pátek 21. září 2018

Haiku k sežrání

Omlouvám se za trochu nepoetický název tohoto článku, ale jinak to nešlo. Když jsem totiž fotky procházela a sestavovala koláže, zjistila jsem, že konec srpna a první dvě třetiny září se (alespoň dle fotek) točily kolem několika věcí. Tak třeba jsem hodně jedla a poměrně dost jídel jsem si vyfotila. Téměř každý den mám vyfocený východ nebo západ slunce. Fotila jsem si selfíčka, růži, kterou jsem dostala a svůj prostor tu má i Bertík a sestry. Dalo by se tedy říct, že se jedná o tematický článek - nebýt haiku, která alespoň mně připadají velmi různorodá. A také poměrně dost nejednoznačná, občas jsem se sama musela zamyslet (když jsem je sem přepisovala), co tím chtěl "básník" říci. 

pondělí 10. září 2018

Deutsch-tschechisches Jugendforum potřetí

Fíha. Už to bude rok, co jsem poprvé jela na plenární setkání Fóra mládeže do Hofu. Půl roku uplynulo od druhého plenárka v Litoměřicích a v předchozích dnech se konalo již třetí plenární zasedání desátého funkčního období Česko-německého fóra mládeže. Tentokrát opět na německé straně hranic - v bavorském Waldmünchenu nedaleko Domažlic na české a Chamu na německé straně. Povím vám, zase to bylo nezapomenutelné!

Dost nás tu chybí + máme dvě nové členky, neboť předchozí dva členové fórum z časových důvodů opustili.

 Původně se mělo tohle třetí setkání (celkem jsou čtyři, takže poslední mě čeká v březnu) konat o něco později v září, termín se však nakonec změnil. Vlastně mi to vyhovovalo, protože jsem aspoň nezameškala tolik ve škole, snad jen další úvodní hodiny a proslovy o tom, jak jsme v oktávě a maturita se blíží. Zabalila jsem tak během pěti minut, jako obvykle. Můj batoh nejvíc vycpávaly asi knížky, protože jsem nevěděla, kolik času budu trávit sama (respektive nebudu), a také ručník, protože ten si většinou nikam nevozím a nejsem moc zvyklá, že je dost objemný. Ve čtvrtek ráno jsem jela s mamkou do Prahy, koupila si svačinu na pětihodinovou cestu vlakem a usadila se v kavárně, kde jsem asi dvě hodiny četla a vyčkávala. Pak jsem se prošla centrem k hlavnímu nádraží, koupila jsem si (po drobných komplikacích, které se vyřešily) zpáteční jízdenku do Chamu a pak se trochu stresovala, že nemůžu najít početnou skupinu Čechů, která taky jede z Prahy. 

Ten tunel byl vážně skvělý - všude nějaké malby znázorňující evropskou rozmanitost a přitom jednotu. ^^

 Nakonec jsme se sešli přímo na nástupišti. To bylo objímání, zdravení, povídání! Zabrali jsme celá dvě kupé, protože se k nám pak přidala ještě skupinka z Plzně. Na čtení mi vůbec nezbyl čas, celou dobu jsme jen povídali, smáli se a přemýšleli, co skvělého nás na plenárku čeká. Že bude totiž úžasné jako ta předešlá, o tom nikdo nepochyboval. V Chamu jsme nějakou dobu čekali na vlak. Respektive na autobus, protože byla výluka. Ten nás pak zavezl do Waldmünchenu, malého městečka, v jehož srdci leží zámek, který slouží jako ubytovna pro mladé, kde se dají pořádat různé školní nebo vzdělávací akce. Nebo třeba setkání Fóra mládeže. Byl to vážně působivý areál - ideální aula, podzemní tunel propojující budovy, jídelna plná skvělého (a vlastně i docela zdravého) jídla, zkrátka sen. Na pokoji jsem byla s dvěma holkami z Česka a třemi z Německa, ale stejně jsme nejvíc času trávili právě v aule, kde se odehrával program. 


Program si připravily koordinátorky Verča s Ingou. Jako obvykle byl velmi pestrý a snad až na pár výjimek mě všechno nesmírně bavilo. Ještě ve čtvrtek jsme ve tříčlenných týmech plnili úkoly na téma "Hranice" (to bylo zastřešující téma setkání) - vyplňovali jsme kvíz, abychom zjistili, kolik planet bychom potřebovali, pokud se budeme všichni chovat tak, jak se chováme, kreslili jsme zpaměti mapu Evropy a vypisovali, co pro nás hranice znamenají. A pak jsme diskutovali. V pátek jsme dopoledne měli tzv. "World Café" - mezi hosty byla paní, která zprostředkovává výuku češtiny v Bavorsku a výuku němčiny v západních a jižních Čechách, pán od pohraniční policie, pán z Červeného kříže, slečna z organizace Knoflík nebo starosta města Waldmünchen a další. Jejich přednášky mi toho hodně daly - mimo jiné větší představu o tom, co funguje a nefunguje v rámci mezinárodní spolupráce, a také trochu inspiraci, co bych v budoucnu mohla zkusit a do čeho se asi nepustím. Odpoledne jsme měli přednášku o krajinářské architektuře, kterou vedla jedna profesorka z Fakulty architektury ČVUT - tam jsem si třeba uvědomila, jak problematické bylo rušení potoků a drobných toků, které vyživují půdu v období sucha. Večer jsme řešili otázku genderové rovnosti ve fóru, což je věc důležitá spíše pro Němce než pro Čechy. (Hádali jsme se o striktním používání generického maskulina, pro představu. :D)

Nesmím zapomenout zdůraznit, jak skvělou práci opět prováděli tlumočníci Honza s Petrou. :)
Lachyoga - tohle je konkrétně sekačka. :D
O něčem zapáleně diskutujeme s Ferdou, Evou, Laurou a Kájou. :D

V sobotu jsme řešili budoucí téma pro ČNFM. Totiž, každé funkční období má nějaké téma, v jehož duchu tvoří projekty. Naším tématem je "Jakou budoucnost (s)tvoříme?" ("Welche Zukunft (er)schaffen wir?"). Po dlouhé debatě jsme se shodli, že tématem pro jedenácté funkční období bude "Mé, tvé, naše hranice" (nebo tak nějak zní ten název). Odpoledne jsme měli seminář o ekologické udržitelnosti. Nejdřív jsme diskutovali o nás a našem chování, co my sami můžeme změnit. A pak následovala debata o fotovoltaice a dalších obnovitelných zdrojích energie. Na otázky nám odpovídal jeden velmi vzdělaný pán, který vážně věděl snad všechno. Dokonce jsme to měli i s exkurzí do nedalekého tábora, kde toto ekologické středisko působí, pořádá výchovné workshopy a dá se sem jet na dobrovolnickou službu. Věděli jste třeba, že kdybyste si chtěli vyrobit energii, abyste si vyfoukali hlavu horkým vzduchem, museli byste být hodně fit a jet na kole v tempu až šest hodin?  

Máme psát členové, když myslíme i členky? Jenže členové a členky je moc dlouhé. Vyřešíme to pomlčkou! :D
Taky jsem si odnesla plátěnou tašku a spoustu propagačních materiálů, letáčků, nějaké katalogy vysokých škol a dobrovolnických organizací a taky asi tři propisky.
Trošku jsme nezvládli Balkán a Pobaltí a posunuli jsme Francii, ale jinak ok. :D
Po zbytek soboty nás čekala pouze práce v pracovních skupinách. My jako Vergiss Mejn Nicht jsme toho neměli moc co probírat, v podstatě máme všechno ujasněné. Přesto jsme ještě pár nových nápadů dostali. Dohodli jsme se nicméně na listopadovém skupinovém setkání. V Berlíně! ♥ Ani nevíte, jak se tam už teď těším. Asi toho nebude tolik, co bychom měli projednávat, takže si zase projdu ulice tohohle nádherného města. Navíc s partou bezva lidí. (A navíc tam pojedu v podstatě zadarmo.) V sobotu večer připravilo pár šikovných JuFáků táborák, tak jsme seděli u ohně a bylo to fajn, i když jsem asi odešla (kolem půlnoci) jako jedna z prvních. V neděli zbývalo jen zhodnotit setkání jako takové a uklidit aulu. A také opustit pokoje, naposledy se nažrat v jídelně a projít se skrz Waldmünchen na nádražíčko. Obejmout se se všemi, koho zrovna potkáte a víte, že ho zase nějakou dobu neuvidíte. Nasednout na autobus a pak na vlak. Z Chamu do Prahy jsem jela jen se dvěma holkami, s těmi, s nimiž jsem jela i cestou na plenárko, přičemž jedna z nich pak vystoupila v Plzni, takže jsme zůstaly dvě. A co víc, jely jsme spolu pak i autobusem do Slaného, protože náhoda tomu tak chtěla, že Kája je ze stejných končin a ze stejného gymplu jako já. :)

O obnovování života v opuštěných Sudetech.
Tohle je Inga. ^^
Třetí plenárko bylo skvělé a nabídlo mi spoustu nových možností. Procvičila jsem se v němčině, ubezpečila se, že ta hrstka inspirativních lidí je skutečná a že jsou to obyčejní smrtelníci, od nichž se však mohu učit, a obecně jsem nabyla celou řadu vesměs pozitivních dojmů. Tak zase v březnu, respektive v listopadu. :)

Přihlásíte se do dalšího funkčního období Fóra mládeže? Máte procestované pohraničí? Co víte o mezinárodní spolupráci Česka a Německa? Jak (ne)ekologický život vedete? Cestujete za místy, nebo za lidmi? Zkoušeli jste někdy probrat se ráno smíchem? 

Mějte se krásně a držte mi palce s matikou, ať nějak prolezu k maturitě. :D 

úterý 4. září 2018

Fotky z cest i z domova

Léto bylo nabité. Poslední fotočlánek jsem zakončila sérií snímků z Amsterdamu, kam jsme se s Modrým podívali na konci června. Od té doby jsem fotek pořídila zase tak nekonečno, proto nezbývalo nic jiného, než vytřídit je a vybrat nějaké do nového fotočlánku. Letní fotky. Na spoustě z nich jsem , mí přátelé nebo rodina. Jsou tu fotky z Prahy, Ústí nad Labem, Staré Boleslavi, Mělníka, Kutné Hory, Poděbrad, Krkonoš, Karlových Varů, Liberce, Děčína, Slaného, Kladna a já nevím, odkud ještě. Fotky psů a koček, knížek a jídla, zeleně i modři. Přeji příjemné prohlížení. 

sobota 1. září 2018

Vybarvování #23

Prázdniny jsou téměř fuč. Srpen utekl rychle, ale byl takový bohatý na všechno - a poměrně úspěšný. Jen mám problém vzpomenout si na jeho začátek a průběh, protože se mi to všechno asi nějak pomotalo dohromady. Ještě že mám všemožné sešity, diáře a internetové "zápisníky", jinak bych měla vážnou chybu v systému. Tak tedy - poslední letní Vybarvování roku 2018 je tu!