7 knížek pro radost

Nechci psát, že tenhle článek je o knížkách pro děti. Protože knížky, které vám představím a vřele doporučím, jsou určeny úplně všem a myslím si, že radost mohou udělat jak dítěti, tak dospělému - některé, řekla bych, spíše dospělým. Chci tenhle článek pojmout jako jeden z rubriky "nemalé radosti", protože knížky mi mnohdy zlepšují náladu velmi významně.

1. Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry
O Malém princi toho bylo napsáno a řečeno hodně. Pokud mě sledujete delší dobu, zaregistrovali jste jistě, že pokaždé, když tuhle útlou "filosofickou pohádku" zmíním, odkazuji na Exupéryho nejslavnější dílo velice pozitivně a láskyplně. Je tomu tak. Měla jsem docela štěstí, že jsem si Malého prince přečetla poprvé až ve třinácti, tehdy jsem byla už docela vnímavá a ačkoliv jsem zdaleka nepochytila a nedocenila všechno, co kniha obsahuje (to se mi snad za tenhle život ani povést nemůže), líbila se mi a z jejího poselství jsem byla nadšená.

Jaké je vlastně poselství Malého prince? Je to snad probudit v nás, dospělých, (s)vědomí toho, že být otevřený, upřímný a zvídavý není nic špatného? Chtěl snad autor dodat sebedůvěru snílkům, nebo chtěl poukázat na chyby lidské společnosti? Máme si v sobě zachovávat kousek dítěte? Jaký má mít náš život vlastně smysl? Máme tu být pro sebe, nebo pro ostatní? A jak se k ostatním máme chovat? Tohle a mnohem, mnohem, mnohem víc, můžeme v Malém princi spatřit. Mám na mysli otázky. Některé odpovědi tam jsou, ovšem jejich pravý význam si musí každý domyslet sám. I v tom je kouzlo příběhu. Abyste Malého prince zdárně přečetli a zamilovali si ho, asi potřebujete trochu fantazie a empatie

2. Berlíňanka - Veronika Jonášová
Jednou jsem brouzdala v knihovně mezi regály a narazila jsem na knihu Berlíňanka. Jedná se v podstatě o průvodce Berlínem z trochu jiného úhlu pohledu - autorka píše o tom, kam Berlíňanka chodí nakupovat, kde jsou nejpestřejší bleší trhy, co si bere na sebe nebo jak vychovává děti, případně kam jezdí na výlety a jak vůbec v hlavním městě Německa tráví volný čas. A nejvtipnější na tom bylo, že autorka v závěru přiznává, že vlastně něco jako správná Berlíňanka neexistuje, protože většina žen, o nichž psala jako o Berlíňankách, pochází odjinud (ať už z jiných částí Německa, nebo ze světa obecně). 

Nikdy bych nečekala, že mě čtení o životním stylu tolik zaujme a rozradostní. V době čtení jsem už však byla trochu poblázněná vyhlídkou života v Německu (natož v Berlíně!) a přišlo mi vhod dozvědět se odsud i spoustu přínosných věcí. I kdybyste ale měli k němčině nebo Německu daleko, tahle knížka vám může vlít energii do žil. Dát vám pocit, že ve vašem životě se toho může být přesně tolik motivů, kolik si jich navolíte. Můžete být extravagantní, nenápadní, zkrátka sví, můžete ochutnávat, zkoušet, poznávat, prožívat, naplňovat volné chvíle vším, co by vám jen mohlo dělat radost. V této knížce se všechna radost odehrává samozřejmě na pozadí Berlína. 

3. Dášeňka, čili život štěněte - Karel Čapek
Možná vás to překvapí, ale Dášeňku jsem si přečetla až v roce 2015. Jako menší jsem samozřejmě mnohokrát četla Pejska o kočičku a pak mi mamka podstrčila Pudlenku, což je trochu obdoba Dášeňky. Rovněž napsáno Karlem Čapkem. 

Dášeňka je však unikát, na který by se nemělo zapomínat jen proto, že fotografie nejsou barevné a Dášeňka, neposedné štěně, nemá žádné superschopnosti a nemá tak nynější generaci čím oslovit. Zdánlivě. Ve skutečnosti totiž v příhodách, které autor se štěnětem prodělává a vypráví o nich, poznáme lidskost i zvířeckost, hravost i dravost, směsici pocitů a činů a především autor láskyplně popisuje vztah člověka a zvířete. Nechci psát "vztah člověka a psa", protože z vlastní zkušenosti vím, že i kočky se můžou chovat jako psi, mňoukat u dveří a vrtět ocasem, když přijdete, nechat se drbat všude možně, přiběhnout na zavolání jména a chřadnout žalem, když se v obvyklý čas neukážete doma. A ještě jedno plus Dášeňky - nevím jak vy, ale já mám ty Čapkovy amatérsky profesionální černobílé štěněcí fotky strašně ráda!

4. Lískulka - Irena Gálová
O tom, jak jsem četla Lískulku a naplnilo mě to chutí jít do lesa, sbírat žaludy a uplést si věneček z barevného podzimního listí nebo z jeřabin, už jsem určitě v některém z nedávných článků psala. Lískulka je totiž jednou z posledních "dětských knížek", které jsem zatím přečetla. Mám ji tedy v nejčerstvější paměti a musím říct, že jen když si na ni vzpomenu, mám radost. 


Lískulka je především nádherně ilustrovaná. Samotný příběh je psán velice živě, autorka komunikuje s (dětským) čtenářem, pokládá otázky, vytváří napětí, používá spoustu přirovnání a personifikací. Máte pocit, jako byste byli s Lískulkou v oříšku, vyklubali se s ní pod lísku, pozorovali všechny ty zvědavé obyvatele lesa, ušili si listové šaty, postavili domeček, skamarádili jste se a pomohli měsíční víle ze stínového zakletí. Co víc od takové knížky chcete, než zahřát a pohladit? Lískulka je roztomilá, přívětivá a dobrou náladu přinášející varianta na podzimní večer. 

5. Karlík a továrna na čokoládu - Roald Dahl
Musím se přiznat, že tady mám možná víc než knížku ráda filmové zpracování. Souvisí to dozajista s tím, že film jsem s nadšením zhlédla asi desetkrát a knížku četla pouze jednou (navíc taky ne tak dávno, zdá se mi). Ať už se ale rozhodnete pro jakoukoliv variantu, tenhle příběh vám prostě udělá radost. 

Nejenže je tu spousta čokolády a obecně snový svět za zdmi velké továrny. Knížka přináší vyprávění o tom, jak se sny mohou plnit, když máte dost štěstí a ještě mu jdete naproti. O tom, jaký lze být a jaké lze mít vztahy s rodinou. O povaze dobré i špatné, o dětech z Ameriky, kterými jste ale jednou mohli být v obdobné variantě i vy. Co kdybyste vyhráli jeden z pěti zlatých kuponů a dostali se do továrny na čokoládu? Jak byste se zachovali? Jako Karlík, nebo jako ostatní děti? 

6. Korektor - Jana Kilianová, Vilém Koubek
Tak tohle dozajista není knížka pro děti. A přesto jsem jí tu našla velice významné šesté místo. Korektor je vtipný takovým tím sarkastickým způsobem. Budete se smát, budete přikyvovat a říkat si: "Jo, přesně takovéhle chyby mě v textech taky štvou. Jo, přesně takhle se cítím, když nějakou vidím. Jo, přesně takhle reaguji a dost možná mám i podobný výraz jako karikatura jakéhosi korektora, kterému práce leze na mozek." 

Možná vám tenhle komiks neudělá takovou radost jako mně, pokud nemáte rádi pravopis. Pokud nemáte sklony opravovat chyby, kdykoliv na ně narazíte, a ostatní vám neříkají, že jste s tím už otravní a že je to přece jedno, že tady chybí čárka, tady má být velké písmeno a tamhle ypsilon. Nechci tím samozřejmě naznačovat, že sama jsem neomylná a že bych měla někomu sloužit jako vzor! Jsou ale věci, které určitě z duševní rovnováhy rozhodí i člověka, který Pravidla českého pravopisu nazpaměť nezná. A právě o tom je komiks Korektor - má především pobavit a říct vám, že v té divné obsesi nejste sami. 


7. Matylda - Roald Dahl
A na závěr jedna radůstka, kterou rovněž napsal Roald Dahl. Matyldu jsem četla jako devítiletá holka a přála jsem si opravdu zoufale být tak chytrá jako ona. Chtěla jsem přečíst celou knihovnu, nebo alespoň dětské oddělení, a myslím, že jsem na tom jeden čas opravdu usilovně pracovala. Samozřejmě jsem se s chudákem Matyldou nemohla ztotožnit, co se rodinných vztahů týká, naštěstí mám skvělou, milující rodinu a i na učitele jsem až doposud měla docela štěstí. Přesto jsem se v Matyldě trochu vzhlížela a přála jsem si mít superschopnosti, být superchytrá a nastěhovat se s milovanou osobou do velkého domu a žít šťastně až do smrti. 

Matylda je radost, protože vám dá naději, že i když vám to v rodině nebo ve škole/v práci moc neklape, nevadí, svět se neboří. I tak si můžete najít přátele a lovit s nimi čolky, můžete objevovat svět a usmívat se jen tak - však on vám ten úsměv někdo oplatí. 

Doufám, že jsem do vašeho podzimního pozdního pondělního večera vnesla aspoň trochu radosti. Bylo to cílem tohoto článku. Napište mi, jestli jste některou z těchto knížek četli a jak na ni vzpomínáte. Jaké další knížky vám udělaly radost, i když třeba jen malou a v dospěláckém světě bezvýznamnou? A vůbec - je pozdní léto, nebo brzký podzim? (S)mějte se a díky, že tu se mnou jste. ♥

Komentáře

  1. Zrovna Korektora jsem si už dávno chtěla přečíst! Díky za připomenutí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak šup na něj, je to jednohubka, kterou si ale vychutnáš! :D :)

      Vymazat
  2. Nedávno jsem si zavzpomínala s knížkou Princ a Skřivánek od Valji Stýblové, když jsem ji četla klukům. Krásná nostalgie, i po tolika letech jsem měla občas knedlík v krku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tu neznám a těžko říct, jestli se k ní někdy dostanu. Důležité ale je, že splnila svůj účel. :)

      Vymazat
  3. Malého prince jsem četla až v sedmnácti a jsem za to ráda, protože bych to asi jako malá taky příliš nepobrala. Je to krásné dílo a rozhodně se k němu brzo vrátím :) Korektor mi už asi tři roky leží na poličce, tak bych se na něj konečně mohla vrhnout :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, Malý princ je prostě skvělý, ale když ho čteš v nesprávný čas, je pak asi těžké se k němu vrátit a ocenit ho.
      Držím palce, ať si na Korektora najdeš čas co nejdřív! :D

      Vymazat
  4. Krásnučký a milý článok, ktorý ma dokázal zahriať pri srdiečku tak, ako to dokážu aj knižky pre mladších čitateľov. Užila som si jeho čítanie a popravde, teraz mám vďaka tebe nové tipy na čítanie :) Aj keď do tejto vekovej kategórie už dlho predlho nespadám, aj tak mám knižky pre deťúrence strašne rada. Potešia a pohladia...a je v nich niekedy ukryté tak veľa, až sa mi z toho motá hlava, v dobrom samozrejme :D
    Veľmi sa mi páči Dášenka a ešte aj Lískulka. Zbožňujem film Charlie a továreň na čokoládu, ale knihu som ešte nečítala a ktovie, či niekedy aj prečítam, osobne ma to prekvapivo neláka :/
    Mňa napríklad veľmi bavila a zaujala tvorba Georga MacDonalda a jeho knihy Princezná a goblin a Princezná a Curdie - pre mňa sú to majstrovské diela!♥♥♥ Och, a ešte som si užila Middlestone od Pavla Hornu, to bolo také milé a vtipné, úžasná kniha a teším na ďalšie knihy z tejto série :) Môžem len odporučiť...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář! ♥ Přesně tak, i když už nespadáme do kategorie čtenářů dětských knížek, milovat je můžeme a radost si s nimi dělat taky. ^^
      Ty knížky od George MacDonalda neznám, ale díky za tipy!

      Vymazat
  5. Z tohoto seznamu jsem četla tři knížky, což je extrémně velký množství, v porovnání s těmi ostatními články, kde píšeš o knihách, který jsem nečetla, případně o nich ani neslyšela. :) Malého prince jsem si přečetla až letos, v rámci maturitní četby. Taky trochu proto, žes o něm vždycky tak hezky a nadšeně mluvila, a hlavně kvůli tomu, že jsem od táty dostala na vánoce sešit s ilustrací Malého prince a nechtěla jsem do něho začít psát, aniž bych tu knížku četla. A líbilo se mi to mnohem víc, než jsem čekala. Malý princ je jedna z těch knih, které jsou opěvované a populární právem, dle mého skromného názoru (ale o tomhle jsem ti už jistě psala). Také jsem četla Dášeňku, dokonce jsem o ní v primě psala do čtenářského deníku, protože tenkrát jsem psaní ještě nesnášela a chtěla jsem to mít rychle z krku, a češtinářce se to nelíbilo a napsala mi k tomu, ať si příště koukám vybrat knížku pro starší děti. A pak jsem ještě četla Karlíka, ale jen v angličtině, když jsem kdysi dávno potřebovala číst anglický knížky do školy.
    Co se týče komiksových stripů, jsem dost vybíravá (podobně jako ohledně básní, možná proto, že v obou těchto kategoriích taky sem tam něco stvořím), a Korektor mi popravdě moc do noty nepadl, ale mám moc ráda třeba Opráski sčeskí historje. A Matyldu jsem nečetla, znám jen film, ale jednou, už hodně dávno, jsem se málem účastnila konkurzu na čtení Matyldy v audioknižní podobě.
    Je to divný, ale odmalička mi dělají hroznou radost atlasy a mapy všeho druhu. Dodneška si vzpomínám na to, jak jsem jako malá listovala v politických mapách evropských a asijských zemí, když jsem se potřebovala uklidnit. A za jednu z prvních poukázek jsem si koupila Atlas světových jazyků a měla jsem radost jako nikdy jindy. Nebýt tohohle článku, asi bych si na to ani nevzpomněla, tak hluboko v mé osobní minulosti se to nachází.
    A podle mě je určitě brzký podzim. Pár dní jsem tu už chodila v čepici a s rukavicema.:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsem vybrala knížky, které znáš. :) A jsem vážně ráda, že se ti Malý princ líbil, nevím, jestli bych ho dokázala obhajovat, kdybych necítila, že mi aspoň někdo rozumí, co se mého vztahu k té knížce týče. :)
      Opráski sčeskí historje se naopak popravdě moc nezamlouvají mně. :D
      No jo, ráno už mrzne, ale odpoledne je to na kraťasy. To jsou dilemata. Měj se hezky a nenastydni! ♥ :)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky