíš, jak mi psaní chybí.) Jenže jak teď čtu, furt něco dohledávám v knížkách, píšu úkoly, tak pak nechci písmenka ani vidět a radši si pustím hýbající obrázky. :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za milý komentář, jsem ráda, že ještě žiješ. ♥ Doufám, že taky i brzy něco napíšeš na blog, i když vím, že toho máš hodně a rozumím tomu, že se ti už pak ani nechce psát. :) Ale to tetování zní skvěle a zajímaly by mě podrobnosti. ^^

      Vymazat
  5. Super, další radosti! Mám tyhle články moc ráda - ráda si sama zapisuju radosti a ráda čtu radosti jiných lidí.
    Indickou kuchyni bych se raději vyhnula, jednou jsme byli s milým v indické restauraci a nebylo mi pak dobře :(. Můj žaludek je asi příliš konzervativní a nezvládá tyhle exotické chutě, škoda. Stejně tak je to s čaji - držím se zeleného s citronem a černého, případně earl grey.
    Plavu ráda, ale bohužel jsem nebyla v bazénu už hodně dlouho, přiznám se, že se dost stydím v plavkách...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky tvé radosti moc ráda čtu a inspiruji se jimi, to je rozhodně vzájemné! ♥
      Asi záleží, co sis tam dala. Ale chápu, že ne každému sedne všechno. :) A co se čajů týče, taky moc nezkouším nové, i když mě to láká. Vždycky si nakonec dám nějaký tradiční. :D
      Nestyď se. Určitě nemáš za co. :) A měj se krásně! ♥

      Vymazat
  6. S těma mokrejma vlasama mi úplně mluvíš z duše! Miluju plavání, ale pak ten čas strávený u fénu mě ničí. A co se týče toho střídání času, tak bych byla taky radši pro zanechání zimního. Jsem sice noční sova, ale nějak je mi ten zimní bližší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Modrý je právě taky sova, ale souhlasí se zimním časem. :) Díky za komentář! :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky