Vybarvování #23

Prázdniny jsou téměř fuč. Srpen utekl rychle, ale byl takový bohatý na všechno - a poměrně úspěšný. Jen mám problém vzpomenout si na jeho začátek a průběh, protože se mi to všechno asi nějak pomotalo dohromady. Ještě že mám všemožné sešity, diáře a internetové "zápisníky", jinak bych měla vážnou chybu v systému. Tak tedy - poslední letní Vybarvování roku 2018 je tu!

Knížky
Nečetla jsem tolik jako v červenci, i když jsem měla možná i víc příležitostí. Přesto nemůžu tvrdit, že jsem nepřečetla nic, dokonce mám ze svých statistik radost.

Nějak se to překlopilo, nevadí :D
Když pominu Hobita v němčině, kterého jsem dočetla hned prvního srpna a zmínila ho v minulém Vybarvování, můj úspěšný měsíc začal knížkou Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou. Ano, řeknete si, další motivační knížka, která vám nic nedá. Jenže mamka mi ji podstrčila, aby mě umlčela, když jsem přijela domů se vzteklinou a mrzutostí a nedokázala jsem se vůbec vzchopit. Tak jsem si přečetla tohle. A možná jsem se nic nového nedozvěděla, ale od té doby jsem se sebou tak nějak vyrovnaná. Zatím jsem žádnou špatnou náladu neměla (minimálně jsem se netrápila kvůli sobě) a všechno se mi jako zázrakem daří - víceméně. Takže tahle knížka je pro mě opravdu poklad.
Podařilo se mi například hned zkraje srpna dočíst Harry Potter and the Methods of Rationality, dlouhé fanfiction se spoustou zajímavých myšlenek, které jsem četla téměř rok.
Když jsem byla jeden týden doma, pustila jsem si k uklízení, cvičení a dalším věcem Stalkera od Larse Keplera. Pavel Rímský mě zase děsil a rozesmával zároveň a i když je to vlastně úplně stejné jako předchozí díly, byla to zas příjemná změna žánru.
Přečetla jsem také desátý díl Hraničářova učně - Císaře Nihon-džinu. Moc se mi do něj nechtělo a začetla jsem se až tak v půlce, asi mě autorův styl trošku omrzel, jak jsem přečetla moc dílů za sebou. Teď si od těch posledních dvou dílů pauzu určitě dám, protože je Modrý doma nemá.
Z knihovny jsem měla půjčenou Prima sezónu od Škvoreckého, a protože jsem ji už musela vrátit, zhltla jsem povídání Dannyho Smiřického během dvou odpolední. Je to čtivé a zvažovala jsem, jestli to na svém maturitním seznamu neprohodit se Zbabělci, ale asi si tam nechám je - tam se dá lépe povídat o historickém pozadí.
K narozeninám jsem dostala pokračování Saturnina - Saturnin se vrací. Teď nadešel čas přečíst si to. Bylo to milé a pobavilo mě to. Možná jsem už pozapomněla, jaký byl původní Jirotkův Saturnin, četla jsem to před pěti lety, ale i tenhle splnil účel - pobavil a potěšil a pomohl zapomenout na možné starosti, které mi dělá společnost.
Doma jsem vyhrabala Liebesgeschichten, dvojjazyčnou knížku v němčině pro pokročilé. Musím se přiznat, že byla chyba očekávat, že to bude nějak přínosné. Příběhy byly asi dost upravené ke studijním účelům, jenže mi přišlo, že jsou naprosto o ničem. A co se samotné pokročilé němčiny týče - asi ji si představuji trochu jinak.
Konečně jsem také přečetla jednu knížku na dějepisnou olympiádu, zase. Do listopadu jich musím přečíst ještě tak sedm. Operace Dunaj je jen jednou z mnoha o roce 68 a navíc se hodilo číst ji v době, kdy se o okupaci tolik mluvilo.
Jiří Wolker mi není neznámý, ale nečetla jsem žádnou jeho sbírku jako celek, vždycky pouze jednotlivé básně. Chtěla jsem si přečíst Těžkou hodinu a pak si na ni utvořit zápis, ale v knihovně měli jen všechny Básně od Wolkera. Tak jsem si je přečetla všechny. Popravdě se mi nejvíc líbily ty, které v žádné sbírce nejsou - hlavně ty z konce jeho života. Třeba Balada o námořníkovi byla úplným překvapením a musím si ji nějak vyfotit nebo jinak zvěčnit.
No a dneska jsem konečně dočetla Harry Potter und die Kammer des Schreckens. Trvalo mi to asi dva týdny, ani nevím proč. Původně jsem chtěla Den nepřečtených knih trávit s něčím jiným, ale nakonec jsem stejně neměla moc času na čtení, takže jsem vlastně úplně spokojená s tím, že jsem dočetla tohle.

Co jsem si pořídila? Přišel mi recenzní výtisk Temného karnevalu od Bradburyho a knížka o železnicích v Sasku. S Modrým jsme byli v Budget Books ve Spálené v Praze a odnesli jsme si The Hitchhiker's Guide to the Galaxy a první dva díly HP, které jsem sice v angličtině doma měla, ale ne v tom vydání, jako zbytek série, tak jsem si udělala puntíčkářskou radost. :D

Jazyky
Začněme tím, co se nekonalo: italština, polština a švédština jako by byly ani nebyly. Zato němčiny a angličtiny snad bylo dost. Procvičovala jsem modelové testy z němčiny, četla články na Spieglu a Guardianu, o knížkách už znovu mluvit ani nebudu. Zhlédla jsem druhou sérii Stranger Things v němčině bez titulků (za to se mám ráda) a napsala jsem recept na pizzu. Není to tolik, ale lepší než nic. :)

Tvorba
Kromě jednatřiceti haiku a tisíců fotek toho v srpnovém šuplíku moc nemám. Srovnala jsem si knihovnu podle abecedy, ale už jsem ji zase dala do normálního pořádku. Srovnala jsem knihovnu také Modrému a navíc jsem mu pořádně vyspravila účet na Goodreads, nesnáším to jeho lajdáctví, když jde o evidenci knížek. :D (Divná jsem já, ne on, já vím. :D)
Na Zaujatým pohledem jsem napsala plánované tři články: O Hawkingovi a populárně naučné literatuře, o lidských právech v islámu a o knížkách o roce 1968, které by vás neměly minout, pokud se o tématiku zajímáte.

Deník
Byla jsem v salónu zkoušet si šaty s botami na podpatcích, aby se vědělo, jak se mají zkrátit. Musím si sehnat deseticentimetrové podpatky, do úterý. Četla jsem, cvičila Jillian Michaels a kroužila obručí. Sledovala bouřky, opalovala se a výletila. Hned na začátku měsíce jsme s Modrým a Ančou byli v Krkonoších na Labské boudě, to byl zážitek. Modrý u nás navíc dvakrát byl na návštěvě (a vždycky si mě pak odvezl) a jednou u nás dokonce přespal, po těch horách, protože jsme už byli moc unavení na další hodinu jízdy nocí.
S Modrým jsme se procházeli po okolí jeho domova, několikrát byli v restauraci na salátu a steaku, jednou jsme si dali čínu a nesmím zapomenout na vaření doma. Teď na konci měsíce jsme navštívili Národní technické muzeum, Hostivařský lesopark a Karlovy Vary. Šli jsme do kina na Jana Palacha, což bylo takové rozporuplné, ale jsem ráda, že jsme na to šli. Máme na něj totiž odlišný názor, takže jsme se pak dlouho bavili a argumentovali jeho činy. (A taky historické nepřesnosti ve filmu nebo nádraží ve Všetatech, které tam nebylo a moderní návěstidla, která sice v té době už existovala, ale stejně si myslíme, že si prostě jen filmaři nedali pozor, na co zaostřují kameru.) Celé to ale byla zajímavá příležitost k diskuzi. A já si zase uvědomila, že prostě nenajdete člověka, se kterým souhlasíte stoprocentně. Stalo se to ten den ještě v Hostivaři, kdy jsme přemítali nad budoucností a každý jsme vnímal jako problém něco trochu jiného. Já případnou vzdálenost, Modrý případné nevyužití šancí, atd... Ale to už bych se dostala někam jinam.
Srpen byl také měsíc setkávání. Sešla jsem se se svou spolužačkou, která má shodou okolností přítele v Děčíně a je navíc dost podobný Modrému, pak jsem se viděla s kamarádkou z dětství, s níž jsem chodila do skauta a nakonec jsem se minulou sobotu vypravila do Liberce za Iris. V Liberci jsem už dlouho nebyla a s ní jsem se také viděla po několika měsících a měla jsem z toho radost. Dokonce mi vůbec nevadilo, že pršelo.
Asi se toho dělo trochu víc, ale tohle jako kostra stačí. :)

Předsevzetí
Jé, těch bylo! Nesplnila jsem zdaleka všechny srpnové plány, ale stihla jsem toho dost. Tak třeba už zmíněné cvičení Jillian Michaels a kroužení obručí, to mi šlo a stihla jsem to dávno před koncem srpna. Co se mé váhy týká, žádná předsevzetí jsem si pro jistotu nedávala, ale podařilo se mi (konečně!) shodit 4,5 kila. Což mě samozřejmě namotivovalo k pokračování ve všem, co dělám. Navíc jsem zjistila, že jsem schopná dělat spoustu fyzických věcí, které jsem si myslela, že neumím.
Článků jsem napsala tolik, kolik jsem chtěla, taky jsem četla články na internetu a v Respektu, abych měla pokud možno přehled. Zapsala jsem si jedenáct knih do "čtenářského deníku k maturitě" a vypracovala prvních pět témat na maturitu z dějepisu (těch nejobsáhlejších, řekla bych - pravěk, starověk, Řecko, Řím a stěhování národů :D) a utřídila si poznámky k maturitě z angličtiny. Hrála jsem na lesní roh, dopsala jsem deník, který jsem si vedla od listopadu 2016 a nechala jsem si vytisknout fotky z léta a nalepila je do kroniky, kterou mně a Modrému vedu.
Přečetla jsem tři knížky v němčině, desátý díl Hraničářova učně a HPMoR. Nepovedlo se mi přečíst zbylé tři knížky na dějepisnou olympiádu a dvě knížky v angličtině. S Modrým jsme přečetli 5 kapitol z Harry Potter and the Half-Blood Prince. Podnikli jsme více než čtyři výlety, což bylo přesně podle mého gusta. Plus já sama stihla ještě pár dalších akcí.
Na září jsem si dala zase spoustu úkolů, jsem teď nějaká rozjetá. Nevím, jak to zvládnu, ale lepší snažit se o něco víc než dávat si úkoly, které nejsou trochu výzva, ne? :)

Písnička
Myslím, že tenhle instrumentální skvost jsem tu ještě nesdílela. Uklidňuje to a nabíjí a stačí k tomu pár strun a třeba sledovat, jak venku prší. Nebo ve videu. ♥ 


Jaký byl váš srpen? Slunečný nebo zatažený? Podnikli jste nějaký zajímavý výlet? Co jste četli o Den nepřečtených knih nebo v předchozích dnech? Čtete Respekt? Píšete si deník? Jak snášíte pozdní svítání a brzké stmívání?

PS: Za pár dní se můžete těšit na velký letní (cestovatelský) fotočlánek. :)

Komentáře

  1. Já fakt obdivuju tvoji cílevědomost! Kéž bych dokázala se svým časem nakládat taky tak.

    Můj srpen byl strašně zvláštní. Tohle léto mělo být nejlepší za poslední dobu. Potom se ale zdálo, že to bude strašné a prázdné a tak. A nakonec to bylo nejzvláštnější léto za poslední dobu. Filmy, kina, koncert Kalle, procházky, badminton... To byl můj srpen. Teď v září se ještě přidají divadla, kterých už teď vidím požehnaně. Je fakt zvláštní, jak se někteří lidé objevují v životě, když to nejmíň čekáš, a podají ti ruku, když se topíš.

    Na DNK jsem nakonec jen dočetla rozečteného Medvídka Pú. Rozhodla jsem se, že nebudu rozečítat nic nového (to jsem zvládla až dnes, haha) a spíš budu pokračovat v načatém. Kromě Púa jsem tedy pokročila ve čtení Persepole, pokud neznáš, vřele doporučuju! (Stejně jako film Teheránská tabu, mimochodem)

    Respekt mám předplacený a zatím jsem ho za tu dobu nepřečetla od A do Z jen jednou. Udržuje mi to přehled, protože na zprávy nekoukám a ani je nečtu na netu.

    Nemám deník, mám takový žurnál, ale skoro celý srpen jsem si zapisovala denně. Teď zase vynechávám. Píšu, když mám co. Je to taková moje autoterapie psaním. Potřebovala bych si tam zapsat svoje aktuální pocity, ale nějak jsem to teď nestíhala, možná to klapne dnes :)

    A na brzké stmívání se těším! Jsem nepoučitelná, začíná totiž přesně to období, kdy si budu denně stěžovat, že je mi zima. Ale těším se! Na sychravo, na zimu, na Vánoce, na všechno!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za obdiv, ale nevím, jestli jsem až tak ideální. Cílů si vědomá jsem, ale občas k nim jdu vážně oklikou. :D :)
      Trochu mě mrzí, že tohle léto pro tebe nemá nálepku "nejlepší", ale zase to je docela vysoké hodnocení a kdo ví, jaká budou další léta, že jo. Tak doufám, že i přese všechno možné nebo nemožné bylo fajn. Procházky, koncert, filmy, badminton, to nezní špatně. A s těmi lidmi, o které se můžeš opřít, souhlasím. :)
      Tak to jsem ráda, že nejsem jediný knihomol, který nehltal nějak převratně knihy. :D Taky dneska rozečítám další knížku. :) A opět díky za tipy!
      Držím palce, ať zvládáš zapisovat (taky se mi stalo, že jsem nebyla schopná zapisovat tolik věcí a nakonec prostě přešly ty emoce z nich a už jsem o nich nikdy nenapsala), ať ti není moc zima (mně bude, jsem si jistá :D). Dneska zrovna je sychravo, ale naštěstí jsme zatopili v krbu. ♥

      Díky za komentář a měj se! :)

      Vymazat
  2. Děkuji za hezký článek, začala jsem jím září, opravdu to byla ta první věc, kterou jsem po probuzení četla.:) Ta 4.5 kila jsou skvělá. Ráda bych, aby se mi opět podařilo něco podobného, protože to se mnou začíná vypadat trochu zle a nerada bych se vrátila tam, odkud jsem přišla.
    Můj srpen byl takový normální, neudělala jsem moc zajímavých věcí ani jsem nepodnikla žádné výlety, kromě výletu do fotostudia, odkud jsem si odnesla hnusnou průkazovou fotku. Už to je všechno taková rutina, a mám pocit, že to je zlověstné ticho před bouří, protože na září se mi toho už nahromadilo celkem dost. Respekt nečtu. Deník si vedu, píšu si každý den aspoň pár řádků, daří se mi to držet už od února minulého roku, takže teď můžu říct, že mám každý den aspoň trochu v evidenci, prostě, mám důkaz, že jsem každý den byla naživu. (Napadlo mě, že bych o tom napsala nějaký článek, ale pak jsem si říkala, že by toho v něm asi nebylo víc než co jsem ti teď napsala sem). A pozdní svítání a brzké stmívání snáším tak špatně, že bych s tím možná měla začít něco dělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za hezký komentář. :)
      Přála bych ti, abys nepřibírala nebo klidně i ještě zhubla, ale je to rozdíl, když já zhubnu 4 kila a když to samé zhubneš ty. Mám přeci jen o dvacet kilo víc. ;)
      Já měla nedávno výjimečně z průkazové fotky radost. :D O denících je těžké psát články, pokud si zrovna nevedeš takový ten, jak do něj tvoříš a maluješ. :D :)

      Vymazat
  3. Já pevně věřím, že v Evropském parlamentu projde zrušení letního a zimního času a že se to tak nějak všechno srovná. Pozdní svítání a brzké stmívání mi vůbec nevadí, spíš mi vadí opak - brzké svítání a pozdní stmívání :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, teď to snad prošlo, ne? Něco jsem o tom zaslechla. :D Tak držím palce, mamka tomu taky fandí. :)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky