Vybarvování #24

Léto zestárlo k nepoznání. Začínáme topit v krbových kamnech, nosím pletené ponožky a ráno se mi nechce vstávat, protože se probouzím za tmy. Zkrátka přišel podzim a s ním spousta nepříjemností, jako jsou studené prsty, rýma a nepředvídatelné teploty. A škola. Zároveň s sebou přinesl i řadu příjemných věcí, a tak mohu spokojeně konstatovat, že září bylo skvělé a že jsem si ho užila. Takhle jednoduché to je.
Duhové ráno.
Knížky
Oproti prázdninovému čtení jsem v září nepřečetla téměř nic - a přece jsem se snažila.
Tak například se mi do rukou (do čtečky) dostala novinka Písečníci a bludný asteroid, kterou mi poslal sám autor a která je vážně skvělá. Někdy v příštích dnech o ní napíšu článek, ale prozradit můžu, že se vážně povedla a že mě překvapila snad každým možným způsobem.
Možná se to některým bude zdát úsměvné, ale přečetla jsem si Lískulku. Původně jsem tuhle knížku, kterou jsem našla u Modrého v knihovně, předčítala mladší sestře, ale moc často jsme se k tomu nedostaly, protože pohádky na dobrou noc jí čte většinou táta a navíc má ráda trošku jiný styl. Mě však zajímalo, jak se to s Lískulkou vyvine, takže jsem si dětský příběh o přírodě a přátelství přečetla sama. Nelituji toho! ^^
Jak vypadá Evropa?
Z knihovny jsem si už v srpnu půjčila Fabriku od Kateřiny Tučkové, protože jsem potřebovala v rámci čtenářské výzvy na Databázi knih přečíst knížku, jejíž děj se odehrává v Brně. Rozhodně to byl nevšední knižní formát a příjemný zážitek, byť by se mi knížka možná líbila víc, kdybych znala Brno, uměla si představit současnou podobu ulic a mohla dumat, jak vypadaly dříve a jaké příběhy se v nich odehrály.
Ani nevím, jestli Lady Fuckingham vůbec stojí za zmínku v tomto článku. Byla jednou z mála negativních věcí, které mě v září potkaly. Fakt hnus. A to neříkám o jen tak nějaké knížce. Doufala jsem, že na jejích stránkách při dalším čtení najdu nějaký smysl, ale je to jen nechutnost a obscénnost. Možná to sem nepatří, ale přiznám se: Po přečtení této knihy jsem měla pocit, že už snad nikdy nezatoužím po sexu. Takže prosím, tuhle knížku v rámci zachování duševní pohody nečtěte.
Náladu mi lehce spravila Miroslava Varáčková se svým románem Hlavně to nikomu neříkej. I o téhle knížce bych moc ráda napsala článek, protože jako obvykle autorka skvěle vystihla postavy, prostředí i příběh, který se na stránkách odehrává. Neustále jsem měla pocit, že podobné věci by se mohly odehrát v mém okolí, ne přímo mně, ale jisté náznaky všeho možného jsem tam viděla. Fascinující - a zároveň lehce mrazivé a smutné.
Pečený čaj se stal mým nerozlučným spojencem, tedy když jsem v Ústí
Jak vidíte, moc toho není. Snažila jsem se dočíst Dánskou dívku, 50 myšlenek filosofie a Český a slovenský komunismus, ale nepodařilo se mi to. Holt na čtení nebyla vždycky ta správná nálada. :)

Jazyky
Angličtina: Každý den jsem přečetla dva články, většinou na The Guardian, protože BBC popravdě nevydává až tolik zajímavé příspěvky. Hrála jsem Life is strange (počítačová hra), koukala na anglicky mluvené filmy. Ve škole jsem se hádala s angličtinářkou a dostala jsem čtyřku z písemky, jejíž obsah jsem ovšem měla bez gramatických chyb. (Byla to písemka na gramatiku.) Rozhodla jsem se, že si po maturitě (v červnu) udělám certifikát z angličtiny, abych především sama sobě dokázala, že s angličtinou problém nemám.
Němčina: Četla jsem denně dva články na Spiegel Online, s Modrým jsme rozkoukali první sérii Dark na Netflixu (je to originálně německý seriál podobný Stranger Things, koukáme v němčině s anglickými titulky). Otevřela se mi konverzace z německého jazyka, z čehož mám upřímnou radost. Začala jsem doučovat jednoho kluka z druháku a jednu desetiletou holčičku, která je strašně šikovná a myslím, že to v životě daleko dotáhne. Jo a přihlásila jsem se na TestDaF. V listopadu. Do Plzně, protože Ústí, ač Testzentrum, nějak vypadlo z nabídky. Už teď mám pocit, že to nezvládnu, ale hodlám na sobě v průběhu října intenzivně pracovat.

Tvorba
Tak trochu klasika - haiku, fotky, článek o demokracii pro každého a podílu Československa na Mnichovské dohodě. Na tvůrčí činnost mi mnoho času nezbývá, ale tolik mi to nechybí. K odreagování se mi slouží třeba lesní roh (učím se transponovat a hrát C3), procházky s Bertíkem nebo plavání s Modrým. A taky aktivně aktualizuji tyrkysovou kroniku.
Starouš Bertík pózuje.

Deník
Minule jsem se zmínila, že se mi v srpnu nějakým zázrakem podařilo nastartovat zdravější životní styl. Popravdě nevím, jak je to možné, ale všechno to cvičení mě baví a jsem na tom v podstatě závislá. Většinou když necvičím, nejsem úplně v pohodě, mám pocit, že tomu dni něco chybí. Jenže vzhledem k tomu, že cvičím skoro každý den, se to naštěstí nestává moc často. Zvykla jsem si vstávat ve čtyři hodiny ráno a cvičit ještě před odchodem do školy, protože domů chodím spíš kvečeru a to už se mi nic moc nechce. Fyzické změny popravdě pociťuje spíš okolí než já. Že jsem zhubla mi řeklo už hodně lidí - tak především rodina mě chválí a Modrý mě nadšeně objímá. Jsem trošku rozpačitá, když mě komentuje někdo ve škole, ale to spíš proto, že nevím, jak reagovat. S reakcí mám problém trochu i u Modrého rodiny nebo u svých prarodičů. Vždycky mi totiž říkají, že nejím, což ovšem mohu velice snadno vyvrátit, protože si vedu přesné záznamy toho, co kdy sním - a věřte, že je toho hodně. A vlastně nejím ani tak superzdravě - třikrát jsem během září měla palačinky, v kině jsem snědla celé nachos se sýrovou omáčkou, několikrát jsem byla v restauraci, v jídelně talíře pomalu nevylizuji a snídám velkou misku čokoládových müsli s jogurtem a banánem. Jde jen o to vyvážit to s tím cvičením, aspoň takový jsem nabyla dojem. Jídla bych se ve prospěch vzhledu vzdát nedokázala.

Mnohem lepší jsou ale psychické změny, které cítím já sama. Usínám s pocity příjemné únavy, probouzím se s vidinou naplněného dne. Nerozhazuje mě, že mi z většiny předmětů momentálně vychází trojka (po prvních písemkách), protože to tak nějak není mým cílem. Cítím se pohodlně, uvolněně, protaženě. Někdy mám chuť vyskočit a někdy se pozoruji v zrcadle a říkám si, že vlastně nevypadám tak hrozně. Především s obličejem jsem teď docela spokojená. (Doufám, že to nezní moc samolibě.)
Česko-německé fórum mládeže.

Jinak co se týká jiných zářijových zážitků než těchto v podstatě každodenních - byla jsem ve Waldmünchenu na třetím plenárním setkání Česko-německého fóra mládeže. Ale to už víte. Co možná nevíte, je, že za mnou v polovině září přijel Modrý, přivezl mi růži, šli jsme na čínu, na procházku a na palačinky. A pak jsem já konečně jela za ním, šli jsme plavat, do restaurace, do kina a jeli k nám domů na kole. Taky jsme spolu například vymýšleli dvacet šest bizarních jmen pro potenciální děti (Adolf, Cyril a Metoděj, Ignác, Zachariáš a podobně), ale pak jsme usoudili, že je větší pravděpodobnost, že budeme mít dvacet šest koček a že by se některá jména dala použít na ně. :D

Mamka měla svátek a já jsem jí šla koupit víno a bylo to podivné, protože jsem si snad ještě nikdy víno sama nekupovala. Vždycky byl někdo se mnou, a tak po mně občanku nechtěli. Jako na potvoru jsem ji však nemohla najít, tak se paní z dárkového zboží musela spokojit s řidičákem.

Ve třídě se neřeší snad nic jiného než lednový maturitní ples. Moc nadšená z toho nejsem, ale chápu, že bych asi s přípravami pomoct měla. Jenže například neznám nikoho, koho bych mohla oslovit a požádat o sponzorský dar. Organizaci plesu nerozumím, žádné speciální požadavky nemám, pozvánku na Facebooku jsem sdílela. Nechci tuhle událost moc hejtit, protože z nějakého důvodu ji lidé považují za důležitou, ale nedokážu ze sebe zkrátka vymáčknout nadšení.
Růžička, Modrého telefon a čekání na palačinky s nutelou a banánem.

Předsevzetí
Konečně jsem dokončila zápisy maturitní četby (mám jich všech dvacet, ještě se k nim budu vracet a doplňovat je, až si dám rereading jednotlivých titulů, ale to plánuji zhruba na začátek příštího roku). Vypracovala jsem další čtyři maturitní témata na dějepis. Četla jsem Respekt, jak jen to šlo, splnila jsem cíle ohledně cvičení. Chtěla jsem původně jít ještě pětkrát plavat, ale nakonec se to podařilo jen jednou, protože jsem si v Ústí zapomněla plavky a nemohla jsem chodit u nás. Zjišťovala jsem různé informace o Testech DaF, udržovala si přehled o politickém a kulturním dění, začala jsem si psát nový deník (zkouším to v němčině a docela to funguje) a s Modrým jsem přečetla několik kapitol z Harry Potter and the Half-Blood Prince (už jsme za polovinou). Co se mi nepovedlo, je splnění čtenářských úkolů.

Písnička
To jsem si tak předevčírem brouzdala po YouTube a narazila jsem na tohle video. Které mě absolutně dostalo. Nedokážu ani vyjádřit svůj nesmírný obdiv k té slečně, která zpívá písničku o tom, jak se nesmí vzdát. Myslela jsem si, že se rozbrečím, ne štěstím ani smutkem, spíš takovým nějakým mixem emocí. Tohle je pro mě velká inspirace a víc slov snad dodávat nemusím.


Znáte ve svém životě někoho, koho opravdu obdivujete? Někoho, kdo vás dojal? Co vlastně považujete za obdivuhodné? Má podle vás podzim víc negativ nebo pozitiv? Povězte mi o nějakých! Čtete knížky pro děti? A co si myslíte o neobvyklých, možná trochu kontroverzních jménech? Posouvá vás strach z neúspěchu vpřed, nebo ve vás vyvolá pocit bezmoci a demotivuje vás?

Budu ráda, když mi napíšete. (Snažím se znít co nejupřímněji, doufám, že ze mě nebudete mít rozpačité pocity jako z jednoho nejmenovaného blogera.) A budu ráda, když se i v říjnu budete mít dobře a když všechno, co prožíváte, ve zdraví přežijete. ^^

Komentáře

  1. Tak knížku ani jednu neznám a představ si, že jsem si myslela, že jsi na vysoký škole, ne že děláš maturitu, haha :-D K tomu tvému zdravotnímu stylu ti gratuluji, je to senzační a fandím ti! Já chci zhubnout v bocích, ale každý mi říká, že boky dělají ženskou... nebo že to ke mně jde, takže mi moc nepomáhají :-D Ale jinak sežeru na co přijdu, jídla bych se také nedokázala vzdát... a mimo jiné, dneska si k obědu udělám palačinky, dobrý nápad! :-D Mám na ně chuť už jakou dobu! A ta písnička? Moc nádherná..slečna sama o sobě působí příjemně, je krásná, hlas má boží.. mám husí kůži! :-) A pár negativ k podzimu mám a to, že je zima! :D je brzy tma.. ale zase mám podzim ráda, už kvůli barvám, atmosféře.. svíčky, dekorace.. no najde se toho spousta. :-)

    http://happi-er.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak doufám, že ti plán s palačinkami vyšel! No jo, vysoká mě teprve čeká. Ale už bych tam moc ráda byla, loni touhle dobou jsem chodila na FF UK na stáž a cítila jsem se tam jako doma. :D Díky za komentář! :)

      Vymazat
  2. Řeči o hubnutí nezní samolibě, řekla bych. Momentálně se snažím taky ponořit se do hubnutí, ale je to trošku komplikovaný, protože mé okolí už začíná mít pocit, že je to spíš chorobná obsese než zdravý životní styl. Přesto si nemůžu pomoct. Asi je to divný, psát to sem, ale občas mám pocit, že zatímco si čtu o cizích úspěších, sama selhávám. Ale zároveň je pěkný, že se ostatním daří, samozřejmě.
    Co se týče tvých otázek, dneska jsou složitější než obvykle - odpověď na každou z nich by se dala zpracovat do samostatného článku. Na světě je plno lidí, které obdivuji, a také plno takových, kteří mě dojali. A za obdivuhodné považuji mnohdy zcela všední věci, třeba schopnost vařit nebo jezdit na kole nebo šít. Občas se lidi diví, za co je obdivuji. Pozitiva i negativa podzimu jsou podle mě dost vyrovnaná. Například mě hrozně štve, když začne jen tak zničehonic pršet, ale baví mě nosit svetry. Knížky pro děti moc často nečtu, ale mnohokrát si říkám, jak ráda bych se vrátila ke knihám Jacqueline Wilson, na kterých jsem vyrostla. Kontroverzní, neobvyklá jména jsou fajn, často si říkám, že je rozhodně lepší mít neobvyklé jméno než jméno, které v letech '98-'01 dostávala téměř každá třetí holka. Ale pak si říkám, že kdybych se jmenovala třeba Eleanora (to je jedno z mých vysněných jmen) a musela odmalička žít s tím, že své jméno musím třikrát opakovat udiveným posluchačům, asi bych měla jiný názor a přála bych si nějaké normální jméno. Dítě mít nebudu, ale kdybych nějaké měla, asi bych pro něj vybrala nějaké z těch normálnějších, častějších jmen, abych mu nekomplikovala život. (Erik z Viral Brothers pojmenoval syna Anakin a to se mi zdá jako naprostá pitomost.) A strach z neúspěchu mě samozřejmě vždycky brzdí. To se to musí pojmenovat jinak, aby mě to mohlo hnát dopředu - a musí se k tomu přidat trochu adrenalinu.
    Děkuji za pěkné Vybarvování, je fajn zahajovat měsíc s tvými články.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje okolí mi taky říká, že nejím, ale já jím. A doufám, že nějak posedlá tím, co jím, nejsem. Ani si neplánuju, co budu přes den jíst, prostě co se naskytne nebo na co mám chuť. Taky mám v plánu se teď nějakou dobu nevážit. Jen mám váhu i doma, i v Ústí, takže to bude trochu těžší. :D
      Já bych si měla nějaký svetr pořídit. Mám spíš mikiny - a přitom svetry jsou tak fajn. S těmi jmény je problém, že neexistují jen "obvyklá a neobvyklá". Mezi tím je spousta jmen, která nejsou úplně častá, ale neřekneš si, že jsou vyloženě neobvyklá. Třeba zrovna Vlasta je docela normální české jméno, jen se už prostě moc nepoužívá. Nebo Ludmila (Modrého sestra). A pak jsou taková, u nichž jsem si myslela, že je nemá moc lidí, ale zjišťuji opak - třeba Andrea je docela časté jméno. Nebo Kristýna, byť znám jen dvě Kristýny.
      Držím ti se vším palce a moc děkuji za komentář! ♥

      Vymazat
  3. Ačkoliv anglicky neumím, video mě neskutečně dojalo, viděla jsem ho několikrát a pokaždé mě dostává ta síla, která sálá z té krásné a sympatické dívky :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zjednodušeně se dá říct, že ta písnička je o tom, že i když se všechno změnilo a nevypadá to dobře, ona se nevzdá a bude to zkoušet dál. :)

      Vymazat
  4. Ty jsi vždycky tak inspirativní. A aktivní. Pěkně se to čte.

    Paradoxně jsi mě na Lady Fuckingham lehce nalákala. Teď už vážně chci vědět, co je na tom tak strašného - a to jsem přelouskala těch 120 dnů sodomy. :D

    S tím hubnutím - proč si zapisuješ jídla? Přijde mi to takové... stresující. Alespoň pro mě by to bylo. Pravda, teď máme s R. přehled na jídlo, máme ho v kuchyni, ale to je spíš takové orientační, abych věděla, kdy jsem co dělala - kolikrát jsme měli k obědu do školy těstoviny, jestli nemám tento týden zkusit něco jiného a podobně. Já se zatím učím běhat. I když jsem hubená a rodiči mi spíš říkali, ať nedělám žádný sport, protože jsem nemehlo a dvojka z těláku se přece nepočítá, poslední dobou mě to trápilo. Ale R. mě šíleně podporuje a chodí se mnou běhat, i když by toho sám uběhl mnohem víc - chytl se toho, že bych chtěla do příštího léta uběhnout pět kilometrů, tak mi pomáhá. Navíc jsem si sice škrtla tělák (badminton ve středu do deseti, když ve čtvrtek mám od sedmi angličtinu, jsem vyhodnotila jako blbý nápad), ale R. souhlasil, že by se mnou chodil pravidelně v pondělí plavat. A o víkendech hrát ten badminton. Snad se moje fyzička trochu zlepší.

    Dneska mi jinak začala škola - na prvním cviku z analýzy jsem u tabule (stejně jako dva předešlí spolužáci) zjistila, že jsem toho spoustu - i primitivní věci - zapomněla. Ale máme strašně hodného cvičícího. Takže žádná hrůza. O hodinu později na cviku z fyziky už jsem se chytala v pohodě. Asi to chce malou rozcvičku po těch měsících. A mám dnes celkově radost - odpovědělo mi pár lidí na mail, takže vím, že můžu chodit na předmět, který nemám ve studijním plánu (a je super, Rosťa ho měl loni povinně) i že můžu chodit pátky odpoledne do Řeže (spolu s vyřešeným středečním doučováním mé dvě brigády). Jsem z toho klidnější a spokojenější.

    Jinak jména - nebudu lhát, někde s R. máme seznam :D, ale jsou tam spíše tradiční jména. Podle mě je důležité, aby si to sedlo s příjmením a nebilo zbytečně moc do očí. A aby tam byl trochu prostor pro fantazii a šla z toho vytvořit aspoň jedna normální zdrobnělina (a zároveň původní tvar nebyl rovnou zdrobnělý).

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já a inspirativní? Pch, to ty zníš úplně ideálně! :) Jídlo si zapisuji, abych měla přehled, co jím. Zjistila jsem třeba, že jím málo bílkovin a naopak mám tendenci jíst hodně tuků. Tak jsem to trošku poupravila. Ale nestresuji se s tím. Tím, že cvičím, mám na jídlo rázem o dost prostoru víc než kdybych žádné kalorie nepálila. Ale ten plán, co kdy vařit, je skvělý. Ale pfff, vůbec mi nemluv o tom, že spolu s Rosťou bydlíte a že mu vaříš svačiny. Ještě bych záviděla, že já si na to musím počkat ještě bůhví jak dlouho. :D
      I Modrý je pro mě velká podpora, ti kluci to holt umí mnohem líp, než my holky. Já bych s ním třeba nemohla běhat, protože on běhá deset kilometrů a já po sto metrech umírám. Tedy, od té doby, co jsem tohle zjistila, jsem už pěkně dlouho neběžela, ale stejně. Někdy to zase zkusím, ale bojím se, co zjistím. :D
      Držím palce, ať ti to ve škole jde a ať tě brigáda v Řeži baví. :)
      A k těm jménům - samozřejmě to bylo celé hodně ujetě nadsazené a nepravděpodobné. Jiným stylem se o dětech ani nebavíme (zatím :D).
      Díky za komentář! ^^

      Vymazat
  5. Jé Liskulku jsem doslova milovala jako malá... měla jsem kartičku do knihovny a ještě neuměla číst... myslela jsem, že Liskulku snad ani nikdo nezná, až jsem na ni tak trochu zapomněla. Se jmény je to těžké... většina je buď úplně obyčejná, nebo naopak šílená. O prázdninách jsme přespávali u známých a bůhví proč nás docela pozdě v noci napadlo prolézat na internetu seznam jmen... no smáli jsme se, až jsem se bála, že někoho vzbudíme... :D Maturitní ples se u nás taky neustále skloňuje. Jsem ráda, že se konečně našel člověk, který se mnou sdílí takový ten názor "a co jako". Na plesy nechodím a ani nevím, co se na takovém plese vlastně dělá. Kromě toho, že jsem se zařekla, že neutratím majlant za šaty a nejspíš si prostě vezmu ty jedny, co mám z tanečních, nám vyhořel jediný kulturní dům na okrese a všichni se začali dohadovat, kam to přesunout. Tak nějak čekám jestli to nadšení do ledna přijde... Příchod podzimu mě nijak nepotěšil. I když se na něm občas dá najít něco hezkého, třeba nadšené sbírání kaštanů (né vůbec nejsem dospělá) a barevné podzimní listí mam docela ráda, tma, nepříjemné počasí a teplé oblečení mě vždycky spolehlivě otráví.
    Na tvůj blog se ráda vracím. Zpočátku jsem sledovala milion blogů o knížkách, dokonce jsem chvíli i zkoušela psát, ale postupně to nějak vyšumělo... akorát sem se občas vracím a odcházím s úsměvem na tváři :) Přeju krásné podzimní dny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to ten článek o Lískulce bude úplně pro tebe! ♥
      Jsem ráda, že nejsem sama, kdo má k plesu zhruba takový vztah a nijak ho ke svému štěstí nepotřebuje. Naopak jsem z toho spíš teď nešťastná. :D
      Kaštany bych sbírala, ale už dlouho jsem žádný jírovec neviděla. :/
      Díky moc za komentář, mám radost. Kdybys někdy něco napsala, ráda si to také přečtu. ^^

      Vymazat
  6. Já teď spokojeně tloustnu, s miminkem na cestě to jinak ani nejde. Zpočátku jsem měla strach, že si budu připadat špatně, ve finále mi to ale přijde kouzelné ☺ jen mi vadí nepohodlí spojené s tím, že neobleču většinu svého oblečení.
    A pohádkou pro děti jsi mi udělala vlastně radost. Já čtu dětské knihy moc ráda a často se k nim vracím, vždy mi proto potěší, když to zkusí i někdo další ☺ já nejvíc miluji dětské knihy Roalda Dahla ❤ ty nikdy nezklamaly.
    Jinak co se týče maturutniho plesu, tvé ne-nadšení úplně chápu. Já na ten svůj třeba nevzpomínám špatně, ale nebylo to nic výjimečného. A do tomboly jsem přinesla z domova nějaké hezké knihy, které už jsem nechtěla. Ironií je, že dvě jsem pak vyhrála zpátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nepohodlí za to určitě stojí. ♥ Od Dahla jsem četla jen Matyldu a Karlíka, ale obojí jsem milovala. Hlavně Matylda byla mým velkým vzorem. :D
      Mně se právě nechce nosit tam své knížky. Popravdě by mi bylo dost líto, kdyby je pak vyhrál někdo, kdo o ně nestojí, a třeba je zničil. :/

      No nic, měj se krásně a užívej si všechno to nové ve svém životě! ♥

      Vymazat
  7. Zaujímavé zhrnutie. Tiež robím niečo podobné na blogu. :)

    Inak človek, ktorého obdivujem je asi moja mamina. Je to neskutočne pozitívne mysliaci človek a to ma inšpiruje. Prežila si toho neskutočne veľa a stále vie dávať úsmevy naokolo. Je úžasná. A s tým súvisí aj to, čo považujem za obdivuhodné: keď človek trpí, ale dokáže i tak vlievať do ostatných pozitívnu energiu, hoci jej sám nemá veľa. To je obdivuhodné.

    Jeseň je jedno z mojich najobľúbenejších období, pretože mám narodeniny. :D Ale aj bez toho to milujem. Tmavé večery, keď zažnem svoje svetielka nad posteľou. Knihy a teplý čaj, alebo káva. Padajúce listy... Milujem to. A je fakt, že jeseň má aj negatívne stránky - napríklad sychravé počasie, kedy vie nálada klesnúť nižšie. Ale dá sa to prežiť. :)

    Knižky pre deti sú fajn. Ja sama som si občas čítala knihu o Čiernom krásavcovi. Ten príbeh som doslova milovala. A niekedy si rada čítam časti z toho príbehu. :)

    A čo sa týka strachu z neúspechu - vždy ho mám. Ale snažím sa ho nejako ignorovať a stále ísť za svojím cieľom. Ak neuspejem, tak to skúsim znovu. Ak uspejem, tak je to samozrejme super. Myslím, že by sme sa týmto strachom nemali dať odradiť, pretože potom nám môže ujsť niekoľko skvelých príležitostí, ktoré už nikdy prísť nemusia. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. :) Maminky jsou takové inspirativní, to je pravda. I ta moje je pro mě v lecčems obdivuhodná. :)
      Já mám narozeniny v zimě, což je škoda, protože domácí jahodový dort asi nikdy nedostanu. Ale zase nemusím pořádat oslavy. :D
      Měj se krásně. ^^

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky