středa 21. listopadu 2018

Haiku s hořkosladkou příchutí

Haiku z posledního měsíce jsou možná navenek stejná jako všechna předchozí. Mám ale pocit, že jsem je psala v trochu jiném rozpoložení než ona předešlá. Neříkám, že jsem se neměla dobře a neříkám, že jsem se měla špatně, ale pocity byly místy jako na houpačce. Možná byly poslední týdny klíčové k tomu, co by mě mohlo čekat v příštích letech. I proto se cítím trochu zvláštně. Jistě to chápete. Díky, že má haiku pořád čtete!

too lazy to think
too stupid to understand
wasting time and space
nosíme masky
abychom byli krásní
až je sundáme
vážně platí, že
jaké si to uděláš
takové to máš
podzim, zelená a Modrý
nejistý zítřek
děsí mě, když usínám
nevyhnutelný
stále doufám, že
sebe zvládnu překonat
a že uspěji
devět hodin jsme
stály ve větru, dešti
vysilující
odpolední nebe, večerní procházka, ranní selfie
prokrastinace
indická restaurace
čest republice
když nám to vyjde
budeme pak šťastnější?
co je to úspěch?
svět je kolotoč
emoce se střídají
hlava se motá
červená čočka
je překvapivě dobrá
můžu si přidat?
indie, večer, nábřeží, úsměv
pět testů denně
už je mi nějak jedno
co z nich dostanu
všem duším přeji
ať živým či zesnulým
dostatek lásky
divadelní hry
jsou moudrost na jevišti
smutné jak život
mlhavé ráno, mrazivé odpoledne, unavený den
ze všeho nesvá
jako domeček z karet
jsem se zhroutila
není to nemoc
bát se své budoucnosti?
jméno: Zukunftsangst
mlha přede mnou
hledám se ve ztracenu
mlha je za mnou
cesta, stáří, rosa
trochu to štípne
když ti odeberou krev
děsivý pohled
dnes jsem zhřešila
snědla jsem téměř celou
studentskou pečeť
víš, že vše, co teď
od tebe potřebuji
je povzbuzení
Bertík s jablkem, cesta na plavání, Bertík v posteli
město možností
sjednocené, veliké
září do noci
opouštím Berlín
čeká mě dlouhá cesta
sto let po válce
mám dobrý pocit
snad se mi to povede
můžu si věřit?
Berlín v noci, skupinka v Berlíně, vitamíny na mozek
Plzeň je malá
plná deště, podzimu
a milých lidí
přihlašuji se
ke zkoušce dospělosti
vždyť to nic není
nedokonalá
prolézám se čtyřkami
šplhám ke hvězdám
Plzeň, Hrdlív, Slaný
jsou Fantastická
zvířata opravdu tak
moc fantastická?
ubližuješ mi
tak něžně, že necítím
nic než tvou lásku
bílé krajkoví
neodcházej tiše, když
tvůj svět se bouří
zataženo, báseň z knížky, slunečno
ich erkenne schon
Veränderungen an mir
was für ein Gefühl!
sedmdesát tři
osm set dvacet devět
a devět set šest
mou budoucností
se zřejmě jednou stanou
dějiny lidstva
napadl sníh, zapadlo slunce, sestra měla svátek
Také někdy máte pocit, že se pořád opakujete? Jakému koření dáváte přednost? Kdy máte svátek? Nosíte čepici? A proč se vlastně o cokoliv snažíte?

Přeji co nejvíc světla a tepla. I když ten sníh je chvílemi taky hezký. :) 

6 komentářů:

  1. Ano, mám pocit, že se neustále opakuji - hlavně to má souvislost s mými dětmi :D.
    A čepici nosím, sice jsem k tomuto rozhodnutí (a moudrému!) dospěla až ve svých 40, ale co už :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já jsem naštěstí čepicová už od dětství a zatím mě to nepřešlo. Naopak - teď mám zase radost vycházet z domu, i když je tam pěkný nečas. :D

      Vymazat
  2. Samozřejmě že mám pocit, že se pořád opakuji. Hlavně když si třeba čtu svoje básně nebo vlastně jakékoliv jiné texty. Možná proto jsem přestala psát například prózu - mám pocit, že jsem ze sebe už vše vypsala, a teď bych se už jen opakovala. Ale jestli mají být tahle haiku prostě ilustrace tvého života, podle mě není vůbec na škodu, jestli se sem tam motiv opakuje. Moc se mi líbí jako vždycky:) Koření - mám ráda indické kari, ale jinak moc nekořením a ani nesolím a moje strava je buď nijaká nebo absolutně nudná. Svátek mám v říjnu, ale moc ho neslavím, třeba letos kdyby si na to nevzpomněli ostatní, tak bych o něm snad ani nevěděla. Nošení čepic nemám moc ráda, ale nosit je musím, jinak bych zmrzla, rok od roku je to se mnou horší. Nedávno jsem se vydala do města sehnat nějakou hezkou čepici, a nesehnala. Na čepice mám asi podobně vysoké nároky jako na chlapy. A ta poslední otázka, to je až moc existenciální dotaz na tenhle večer. Někdy si o tom můžeme popovídat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář! Snad nám vyjde to vánoční setkání a budeme si moc popovídat nejen o tomhle, ale i o všem možném i nemožném, co se za toho půl roku nastřádalo. :)
      Já asi ani na čepice, ani na chlapy moc náročná nejsem. Ale překvapivě s tím, co mám, jsem spokojená, i když to široká veřejnost zřejmě neshledává nejatraktivnějším nebo nejlepším. :D :)

      Vymazat
  3. Krásné. A hluboké. Netřeba více slov. :)

    A k tomu opakování... nevím, zatím jsem nad tím takto nepřemýšlela. Možná ano, možná ne. Ale spíše si zatím myslím, že jsem se neopakovala nějak příliš. Ale kdo ví. Asi to musím podrobit trochu hlubšímu zkoumání...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. Snad jsem tě nepřivedla k příliš hlubokým úvahám existenciálního podtextu, z nichž není úniku. :D :)

      Vymazat